Methylenová modř barví mozek a srdce, existuje bezpečnější, přírodní alternativa, fykocyanin

Sayer Ji

Biohackeři si na methylenovou modř potrpí, ale co vlastně tato syntetická látka dělá s lidským tělem a za jakou cenu?

V jednom lékařském, jmenovitě patologickém časopise nedávno vyšla zajímavá studie nazvaná Padesát odstínů zelené a modré: poznatky z pitev osob, jež užívaly xenobiotika. Tento název je všeříkající, neboť výzkumníci zjistili, že systémové (tj. nikoli lokální) podávání methylenové modři způsobuje pozoruhodné zbarvení různých orgánů, zejména mozku a srdce.​

Toto zbarvení je připisováno silné afinitě této látky k biologickým tkáním, která vede k jejímu hromadění na příslušných místech a tím pádem i ke změně jejich barvy. Je k zamyšlení, jakým způsobem vlastně methylenová modř s těmito citlivými tkáněmi interaguje, zvlášť s ohledem na její schopnost prostupovat hematoencefalickou bariérou. Má toto zbarvení nějaký vliv na funkčnost tkání během pacientova života?

Co je to vlastně methylenová modř a odkud pochází

V nemocnicích a zdravotnických zařízeních po celém světě kape pacientům z infuzí do žil jasně modrá tekutina; jiným vyznačuje na kůži místa, kde bude při operaci proveden řez, dalším zbarvuje diagnostické testy. Není to nic jiného než methylenová modř, osvědčená sloučenina, která se v medicíně používá více než sto let. Na jednu stranu dokáže zachránit pacienty trpící malárií či oběhovým šokem, na druhou stranu není bez vedlejších účinků. O mnohých možná ještě ani nevíme.

Methylenová modř byla poprvé laboratorně syntetizována v roce 1876 jako derivát uhelného dehtu. Její molekulární struktura je heterocyklická se zastoupením síry a dusíku – a také je lidské biologii zcela cizí. Na rozdíl od přirozeně se vyskytujících molekul, vedle kterých se naše těla vyvíjela, je methylenová modř xenobiotikum, což znamená, že je cizí životním procesům.¹

V medicíně se methylenová modř navzdory svému syntetickému původu rychle prosadila, v první řadě jako antimalarikum; takto se začala používat už na počátku minulého století.² Postupem času byly objeveny nové možnosti využití – od léčby methemoglobinémie přes dezinfekci močových cest, barvení v chirurgii až po nasazení jako experimentální nootropikum.³ K výraznému rozšíření používání methylenové modři však došlo bez dlouhodobých studií bezpečnosti, takže se podstatě jedná o stále probíhající experiment na lidech.

Vedlejší účinky existují

Zatímco zastánci methylenové modři vyzdvihují výhody methylenové modři, v lékařské literatuře nechybí zdokumentované nežádoucí účinky, i když po vyšších dávkách, než jaké obvykle užívá komunita biohackerů. Mezi ty nejznepokojivější patří:

Serotoninový syndrom

Bylo popsáno několik kazuistik pacientů, u nichž se po podání methylenové modři objevil serotoninový syndrom, zejména pokud zároveň užívali serotonergní psychofarmaka. Serotoninový syndrom je potenciálně život ohrožující stav způsobený nadměrnou aktivitou serotoninu v nervovém systému.⁶

Hemolytická anémie

Methylenová modř je spojována s hemolytickou anémií, zejména u pacientů s deficitem glukózo-6-fosfátdehydrogenázy (G6PD). Tento nebezpečný stav spočívá v předčasné destrukci červených krvinek.⁷

Neurotoxicita

Neurotoxický efekt methylenové modři, zejména při vyšším dávkování, zdokumentovalo několik studií. Například studie, jež vyšla roku 2008 v odborném periodiku Anesthesiology, poukázala na ničivé účinky této látky na vyvíjející se centrální nervový systém pokusných zvířat.⁸

Vliv na srdce a oběhovou soustavu

Methylenová modř může významně ovlivnit krevní tlak a tep. V jednom přehledu publikovaných studií zaznělo:

„Methylenová modř může při podání vysokých dávek, zejména ve formě intravenózního bolusu, způsobit závažnou hypertenzi. Mezi další kardiovaskulární nežádoucí účinky patří srdeční arytmie, koronární vazokonstrikce a snížení srdečního výdeje.“⁹

Tyto zdokumentované účinky jsou pravděpodobně jen špičkou ledovce. Mnoho nežádoucích účinků může zůstat nerozpoznáno nebo neohlášeno, zejména ty méně nápadné, dlouhodobé. Plný rozsah účinků methylenové modři na lidské zdraví se může projevit až za několik desetiletí.

Fykocyanin: Přírodní alternativa methylenové modři

Fykocyanin je přirozeně se vyskytující modrý pigment-protein, který se nachází ve spirulině a sinicích. Hraje důležitou roli ve fotosyntéze a nabízí řadu antioxidačních, protizánětlivých a neuroprotektivních účinků – podobných těm, které jsou připisovány methylenové modři, ale bez rizika syntetických zásahů do organismu spojených s užíváním xenobiotik petrochemického původu.

Spektrální překryv: fykocyanin vs. methylenová modř

• Absorpční vrchol fykocyaninu: ~620-640 nm (překrývá se se sekundárním vrcholem methylenové modři při ~ 609 nm)
• Emisní vrchol fykocyaninu: ~650-670 nm (blíží se primárnímu vrcholu methylenové modři při ~660-670 nm)
• Společná absorpční zóna: ~610-650 nm—zde jsou aktivní obě molekuly.

To naznačuje, že fykocyanin může při mnoha terapeutických aplikacích sloužit ke stejnému účelu jako methylenová modř – včetně fotodynamické terapie (PDT) a fotobiomodulace – ale bez případné toxicity methylenové modři.

Proč je při běžném užívání vhodnější fykocyanin

Přírodní, biologicky kompatibilní alternativa

• Výborný bezpečnostní profil
• V lidské stravě (i zprostředkovaně) přítomný miliony let, zatímco látky odvozené z uhelného dehtu jsou z evolučního hlediska novinka.
• Schválen jako potravinářské barvivo (v EU je značen jako E18)
• Perorální LD50 (letální dávka pro potkany/myši): > 5 000 mg/kg (naznačuje velmi nízkou toxicitu).¹⁰
• Pro porovnání LD50 methylenové modři je 1,180 mg/kg, v případě infuze ~44 mg/kg¹¹

Jinými slovy, fykocyanin je z hlediska akutní toxicity více než čtyřikrát bezpečnější.

Obojí má své místo

Methylenová modř má své místo v akutní medicíně, ale její rozšířené užívání jakožto výživového doplňku může být problém. Zásada předběžné opatrnosti vyžaduje, aby se pokud možno upřednostňovaly přírodní alternativy.

Fykocyanin má podobné benefity jako methylenová modř, ale nikoli stejná rizika, což z něj činí bezpečnější, přírodní alternativu pro zájemce o podporu funkce mitochondrií, kognitivních schopností a celkového buněčného zdraví.

Zdroj