Kdo chce svobodu, nesmí zavírat oči před pravdou
Burkhardt Kiegeland
Pro nacházejícího platí určité principy odpovědnosti vůči sobě. („Nacházející“ je v Kiegelandově filozofii protiklad k „hledajícímu“, jenž stále hledá… a nenachází.) Nacházející například nepokládá žádné zbytečné otázky, totiž takové, na něž už sám zná odpověď. Také se ve svém soustředění nerozptyluje tím, že by snad předstíral neporozumění řečenému.
Většinou rozumíme dobře, jde jen o to, abychom chtěli rozumět. Je jen
otázkou odvahy připustit si to, co v hloubi duše stejně víme. Odvahy z toho
důvodu, že vnitřní vědění zhusta bývá v rozporu s vnějšími zvyklostmi
a pohodlím.
Nacházející nepožaduje složité koncepty a spletitá vysvětlení, nýbrž se
především sám vystavuje zkušenostem. Experimentuje, zkouší nové věci, vciťuje
se do nezvyklých perspektiv, prošlapává neznámé stezky.
Pro existenciální záležitosti, pro samo bytí, totiž neexistují žádná čistě
racionální vysvětlení. Tomu, kdo chce skutečně vědět, není čtení a mudrování k ničemu.
Sám se musí pustit do bezprostředního žití, sám musí poznat svá subjektivní
omezení a překonat je.
1. úloha: Uvědom si, že zemřeš. Jiné podmínky si nevyjednáš,
smrt není otázka debaty. Vše, co žije, jednou zemře. Tuto skutečnost vyslov
nahlas, ať zazní tvým hlasem. Sděl sám sobě srozumitelně a jasně: „Jednoho dne
zemřu a přejímám za to plnou odpovědnost.“ Opravdu to řekni nahlas. Říkat si to
v duchu nestačí, neboť v tom není síla. Uznej pravdivost té věty.
Všechno, co o sobě teď víš, jednoho dne už nebude. Nic z toho, co nyní
vlastníš, si nemůžeš vzít s sebou. To je skutečnost. Taková je situace.
Převzít za to odpovědnost je krok směrem k pravdě.
2. úloha: Převezmi odpovědnost za své pocity. Nacházejícím se
člověk stává, až když pozná, že jsme to my sami, kdo si způsobuje pocity,
myšlenky, emoce.
Ne že mě druhý člověk rozzlobí nebo potěší – jsem to já sám, kdo se na
pozadí svých vlastních konceptů, mínění a světonázoru zlobí nebo raduje z toho,
co říká či dělá někdo jiný. Pocity jsou zcela stejně málo objektivní jako
myšlenky, tzn. jsou skrz naskrz subjektivní.
Pocity a myšlenky mohou být takové nebo makové. Mění se podle tvých zájmů.
Kdykoli si povšimneš, že se ztotožňuješ s myšlenkami a pocity, řekni si
sám pro sebe nahlas a zřetelně: „To jsou myšlenky a pocity, jsou subjektivní.
Nic z toho si nemůžu vzít do hrobu.“
3. úloha: Lidé sami před sebou ukrývají svoji pravou podstatu.
Takto se z neohraničených energetických bytostí stávají automaty
zamilované do své vlastní svěrací kazajky. Použij svůj hlas a řekni si nahlas a
zřetelně: „Jsem neohraničený, protože jsem člověk. Ve svém lidském bytí
otevírám své hranice.“
Jednej proti všem zvyklostem, zvlášť proti té, která tě nutí vnímat se jako
oběť, závislou na okolnostech. Životu dlužíme jednu věc: musíme objevit, kdo
vlastně jsme. Dlužíme ji i smrti. Obojí jsou póly jediného. Ustrašenost a
nehybnost jsou naši největší nepřátelé.
4. úloha: Skutečný nacházející ví, že je povinen vzdávat díky.
Je vděčný svým rodičům za neocenitelný dar života. Je vděčný svým nejbližším za
neocenitelný dar láskyplných vztahů a oddanosti. Přejímá odpovědnost za to, co mu
bylo dáno.
Byl-li ti dán nějaký poznatek, vhled, ponaučení, pak jsi za ně od tohoto
okamžiku odpovědný. A sice po zbytek tvého života.
Odpovědnost za pochopení, kdo a co nás podporuje, a za vzdání díků, je jen
naše. Tím, že zaplatíme za to, co jsme dostali, získáváme svobodu. Aniž bychom
se zapletli.
Bytost, která ví o své smrti, má důvod převzít odpovědnost. Bez této
odpovědnosti bychom byli pouzí egoisté.
