Jirkovou optikou (590. Neználkovy vztahové příhody, aneb on the road again)

„Jsem naivní, ale léčím se…“ jmm

„Kam nemůže kyslík, přichází plíseň. Kam čert nemůže, pošle ženu…“

Už jste se mnou také prožili leccos, viďte? Vždy seriál Jirkovou optikou má už 590. díl! Pětka jako člověk. Devítka jako Bůh, dokončení cyklu. A nula, tabula rassa. Můžete začít od začátku. „Ale prosím, prosím,“ řekne sluchátko. Ale kde to sluchátko kwa je?! Sluchátko slyší každý moment nás, ale slyšíme my jej?

Vy víte, že nejsem úplně zdejší. To, co nechápu, a neumím, jsou vztahy. Zhroutil se i ten můj čtrnáctý, možná to Vesmír bere třináctý (?) vlastně dřív, než začal.

Když nezavřete za minulostí dekl, vyvalí se to na vás zpět. To je jasné. Dříve či později. Jenže jak to uzavřít v té nejtěžší pozemské disciplíně, a to jsou vztahy?

Po 110 hodinách na cestě jste konečně doma. Jsou dvě hodiny ráno. V očích sirky, koukáte na čtvrtinu výzoru. Dělá se mi už asi černo před očima, pomyslím si, když vidím za dveřmi černý flek. Vždyť jsem to zablátil jen trochu, bylo už po dešti, když jsem nakonec odjížděl. To bylo před více jak 2 týdny.

Brodil jsem se od poloviny srpna vztahovýma .. nemám lepší slovo, sračkama. Zase. Až po kolena. Přijde mi, že všechny vztahy jsou podobné.. a jak říkal můj učitel, je v konečném důsledku zcela jedno, jakou ženu máš doma. Už mu líp rozumím.

Tedy, bylo to takové nedorozumění, ale bouřlivé. Zaujal jsem polohu stand by, nechtěl jsem příliš kontaktu, myslel si, že ji třeba přejde, a přesto jsme se několik týdnů hádali po whats upu. Letěly výčitky 24/7. Ona to není prdel, při prudké agresi ženy jde mužovi o život. Těch případů, kdy to nedopadlo a z paní byla (většinou stále ještě) nasraná vdova, znám hned několik ze své praxe.

Čas vše srovná. Z mé strany bylo čekání. Jenže.. nerovnal. Její zlost v podstatě sílila. Jako že, našel jsi mne, bolavé koťátko a teď jsi mne opustil, otvírající se a zraněnou, ty šmejde. To neřekla, ale myslela. Neletěl vztek z jedné, nebo dvou situací, ale letěl vztek a frustrace 30 let jejího života. Tak jako to máme holt každý, dokud nevstupíme do léčby a „léčby“.

Ne, neopustil. Čekal jsem. A schoval se před tou shit storm. A nestačil se divit, co vše létalo a přistálo na mou hlavu. Ono.. lásku lidé neumí.. jediná láska na Zemi je ta mateřská.. a vztahy jsou tedy vždy zejména pokusem restartovat vztah a lásku maminky. Jenže.. maminky ne vždfy milují své děti nade vše a někdy je i týrají. Divili byste se, jak často.

Jenže vztahy jsou dva. Tak hledám tu svoji část. A je to věru těžká práce… zatím nemám nic, čeho bych se chytil. Já vím, modlit se. Já vím, „je mi to líto“. Já vím, oroduj za nás, kretény na Zemi. Když jsem naposledy dělal plošné čištění, bylo to po mém pokusu o vztah s Ruskou Olesjou, rok 2012, na Mallorce. Mým poradcem se stala má ex, Maruška. Ale poradila mi to, co jsem vlastně už předtím začal. Plošné čištění. Ne plošné bombardování, ale plošné čištění! 🙂 A pak přišla Adélka. Můj a náš Anděl. Ale protože jsem nedokončil cyklus, zase mi ji vzali, respektive jsem se sám o ni připravil. Pozemšťané to většinou nemají tak, že by mohli mít rádi, milovat, stýkat se, s vícero partnery. Nesmí se to. Lidé chtějí vlastnit a mít vše pouze pro sebe. Církev přikázala a tak se to nějak ujalo a dodržuje. Lidé si slíbí, že budou pouze spolu. Takže uzavíráte smlouvu na dobu neurčitou. Dneska! Kdy nevíte, co bude zítra, uzavíráte smlouvu na 60 let. Kdo tohle vymyslel? S tím dlouhodobým plánováním a desetiletkami, dvacetiletkami, a padesátiletkami … znám akorát Židy. A o nich zase jindy. 🙂 Byť.. no nic.

Musíme si trošku vysvětlit, co je to homeopatický typ „merkur“. Mercurius solubilis. Jeden z úhlavních léků, ale také podstata hmoty a toho, proč se musíme neustále inkarnovat prostřednictvím Lunární stanice znovu a znovu do utrpení. Naše nepřijetí a vztek, nenávist a „pomstím se ti, šmejde, tohle mi dělat nebudeš!“. No.. Pokud neudělám já, udělá rád někdo jiný.

To je jak z tý písničky.. potkal lachtan lachtanáá.. jenže to je super. Ale nesmí to být potkal Mercur Mercura. Pobijou se jako koně.

Oba jsou ublížení, poškození. Většinou ze svých rodů a přímo od svých rodičů, kteří lásky od svých rodičů (tedy prarodičů) nezažili příliš. Oba očekávají úder, ránu, místo pohlazení. A musíš být první a zasloužit si!

Ostatně, přestože je miluju, občas je při pokusu odchytit je zmáčknu, a držím, protože naše záměry se rozcházejí. Řeč je o mých kočičkách a koťátkách v Řecku.Ale, oni vědí, takže, až na jednu slečnu, buď utečou, anebo mne poškrábou a pokoušou a pak utečou. 🙂 je to věčný boj a životní zen, nech je být. O Kočičí válce další optika příště.

Popravdě, jednu jsem tedy musel místy až trošku týrat. A utýral ji.. k Životu. Bylo to poté, co nám zemřely dvě koťata a nejspíš umírala třetí, Be You. Tak jsem ji různě protahoval a mačkal, až se místy chudinka začala dusit, to ale způsobilo rozkašlání a posun hlenu z plic. Dával jsem jí také magnetku a mazal kafrovou mastí proti zánětu z Thajska, přestože kočky prý kafr nemohou. Ale.. Přežila! Takže z pěti dvě zemřely, jedna je nezvěstná, po příjezdu z ČR tady není.. 🙁 a přežila dvě koťátka. Jak to má být, od A od B. Adam a Be You. Ale zpět k lidem.

Ale Mercur člověk.. je často vystaven útlaku. Typickým příkladem jsou nechtěné děti, vojáci po návratu z války, neúspěšní lidé, po kterých někdo šlape z moci úřední, či jiné, v konečném důsledku i masoví vrazi, kteří se mstí.

V partnerských vztazích Mercur vystihuje touha po blízkosti, kterou současně provází nedůvěra a potřeba chránit se. Ber to jako symbolický portrét pro sebepoznání; podle něj samotného nejde určit osobnost ani vybrat lék.

„Chci tě blízko, ale mohu ti opravdu věřit?“

Mercurius může být v tomto obrazu vnímavý, přitažlivý a pohotový. Dokáže vycítit náladu partnera, zachytit drobné změny tónu a číst mezi řádky. Když se však necítí bezpečně, tato citlivost přechází v podezřívání: Proč to řekl takhle? Co mi neříká? Proč se dnes chová jinak?

Ve vztahu se pak mohou objevovat tyto motivy:

• Přiblížení a ústup. Chce něhu a spojení, ale po otevření se může stáhnout, protože se cítí zranitelný.
• Žárlivost a ověřování. Nejistotu se snaží utišit otázkami, sledováním rozporů nebo zkoušením partnerovy věrnosti.
• Proměnlivost. Jednou je srdečný a dostupný, podruhé podrážděný nebo uzavřený. Partner obtížně poznává, na čem je.
• Slovo jako spojení i zbraň. Umí přesně pojmenovat problém, ale v hádce také zasáhnout citlivé místo, použít ironii nebo vracet staré výčitky.
• Obtížné přímé přiznání potřeby. Místo „bojím se, že tě ztratím“ může zaznít „ty mi stejně něco tajíš“.

Temný bod:
„Když se ti úplně otevřu, získáš nade mnou moc.“
Proto může vztah proměňovat v neustálé zjišťování, kdo co ví, kdo má pravdu a kdo je více závislý. Touží po jistotě, ale jeho obranné chování může druhého vzdalovat — a tím jeho nedůvěru ještě posílit.

Světlý bod:
V bezpečném vztahu se stejná vnímavost může změnit v hluboké porozumění. Mercurius v tomto symbolickém obrazu dokáže propojit různé pohledy, mluvit i o nepříjemných věcech a přinášet živost, humor a intimitu. Potřebuje se učit říkat potřebu přímo a rozlišovat skutečný signál od vlastní obavy.

Pomáhá mu partnerova čitelnost, soulad slov a činů a jasné hranice. Důvěra se však buduje z obou stran: partner nemusí donekonečna dokazovat nevinu ani přijímat kontrolování.

Mem:
„Mohu být blízko a zůstat sám sebou. O své nejistotě mohu mluvit, aniž bych tě obviňoval.“

Když mi AI napsala, že to, co se mi teď v domě stalo, je to, že jsem už měl být dál, že jsem někde nezavřel dveře/dekl/víko, napadly mne zatím jedině ty vztahy.

Stalo se mi totiž něco poměrně neuvěřitelného. Ty černé fleky, byly mrtvé mušky. Některé už rozteklé a rozkládající se.. bylo jich v mém domě stovky tisíc. Byly všude, ale nejvíc na WC, tam bylo opravdu černo a tam jsem zaznamenal, že to jsou mušky. AI pak pomohla s identifikací i psychosomatickým pozadím. Likviduji následky katastrofy už třetí den… Asistentka napsala, že sračky touží uniknout na světlo, ale nemohou.

Jenže dům byl jako v hororu, ocitl jsem se znovu mezi světy, jak se této části Peloponésu a pohoří Taygetes říká.

Jde totiž o mušku, koutule (Psychodidae), lidově odpadní nebo kanalizační muška, která žere sliz a často pronikne vzhůru nesplachovanou kanalizací. V tom šoku ani nevím, zda jsem dekl na wc před odjezdem uzavřel, ale protože nedrží a padá, zřejmě ano. Takže, musela vylézt jinudy, nebo nějak prolézt, ale WC bylo úplně černé, podlaha v koupelně také.

Podle AI jsem tedy něco neuzavřel a mušky tedy jako následek mých minulých sraček, které jsem nepropustil do světla, a tak jsem nucen je znovu opakovat. Uf, teda. Když si představím tu karmu a tu temnotu a černotu, co tady vždy napácháme … V homeopatii se tomu říká miasmata a jsou to takové pletence, černé body, které nás odpojují od všeho a od všech.

Právě odpojení a izolace od Lásky, té rodičovské, ale také té Boží, jsou zdrojem našeho největšího utrpení.

Kéž už bychom netrpěli. Jak to vyřešit, na Zemi?