Několik dalších příkladů pozůstatků obřích stromů
Nikolas Pravda
Na potopeném kontinentu Lemurie prý rostly obří mateřské stromy, v nichž mohli žít lidé.
Pozůstatky těchto obrů existují dodnes. Typickým příkladem může být Ďáblova věž v americkém státě Wyoming. Říká se, že mateřské stromy byly strážci magického spojení mezi lidmi, zvířaty a přírodou. (Úryvek z knihy „Zapomenutý svět obřích stromů – proč počítáme čas naprosto chybně“)
Stromy existují na Zemi již 400 milionů let. Nejmohutnější dosud žijící obr má kmen o objemu 1487 metrů krychlových, výšku 83,3 metru a průměr 7,7 metru.
Jmenuje se „Generál Sherman“ a nachází se v Obřím lese v národním parku Sequoia v kalifornském okrese Tulare. Jeho stáří se odhaduje na přibližně 2 300 až 2 700 let.
Stromy jsou od počátku dějin nejdůležitějšími živými tvory na Zemi, protože bez nich by život nebyl možný. Osobité kouzlo a moudrost pravěkých stromů se momentálně pokoušejí rozluštit i vědci.
Jedním z těchto výzkumníků je i Suzanne Simard z Univerzity Britské Kolumbie. Podle ní stromy disponují velmi specifickým druhem inteligence, jenž byl vědě dosud neznámý. Píše o tom i ve své knize Moudrost lesů: Pátrání po mateřském stromu.
Simardová pochází z dřevorubecké rodiny a již v raném věku si uvědomila, že stromy jsou živé bytosti schopné vytvářet sociální struktury a komunikovat mezi sebou prostřednictvím podzemní sítě, což je dnes již prokázaný fakt.
Píše:
„Stromy jsou schopné se učit, přizpůsobovat se změnám, rozpoznávat své okolí, mají paměť a dokonce i smysl pro budoucnost.“
Během svého desetiletého výzkumu tato badatelka zjistila, že stromy spolu komunikují prostřednictvím složité podzemní sítě houbových vláken (mycelií) a dokonce si mezi sebou vyměňují živiny, vodu a signální látky.
Zajímavé je také zjištění, že stromy mají energetické vibrace, a to dokonce vyšší než člověk. Vděčí za to svému důvěrnému spojení se zemí prostřednictvím mohutných kořenů.
Tyto jedinečné vibrace můžeme pocítit i při delším pobytu v lese. Les nám zvyšuje pohodu, a to jak fyzickou, tak psychickou.
Bylo dokonce lékařsky prokázáno, že hluboké propojení s matkou přírodou pomáhá léčit nemoci. Stromy pomáhají toto silné spojení s Matkou Zemí vytvářet a zvyšovat nám tím vibrace.
Stromy se však nestarají jen o lidi a zvířata – starší mateřské stromy například zásobují mladší stromy životně důležitými zdroji a fungují jako jakési uzly této jedinečné lesní sítě.
Dlouholetý výzkum Suzanne Simardové tak vyvrátil starou pravdu, že lesy nejsou ničím jiným než sbírkou osamělých, nelítostných bojovníků.
Ve skutečnosti je tomu naopak. Lesy jsou velmi složitým společenstvím, v němž stromy a další rostlinné druhy a organismy žijí v symbióze, přičemž jejich mimořádná síla se skrývá pod zemí.
Jak kdysi řekl Heinrich Heine: „Příroda, stejně jako básníci, dosahuje velkolepých výsledků těmi nejjednoduššími prostředky.“
Před miliony let existovaly stromy obrovských rozměrů. Předpokládá se, že se v průběhu historie vlivem změn atmosférických podmínek stále zmenšovaly, až v určitém okamžiku dosáhly své současné velikosti.
Po nesčetných sopečných erupcích mnoho stromů zkamenělo, někdy dokonce celé lesy. Během procesu fosilizace se měkké organické části stromu rozpadají.
Buď je odplaví voda a následně se rozloží, nebo je pokryje láva a následně je zaplní minerály. Zbytky dávných obřích stromů jsou většinou zkamenělé – dodnes je můžeme vidět v podobě skalisek a hor.
Několik příkladů:
Machu Picchu – provincie Urubamba, Peru
Machu Picchu (kečuánsky Machu Pikchu) je zničené město Inků v provincii Urubamba v peruánském regionu Cusco. Nad starobylým inckým městem se tyčí vrchol sousední hory Huayna Picchu. Machu Picchu bylo opuštěno v 16. století a znovuobjeveno v roce 1866.
V ruinách lze stále nalézt mnoho stop po Incích a dřívějších civilizacích. V roce 1983 bylo město zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.
Jedná se o oblíbenou turistickou atrakci, která má velký význam pro cestovní ruch v celém regionu. Město každoročně navštíví přibližně 500 000 návštěvníků. Zároveň je to extratřída mezi silovými místy!
Pohled od jihu k severu. Vlevo je vidět hananský sektor města (s pyramidovou stavbou kopce Intihuatana) a vpravo východní sektor, oddělený hlavním náměstím. V pozadí hora Huayna Picchu.
Meteora – Thesálie, severní Řecko
Skalní útvary a kláštery v Meteoře nedaleko Kalambaky v oblasti Thesálie na řecké pevnině jsou jednou z důležitých řeckých atrakcí.
Typické kláštery postavené vysoko na strmých skalách se tyčí nad údolím. Tyto kláštery se nacházejí mezi horskými masivy Pindos a Antichasia poblíž řeky Panteios. Meteora je jednou z nejpozoruhodnějších a nejpůsobivějších památek na světě. Na obrázku klášter Nejsvětější Trojice:
Mount Asgard – Národní park Auyuittuq, Kanada
Mount Asgard (v inuktitštině: ᓯᕙᓂᑎᕈᑎᖑᐊᒃ, Sivanitirutinguak) je hora vysoká 2 015 metrů, jež se nachází v národním parku Auyuittuq na poloostrově Cumberland na Baffinově ostrově v kanadském Nunavutu. Hora má dva ploché vrcholy, které od sebe dělí sedlo. Své jméno dostala podle Asgardu, jak severská mytologie označuje říši bohů. Mount Asgard je pravděpodobně nejznámější z Baffinových hor:
Shiprock – Navažské vulkanické pole v okrese San Juan, Nové Mexiko, USA
Navažský název vrcholu, Tsé Bit’a’í, „skála s křídly“ nebo „okřídlená skála“, odkazuje na legendu o velkém ptáku, který přivedl Navahy ze severu do jejich dnešní země.
Simienské hory – Etiopie
Simienský národní park se nachází ve stejnojmenných Simienských horách v Etiopii a skládá se z několika hor.
Extrémní sklon svahu v Simienu byl zřejmě předpokladem pro vznik rozsáhlého výzdvihu celého horského masivu před 75 miliony let.
Zajímavé je, že v této oblasti existují stará lidová přesvědčení, která se také týkají stromů, byť podstatně menších. Místní jim říkají genwarar; tyto stromy jen zřídkakdy vyrostou výš než do 2,5 metru a z dálky mohou připomínat lidské postavy. Místní obyvatelé by je nikdy nepokáceli, protože věří, že by se jim pak stalo něco zlého.
Místní tradice říká, že se v těchto stromech ukrývají zlí duchové, kteří se tam usídlili poté, co byli vyhnáni z posedlých osob při vymítání. Když tyto duchy nikdo neruší, jsou neškodní. Když se však strom pokácí, duch si opět najde člověka, kterého posedne. Kupodivu se obvykle nejedná o toho, kdo porazil „jeho“ strom.
