Málo známý zázrak života: kyselina fulvová (1/2)

Erin Chamerlik

Na počátku byla Země požehnána bohatou, úrodnou půdou a bujnou vegetací. Půda se hemžila mikroby – bakteriemi, houbami a prvoky. V dokonalém koloběhu života rozkládají mikrobi v půdě odumřelý rostlinný materiál a vytvářejí látky a živiny, jimiž se krmí rostliny. Když pak rostliny jí člověk, těší se všem nutričním látkám, které do nich dostávají.

Půdní mikroorganismy vytvářejí skrytý poklad zvaný „kyselina fulvová“, zázrak života. Není to vitamin ani minerál a věda tuto látku neumí syntetizovat v laboratoři. Naše těla ji potřebují k optimálnímu zdraví, jenže už dávno jí z jídla nezískáváme dost. (pozn. překl. – Kyselina fulvová je zastřešující pojem, jenž označuje skupinu organických tzv. fulvonových (též fulvinových) kyselin. V textu budeme používat české označení „kyselina fulvová“, které sice není vědecké, ale ve všeobecném povědomí se nejvíce prosadilo. Anglický název zní „fulvic acid“.)

Na serveru PubMed.gov sice o kyselině fulvové najdete necelých 1750 studií, ale musíte se jimi řádně prohrabat, abyste se dostali k tomu málu, jež bylo zaměřeno na souvislost kyseliny fulvové s lidským zdravím. Ty informace a klinické důkazy však existují. Kyselina fulvová není jen nějaký další doplněk. Je to mocná, životadárná substance, která pozvolna mizí z našich potravin, což si vybírá daň na našem zdraví.

Bylo prokázáno, že kyselina fulvová omlazuje a působí na zdraví takovými způsoby, jimiž se nemůže chlubit žádná jiná přírodní látka.

Kyselina fulvová se už tři tisíce let používá v tradiční indické medicíně, a to ve formě minerálu šiladžitu (angl. shilajit = mumio).

Dr. Carrasco-Gallardo uvádí, že „je pravděpodobné, že léčivé vlastnosti připisované šiladžitu jsou důsledkem značného množství kyseliny fulvové, které tento minerál obsahuje; víme, že se kyselina fulvová vyznačuje silným antioxidačním působením.“

Kyselina fulvová/šiladžit se vyznačuje příznivým působením na imunitu, antioxidačními schopnostmi, schopností snižovat tlak, podporovat vylučování tekutin a snižovat hladinu cukru v krvi.

V ajurvédské literatuře se označuje jako „rajásána“, neboli omlazující prostředek, jenž zvyšuje kvalitu života.

Účinky

Různé formy kyseliny fulvové se nacházejí v kompostu či rašelině, lignitu (hnědé uhlí, v němž se nachází kyselina fulvová nižší kvality) nebo v prastarých humózních vrstvách hluboko pod povrchem Země. Na rozdíl od jiných těchto letitých nánosů, které se v hlubinách Země dlouhodobě tvořily (ropa, uhlí, zemní plyn), jsou tyto vrstvy prastarého humusu bezpečným zdrojem cenných látek, které zajišťují působivé množství zdravotních benefitů jak rostlinám, tak živočichům a lidem.

Co kyselina fulvová umí?

• zvyšuje schopnost těla vstřebávat vitaminy a minerály
• má protizánětlivé účinky
• potlačuje alergie
• zlepšuje ekzémy
• urychluje hojení kůže
• podporuje hojení ran infikovaných patogeny rezistentními k antibiotikům
• jakožto antioxidant zmírňuje škody páchané volnými radikály
• zpomaluje stárnutí
• zlepšuje mikrobiální rovnováhu ve střevech
• působí proti průjmu
• zvyšuje hladinu energie
• pomáhá při osteoartritidě
• má antivirové vlastnosti: brání virům přichytit se na hostitelskou buňku, proniknout do ní a reprodukovat se
• má antimikrobiální vlastnosti
• a také antimykotické vlastnosti
• pomáhá při infekcích biofilmu ústní dutiny
• omlazuje kůži – zvyšuje životaschopnost fibroblastů a zpomaluje rozpad kolagenu
• má neuroprotektivní schopnosti – podporuje paměť a fungování mozku
• podporuje imunitní systém
• stimuluje metabolismus
• zbavuje tělo toxinů a těžkých kovů
• vykazuje imunomodulační aktivitu
• moduluje homocystein a zánětlivé mediátory spojené s aterosklerózou
• podporuje hojení vředů

Kyselinu fulvovou nelze synteticky vyrobit

Z tohoto seznamu je zřejmé, že kyselina fulvová nabízí neskutečné spektrum příznivých účinků na zdraví jak lidí, tak zvířat – je jich dost na to, aby farmaceutické společnosti znervózněly. K jejich smůle nelze kyselinu fulvovou vyrobit uměle, protože vzniká dlouhým a složitým procesem, jenž zahrnuje fotosyntézu a humifikaci. Na té se podílejí přirození recyklátoři odpadu – půdní mikroorganismy, které musí dlouhodobě pracovat v bohaté, úrodné půdě. Mikrobi rozkládají organický odpad (hnůj, kompost, tlející rostliny) a přitom v půdě vznikají živiny, které ke svému růstu a prospívání potřebují rostliny: stopové prvky, uhlík, vodík, kyslík, dusík, fosfor a draslík. Mikroorganismy zapracovávají živiny do půdy v podobě vhodné pro rostliny; v průběhu času vzniká úžasná substance, zvaná humus. Není pochyb o tom, že na půdě závisí prakticky všechen suchozemský život.

Intenzivní zemědělství jako viník razantního snížení obsahu kyseliny fulvové v jídle a tím i zhoršování zdravotního stavu populace

Za posledních 50 až 100 let se zemědělské postupy, na něž se lidstvo spoléhalo tisíce let, drasticky změnily. Díky umělým hnojivům, herbicidům a pesticidům sice vzrostly výnosy, ale za cenu ničení půdních mikroorganismů a ochuzování půdy. Účinky těchto neblahých změn na lidi a zvířata se značně podceňují.

Na jedné straně se sice daří likvidovat plevel a vypěstovat více plodin, ale na druhé straně „přátelské“ mikroorganismy v půdě utrpěly značné ztráty. Recyklační proces vytvořený přírodou se dramaticky mění a zdraví lidí se zhoršuje.

Kyselina fulvová vám může připadat jako „prostě jen další nutriční látka“, které v potravinách není tolik jako dříve, ale ve skutečnosti se jedná o základní složku, jež slouží jako „dopravní prostředek“, jenž transportuje minerály a jiné nutrienty do živých buněk.

Kyselina fulvová jako přirozená odpověď na nedostatek nutričních látek v potravinách a přemíru toxinů

Fulvonové a huminové kyseliny jsou klíčové látky, které se nacházejí v humusu. Jsou výsledkem procesu humifikace, při němž půdní mikroorganismy rozkládají odumřelé organismy, povětšině rostlinné. Předpokládá se, že většinu příznivých účinků na zdraví, které se připisují šiladžitu a humózním látkám, vyvolává kyselina fulvová.

Kyselina fulvová má velmi malé molekuly s nízkou molekulární hmotností. Jsou menší než molekuly huminových kyselin a snadno pronikají buněčnou membránou; vnikají dokonce i do mitochondrií. Jelikož na sebe kyselina fulvová snadno váže nutriční látky, např. vitaminy a minerály, může je takto dodávat, kam je potřeba. Bez ní klesá schopnost našeho organismu absorbovat nutriční látky, ať už je jejich zdrojem potrava, nebo doplňky.

Díky malým molekulám a schopnosti rozpouštět se ve vodě za jakéhokoli pH kyselina fulvová:

• dodává nutriční látky do buněk
• působí antioxidačně
• odstraňuje odpadní produkty buněčného metabolismu a toxiny

To jsou skutečně důležité vlastnosti, vezmeme-li v úvahu výrok dvojnásobného držitele Nobelovy ceny Linuse Paulinga: „Každou nemoc, každý neduh a každý zdravotní problém má původ v nějakém druhu nedostatku minerálů“.

Je dobře známo, že minerály jsou zapotřebí při řadě biochemických procesů, ale jejich nedostatek dosahuje epidemické úrovně. V potravinách chybí vitaminy a minerály, které by tam měly být, a většina doplňků se nevstřebává dostatečně dobře, aby došlo k nápravě tohoto výživového nedostatku. Přirozené komplexy fulvonových kyselin obsahují minerály a stopové prvky v biologicky dostupné formě.

-pokračování-