Mellen Thomas a jeho pozoruhodný prožitek blízké smrti

„Mellen-Thomas chápe celkový obraz věcí. Jeho příběh je jeden z nejpozoruhodnějších, na jaké jsem kdy při svém podrobném zkoumání NDE narazil. Je velmi vzácné, aby lidé, kteří se vrátí ze stavu blízké smrti, viděli budoucnost v takovém rozsahu jako Mellen. Jeho vize budoucnosti je plná naděje. Zúčastnil se studií jedné velké university, kde přispěl k pochopení struktury genů a kódování chromozomů při dědičných onemocněních. Vědci nedokázali pochopit, kde k takovým informacím přišel.“

Během NDE dostal Benedict jména několika lidí, na jejichž objevy se jednoho dne bude nahlížet jako na rovnocenné objevům Newtonovým a Einsteinovým. Jedno ze jmen, která mu byla sdělena, znělo Cleve Backster. Benedict si jej poté vyhledal. Cleve Backster (viz www.primaryperception.com) je znám svými experimenty s biokomunikací rostlinných a živočišných buněk, při nichž v 60. letech používal polygraf a jež ho vedly k vytvoření teorie „primárního vnímání“. Backsterova studie byla částečně zopakována v roce 1973 dr. Haroldem Puthoffem a Russellem Targem při projektu Stargate vedeném CIA na Stanfordském výzkumném institutu. Puthoff a Targ získali grant na výzkum citlivosti rostlin. V roce 1973 jej začali provádět (spolu s výzkumem lidského vědomí) v rámci zkoumání Backsterova efektu. Výsledek vyústil v koncovou zprávu nazvanou Senzor organického biopole, jejímiž autory byli H. E. Puthoff and R. Fontes.

Benedict tvrdí, že za nějakých 200 let bude Cleve Backster duchovnem, založeným na Gaie, jež bude tou dobou dominovat společnosti, považován svým způsobem za „svatého“. Backsterova práce není ani esoterická, ani duchovní – je vědecká. Jeho kniha se jmenuje Primární vnímání: biokomunikace s rostlinami, živými potravinami a lidskými buňkami a jeho původní dílo je popsáno v knize Skrytý život rostlin.

Velká část Benedictova prožitku je popsána v knize P.M.H. Atwaterové s názvem Za světlem. Právě Atwaterová uvedla Benedicta do společenství lidí, zabývajících se prožitky blízké smrti. Co se týče pravdivosti Benedictova svědectví, uvádí tato známá badatelka v oboru NDE následující:

„Mohu dosvědčit, že jeho případ je nefalšovaný a že jsou jeho tvrzení o mozkovém nádoru a okolnostech jeho smrti pravdivá. Setkala jsem se s jeho matkou a nevlastním otcem, navštívila jsem je doma a Benedicta také. Od té doby sleduji jeho život se všemi jeho boji i úspěchy, které prožívá při snaze najít způsob, jak začlenit svou zkušenost do svého každodenního života a neztratit přitom z cíle poslání, k jehož naplnění se cítí veden.“

Došel jsem tedy k názoru, že je to v podstatě mezi mnou a Bohem. Nikdy předtím jsem Bohu nečelil, neměl jsem s ním ani nic do činění. Dříve mě žádný typ duchovna nezajímal, ale tehdy jsem se dal na cestu učení o duchovnu a o alternativním léčení. Vymínil jsem si, že si přečtu všechno, co budu moci a našprtám se o tomto tématu, jak to jen půjde, protože jsem na „druhé straně“ nechtěl být překvapený. A tak jsem začal číst o různých náboženstvích a filozofiích. Všechny byly velice zajímavé a dávaly mi naději, že na druhé straně skutečně něco je.

Ovšem jako živnostník, specializovaný na vitráže, jsem tou dobou neměl vůbec žádné zdravotní pojištění. Už během testů zmizely mé úspory přes noc. Pak jsem stál lékařské profesi tváří v tvář bez jakéhokoli pojištění. Nechtěl jsem rodinu finančně stáhnout ke dnu, a tak jsem se rozhodl, že si s tím poradím sám. Nepociťoval jsem žádnou stálou bolest, ale měl jsem výpadky. Došlo to tak daleko, že jsem si netroufl řídit a nakonec jsem skončil v hospicu. Měl jsem vlastní pečovatelku. Bylo to velké požehnání, mít tohoto anděla, který se mnou prošel posledním úsekem mé cesty. Trvalo to asi osmnáct měsíců. Nechtěl jsem brát mnoho léků, protože jsem chtěl být tak vědomý, jak to jen bude možné. Pak přišla taková bolest, že v mém vědomí nebylo nic jiného, naštěstí to bylo jen několik dnů.

Vzpomínám si, že jsem se jednoho rána probudil ve 4:30 a prostě jsem věděl, dnes to přijde. Dnešek je den, kdy zemřu. Tak jsem zavolal několika přátelům a rozloučil se. Probudil jsem svoji pečovatelku a pověděl jí to. Měl jsem s ní soukromou dohodu, že nechá mé mrtvé tělo v klidu šest hodin, protože jsem četl, že když zemřete, začnou se dít všemožné zajímavé věci. Znovu jsem usnul. Další věc, na kterou si vzpomínám, byl počátek typického prožitku blízké smrti. Náhle jsem byl plně bdělý a vstal jsem, ale mé tělo zůstalo na posteli. Kolem mě se rozprostírala temnota.

Být mimo tělo byl ještě živější pocit než obyčejně. Bylo to tak intenzivní, že jsem viděl každou místnost v domě, jeho střechu, okolí, dokonce jsem viděl i to, co bylo pod domem.

Když jsem se začal ke světlu pohybovat, intuitivně jsem věděl, že když k němu půjdu, zemřu. Takže jsem během pohybu řekl: „Prosím počkej minutku, jen tu chvilinku vydrž. Musím se nad tím zamyslet; rád bych si s tebou promluvil, než půjdu.“

K mému překvapení se celá zkušenost v tom momentě zastavila. Člověk má opravdu kontrolu nad svým NDE. Není to nějaká jízda na horské dráze. Moje žádost byla tedy uznána a já jsem měl se světlem několik rozhovorů. Světlo se měnilo v různé postavy a obrazce, například v Ježíše, Krišnu, Buddhu, v mandaly, archetypální obrazy a znaky.

Zeptal jsem se světla: „Co se to tu děje? Prosím, světlo, objasni mi to. Opravdu bych rád znal podstatu této situace.“

Nemohu reprodukovat přesná slova, protože to probíhalo svým způsobem telepaticky. Světlo mi odpovědělo. Informace, která ke mně byla přenesena, zněla, že „zpětnou vazbu, kterou dostáváš ze světla, utvářejí tvá přesvědčení. Kdybys byl buddhista nebo katolický fundamentalista, dostaneš zpětnou vazbu ve formě, jakou budeš čekat. Máš možnost sledovat světlo a zkoumat je, ale většina lidí to nedělá.“

Když se mi světlo takto odhalilo, uvědomil jsem si, že to, co zde opravdu vidím, je matrix našich vyšších já. Můžu říct jen to, že se to změnilo v matrici, v mandalu lidských duší a já jsem spatřil vyšší já každého z nás, uspořádaná do matrice. Je to i vedení ke Zdroji; každý z nás pochází přímo ze Zdroje jako jeho přímá zkušenost. My všichni máme vyšší já, neboli tu část bytosti, která odpovídá nadduši. Ta se mi odhalila ve své nejčistší energetické formě. Jediný způsob, jímž ji mohu popsat, je ten, že bytí vyššího já připomíná potrubí. Nevypadá takhle, ale je to přímé spojení se Zdrojem, které má jeden každý z nás. Jsme přímo spojeni se Zdrojem.

Světlo mi tedy ukazovalo matrici vyšších já a já jsem si uvědomil, že všechna ta vyšší já jsou spojena jako jediná bytost, všichni lidé jsou spojeni jako jedna bytost, my přímo jsme ta samá bytost, různé aspekty té samé bytosti. Nesouviselo to s žádným konkrétním náboženstvím. Takže takovouto zpětnou vazbu jsem dostal já. A viděl jsem tuhle mandalu lidských duší. Byla to ta nejkrásnější věc, jakou jsem kdy spatřil. Vstoupil jsem do ní a to překonávalo všechno. Bylo to jako dostat všechnu lásku, po které jste kdy toužili, a byl to ten druh lásky, který léčí, hojí, regeneruje.

Požádal jsem světlo, ať vysvětluje dál, a tak jsem pochopil, co ta matrix vyšších já je. Kolem planety máme takovou rozvodnou síť, kde jsou všechna ta vyšší já spojena. Je to další –jemnější- úroveň energie, jež nás obklopuje. Lze tomu říkat třeba duchovní úroveň.

Po několika minutách jsem požádal o hlubší objasnění. Opravdu jsem chtěl vědět, o čem je vesmír, a tentokrát jsem už byl připraven jít.

Řekl jsem: „Jsem připraven, vezmi si mě.“

Pak se to světlo změnilo v nejkrásnější věc, jakou jsem kdy viděl: v mandalu lidských duší na této planetě.

Do této zkušenosti jsem vstupil se svým negativním názorem na lidstvo a na to, co se děje na této planetě. Když jsem tedy světlo požádal, ať vysvětluje dál, pochopil jsem díky této velkolepé mandale, jak nádherní jsme všichni ve své podstatě, ve svém jádru. Jsme ta nejkrásnější stvoření. Lidská duše, lidská matrice, kterou spolu všichni utváříme, je absolutně fantastická, elegantní, exotická, cokoli si vzpomenete. Nemohu ani vylíčit, jak se můj názor na lidské bytosti vmžiku změnil.

Řekl jsem: „Ach Bože, nevěděl jsem, jak jsme krásní.“

Ať jste na jakékoli úrovni, na nízké nebo na vysoké, a ať máte jakoukoli podobu, jste ta nejkrásnější stvoření, opravdu.

S údivem jsem zjistil, že v žádné duši není zlo.

Řěkl jsem: „Jak je to možné“?

Odpověď zněla, že žádná duše není ze své podstaty zlá. Hrozné věci, které se lidem stávají, je mohou dovést k tomu, že jednají zle, ale jejich duše zlé nejsou. To, co všichni lidé hledají a co je drží při životě, je láska, sdělilo mi světlo. To, co lidi deformuje, je její nedostatek.

Příval informací, přicházejících ze světla, neustával. Zeptal jsem se ho: „Znamená to, že bude lidstvo spaseno?“

Jako náhlé zadunění trub provázené sprškou spirálovitě klesajících světel Velké světlo promluvilo a řeklo:

„Pamatuj si toto a nikdy to nezapomeň. Vy sami se zachraňujete, vykupujete a léčíte. Vždycky to tak bylo a vždycky to tak bude. Byli jste stvořeni s touto mocí ještě před počátkem světa.“

V tom okamžiku jsem si toho uvědomil ještě víc. Došlo mi, ŽE JSME UŽ BYLI SPASENI a spasili jsme se proto, že naším určením je sebenáprava, tak jako tomu je i u zbytku Božího světa. Toto je podstata druhého příchodu.

Z celého srdce jsem světlu poděkoval. Nejlepší způsob vyjádření díků, který mě napadl, byla tato slova: „Ach drahý Bože, drahý vesmíre, drahé velké já, miluji svůj život.“

Světlo mě jakoby vdechlo ještě hlouběji. Byl to pocit, jako by mě kompletně vstřebalo. Láska, kterou toto světlo je, je pro mě dodneška nepopsatelná. Vstoupil jsem do jiné sféry, hlubší, než byla ta předešlá, a povšiml jsem si něčeho mnohem, mnohem intenzivnějšího. Byl to ohromný proud světla, nesmírný a plný, hluboko v srdci života. Zeptal jsem se, co to je.

Světlo odpovědělo:

„To je ŘEKA ŽIVOTA. Napij se této many po libosti.“

A to jsem také udělal. Dal jsem si jeden velký doušek a pak další. Pít samotný život! Byla to extáze.

Pak světlo řeklo:

„Ty máš nějaké přání.“

Světlo o mně vědělo všechno, znalo všechno z mé minulosti, přítomnosti i budoucnosti.

„Ano!“ Zašeptal jsem.

Požádal jsem, zda bych mohl vidět zbytek vesmíru; dostat se za sluneční soustavu, za veškerou lidskou iluzi. Světlo mi tedy řeklo, že bych mohl jít s Proudem. A tak jem se s ním vydal. Nesl mě světlem na konci tunelu. Cítil jsem a slyšel řadu velmi jemných sonických třesků. Takový spěch!

Náhle se zdálo, že se na tomto proudu života raketovou rychlostí vzdaluji od naší planety. Viděl jsem, jek Země mizí v dálce. Sluneční soustava ve vší své nádheře prosvištěla kolem a zmizela. Rychleji než světlo jsem prolétl středem galaxie a cestou jsem vstřebával další znalosti. Zjistil jsem, že tato galaxie a celý vesmír přímo přetékají rozličnými formami ŽIVOTA. Viděl jsem mnoho světů. Mám dobrou zprávu: nejsme v tomto vesmíru sami!

Jel jsem na tomto proudu vědomí středem galaxie a on expandoval v neskutečných fraktálových vlnách energie. Obrovské shluky galaxií s veškerou jejich pradávnou moudrostí plynuly kolem. Zpočátku jsem se domníval, že někam míříme, že opravdu cestujeme. Ale pak jsem si uvědomil, že s tím, jak expandoval proud, expandovalo i moje vlastní vědomí, až nakonec obsahovalo všechno ve vesmíru! Míjel jsem všechno stvořené. Byl to nepředstavitelný div! Byl jsem jako užaslé dítě, dítě v říši divů!

Vypadalo to, jako by se kolem mě prohnalo veškeré stvoření univerza a zmizelo, zbyla z něj jen tečka světla. Téměř ihned se objevilo druhé světlo. Přicházelo ze všech stran a bylo jiné; bylo to světlo vytvořené z něčeho víc, než je každá frekvence vesmíru.

5. Prázdnota

Znovu jsem ucítil a uslyšel několik sametových sonických třesků. Mé vědomí, či bytí, expandovalo, aby se stalo rozhraním s celým holografickým vesmírem, a víc než jen to.

Když jsem vešel do druhého světla, svitlo mi, že jsem právě přesáhl pravdu. To jsou ta nejlepší slova, jimiž to umím vyjádřit, ale pokusím se to vysvětlit. Když jsem přešel do druhého světla, expandoval jsem za hranice toho prvního. Náhle jsem se nacházel v hlubokém klidu, překonávajícím jakékoli možné ticho. Viděl či vnímal jsem VĚČNOST, překonávající jakoukoli nekonečnost. Nacházel jsem se v prázdnu. Byl jsem v před-stvoření, před Velkým třeskem. Překročil jsem zpětně počátek času – první slovo – první zachvění. Byl jsem v oku stvoření. Měl jsem pocit, jako bych se dotýkal Boží tváře. Nebyl to nijak zbožný pocit. Jednoduše jsem byl jedno a absolutním životem a stvořením.

Když říkám, že jsem viděl či vnímal věčnost, myslím tím, že jsem vnímal celé stvoření, jak vytváří samo sebe. Bylo to bez počátku a bez konce. To je přelomová myšlenka, nemyslíte? Vědci nahlížejí na Velký třesk jako na jedinou událost, která stvořila vesmír. Já jsem pochopil, že Velký třesk byl jen jeden z nekonečného počtu velkých třesků, které současně a neomezeně vytvářely nekonečný počet vesmírů. Jediná vyobrazení, která se tomu v lidském měřítku aspoň trochu blíží, jsou superpočítači vytvořené obrazy vycházející z rovnic fraktálové geometrie.

Naši dávní předkové to znali. Říkali, že božská podstata pravidelně vytváří nové vesmíry svými výdechy a jiné vesmíry naopak ničí tím, že je vdechuje. Tyto epochy byly nazývány jugy. Moderní věda tomu říká Velký třesk. Byl jsem ve stavu absolutního, čistého vědomí. Viděl jsem, jak se všechny Velké třesky neboli jugy tvoří a ničí. Okamžitě a současně jsem vstoupil do nich všech. Pochopil jsem, že každý sebemenší kousíček stvoření má moc také tvořit. Je velmi těžké to vysvětlovat. Jsem z toho dosud oněmělý úžasem.

Trvalo mi léta, než jsem po té zkušenosti vůbec našel nějaká slova, jimiž bych ten prožitek prázdnoty popsal. Dnes vám mohu říct toto: ta prázdnota je méně než nic, ale více než všechno! Prázdnota je absolutní nula – chaos, formující všechny možnosti. Je to absolutní vědomí, dokonce mnohem víc než univerzální inteligence.

A kde ta prázdnota je? Já vím, kde. Je uvnitř i vně všeho. Vy jste právě teď, stejně jako v kterémkoli jiném okamžiku, zároveň uvnitř i vně této prázdnoty. Nemusíte nikam jít, nemusíte ani zemřít. Ta prázdnota je vakuum, nicota mezi všemi fyzickými manifestacemi. Je to PROSTOR mezi atomy a částicemi, z nichž se skládají. Moderní věda začíná tento prostor zkoumat a nazývá ho bod nula (zero-point). Kdykoli se jej vědci pokouší změřit, selhávají jim přístroje – takříkajíc narážejí na věčnost. Dosud nemají žádnou metodu, jež by jim umožnila přesně změřit nekonečno. Tohoto nulového prostoru je ve vašem vlastním těle i ve vesmíru víc než čehokoli jiného!

To, co mystikové nazývají prázdnotou, ve skutečnosti není prázdné. Je to plné energie – jiného druhu energie, který stvořil všechno, čím jsme. Všechno od okamžiku Velkého třesku je vibrace, počínaje prvním slovem, což je první vibrace.

Biblické „Já jsem“ má za sebou ve skutečnosti otazník: „Jsem? Co jsem?“

Stvoření je tedy způsob, jímž Bůh zkoumá sám sebe všemi představitelnými cestami. Je to stále probíhající, nekonečné zkoumání prostřednictvím každého z nás. Prostřednictvím každého vlasu na vaší hlavě, každého listu na každém stromě, prostřednictvím každého atomu Bůh zkoumá Boží já, to velké „já jsem“.

Začal jsem chápat, že všechno, co existuje, je já – doslova – vaše já, mé já. Všechno je velké já. Proto ví Bůh o každém padajícím lístku. To je možné proto, že kdekoli jste, tam je střed vesmíru. Kdekoli je kterýkoli atom, tam je střed vesmíru. Je v něm Bůh a Bůh je i v prázdnotě.

Když jsem zkoumal prázdnotu a všechny jugy (či stvoření), byl jsem úplně mimo čas a prostor tak, jak je známe. V tomto expandovaném stavu jsem objevil, že stvoření spočívá v příchodu absolutně čistého vědomí, neboli Boha, do životní zkušenosti, jak ji známe. Prázdnota sama o sobě postrádá zkušenost. Je to před-život, předchází prvnímu zachvění života. Božství obsahuje víc než život a smrt. Z tohoto důvodu lze ve vesmíru zakusit ještě víc, než život a smrt!

Byl jsem v prázdnotě a uvědomoval jsem si všechno, co bylo kdy stvořeno. Bylo to, jako bych se díval Božíma očima. Stal jsem se Bohem. Náhle jsem už nebyl sám sebou. Můžu říct jen to, že jsem se díval očima Boha a najednou jsem věděl, proč existuje každý atom, a viděl jsem úplně všechno.

Když jsem si to uvědomil, byl jsem s prázdnotou hotov a chtěl jsem se vrátit do tohoto stvoření, neboli jugy. Přišlo mi to prostě přirozené. Náhle jsem tedy prošel zpět druhým světlem, neboli Velkým třeskem, přičemž jsem opět uslyšel několik sametových zadunění. Jel jsem na proudu vědomí zpátky celým stvořením a to byla jízda! Prolétaly mnou supershluky galaxií a zanechávaly za sebou další a další vhledy. Prošel jsem černou dírou ve středu naší galaxie. Černé díry jsou velcí zpracovatelé či recyklátoři vesmíru. Víte, co je na druhé straně černé díry? Jsme to my, naše galaxie, znovu zpracovaná z jiného vesmíru.

Celkové energetické uspořádání galaxie připomínalo fantastické světelné město. Veškerá energie této strany Velkého třesku je světlo. Každá částice, každý atom, každá hvězda, planeta, dokonce i vědomí samotné; to vše je vytvořené ze světla a má obojí povahu, frekvence i částice. Světlo je živoucí materie. Všechno je vytvořeno ze světla, dokonce i kameny. Všechno je tedy živé. Všechno je vytvořeno z Božího světla; všechno je velice inteligentní.

6. Světlo lásky

Jel jsem na proudu dál a dál, až jsem nakonec spatřil přicházet obrovské světlo. Věděl jsem, že to je to první světlo, matrice vyšších já naší sluneční soustavy. Pak se v tomto světle objevila celá sluneční soustava, což bylo provázeno jedním z těch sametových třesků.

Pochopil jsem, že sluneční soustava, v níž žijeme, je naše větší, místní tělo. Je to naše místní tělo a my jsme mnohem větší, než si představujeme. Viděl jsem, jak je sluneční soustava naše tělo a já jsem jeho součástí. A Země je ta velká stvořená bytost, jíž jsme i my, a my jsme ta část, která si toho je vědoma. Ale jsme jen jedna část. Nejsme všechno, ale jsme ta část, která má toto vědomí.

Viděl jsem všechnu tu energii, kterou naše sluneční soustava vytváří. Je to neuvěřitelná světelná show! Slyšel jsem hudbu sfér. Naše sluneční soustava, stejně jako všechna vesmírná tělesa, vytváří unikátní matrici světla, zvuku a vibračních energií. Pokročilé civilizace z jiných hvězdných systémů dokážou život, tak, jak ho známe, detekovat právě na základě tohoto vibračního či energetického otisku. Je to dětská hra. Udivené dítě planety Země (lidstvo) právě teď vytváří hojnost zvuků – jako děti, jež si hrají na vesmírném dvoře.

Vjel jsem na proudu přímo do středu světla. Cítil jsem, jak mě světlo objalo, když mě znovu vdechlo a opět jsem ucítil další jemné zadunění. Byl jsem v tomto velkém světle lásky spolu s proudem života, jenž mnou protékal. Znovu musím říci, že se jedná o absolutně milující, nesoudící světlo. Je to ideální rodič tohoto fascinovaného dítěte.

„Co přijde teď?“ říkal jsem si.

Světlo mi vysvětlilo, že žádná smrt neexistuje. Jsme nesmrtelné bytosti. Žili jsme a žijeme věčně! Došlo mi, že jsme součástí přirozeného živého systému, který věčně recykluje sám sebe. Nebylo mi řečeno, že se musím vrátit. Věděl jsem to sám od sebe. Z toho, co jsem viděl, to vypadalo zcela jasné a přirozené.

Nevím, jak dlouho jsem se světlem byl, měřeno lidským časem. Nadešel však okamžik, kdy jsem si uvědomil, že všechny mé otázky byly zodpovězeny a že je můj návrat blízko. Když říkám, že byly na druhé straně zodpovězeny všechny mé otázky, myslím tím přesně tohle. Všechny mé dotazy byly zodpovězeny. Každý člověk má jiný život a zabývá se jinou skupinou otázek. Některé naše otázky jsou univerzální, ale každý z nás zkoumá tuto věc, které říkáme život, svým vlastním, jedinečným způsobem. A tak je to s každou formou života, od hor po každý list na každém stromě.

A to je velmi důležité pro zbytek nás, kdo obýváme tento vesmír. Protože to všechno přispívá k Velkému obrazu, k plnosti života. My jsme doslova Bůh, který zkoumá Božské já v nekonečném tanci života. Vaše jedinečnost posiluje veškerý život.

7. Návrat do života

Když jsem se začal vracet do tohoto životního cyklu, vůbec mě nenapadlo a ani mi nebylo řečeno, že se vrátím do toho samého těla. Prostě na tom nezáleželo. Měl jsem plnou důvěru ve světlo a v proces života. Proud se spojil s velkým světlem a já jsem požádal, abych nikdy nezapomněl na odhalení a pocity, jichž se mi dostalo na druhé straně.

Odpovědí bylo „ano“ a byl to pocit, jako by má doše dostala polibek.

Pak jsem byl skrz světlo tažen zpět do vibrační sféry. Celý proces se obrátil a já jsem dostával další informace. Dostal jsem poučení ohledně mechaniky reinkarnace. Dostalo se mi odpovědí na všechny ty otázečky, které jsem měl:

„Jak funguje tohle? A jak funguje tamto?“ Věděl jsem, že mě znovu čeká reinkarnace.

Země je velký zpracovatel energie a z té se vyvíjí jednotlivá vědomí jednoho každého z nás. Poprvé jsem o sobě uvažoval jako o člověku a byl jsem za své lidství šťastný. Po tom, co jsem viděl, bych byl šťastný i za to, že bych byl jediný atom v tomto vesmíru. Jediný atom. Takže být lidskou součástí Boha… to je to nejfantastičtější požehnání. Je to takový dar, že dalece překonává naše nejdivočejší představy požehnání. Pro jednoho každého z nás je možnost být lidskou součástí této zkušenosti fantastická, skvostná. Jeden každý z nás, a nesejde o tom, kde jsme a zda jsme vyřízení nebo v pohodě, je pro tuto planetu požehnáním – přímo takový, jaký je.

Takže jsem prošel reinkarnačním procesem a čekal jsem, že se někde narodím jako malé dítě. Ale dostal jsem lekci o vývoji individuální totožnosti a vědomí. A tak jsem se reinkarnoval zpátky do tohoto těla.

Když jsem otevřel oči, byl jsem totálně překvapený. Nevím proč, protože jsem to chápal, ale i tak bylo velké překvapení být zpátky v tomto těle, zpátky v mém pokoji, kde vedle mě někdo seděl a usedavě nade mnou plakal. Byla to moje pečovatelka. Vzdala to hodinu a půl poté, co mě našla mrtvého. Byla si jistá, že jsem mrtev. Nastoupily všechny průvodní znaky smrti, mé tělo tuhlo. Nevíme, jak dlouho jsem byl mrtvý, ale víme, že to bylo hodinu a půl od doby, kdy mě našla. Respektovala mé přání, aby bylo mé tělo několik hodin po úmrtí ponecháno v klidu. Měli jsme k dispozici zesílený stetoskop a mnoho způsobů, jak zkontrolovat životní funkce. Moje pečovatelka může potvrdit, že jsem byl opravdu mrtev.

Nebyl to prožitek blízké smrti. Prožil jsem smrt samotnou, a to přinejmenším na hodinu a půl. Pečovatelka mě našla a kontrolovala mě pomocí stetoskopu, měřiče krevního tlaku a monitoru srdeční činnosti minimálně půldruhé hodiny. Pak jsem se probudil a uviděl jsem, že je světlo venku. Zkusil jsem k němu jít, ale spadl jsem z postele. Pečovatelka uslyšela hlasité žuchnutí, vběhla do pokoje a našla mě na podlaze.

Když jsem se zotavil, stále jsem pociťoval překvapení a posvátnou bázeň z toho, co mě potkalo. Nejprve jsem neměl k dispozici všechny vzpomínky na svůj „výlet“. Opakovaně jsem unikal z tohoto světa a ptal jsem se, zda jsem naživu. Tento svět mi připadal víc jako sen než ten na druhé straně.

Po třech dnech jsem se znovu cítil normálně, svěže, ale přesto jinak než kdykoli předtím ve svém životě. Vzpomínky na cestu se mi vrátily později. Nedokázal jsem na žádném člověku, kterého jsem kdy potkal, vidět nic špatného. Předtím jsem byl skutečně kritický. Myslel jsem si, že spousta lidí jsou pořádní mizerové, dokonce že mizerové jsou všichni mimo mě. Ale teď už mi to bylo jasné.

O tři měsíce později mi jeden přítel řekl, že bych se měl nechat otestovat, a tak jsem šel na skeny a tak dál. Cítil jsem se opravdu dobře, a tak jsem se bál špatných zpráv.

Vzpomínám si, jak se doktor na klinice podíval na snímky před a po a řekl: „No, tak tu teď nic není.“

Řekl jsem: „Opravdu? To musí být nějaký zázrak!“

A on na to: „Ne, takové věci se dějí, říká se jim spontánní remise.“

Vypadal, že to na něj neudělalo vůbec žádný dojem. Ale byl to zázrak a na mě to tedy dojem udělalo, když na nikoho jiného ne.

8. Co se Mellen Thomas naučil

Mystérium života má jen velmi málo společného s inteligencí. Vesmír není nijak intelektuální proces. Intelekt je užitečný – může být brilantní, ale právě teď je to to jediné, s čím pracujeme, místo abychom zapojili svá srdce a tu moudřejší část sebe samotných.

Střed Země je velký měnič energie, jak můžete vidět i na vyobrazeních zemského magnetického pole. Tak vypadá náš cyklus: reinkarnované duše se stahují zpět a znovu jím procházejí. To, že se u vás začne rozvíjet individuální vědomí, je známkou dosažení lidské úrovně. Zvířata mají skupinovou duši a inkarnují se ve skupinách. Jelen bude s největší pravděpodobností navždy jelenem. Ale to, že se narodíte jako člověk, ať postižený, nebo génius, je důkazem toho, že jste na cestě k vývoji individuálního vědomí. A to je samo o sobě součástí skupinového vědomí, nazývaného lidstvo.

Viděl jsem, že rasy jsou osobnostní shluky. Národy, třeba Francouzi, Němci a Číňané, mají všechny svou vlastní osobnost. Města mají osobnost, lokální skupiny duší, které přitahují určité lidi. Rodiny mají skupinové duše. Individuální totožnost se rozvíjí jako větve fraktálového obrazce; skupinová duše zkoumá sama sebe prostřednictvím naší individuality. Různé otázky, které každý z nás má, jsou velmi, velmi důležité. Takto Božství zkoumá Božské já – vaším prostřednictvím. Tak pokládejte své otázky, nepřestávejte pátrat. Najdete své já a v tomto já najdete Boha, protože Bůh je toto já.

A víc než jen to. Začal jsem chápat, že my všichni, kdo jsme lidé, jsme i spřízněné duše. Jsme součásti té samé duše, která se fraktálově dělí do mnoha tvůrčích směrů, ale pořád je to ta samá duše. Teď se dívám na každou lidskou bytost jako na svoji spřízněnou duši, na spřízněnou duši, kterou jsem vždycky hledal. A zdaleka největší spřízněná duše, jakou kdy budete mít, jste vy sami. Všichni jsme zároveň mužem i ženou. Vnímáme to v děloze a zakoušíme to v různých inkarnacích. Budete-li hledat svoji nejdůležitější spřízněnou duši mimo sebe, nejspíš ji nikdy nenajdete; ona není vně. Stejně jako „tam“ není Bůh. Bůh je tady. Nehledejte Boha „tam venku“. Dívejte se skrze své já. Začněte prožívat ten nejúžasnější milostný poměr, jaký jste kdy měli… se svým já. Pak budete milovat všechno.

Sestoupil jsem na místo, které byste mohli označit jako peklo, a bylo to velmi překvapivé. Neviděl jsem Satana ani zlo. Můj sestup do pekla byl sestupem do osobní lidské mizérie, ignorance a temnoty nevědomosti každého jednotlivého člověka. Zdálo se to jako bezútěšná věčnost. Ale každá z milionů duší kolem mě měla stále k dispozici malou hvězdičku světla. Nikdo jí však nevěnoval pozornost. Všichni byli ponořeni do svého smutku, traumatu a utrpení. Za dobu, která se zdála věčností, jsem začal volat k tomu světlu, tak jako dítě volá rodiče, když potřebuje pomoci. Pak se světlo otevřelo a zformovalo tunel, který se ke mně spustil a oddělil mě od všeho toho strachu a bolesti. Takové je doopravdy peklo.

Právě teď se učíme držet se za ruce, vést se za ně spolu. Brána pekla je teď otevřená. My se spojíme, chytíme se za ruce a společně vyjdeme z pekla ven.

Světlo se přiblížilo ke mně a změnilo se v obrovského zlatého anděla. „Ty jsi anděl smrti?“ Zeptal jsem se.

Dal mi na vědomí, že je moje nadduše, moje matrice vyššího já, pradávná část nás všech. Pak jsem byl odnesen ke světlu.

Brzy bude naše věda umět kvantifikovat ducha. Nebude to báječné? Vědci začínají vynalézat přístroje, jež budou citlivé k jemné, neboli duchovní energii. Fyzikové využívají urychlovače, aby rozbíjeli atomy a zjišťovali, z čeho se skládají. Dostali se ke kvarkům a jejich vůním a podobným věcem. Inu, jednoho dne přijdou i na tu drobnost, která to všechno drží pohromadě a nazvou to… Bůh.

S jadernými urychlovači nejen zjišťují, co existuje, ale také vytvářejí částice. Bohudík existence většiny z nich trvá jen krátce, milisekundy a nanosekundy. Teprve začínáme chápat, co vytváříme, a to za chodu.

Viděl jsem věčnost, dostal jsem se do sféry, v níž je místo, kde překonáme veškeré znalosti a začneme vytvářet další fraktál, další úroveň. Máme tu moc během našeho zkoumání tvořit. Bůh skrz nás expanduje.

Od svého návratu jsem několikrát zažil světlo spontánně a naučil jsem se, jak se během meditace do toho prostoru vrátit téměř kdykoli. Každý z vás to může udělat také. Nemusíte kvůli tomu zemřít. Máte to ve svém vybavení; už jste tak nastaveni.

Tělo je nejvelkolepější světelná bytost, jaká existuje. Tělo je celý vesmír neuvěřitelného světla. Duch nás nenutí odbourat tělo. Takhle se to neděje. Přestaňte se pokoušet stát Bohem – Bůh se stává vámi. Tady a teď.

Mysl je jako dítě, které pobíhá po vesmíru, chce tohle a tamto, myslí si, že stvořilo svět. Ale zeptejte se mysli: „Co s tím měla do činění tvoje matka?“

To je další úroveň duchovního uvědomění. Jé, moje matka! Náhle se vzdáte ega, protože nejste ve vesmíru jediná duše.

9. Co je to nebe?

Jeden z mých dotazů na světlo zněl: „Co je to nebe?“

Byl jsem proveden po všech typech nebes, která kdy byla stvořena: nirvány, věčná loviště, všechno možné. Prošel jsem si je. Všechno jsou to stvoření z myšlenkových forem, vytvořili jsme si je sami. My nepůjdeme do nebe, budeme znovu zpracováni. Ale v čemkoli, co jsme stvořili, zanecháme kousek sebe. Je to skutečné, ale není to celá duše.

Viděl jsem křesťanské nebe. Čekáme, že to bude nádherné místo, a přitom člověk stojí před trůnem a chválí [Boha] navěky. Je to nuda! Tohle má být všechno? Je to dětinské. Nechci nikoho urazit. Některá nebe jsou velmi zajímavá, jako do indiánské, věčná loviště. Egypťané měli fantastická nebe. A mohl bych pokračovat dál a dál – je jich tolik. V každém z nich je fraktál závislý na vaší konkrétní iinterpretaci, nejste-li součástí skupiny duší, která věří výhradně v Boha konkrétního náboženství. Pak jste si velmi blízcí, jste na té samé úrovni. Ale i tehdy bude pohled každého z vás o trošičku jiný. Smrt je o životě, a ne o nebi.

Zeptal jsem se Boha: „Jaké náboženství na planetě je to nejlepší? Které je správné?“

A Božství odvětilo s velkou láskou: „Na tom mi nezáleží.“

Bylo v tom neuvěřitelné milosrdenství. Znamenalo to, že jediný, komu na tom záleží, jsme my sami. Nejvyšší Božství všech hvězd nám říká:

„Nezáleží na tom, které náboženství vyznáváte.“

Náboženství přicházejí a odcházejí, mění se. Buddhismus tu nebyl vždycky, katolicismus tu nebyl vždycky a teď přichází doba, kdy se stanou osvícenějšími. Do všech systémů teď přichází víc světla. Proběhne reformace duchovnosti, jež bude stejně dramatická jako protestantská reformace. Spousta lidí bude ve sporu, jedno nábožeství s druhým a všichni budou věřit, že jen oni mají pravdu.

Každý si myslí, že vlastní Boha – náboženství i filozofie. Obzvlášť náboženství, protože kolem své filozofie vytvářejí velké organizace. Když Božství řeklo „na tom mi nezáleží“, pochopil jsem, že to „záležení“ je na nás. Je to důležité, protože nám na tom záleží, ale je to důležité jen pro nás. Jde tu o energetickou rovnici duchovnosti. Nejvyšší Božství se nestará, zda jste protestanti, buddhisté nebo něco jiného. Vždyť jsou to, sakryš, jen aspekty celku! Přeju si, aby to všem náboženstvím došlo a aby nechaly ta ostatní na pokoji. To není konec náboženství jako takových, ale mluvíme tu o tom samém Bohu. Žijte a nechte žít. Každé má odlišný pohled. A všechny se sčítají a vzniká celkový obraz; všechna jsou důležitá.

Na druhé straně jsem se objevil se spoustou strachu z toxického odpadu, jaderných raket, populační exploze, ničení deštných lesů. Když jsem se vrátil zpět, miloval jsem každý ten problém. Miluju jaderný odpad. Miluju hřibovitý mrak; je to ta nejsvatější mandala, jakou jsme zatím dokázali manifestovat; je to archetyp. Víc než jakékoli náboženství či filozofie nás dokázal svést dohromady. Náhle nás posunul na novou úroveň vědomí. Díky vědomí, že můžeme planetu pětsetkrát vyhodit do vzduchu, jsme si konečně uvědomili, jak jsme spojeni. Nějakou dobu bylo nutné vyrábět stále víc bomb, aby nám to konečně došlo. Pak jsme začali říkat: „Tohle už nepotřebujeme.“

Teď žijeme v bezpečnějším světě než kdykoli předtím a jeho bezpečnost bude čím dál vyšší. Takže jsem se vrátil zpět s láskou k toxickému odpadu, protože nás přivedl dohromady. Tyhle věci jsou velké. Jak by řekl Peter Russell, mají „velikost duše“ (soul size). A máme také odpovědi velikosti duše? ANO!

Mýcení deštných lesů se zpomalí a za padesát let bude na planetě více lesů než dosud. Pokud jste blázni do ekologie, držte se jí – patříte k té části systému, která získává uvědomění. Pusťte se do toho vší silou, ale nepropadejte depresi. I toto je součást něčeho většího.

U Země probíhá proces domestikace. Už nikdy nebude tak divoká jako dříve. Budou na ní skvělá místa, kde bude dosud divočina; rezervace, kde bude příroda vzkvétat. Budoucnost bude o zahradách a rezervacích. Růst populace se velice blíží k energetické úrovni, na níž nastane posun vědomí. Tento posun změní politiku, finančnictví, energetiku.

Co se děje, když sníme? Jsme multidimenzionální bytosti. K této multidimenzionálnosti můžeme získat přístup prostřednictvím lucidního snění. Vesmír je Boží sen. Jedna z věcí, které jsem viděl, bylo to, že my lidé jsme tečka na planetě, což je tečka v galaxii, která je sama tečkou v celém vesmíru. Ve vesmíru jsou obrovské systémy; my jsme v takovém průměrnějším. Ale lidské bytosti jsou už teď ve vědomém vesmíru legendou. Ten prťavoučký človíček ze Země/Gaii je legendární. A jeden z důvodů je ten, že umíme snít. Jsme legendární snivci. Celý vesmír hledal odpověď na otázku na smysl života, na smysl tohoto všeho. A s nejlepší odpovědí vůbec přišel ten malý snílek ze Země. Vysnili jsme si to. Sny jsou tedy důležité.

Poté, co jsem zemřel a vrátil se, skutečně respektuji život a smrt. Při experimentech s DNA jsme možná otevřeli dveře k velkému tajemství. Brzy budeme moci žít ve svém těle tak dlouho, jak se nám bude chtít.

Ale po životě, trvajícím 150 let nebo tak nějak, se objeví intuitivní pocit, že je načase přeladit kanál. Žít v jednom těle navždy není tak kreativní jako reinkarnace, jako energetický transfer v tom fantastickém víru energie, v němž se nacházíme. Pochopíme moudrost života a smrti a bude nás to těšit.

My jsme už teď žili navždy. To tělo, v němž teď jste, žije a žilo navždy. Pochází z nekonečného proudu života, z dob Velkého třesku a ještě dál. Toto tělo dá život dalšímu životu, v husté i jemné energii. Toto tělo žije ve věčnosti.

Zdroj