Infekční nemoci tak, jak je prodává vědecká a farmaceutická lobby, v podstatě neexistují. Všichni jsme ale spojeni elektro-magneticky a z umírajících struktur unikají fotony smrti

www.holman.net/rifetechnology
Změna molekulárního pohybu
ELF-Elektromagnetický přenos nemocí
C.B. Baker
Youth Action News
Únor 1992

Fyzika a technika, které stojí za elektromagnetickým přenosem nemocí, jsou skutečně úžasné. Již v roce 1974 sovětský biolog A. P. Dubrov oznámil, že „všechny živé organismy vyzařují gravitační elektromagnetické) vlny“. Dubrov uvedl údaje ze své vlastní experimentů s polarizačními mikroskopy (které rozdělují světlo na jednotlivé složky pro snadnější pozorování), aby podpořil své tvrzení, že vysokofrekvenční oscilace nebo rytmické kmitání buněčných molekul mohou generovat biogravitační elektromagnetické vlny a mohou je šířit (přenášet) na velké vzdálenosti.

Dubrov zjistil, že lze pozorovat vyzařování fotonů i ultrazvuku z buněk při jejich dělení. Poté vytvořil spojení mezi těmito rytmickými událostmi a biogravitačními elektromagnetickými vlnami a navrhl, že lidský mozek ochladí, aby zkoordinoval tyto vlny, aby vyvolaly pozorovatelné účinky. Dubrov dále navrhl, že během tohoto procesu se děje pohyb vzdálených objektů, ionizace vzduchu během duševní činnosti, „záhadné“ jevy, které se objevují v mozku, a expozice vzdáleného filmu, organická interakce s časem a změna molekulární energie, která se projevuje v čase.

Jinými slovy, Dubrov řekl, že vědomí člověka může koordinovat gravitační elektromagnetické vlny organismu vysílané dělícími se buňkami, a tím vyvolat libovolný počet psi jevů. Málo známá, ale nesmírně důležitá práce V. P. Kaznačajeva v bývalém Sovětském svazu, nebyla zatracena ani vojenským establishmentem. Kaznačajev si vzal tkáň z kuřecího embrya, rozdělil ji na části a umístil je do izolovaného kovového pouzdra, kontejnerů, z nichž každý byl vybaven křemennými okénky, která umožňovala optické měření kontaktu mezi mezi kulturami kuřecích embryí. Nádoby s obyčejnými skleněnými okénky byly pro „kontrolní skupinu“.

Při pokusech s kulturami embryí, při nichž se používaly různé toxické látky, např. virus, jedovatá chemická látka nebo smrtelné dávky záření, sovětští výzkumní pracovníci přesvědčivě prokázali, že z infikované tkáně přenáší signál smrti na neinfikovanou kulturu.

Ze všech tkáňových kultur v nádobách s obyčejnými skleněnými okénky pouze infikované kultury odumřely. V případě těch, které byly v nádobách s křemennými okny, se projevil „zrcadlový“ efekt
a buňky v neinfikovaných nádobách začaly odumírat. Tento zrcadlový efekt se projevil bez ohledu na to, zda byl smrtícím činitelem virus, chemická látka nebo smrtící záření.

Když byl tkáním podán virus jako infekční činidlo, kultury začaly odumírat v průběhu 36 hodin. Neinfikovaná tkáň začala měnit barvu a odumírala o 12 hodin později. Měření zařízení využívající fotonásobiče prokázala, že „ultrafialové záření vycházející z nemocné tkáně, prošlo křemenným okénkem a infikovalo ostatní tkáň.“

Podplukovník Thomas Bearden, který je považován za předního odborníka na Teslovy a ELF zbraně, řekl,
Kaznačajevovy experimenty (v bývalém Sovětském svazu) ukazují, že odumírající buňky z infikované kultury vyzařovaly fotony v blízké ultrafialové vlnové délce, které obsahovaly umělý (strukturní) potenciál. Virtuální stav, vzorované substruktury v tomto fotonovém toku přímo reprezentovaly specifickou infekci buňky. Jinými slovy, jak infikované buňky umíraly, emitovaly „fotony smrti“, které obsahovaly šablonovitý vzor jejich smrtícího stavu.

Když jsou tyto fotony smrti absorbovány do neinfikovaných buněk, jejich deterministické substruktury postupně difundují do biopotenciálů buněk. Biopotenciály nových buněk jsou nabité integrovaným vzorem nemoci. Jak se biopotenciály buněk postupně získávají substrukturu fotonu smrti, se tento vzor také rozptýlí do celého hlavního buněčného řídicího systému (a moduluje jej). Všechny buňky v
vzorku (nebo v biosystému) se nyní pomalu nabíjejí vzorem fotonu smrti.

Jak ozařování fotony smrti pokračuje, „struktura smrti“ v ozařovaných buňkách se zvětšuje. Ta se prostřednictvím hlavního komunikačního systému šíří po celé buněčné kultuře, postupně se virtuální stavová struktura systému nabíjí vzorem smrti (dokonce i i když není přítomen žádný virus, chemická látka ani záření).

V celé kultuře dochází k rozptylu fotonů z řídicího systému buněk. Tyto fotony jsou strukturovány vzorem smrti (původně vyzařovaným blízkou infikovanou kulturou) a a postupně fyzicky ovlivňují buňku a její biochemii. Dříve neinfikované buňky tak začnou fyzicky získávat a projevovat přesné příznaky a
charakteristické znaky vzoru nemoci, který usmrtil infikované buňky. Nové buňky jsou nyní elektromagneticky infikovány a fyzicky nemocné (i když v nich není žádný virus, bakterie nebo záření.

Plukovník Bearden uvedl, že vědci na univerzitě v Marburgu v Německu duplikovali
stejný efekt v infračerveném záření (IR):

Bearden postuluje možnost, že tyto harmonické a subharmonické složky se přímo podílejí na vzoru smrti: Pokud je tomu tak, vyvolání takových vzorců smrti lze učinit s využitím normálních elektromagnetických nosičů. V takovém případě by mohla být velká populace bombardována, a to i na druhé straně Země, fotony smrti, jejichž virtuální stav substruktury nesou určitý vzor nemoci (přenášené). S dostatečným časovým předstihem by se u mnoha cílových osob vyvinula nemoc, která je uvedena ve fotonu smrti elektromagnetického vzoru…

I když se výkon a/nebo doba ozařování sníží tak, aby absorbované fotony smrti nestačily ke skutečnému zažehnutí nemoci u cílové populace, zvýšená intenzita změna v substruktuře biopotenciálů buněk cílových osob je i tak zvýšená. V takovém případě se vytvoří prekurzorový vzorec — predispozice k danému konkrétnímu onemocnění a existuje u cílových osob.

Pokud je pak na cílovou populaci vypuštěn skutečný původce nemoci (virový nebo bakteriální), dojde k jeho vypuštění a bude původce mnohem infekčnější a smrtelnější než v opačném případě. Tímto způsobem dokonce nemoci, které za normálních okolností nakaženou osobu nezabíjejí ani vážně neoslabují, se mohou náhle stát skutečně velmi smrtícími původci.

Kaznačajevovy objevy jsou údajně základem pro velkou část ruského elektromagnetického programu biologické války. Beardon uvedl, že Kaznačajev je úzce spojen s Institutem fyziologie a biofyziky a Frankovým institutem v Puškinu. Vzhledem k tomu, že tyto instituce se intenzivně zabývají mikrovlnami a koherentními mikrovlnami, kdy jejich činnost je v oblasti mikrovlnných „zbraní se směrovanou energií“, je pravděpodobné, že Kaznačajevův objev fotonů smrti je začleněn do těchto programů lektromagnetických zbraní.

www.holman.net/rifetechnology

zdroj, translation via deepl and deeps