Lze molekulárním vodíkem léčit chronickou únavu?
dr. Joseph Mercola
Představte si, že se probudíte po osmi hodinách spánku, a přesto máte pocit, jako byste právě uběhli maraton. A teď si ještě představte, že se to děje každý den po celé dlouhé měsíce. Chronický únavový syndrom, v lékařské literatuře známý jako myalgická encefalomyelitida (ME/CFS), vyčerpává energetické systémy vašeho těla tak, jak to dokáže málokterá nemoc. Toto onemocnění se vyznačuje hlubokým vyčerpáním trvajícím déle než šest měsíců, „mozkovou mlhou“, poruchami spánku, špatnou koncentrací a bolestmi svalů, které odpočinek nezmírní.
V závažných případech postižení nezvládají ani ty nejběžnější činnosti, jako je chůze, čtení nebo vedení rozhovoru. Vědci odhadují, že tímto onemocněním trpí přibližně 0,1 % až 0,5 % celosvětové populace, což jen v USA představuje asi 836 000 až 2,5 milionu lidí.1
Navzdory těmto ohromujícím číslům většina běžně používaných léčebných postupů spočívá ve zvládání příznaků, nikoli v nápravě základních biologických procesů. Tato nesrovnalost vedla vědce k tomu, aby se detailněji podívali na procesy, které tuto zničující únavu vyvolávají; na samotné buněčné mechanismy, které produkují energii. Odhalili něco, co je v konečném důsledku společným jmenovatelem hned několika typů únavového synromu: jak ME/CFS, tak postvirové únavy i dlouhého COVIDu – tělesné systémy produkující energii jsou vystaveny neustálému biologickému útoku.
V rámci tohoto výzkumu zaměřeného na nápravu situace upoutal pozornost vědců jeden překvapivě prostý kandidát – molekulární vodík, malá molekula plynu, kterou chemie zná již dlouho, ale její léčivý potenciál se stal předmětem výzkumu až nyní.
Vodík chrání buněčné elektrárničky, které při chronické únavě selhávají
Vědecká studie publikovaná v časopise Frontiers in Neurology zkoumala, zda by molekulární vodík mohl působit na biologické příčiny ME/CFS (a ne pouze zmírňovat příznaky).
Autoři analyzovali důkazy z experimentů na zvířatech, klinických studií s lidskými účastníky a předchozích vědeckých přehledů, jež se zabývaly únavou, funkcí mitochondrií a oxidačním stresem – chemickým poškozením, k němuž dochází, když se uvnitř buněk hromadí vysoce reaktivní molekuly. Měli v úmyslu nalézt odpověď na tuto otázku: pokud je chronický únavový syndrom způsoben poškozením mitochondrií, mohl by vodík tyto struktury produkující energii chránit a obnovit jejich funkci?
• Výzkum prokázal souvislost mezi chronickou únavou a poruchou tvorby energie v mitochondriích — Mitochondrie, drobné struktury uvnitř buněk, které produkují energii, se u mnoha lidí s ME/CFS chovají abnormálně. Vědci zdokumentovali strukturální změny v mitochondriích, narušené metabolické dráhy a nepravidelnou produkci adenosintrifosfátu (ATP), což je molekula, kterou tělo využívá jako buněčné palivo.
Když produkce ATP selhává, svaly se unaví rychleji, klesá duševní bdělost a zotavení po námaze je extrémně pomalé. Tato biologická porucha vysvětluje, proč lidé s chronickým únavovým syndromem pociťují intenzivní vyčerpání i po minimální fyzické nebo duševní námaze.
• Molekulární vodík zlepšuje odolnost proti únavě a fyzickou výdrž u zvířat i lidí — Vědci zaznamenali příznivé účinky při podávání vodíku prostřednictvím vody obohacené vodíkem, inhalací nebo infuzí fyziologického roztoku obohaceného o vodík. Co se zlepšilo především:
◦ vytrvalostní kapacita při zátěžových testech u zvířat, konkrétně u myší a dostihových koní
◦ nižší hladina laktátu v krvi, což svědčí o menší svalové únavě při cvičení
◦ zvýšení maximálního svalového momentu a svalové síly při fyzických testech u lidí
◦ nižší subjektivní hodnocení únavy během zátěžových testů
• Některé experimenty prokázaly měřitelné zlepšení ukazatelů energetického metabolismu — Zvířata, jimž byla podávána voda obohacená vodíkem, vykazovala vyšší hladiny glykogenu v játrech, což znamená, že si jejich těla při fyzické zátěži uchovávala více zásob energie. Současně došlo k výraznému poklesu markerů spojených s metabolickým stresem, jmenovitě koncentrace laktátu v krvi a rovněž hladiny dusíku močoviny v krvi, jehož hladina stoupá, když tělo rozkládá svalové bílkoviny za účelem získání nouzového paliva.
Tyto změny ukazují, že si zvířata vyráběla energii efektivněji, místo aby vyčerpávala své metabolické zásoby. Studie rovněž zaznamenala nepřehlédnutelné snížení markerů zánětlivého a oxidačního stresu po podání vodíku.
• Díky svým malým rozměrům se vodík dokáže dostat i do těch nejhlubších částí buněk — Vodík je extrémně malá molekula, která snadno proniká skrz biologické membrány a prochází i hematoencefalickou bariérou. To znamená, že se dostává přímo do mitochondrií, kde se při únavě a chronických onemocněních hromadí oxidační škody. Jen málokterá léčivá molekula se na toto místo dostává tak efektivně.
• Uvnitř mitochondrií vodík neutralizuje ty nejničivější volné radikály — Vaše tělo produkuje několik typů těchto škodlivých molekul a destruktivní síla jednotlivých typů se různí. Na prvním místě jsou hydroxylové radikály – jsou nejagresivnější a právě na ně vodík cílí. Hydroxylové radikály napadají jak DNA, tak lipidy a bílkoviny.
Na rozdíl od běžných antioxidantů, které neutralizují všechny volné radikály bez rozdílu, se vodík zaměřuje pouze na hydroxylové radikály, zatímco prospěšné signální molekuly nechává na pokoji. Vodík přeměňuje tyto radikály na neškodné molekuly vody, čímž eliminuje zdroj poškození mitochondrií, aniž by narušoval prospěšné metabolické reakce.
Kromě neutralizace volných radikálů aktivuje vodík signální dráhy, které posilují antioxidační obranu a podporují procesy opravy mitochondrií. Zjednodušeně řečeno, vodík nejen neutralizuje poškození, ale také stimuluje vnitřní opravné mechanismy buňky.
Vědci dospěli k závěru, že díky své schopnosti chránit mitochondrie, snižovat oxidační stres a tlumit zánět patří vodík k nejslibnějším novým strategiím v léčbě poruch spojených s únavou, včetně chronického únavového syndromu a únavových stavů po virových onemocněních.
Vodík posiluje přirozenou obranyschopnost vašeho těla proti únavě
Zatímco první přehled se zaměřil na přímé účinky vodíku na ukazatele únavy, druhá analýza zkoumala, proč k selhání mitochondrií vůbec dochází. Studie, publikovaná v periodiku Archiv der Pharmazie, se zabývala důvody, z nichž se únava objevuje v tolika různých situacích, a posuzovala, zda molekulární vodík nabízí biologické řešení.3
Vědci objasnili, že únava, ať už vyvolaná cvičením, nemocí nebo konzumací alkoholu, často souvisí s narušením funkce mitochondrií způsobeným reaktivními formami kyslíku a dusíku. Tyto nestabilní molekuly narušují biochemické reakce, které produkují buněčnou energii
Výzkumníci se zabývali únavou v různých situacích, včetně regenerace po intenzivní fyzické zátěži, důsledků virové infekce, jako je chřipka nebo COVID-19, a působení chronických neurologických onemocnění typu Parkinsonovy choroby a roztroušené sklerózy. Autoři zdůraznili, že se dlouhodobá únava stala velmi rozšířeným jevem.
Například při infekci COVID-19 se únava v akutní fázi onemocnění objevila u více než 70 % posuzovaných pacientů a více než polovina z nich pociťovala dlouhodobé vyčerpání i poté. Tato pozorování ukazují, že chronická únava představuje systémovou biologickou stresovou reakci.
• Jak oxidační stres narušuje tvorbu energie — Když se při cvičení stahují svaly, tělo produkuje větší množství reaktivních molekul kyslíku, jako je například peroxid vodíku.
Zároveň oxid dusnatý vznikající ve svalové tkáni reaguje s molekulami superoxidu a vytváří peroxynitrit, což je extrémně destruktivní oxidant. Společně tyto reakce narušují buněčný metabolismus. Jakmile oxidační stres přetíží ochranné systémy těla, dochází ke snížení energie a narůstající únavě.
• Expozice alkoholu demonstrovala, jak rychle vede mitochondriální stres k vyčerpání — Článek popisuje experimenty na myších, u nichž se po expozici etanolu dostavilo závažné poškození mitochondrií. Vědci zaznamenali řadu biochemických změn, které svědčí o závažném oxidačním stresu:
◦ Tvorba peroxidu vodíku se ztrojnásobila
◦ Aktivita ochranného enzymu katalázy poklesla přibližně o 40 %
◦ Hladina kardiolipinu, složky mitochondriální membrány nezbytné pro výrobu energie, poklesla o 55 %
Tyto změny společně výrazně omezují schopnost mitochondrií vyrábět energii – a právě proto patří únava k nejčastěji uváděným příznakům kocoviny. Průzkumy dokonce ukazují, že asi 95 % lidí trpících kocovinou uvádí únavu jako hlavní potíž.
• Voda obohacená o vodík vedla při zátěžových testech ke zlepšení ukazatelů únavy — V jedné dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii účastníci vypili před fyzickou aktivitou přibližně 500 mililitrů (ml) vody obohacené vodíkem.4 Studie zahrnovala dvě skupiny. Jednu tvořili netrénovaní jedinci, kteří prováděli lehké cvičení. Do druhé byli zařazeni trénovaní účastníci, kteří absolvovali zátěžové testy střední intenzity. Výsledky ukázaly:
◦ Měřitelné snížení psychické únavy u netrénovaných účastníků
◦ Zvýšenou maximální spotřebu kyslíku (VO₂ max) u trénovaných osob, což svědčí o lepší aerobní výkonnosti
Tyto výsledky dokazují, že molekulární vodík zlepšuje jak fyzickou výdrž, tak subjektivní vnímání únavy.
Další experiment citovaný v této studii se zabýval fotbalisty, kteří před tréninkem pili vodu obohacenou vodíkem.5 Vědci měřili hladinu laktátu v krvi a ukazatele svalové únavy. Laktát se hromadí, když svaly při intenzivní zátěži přepnou na nouzovou produkci energie.
Nižší hladiny laktátu po konzumaci vodíkové vody naznačovaly zlepšenou metabolickou účinnost a menší svalovou únavu během výkonu. Pokud molekulární vodík snižuje metabolickou zátěž špičkovým sportovcům, představte si, jaký potenciál má pro osoby, jejichž základní produkce energie je již narušena.
• Vodík aktivuje vnitřní antioxidační obranný systém vašeho těla — Studie poukázala na další důležitý biologický mechanismus, do něhož je zapojen transkripční faktor Nrf2. Zjednodušeně řečeno, transkripční faktory fungují jako spínače, které zapínají nebo vypínají geny.
Nrf2 řídí geny zodpovědné za produkci antioxidačních enzymů, které chrání buňky před oxidačním stresem. Vodík tuto ochrannou dráhu stimuluje, což posiluje schopnost těla neutralizovat škodlivé molekuly dříve, než poškodí buněčné energetické systémy.
Vědci popsali i další mechanismus, jímž vodík působí. Ten zahrnoval přímo elektronový transportní řetězec – molekulární mechanismus, který produkuje ATP uvnitř mitochondrií.6 Představte si elektronový transportní řetězec jako montážní linku uvnitř vašich mitochondrií. Občas z linky odletí nějaká součástka a způsobí poškození. Vodík pomáhá udržet vše v pohybu správným směrem, takže těchto škodlivých fragmentů uniká méně.
• Údaje o bezpečnosti ukazují, že vodík působí již při extrémně nízkých terapeutických dávkách — Vodík má za sebou dlouhou historii bezpečného používání a několik regulačních systémů jej již uznává jako potravinářskou přídatnou látka. Terapeutické dávky používané ve výzkumu únavy odpovídají pouze nepatrným množstvím plynného vodíku – zhruba 80 ml denně.
Pro srovnání: potápěči, kteří se noří do těch největších hlubin oceánů, běžně vdechují plynné směsi až s 50% koncentrací vodíku, aniž se obejvovaly toxické účinky. Tato velká bezpečnostní rezerva je jedním z důvodů, proč vodíková terapie přitahuje pozornost jako praktická strategie léčby poruch spojených s únavou.
• První klinické studie přinášejí nadějné výsledky u pacientů s chronickým únavovým syndromem — V rámci krátké přehledové studie, kterou vedl Tyler LeBaron, Ph.D., výzkumník v oblasti molekulárního vodíku na Southern Utah University, s nímž jsem již dříve vedl rozhovor, byly analyzovány rané klinické studie, jejichž předmětem byl vliv vody obohacené vodíkem na osoby trpící ME/CFS.7
Mírný dlouhodobý denní příjem vody obohacené o vodík vedl v malých pilotních studiích ke zmírnění únavy a zlepšení fyzické výkonnosti, přičemž zároveň působil na biologické příčiny onemocnění, jako je oxidační stres, chronický zánět a narušený energetický metabolismus mitochondrií.
