Jirkovou optikou (479. Praha poprvé otevřela zlatou bránu 1/2)

úvodní snímek profil Mistrovství světa IIHF v ledním hokeji 2024

Letošní hokejová zlatá má pro mne ještě jeden, osobní rozměr. Na začátku mi dovolte se o rok vrátit.

Datum, čas: 10.5.2023, odlétám z pražského letiště s leteckou společností LOT přes Waršavu do lotyšské Rigy na mistrovství světa v hokeji.

Den předtím má tatínek v domově seniorů příhodu, kdy zkolabuje a omdlí. Vezou ho do nemocnice. Zprávy jsou nejprve velmi příznivé. Ptám se sestry, jestli to nějak zvládnou, zda mohu odletět. Prý ano. Druhý den ráno, cestou na letiště, už se prognózy mění. Táta prý umírá, hlásí mi z Motola dcera a sestra, které se tam jedou za tátou podívat. Znovu se ptám, zda mohu, a ségra díky Bohu znovu říká, že jak chci a zda chci, tak že mohu. Těsně poté, co projdou odbavením a kontrolou, si se sestrou ještě voláme. Ale už po mezipřistání v Polsku mne dostihává smutná zpráva. Táta před pár desítkami minut odešel. Na masivní mozkové krvácení při mozkové mrtvici (po 3. očkování vakcíny proti covidu, vím jen já).

Mistrovství jsem si užil i při tom všem výborně. Riga byla skvělá. Byl jsem poprvé na ex-sovětském území. Nikdy na město, lidi, pravoslavné kostely, výborné jídlo a pití, návštěvu muzea expozitury a malého vezění a mučícího pracoviště KGB, které jsem měl shodou okolností 100 metrů od hotýlku, i samozřejmě mistrovství a zápasy, české, ale i tisíce slovenských fanoušků, nezapomenu. Když vám odejde někdo blízký, jste spolu s ním částečně v bráně a vnímáte věci a události ještě nějak jinak. Hlouběji. Vnímáte více něhy, ale jste víc zranitelní. Víc vnímáte spojení a jednotu lidí.

Hokejisti nehráli příliš dobře, nakonec jsme prohráli v prodloužení i s domácími, kteří naopak byli výborní. Ve čtvrtfinále nás vyřadily Spojené státy 0:3.

Rozsáhlá fan zóna, čeští a švýcarští fanoušci.

Bolavý a otřesený, ale svobodný a šťastný. Spojený. Jo, a pivo taky nebylo vůbec špatný. Na ruzyňském letišti jsem honem koupil aspoň tričko s českým motivem, nic jsem doma neměl. Přímo v Rize jsem za hříšných 60 euro 🙂 koupil ještě červenou mikinu s českým (dnes již zase bývalým) emblémem, a tuhle šálku.

Z maskota vlko-vira Spajkyho mi však vstávaly chlupy hrůzou.

.. výlet asi 30 minut taxíkem k moři v blízkosti Jūrmaly, potkal jsem tam i pár českých fanoušků.. do města zpět mne hodili „bratři“ Slováci. 🙂

Datum, čas: 10.10. 2023 Do mistrovství v Česku chybí více jak půl roku

Probírám se pozdě, zápasy českého týmu vyprodány, a zbývají na mne tak vstupenky na utkání Rakousko – Finsko, a Kanada – Norsko. Ve stejný den. Zjišťuji nakonec, že dvě utkání emočně, psychicky, fyzicky v době těchto silných energií nedám, a tak volím večerní utkání Kanady s Norskem.

Datum, čas: Nevím. Pár dnů zbývá do začátku mistrovství.

Zkouším se napojovat svými channely na budoucnost. Někdy, když se člověk vyjasní a uklidní, ji lze přečíst. Již jsem to párkrát psal. Čím větší je to událost, čím více životů se v nějakém době protíná, tím je víc známý výsledek dopředu. Rozumíte, na Titanic přivedl program prostě lidi, kteří se měli plavit na Titanicu. Stejné je to i se sportovními výsledky velkých soutěží. Téměř vždy je jejich výsledek znám dopředu. Dívám se do budoucnosti.. zklidňuji se. Vidím naše s neúspěchem ve finále. Máme stříbrné medaile. Super, říkám si! A vsázím ve Fortuně na stříbrné medaile pro Čechy. Mám dojem, že tam vidím žluto-modré dresy, a mistry světa budou Švédové, ale možná mi už jen jebe z těch ukrajinských vlajek.

Datum: 16.5. 24

Dnes jdu na hokej! Užívám si cestu i okolí haly ve Vysočanech, kam to mám vlakem kousek. Těším se. Norsko – Kanada 1:4. Chodit sám na hokej není úplně ono. Ale co už..

Hokej nestojí za moc. Sekaná v housce nestojí za moc, oznámkoval bych 2/5, klobása je o něco lepší, ale nic extra, 3/5. Pivo super, 5/5. Šampionát je podobný, jako v Rize. Jen pražská hala je ještě o něco větší. Nálada a atmosféra byla jednoznačně lepší v Rize, ale to nejspíš proto, že jsem byl zejména na českých či slovenských utkáních a před utkání ve Fan zóně. Kvalita občerstvení zpravidla 4/5. Ale v Praze kvituji výbornou práci s publikem, kostku, výkon Libora Boučka česky a hlavně anglicky, a nejvíc se mi líbí králící maskoti Bob a Bobek. Vše dělá na klíč americká firma a pod maskou jsou tedy nejspíš Američané. Ale jejich kreativita i tělesná zdatnost a skoky ze dvou, někdy tří metrů, jsou neuvěřitelné.

Mám tyhle velké stadióny rád. Jsou to chrámy. Jasně, někdo by řekl konzumu a her a měl by pravdu. Ale taky prostor, kde se soustředí obrovská energie. Nic většího na planetě zažít nelze.

Jsem velmi citlivý na energie a těch 18 tisíc je na mne moc, navíc stoupají výpary etanolu z přiopilých lidí. Jdu po druhé třetině, vše důležité už jsem viděl a zažil. Přijíždím domů na posledních pár minut utkání v telce.

Den D, tedy 27.5. mínus 5 dní. Zápas se hraje o den dříve, 21.5. Kanada – Česko 4:3 po prodl., je pár hodin po zápase a píšu na svůj profil na fcb:

Čím více lidí, myšlenek, čím více lidí se v pozornosti někde v čase T schází, protíná, k něčemu společně hledí, tím jen výsledek očekávatelnější a předem daný. Asi 11 minut před začátkem jsem dostal z budoucnosti jasnou zjevenou zprávu 3:3 a vítězství Kanady v prodloužení. Přesný výsledek už v té chvíli vsadit nešlo, nebo jsem nenašel, ale všechny 4 sázky samozřejmě vyšly, včetně té 4. před prodloužením. I když jeste par minut před koncem stale stav 3:1, a pouhe 4 goly. No, vsadit v te dobe remízu, je to jeste o rad jinde.

Ted uz pravdepodobnost urcitych vysledku bude stoupat a je samozrejme davno dane, kdo mistrovství vyhraje. Bohuzel, CR to ani tentokrat nejspis nebude. (Coz pisu jen proto, abych prolomil kletbu a to žluto-modre videni, co jsem mel. Nebo, ze by mi z te Ukrajiny uz jebalo?)

A skoda, ze mam od Boha zakazano sazet velke částky!!

Datum 23.5.2024, dnes nás čeká ohromná čtvrtfinálová bitva o bytí či nebytí… USA – ČESKO 0:1, sdílím status o Pastrňákovi, resp. psaní jeho mámy:

Máma

Pořád je to jenom člověk, nemůžeme do něj vkládat veškeré naděje. Všimla jsem si, že to tak je. A já nechci, aby to tak bylo. Je to srdcová záležitost. Nároďák je pro něj nejvíc. Navíc, když se hraje na domácí půdě. Davídek byl odhodlaný. Buď Stanley Cup, nebo zlato z mistrovství. Má v sobě mimořádné odhodlání, ale je to týmový sport. Lidi ho mají rádi, jo? No jasně, že jsem ráda. Je to moje dítě. A jestli ho mají rádi i další, kromě mě, je super, že bude zahrnutý nejenom láskou ode mě.

Mám pocit, že vyhrajeme. Buď rovnou v základní hrací době, nebo v prodloužení. Vsázím výsledky 4:2 pro nás a 3:3. A pár různých k tomu. Prohrávám drobné, vyhrávám tři stovky. Velké sázky sázet nesmím.

Neskutečný výkon, neskutečný výkon Lukáše Dostála v brance. Národ dělá vtipy na vládní představitele.

25.5. Dnes nás čeká semifinálové utkání se Švédy, které nakonec vítězíme 7:3.

Střetávají se mi vize. Švédi budou mistry? Ale my budeme ve finále. Je zřejmé, že obě varianty mých dřívějších vizí nyní nejsou možné. Průvodci nyní mlčí. Nemám spojení. Musím se rozhodnout. Rozhoduji se pro výhru Švédska. Zkusím to zariskovat. Je ve mne malá dušička, že v reversním světě to všechno funguje tak nějak naopak. Bude sázka na Švédsko znamenat postup našich? Věřím v to, samozřejmě. Na facebooku spouštím hru. Samozřejmě, řada lidí nemůže vědět nic o mých procesech práce s nevědomím. Takže si to pěkně odnesu, letí i pár urážek či poznámek o tom, jak straším, jsem skeptik, a po zápase, že samozřejmě nic nevím, neumím a jsem ten nejblbější z blbých. Ale já vím své. Blafoval jsem a vyšlo to. Švédy válcujeme, je to neskutečné utkání. Při poslední třetině pláču. Vzpomínám na vše, co se dělo před rokem. A je mi líto, že už u toho už táta nemůže být. Měl by velkou radost, naše hlasité duální „góóól“ se vždy rozléhalo celým sídlištěm. Ať už hrála Slavie, nebo fotbalový či hokejový nároďák. Radost je obrovská, ale švédské triko přeci jen navlékám až po zápase, to už by mi přišlo moc.

Tu příhodu o tom, jak jsme v roce 1969 porazili ve Stockholmu na mistrovství světa nenáviděné „Rusáky“ 2:0, národ explodoval – tady někde je ne asi začátek, ale minimálně velký booster toho, co se v Československu či Česku děje po významných hokejových vítězstvích – a táta vzal svou mysliveckou pušku a začal v okresním městě Vlašimi pálit z balkónu, jsem mohl slyšet klidně podvacáté. Někdo však v těch dnech poté tátu udal a od té doby si na něj a naši rodinu zasedla Státní bezpečnost. Téměř každý rok musel pak pravidelně kolem 21. srpna na výslech, nebo přezkoušení z pravidel silničního provozu.

Status před zápasem:

Vsadil jsem opravdu na Švédsko, takže mne to stálo prohru asi čtyři, pět stovek. Ale takový pakatel poměrně rád za tuhle show a hru zaplatím!

Když si představím, že bych takovou Hru musel zítra podstoupit ještě jednou, jdou na mne mdloby. Tak prosím, zda to někdo nevezme za mne. 🙂 No, nakonec vše bylo ještě úplně jinak, a nechám si to na další díl!

A včerejší, nedělní finálový den, si nechám extra do druhého dílu, na úterý. 🙂 Zaslouží si to. To, že bylo to Švédsko možná takový tátův vzkaz z Nebe, jsem pochopil až později. 2:0! Jasně. Zase. Hodně jsem na Tebe taťko při hokejích myslel, hodně. I se trošku modlil, jestli tam jsi někde vysoko, jestli nemůžeš trošku někde intervenovat. 🙂

Jen v neděli ráno mne ještě štvou chytrolíni, kteří píší o tom, že mistrovství a úspěch Čechů nemá žádnou cenu. Třeba tady Eva H. Tak mi to nedá a píšu k tomu ještě status.

Řada lidi pise o tom, ze mistrovství stoji za hovno a ze ho nesleduji, kdyz tam nejsou Rusove. Jo, bohuzel, nejsou, sport, pokud neni privatni, jako treba NHL nebo Premier league (a i tak musi otroci klecet!) je politikou zneužíván, jako vše, co masy potřebuji a maji rady. Zijeme v Pekle, ovládánem satanisty, velkem zlem snu. Ale co tedy?

Meli to nejak radeji zrusit? Nebo cesti hokejisti vypustit, nebo dokonce bojkotovat? Proste hrajou. A hrajou vyborne.. porazili tymy plne velmi dobrych hracu NHL. Hokejisti by sami samozrejme spis chteli hrat s Rusama.

Z druhe strany, vetsina zapadni populace to považuje na zaklade zde tradicne silne politicke propagandy a cenzury klicovych informaci z nasi současnosti i historie za spravny krok. “Fasouni na mistrovství nesmějí!” Ne, fašouni nas ridi a vladnou. Nekteri uz to po covidu a Ukrajine vidi.

O2 mi taky pred casem vypnulo ruskou televizi. Program jsem kvuli tomu neodhlasil. Jsem zvykly. Za komunistu jsme zase nemohli sledovat nemecke a rakouské.. je to porad stejne. A bude, dokud budou u moci červení, nebo modří “komuniste”. Nejsme svobodní, jsme otroci pro kastu bohatých a mocných. Ale musime si hledat cesty. Mistrovství jako jedna z mala veci v lidskych zivotech pumpuje obrovsky a temer okamzite energii do zil. Navic propojuje lidi a narody, zazil jsem to loni uz při MS v Lotyšsku. Kam bych se jinak nikdy nepodíval.

Takze se nezlobte na hokejisty a na lidi, co jim fandí. Zlobte se na globalni fasisty u moci na zapade a Londýn, ktery to cele orchestruje. Porad stejne jiz stovky let. Rusové jsou taky otroci. Mozna vyrazne svobodnejsi, urcite vyrazne hrdejsi; nez lide na zapade, vzdyt prakticky sami velkou cast valky uz minule fasouny vypráskali, ale jsou. Taky s nimi delaji pokusy a taky do nich pichali mRNA eugenicke vakciny.

Uvědomte si, že naše moderní dějiny za posledních takrka 40 let, coz jsou dve generace, nic dalšího než Nagano vlastně nemaji. Nemame na co byt hrdí, nemame nic. Nepostavili nam ani fotbalový Národní stadion. Velky park. Nove trasy metra. Tisice kilometru dálnic. Super rychle železniční tratě. Neco, co Cinane postavi 5x za rok. Vsechno nam zdraží a pak ukradnou.

Zbývají jen půtky, skandály a defraudace. A masova media, v zoldu sionistu a velkych korporaci, ktera vas v jednom kuse dezinformuji a zavaluji propagandou, kdy ukazuji na obcanske aktivisty a krici: dezoláti a dezinformátoři!! A My? Ráno do práce a večer z prace. Cestou koupite stale se zdrazujici energii a pošlete na silnici pár lidí ve vedlejším pruhu do prdele. Nejsme schopni spolu mluvit, už vůbec ne se spojit. Jen při Mistrovství zakopáme na chvilku válečné sekyry frustrace a nenavisti, které nás mocní naučili pouzivat jen proti sobe navzajem.

(pokračování)