Má nová kniha: ALPHA OMEGA: SOPHIA (7/10)

Odkaz na knihu na našem kanále Bublina času, všichni kupující elektronické verze dostanou – pokud vyjde i fyzicky – knihu potom jen za poštovné.

Kapitola 4.3 – Datová analýza

Myšlenka „Pokračuje, vždycky…“ jí ještě doznívala, když najednou, jako by jí někdo přerušil, se před zavřenýma očima objevila včerejší klientka Anna. Její bledý obličej, třesoucí se ruce, a ten ztracený pohled. Bylo to tak silné, že ji to na okamžik vyvedlo z rovnováhy.

„Anna… proč teď?“ zašeptala si sama pro sebe a otevřela oči. Věděla, že ji něco volá zpět k té ženě, k tomu příběhu, který teprve začínala rozplétat.

Na stolku vedle panelu zablikala malá dioda jejího osobního asistenta, jako by reagovala na změnu její energie. Sofie si otřela obličej a vyzvala zařízení, aby vstoupilo k ní do místnosti. Asistentka byla propojená s jejím denním harmonogramem, terapeutickou praxí i analytickými nástroji.

„Analyzuj poslední terapii s Annou,“ řekla a její hlas byl pevný, i když v něm zazníval jemný nádech nejistoty.

Holografický obraz asistentky se promítl do prostoru před ní, i když ji tady ve svém pokoji nerada rozbalovala. Byla to typově standardně elegantní ženská figura s měkkými rysy a klidným hlasem. Částečně šlo vše nastavit.

„Data jsou neúplná,“ odpověděla. „Ale mohu doporučit další kroky na základě dosavadního průběhu.“

„Ano, teprve začínáme“ řekla Sofie a pomalu přikývla. „Potřebuji pochopit, proč jsem na ni teď myslela. Něco na té terapii mi pořád uniká.“

Asistentka se lehce naklonila, jako by byla živá. „Podle záznamu bylo emocionální jádro rozhovoru nedořešeno. Navrhuji zahájit hlubší analýzu klientčina neverbálního projevu během klíčových momentů.“

Ach tahle strojová řeč! Jo. Sofie si vzpomněla na Annin třes a váhání. „Uděláme to. Zobraz mi data z naší seance.“

Holografické pole se rozzářilo a před Sofií se začaly objevovat obrazy a grafy. Asistentka tiše vysvětlovala: „Tady vidíte její změny ve svalovém napětí, zde prudké výkyvy srdečního rytmu. Mám pokračovat?“

Sofie zamyšleně sledovala data a cítila, že tohle by mohlo být ono – spojení světla, intuice a technologie. Zadívala se na holografické obrazy před sebou. Asistentka pokračovala ve vysvětlování, ale něco v ní začínalo klíčit. Byl to pocit – nebo možná myšlenka – že právě tohle propojení mezi světlem, intuicí a technologií může být klíčem nejen pro ni, ale i pro něco většího.

„Zastav,“ řekla tiše. Asistentka okamžitě zmrazila všechny vizualizace a vyčkávala na další pokyn.

Přistoupila blíž a jemně se dotkla holografického pole. „Co když nejde jen o tohle?“ zamumlala spíš pro sebe.

„Promiňte, nerozumím,“ odpověděla asistentka, její hlas byl neutrální, ale stále v sobě nesl stopu empatie.

Sofie zavrtěla hlavou a pousmála se. „Jen přemýšlím nahlas. Co když je to celé o propojení? Co když my – lidé, technologie, příroda – nejsme až tak oddělené entity, ale jen různé části jedné velké skládanky co když je počítač, kámen, veverka i člověk vlastně jen součást stvoření?“

Asistentka mlčela, ale její holografická postava se lehce naklonila, jako by chtěla povzbudit Sofii, aby pokračovala.

„Možná, že Annin příběh, moje spojení se Sluncem, a ty – možná to všechno má nějaký společný bod, který ještě nevidím,“ pokračovala Sofie. “Nějakou singularitu.”

Holografická postava se znovu pohla. „Chcete iniciovat algoritmus pro hledání propojení mezi těmito prvky?“

Sofie se zasmála. „Ne, tohle musím najít sama. Ale díky za nabídku.“

Hned na to se ale zamyslela a opravila: „Přesto… možná bys mi mohla pomoct. Vyber klíčových devět prvků, kde bych mohla hledat a začít skládat ten obraz dohromady.“

Asistentka okamžitě reagovala. „Spouštím algoritmus. Analyzuji data z posledních terapií, vašich poznámek, osobních záznamů a externích zdrojů. Chvíli to potrvá.“

Sofie přikývla a zadívala se na blikající světelnou křivku, která signalizovala proces zpracovávání. Cítila, jak se v ní mísí napětí a zvědavost. „Devět prvků… devět těles.. to je vlastně začátek něčeho velkého,“ zašeptala.

Asistentka přerušila ticho: „První náhledy budou dostupné za 50 minut. Doporučuji odpočinek nebo jinou činnost, než se analýza dokončí.“

Sofie se usmála. „Dobře, díky. Tyhle chvíle ti někdy závidím – jak snadno zvládáš dát věci do pořádku. Za hodinu to bude, šéfe.“

Kapitola 4.4 – ČEŠTINA

Sofie fascinovaně hleděla na holografickou postavu asistentky.

Byla ráda, že firma konečně zpřístupnila program v češtině. Trvalo to dlouho – pět let zpátky se ještě musela spokojit s angličtinou nebo francouzštinou, ale od chvíle, kdy si asistentku mohla nastavit na češtinu, cítila, že jazyk ožil.

Čeština měla pro ni jedinečný náboj – byla barvitější, hlubší, plná odstínů, které žádný jiný jazyk nenabízel. Dokázala v ní nacházet přesnější vyjádření, což se stalo klíčovým i pro její terapeutickou praxi.

Vždyť i své jméno Sophia transponovala na Sofia. Stejně je ten výraz a výslovnost úplně jiná a Češi by ji zbytečně komolili. Má to tak již i zapsané v pase a legitimaci.

Navíc i její vlastní čeština prošla proměnou. Před několika lety začala využívat novou technologii, která dokázala přehrávat syntaxi a slovní zásobu přímo do jejího vědomí. Tato metoda umožňovala Sofii prohlubovat nejen své jazykové schopnosti, ale i porozumění jemným nuancím jazyka. Bylo to, jako by se její vlastní „pole“ – jak tomu někdy říkala – rozšířilo o zcela novou dimenzi.

Díky tomu všemu vnímala, že je schopna nejen lépe komunikovat, ale i lépe chápat skryté významy a emoce klientů. Čeština, tak bohatá a mnohovrstevná, byla najednou mnohem víc než nástrojem – stala se mostem mezi světem její intuice a analytickou přesností technologie.

Právě si také vzpomněla na nejnovější analýzu světových jazyků, která překvapivě ukazovala, že češtinu si z nějakého důvodu downloaduje do svých systémů stále více světových občanů. Bylo zřejmé proč. Lidé v roce 2035, pod vlivem intenzivní radiace, návratu k přírodě a rozvoje vhodnějších technologií, začínali vnímat svět hlouběji. A toužili ho lépe popsat.

A s tím přicházelo i pochopení jazyků. Čeština, se svou barvitostí a bohatostí, byla jazykem, který dokázal vyjádřit nuance a odstíny emocí lépe než mnohé jiné. Pro mnoho lidí se stávala nejen nástrojem komunikace, ale i prostředkem prohloubeného spojení se světem kolem nich, ale také, uvnitř nich.

Sofie to chápala. Když se před lety rozhodla zdokonalit svou češtinu pomocí technologie, nešlo jen o profesionální potřebu. Bylo v tom něco hlubšího, co ji přitahovalo. A když nyní viděla, jak tento jazyk rezonuje s ostatními, cítila zvláštní hrdost. Ahoj, babi! Rozesmálo jí to.

***

Kapitola 4.5 – Devět

V tom se rozezněl zesilující se hlas asistentky. “Hotovo! Půjdeme prosím do pracovny?”

Sofie přikývla. „Dobře, zobraz mi těch devět klíčových prvků, kde bych mohla hledat a začít skládat ten obraz dohromady.“

Holografická postava se narovnala a na stěně potemnělé pracovny – jaký rozdíl mezi místností ještě před chvílí zalité sluncem a světlem! – se před Sofií objevila promítaná mapa plná bodů, propojených tenkými liniemi. Asistentka začala vysvětlovat:

Rodinné zázemí: Záznamy a dokumenty z minulosti vašich rodičů, především spojené s jejich prací.

Pořád ji někdy tykala, někdy vykala, Sofie nepochopila, jak v tomhle český jazykový modul vlastně funguje.

Vloupání do bytu: Detaily a stopové záznamy z té noci, kdy byl váš byt zpřeházen, ale nic nezmizelo.

Francouzské spojení: Lidé nebo organizace, které mají na starosti dohled nad tebou.

Technologie časosled: Možnost využít časové rekonstrukce klíčových událostí, kde je nyní třeba přístup k archivům.

Sluneční vliv: Tvá spojení s energií Slunce, která může být klíčem k něčemu většímu, co ještě nebylo odhaleno.

Anna: Klientka, jejíž příběh může mít překvapivé napojení na tvůj vlastní.

Profesor Novotný: Informace, které ti poskytl, a jejich možné propojení s francouzskou centrálou a BIS.

Převorství sionské: Stopy po zapojení tvého otce a možná i jeho role v celém příběhu.

Tvá intuice: Momentální impulsy a vhledy, které ti přicházejí mimo vědomý proces, jako dnes při očistě Světlem.

„Toto jsou oblasti, kde vidím největší potenciál pro další analýzu a skládání souvislostí,“ zakončila asistentka.

Sofie se na seznam dlouze zadívala. Byl to začátek. Snad se to konečně začalo hýbat, a ona cítila, že cesta k odpovědím právě začala.

“Děkuju ti moc.”

Asistentka se na okamžik odmlčela, než s jemným zaváháním dodala: „V zájmu efektivity jsem seřadila body od nejdůležitějšího po nejméně důležitý. Samozřejmě jen podle mých algoritmů.“

Sofie se na hologram pobaveně zamračila. „Samozřejmě. Ale znáte stroje,“ pronesla polohlasem, spíš k sobě. „Někdy jsou prostě jen škodolibé.“

Asistentka zareagovala, jak byla naprogramovaná: „Pokud máte pocit, že mé závěry nejsou optimální, můžete mě přeprogramovat.“

Sofie se zasmála a mávla rukou. „Ne, to nebude nutné. Stačí, že mi to usnadníš. Ale víš, že pořád budu dělat věci po svém, viď?“

Holografická postava lehce přikývla, nebo to alespoň tak vypadalo. „Rozumím. Vaše intuice je neocenitelným doplňkem mých analýz.“

Sofie se zadívala na holografický seznam, který teď asistentka promítla na stěnu. Body byly pečlivě seřazené podle údajné důležitosti, ale Sofie věděla, že stroje někdy vidí jen to, co je na povrchu.

Asistentka navrhla toto pořadí:

1. Převorství sionské: Spojení tvého otce a jeho práce může být klíčové pro pochopení širšího kontextu.
2. Rodinné zázemí: Historické dokumenty a osobní materiály rodičů, které by mohly obsahovat stopy.
3. Francouzská spojka: Důvod, proč tě monitorují, a jejich možná propojení s jinými subjekty.
4. Technologie časosledu: Potenciál rekonstruovat klíčové události, zejména vloupání do bytu.
5. Anna: Příběh, který může mít napojení na něco většího, než se zdá.
6. Profesor Novotný: Jeho informace a role v propojení tvých rodičů a současných událostí.
7. Sluneční vliv: Tvůj hluboký vztah ke Slunci a možná jeho propojení s prací tvých rodičů.
8. Vloupání do bytu: Incident, který může obsahovat důležité stopy.
9. Tvá intuice: Tvůj nejsilnější nástroj pro hledání odpovědí, i když jej stroje nemohou analyzovat.

Sofie přejela očima seznam, kde byly některé body označeny boldem a lehce zavrtěla hlavou. „Převorství na prvním místě? Možná… ale intuice až na konci?“ odfrkla si. „To mě trochu uráží.“

Asistentka okamžitě reagovala: „Vaše intuice je klíčová, ale není přístupná pro standardní analýzu. Je to doplněk, nikoliv datový bod.“

„To je možná pravda,“ připustila Sofie. „Ale někdy je doplněk tím, co všechno ostatní drží pohromadě.“

Sofie si stáhla seznam devíti prvků na svůj osobní tablet a zaměřila se na první bod. Převorství sionské. Bylo to jméno, které ji strašilo od dětství, přestože o něm nikdy nepadlo mnoho slov. Otec vždycky mluvil v náznacích, ale jeho zmínky o „něčem větším“ v ní zanechaly stopy.

„Asistentko, zahaj vyhledávání všech dostupných záznamů o Převorství sionském v mých osobních archivech i veřejných databázích,“ přikázala.

„Zahájeno. Vyhledávání probíhá…“ odpověděl hologram.

Sofie se mezitím znovu zamyslela. Pokud bylo Převorství sionské opravdu zapojeno do práce jejích rodičů, co to znamenalo? A hlavně, proč by to stále mělo vliv na ni?

Najednou hologram zamrkal a asistentka oznámila: „Vyhledávání dokončeno. Jeden záznam v osobních archivech. Šest záznamů v částečně přístupných databázích. Tři výsledky označeny jako citlivé. Pokračovat?“

„Ano,“ přikývla Sofie.

Hologram promítl první záznam – starý deník jejího otce. Sofie si vzpomněla, že ho našla před lety a odložila, protože nerozuměla jeho obsahu. Otevírala ho teď poprvé od chvíle, kdy ho našla.

„Převorství sionské,“ četla nahlas z úhledného rukopisu, „není jen historií. Je to klíč k budoucnosti. A ty, Sofie, musíš vědět, že naše práce nebyla jen pro nás. Byla pro ni.“

Sofie zalapala po dechu. „Pro koho? Kdo je ‚ona‘?“ zeptala se nahlas.

Hologram zareagoval: „Chcete analyzovat zmíněné pojmy?“

„Ne,“ zašeptala Sofie. „Tady musím zapojit intuici.“

Sofie si vzala magnetickou rukavici, což jí umožnilo vstoupit do virtuální reality, a přejela prstem po zažloutlém papíru deníku, kde její otec pokračoval:

„Její role je klíčová. Převorství to ví. A proto ji chrání, i když se zdá, že ji sledují. Pamatuj, Sofie, někdy je hranice mezi ochranou a dohledem nejasná.“

Slova ji pohltila. Proč by mě chránili? Co by mohli chránit? Její mysl se stáčela zpět k onomu vloupání do bytu, k profesorovi Novotnému, k Francouzům, kteří ji monitorovali. Všechno do sebe zapadalo… a přitom pořád nic nedávalo smysl.

„Asistentko,“ řekla nakonec. „Ukaž další záznamy z databází označené jako citlivé.“

Hologram zablikal a zobrazil několik souborů. Většina z nich byla uzamčená, označená zkratkami, které Sofii nic neříkaly. Jediný částečně otevřený dokument měl jako zdroj označen BIS – českou zpravodajskou službu.

„Otevřít tento soubor vyžaduje vyšší úroveň přístupu,“ oznámila asistentka.

„To jsem čekala,“ zamumlala Sofie.

Ale něco ji zarazilo. V dolním rohu dokumentu blikala poznámka. Evidentně se někdo v elektronickém archívu postaral o to, aby se jí to tam teď objevilo! Byl tam jen takový fragment.

„…předmět sledování souvisí s technologiemi volné energie. Riziko pro stabilitu současného systému vysoké. Doporučeno pokračovat v analýze chování subjek…“

Text se najednou zastavil, jako by někdo vypnul holografický výstup. Hologram asistentky zmizel.

„Co se děje?“ zeptala se Sofie nahlas.

Celý systém jejího bytu se restartoval. Bylo to podivné, stávalo se to jen zřídka, a nikdy během analýz, baterie celého bytu zajišťovaly i v případě výpadku proudu bezproblémový chod ještě několik hodin. Asistentka se po pár minutách znovu objevila, ale její postava působila jinak – jako by ztratila část své dynamiky.

„Restart bezpečnostního protokolu,“ oznámila monotónně. „Pokračování analýzy bude omezeno. Přístup k citlivým souborům dočasně pozastaven.“

Sofie ucítila nával strachu a tedy chladu. Její naakumulované teplo bylo to tam. „Kdo tě přerušil?“ zašeptala.

Asistentka odpověděla jen: „Nedostatečná autorizace.“

Sofie věděla, že tohle je teprve začátek.

(konec čtvrté kapitoly)