Léčí horečka rakovinu? A jakou roli hraje jmelí?

(článek již v minulosti vyšel na webu Osud.cz)

Spontánní remise rakovinných nádorů představuje jednu ze záhad soudobé medicíny. Nikdo nebyl zatím schopen vysvětlit, jak dochází k těmto „zázračným vyléčením“, kdy tumor i případné metastázy zmizí, aniž by pacient podstoupil jakoukoli léčbu. Spontánní remise však ještě neznamená vyléčení. O spontánním vyléčení lze mluvit, až když se nádor znovu neobjeví minimálně pět let.

Jak zarážející a vzácná je diagnóza „spontánní remise“ i pro ostřílené praktiky, nám dává tušit zpráva, která se cca před rokem objevila v časopise Die Zeit a která popisuje jeden z mála veřejně zdokumentovaných případů:

„Dne 20. 7. 2003: Ultrazvukové vyšetření trvalo to odpoledne nezvykle dlouho. Přitom je všechno jasné, myslela si Margret Schmittová. Diagnóza stanovená před dvěma měsíci nepřipouštěla pochyby: agresivní nádor dělohy s četnými metastázami v břišní dutině. Zjištěno ultrazvukem, potvrzeno histologií. 56letá žena z Fürthu se mohla rozloučit s tím, že oslaví své šedesátiny.

Tyto informace byly známy i lékařce, která nyní v zatemněné místnosti na Klinice nádorové biologie při Univerzitě ve Freiburgu nervózně přejížděla pacientce břicho ultrazvukovou sondou a mlčky zírala na obrazovku. Nebylo tam nic – ani tumor, ani metastázy.“

Dodnes neexistuje přesný odhad toho, jak často rakovinné nádory mizí „samy od sebe“. Lze říci jediné: děje se tak velmi zřídka. Podle starších odhadů připadal pouze jeden případ spontánního vyléčení na 100 000 nemocných. Mezitím došla věda k názoru, že u určitých typů rakoviny a menších nádorů je pravděpodobnost podstatně vyšší. Existují nové studie, které odhadují pravděpodobnost spontánní remise nádorů prsu až na 22%. Mnoho těchto případů také není vůbec zaevidováno, protože pacient, u něhož zmizely obtíže, se už k lékaři jednoduše nevrátí.

 

Více infekcí – méně rakoviny

Že spontánní vyléčení existují, na tom by se všichni shodli. Názory se ovšem různí, když dojde na otázku, co za tímto fenoménem stojí. Stanovisko současné medicíny shrnuje renomovaný německý časopis Deutsches Ärzteblatt : „V současné době neexistují žádná doporučení ohledně toho, jak vyvolat spontánní vyléčení.“

Jinak to vidí profesor na katedře bioinformatiky Technické vysoké školy středního Hesenska (TH-Mittelhessen), Heinz-Uwe Hobohm, který se mnoho let zabýval případy spontánních remisí a hledal jejich společné znaky. Závěry, k nimž došel, jsou zajímavé. Podle jeho pozorování se totiž spontánní remise „často objevovaly v úzké časové spojitosti s infekčními onemocněními, jež byla provázena horečkou.“ Další výsledek vyhodnocení dat pacientů zněl: „Anamnéza obsahující mnoho infekčních chorob souvisí s nižší pravděpodobností vzniku rakoviny.“

Odtud také pramení názor tohoto biologa na očkování a léčbu běžných infekcí: „Naprosto nepatřím ke kategorickým odpůrcům očkování – ale měli bychom si dobře rozmyslet, jestli naše děti budeme očkovat i proti méně nebezpečným onemocněním, jestli jim budeme při každé infekci automaticky podávat antibiotika a horečky okamžitě srážet aspirinem a čípky.“

 

Choroboplodné zárodky jako spouštěče spontánních remisí

Heinz- Uwe Hobohm usuzuje: „Schopnosti samoléčby organismu u rakoviny byly pravděpodobně podceněny,“ a přimlouvá se za intenzivní vědecký výzkum terapie horečkou. V roce 2008 Hobohm s kolegy publikovali hypotézu, že spouštěči spontánních remisí jsou tzv. PAMP – substance. PAMP je zkratkou anglického výrazu pathogen associated molecular pattern  – jsou to látky přítomné v choroboplodných zárodcích, které vnímá imunitní systém jako signál nebezpečí.

Experimenty s terapií horečkou mají dlouhou historii. Už před 100 lety se jim věnoval anglický chirurg William B. Coley. Jeho terapie ale byla pro pacienty velmi náročná. Infikoval je skutečnými patogeny; léčba trvala týdny i měsíce. Při současné terapii horečkou se používají usmrcené bakterie nebo bakteriální extrakty. Horečka pak odezní během několika hodin a také je tím eliminováno riziko následků spojených s opravdovou infekcí. Tato léčba představuje oproti klasické chemoterapii menší zatížení pro organismus.

Léčba přehřátím a horečkou je v současné době dostupná pouze na několika soukromých klinikách. Z německy mluvících zemí můžeme uvést např. Hufeland Klinik a Lukas Klinik.

Lékařka z Hufeland Klinik, Nina Reisová, tvrdí, že „dokud nedosáhl farmaceutický průmysl svého současného rozmachu, představovala terapie horečkou u rakovinných onemocnění terapii číslo jedna.“ Za posledních osm let se průběžně věnuje 32 pacientům, z nichž dva jsou ještě děti, s různými typy rakoviny – od rakoviny prsu po sarkom. „Zatím se všem vede dobře, jsou zdraví,“ říká lékařka a k terapii jako takové uvádí: „V podstatě ji lze využít u všech druhů rakoviny, ale pacient musí být dost silný, protože terapie horečkou vyžaduje dobrou kondici.“ Z tohoto důvodu podstupují terapii horečkou jen zřídka nemocní, kteří už prošli chemoterapií. A z toho samého důvodu dr. Reisová hovoří jen nerada o spontánních, neřkuli „zázračných“ vyléčeních. „Za každým vyléčením je skryto množství práce samotného pacienta. Ex nihilo nihil fit – Kde není nic, odtud také nic nepojde.“

Prof. Hobohm nicméně odhaduje, že počet osob, úspěšně vyléčených terapií horečkou, je nejspíš znatelně nižší než za časů Coleyho. Hlavním důvodem je to, že k alternativním terapiím se lidé uchylují až poté, co bezúspěšně prošli klasickou léčbou s jejími devastujícími následky.

Léčivé jmelí

Primář ze švýcarské Lukas Klinik, dr. Michael Lorenz, sází na léčivé účinky jmelí. Klinika využívá přípravek z této rostliny, známý pod obchodním jménem Iscador. Ten je speciálně extrahován přístrojem známé společnosti Weleda, který svého času navrhl antroposof Rudolf Steiner. Ovšem za Steinerových časů nebyl k dispozici žádný materiál, který by obstál při vysokých otáčkách nutných k výrobě extraktu. Pomohl až letecký průmysl: v sedmdesátých letech bylo konečně možné aparát vyrobit díky využití titanových součástek.

Podle dr. Lorenze léčba jmelím výrazně zvyšuje kvalitu života pacientů. Standardně je preparát aplikován podkožně. K příznivým účinkům léčby touto posvátnou rostlinou druidů patří zvýšená chuť k jídlu, zlepšení spánku a nálady a zmírnění bolestí. V německy mluvících zemích je díky práci započaté Rudolfem Steinerem léčivý potenciál jmelí široce uznáván. Užívání přípravku ze jmelí se doporučuje jako podpůrná léčba při konvenční terapii, bývá i hrazena pojišťovnou.

Při podávání preparátu ve formě infuze, tak jak se to děje na specializovaných soukromých klinikách, dochází i k vyvolání horečky, která má léčivé účinky sama o sobě, čímž jsou pozitivní účinky ještě znásobeny. Riziko při podávání přípravku ze jmelí představují možné alergenní účinky této rostliny.

Proč se terapie horečkou neprosazuje v konvenční medicíně

Otázkou zůstává, proč většina zdravotnických odborníků neuznává terapii horečkou. Názor prof. Hobohma zní: Existuje určitá tendence klinických lékařů zavírat oči před samoléčivými schopnostmi organismu. Jak laici, tak odborníci bohužel často pohlížejí na lidské tělo jako na stroj, který je příliš slabý, než aby se sám vypořádal s rakovinou.“

Kromě obecné averze lékařů vůči alternativním metodám uvádí prof. Hobohm ještě další důvod: „Horečka je u léčiv považována za toxický vedlejší účinek. Pokud se tento vedlejší účinek ve větší míře objeví u nového farmaceutika, je to jasné kritérium pro jeho vyřazení.“

Dále je tu problém s nedostatkem klinických studií, s nímž bohužel souvisí věčná a nepříjemná otázka peněz. V současnosti by Hobohmův tým potřeboval cca 200 000 Euro na to, aby mohl pokračovat ve výzkumu PAMP-substancí. Jeho žádosti o grant byly navzdory kvalitní materiálové dokumentaci a četným dobrozdáním zamítnuty. Není se čemu divit – žádostí je tolik, že Německá společnost pro výzkum akceptuje pouze 5% z nich. Je to ovšem poněkud škoda právě v případě výzkumu na podporu terapie, jejíž účinnost, jak říká prof. Hobohm, „byla prokázána už před sto lety.“

 

Ze zahraničních zdrojů: Mysteries 1/2013 + internet