Krásný Štědrý den, 24. prosince 2016
Jang a jin, střídá se ve všem a se vším v tomhle našem jednomz dvanácti stvořených Vesmírů, a tak se nemohou nestřídat i období našeho života… zatímco malé děťátko je samozřejmě v jinu, který trvá vlastně někdy do 12 let, do kterých by mělo hlavně nasávat (ano, naše děti ztrácejí jin už ve 3 letech a v patnácti to dohánějí alkoholem, cigaretami, a trávou), zatímco následně mohutně akcelerující puberta ho posílá do jangu… ten trvá … až do smrti. Pořád zesiluje, až nás nakonec dostane. Doslova některé z nás trefí. Sestřelí. A tak, plní jangu, umíráme. A je to stále tenhle jang, který nás nakonec donese jako palivové články raketu až do míst a frekvencí, kde se budeme zpovídat z tohoto posledního života a připravovat na ten další, než teprve přepadneme do jinu a začneme vnímat vše, co bylo, je a bude.
I když.. nemuselo by to tak být. Dá se šlapat v ostrém tempu těch 30, 40 let, ale pak přeci jen šlápnout na brzdu a přejít do jinu. Odpočívat, spát, dívat se na valící se vlny oceánu, meditovat, milovat se. Číst si, a povídat si. Poslouchat a číst jenom ty, kteří za to stojí a mají co říct. Ne to věčné stěžování si a spílání politikům a imigrantům. Pít ovocné freshe a večer gin s tonikem. A dát si prostě 10 nebo ještě více let jinu.. obrovský nádech, aby to směřování do jangu a k poslednímu výdechu bylo opět nadupané a ve stylu. Tak trošku úplně jinak, než to tak lidé v poslední době tady mají. Nádech a výdech, jin a jang… pevně spojená bipolarita našich životů. Tak to si přeju od ježíška a k Novému roku já. Ježíšku, prosím….
A co si od něj přejete vy, přátelé? A nezapomeňte, že abyste mohli mnohé dostat, musíte nejprve mnohé dát. Jang, a jin… Výdech a nádech… Dávej, a ber. Plať a získej. Mluv, a naslouchej. Osej, a sklízej.
Krásný Štědrý den nám všem.
