Není snadné být empatikem: 4 běžné mýty

Aletheia Luna, LonerWolf

Choulostivka, křehotinka, netýkavka, poseroutka, mouchy snězte si mě, plačtivka, hysterka/hysterik…

Jestliže je vám něco z toho nepříjemně povědomé nebo vás tak okolí porůznu označuje, existuje značná šance, že náležíte do zvláštní podskupiny druhu homo sapiens: že patříte mezi empatiky.

Empatici, tedy lidé, kteří se vyznačují vysokou schopností vnímat emoce a myšlenky lidí kolem, tvoří odhadem 5% populace. Jak to napsala empatička a spisovatelka Christel Broederlow: „empatici disponují schopností vnímat ostatní na mnoha různých úrovních“. To zahrnuje schopnost důvěrně chápat, po čem daný člověk touží, co si přeje, co pociťuje, zda a jak trpí a jak uvažuje; mnozí empatici vnímají i nemoci jiných lidí. Všechny tyto stavy se projevují energetickými vibracemi, na něž se citlivý empatik dokáže „naladit“.

Empatici bývají také označováni jako HSP (highly sensitive persons, velmi citlivé osoby) nebo „clairsentients“ („jasnocítiči“, podle vzoru jasnovidciJ) a jejich nadání pro ně bývá zároveň dar i prokletí. Na jedné straně jsou empatici výborní posluchači a rádci, kteří dobře vědí, jak druhého člověka nejlépe utěšit, vzpružit ho a pomoci mu. Na straně druhé jim jejich citlivost způsobuje problémy, hlavně únavu a emocionální bolest. Negativní citová energie ostatních lidí je obvykle velmi tíží.

Ačkoli je schopnost zvýšené empatie úžasný dar a empatiků si jejich okolí jakožto výborných posluchačů obvykle váží, musejí se tito lidé občas vyrovnávat s různými předsudky, mýty a dobře míněnými radami.

Empatici a jejich okolí

„Musíš se trošku obrnit! Přestaň být tak přecitlivělá.“ Ani nedokážu říct, kolikrát jsem tohle v dětství slyšela! Pokud jste empatici, možná jste od svých blízkých slýchali podobné věci – a třeba i horší.

Citlivost není v naší společnosti zaměřené na výkon, vypočítavost a houževnatost právě ceněná vlastnost. Proto jste se možná setkávali s rozličnými, nikterak příjemnými reakcemi na své chování a uvažování. Čtyři nejčastější mýty o empaticích rozeberu níže.

Mýtus č. 1 – empatici jsou sebestřední a odtržení od světa

Pravda: Často se soustředíme spíš na ostatní než na sebe.

Je pravda, že býváme nevysvětlitelně náladoví a z vnějšího pohledu jsme spíš tiší. To však není kvůli tomu, že bychom byli ponořeni do uvažování o sobě a o svých pocitech. Empatici bývají spíš hluboce zasaženi emocemi lidí ze svého okolí, které vnímají jako své vlastní. Empatik intuitivně cítí, co tíží jeho bližního. Je typické, že ostatním lidem věnuje víc pozornosti než sám sobě.

Mýtus č. 2 – empatici jsou duševně nemocní

Pravda: Jsme magnety na negativní energii, což v nás často vyvolává psychickou nerovnováhu.

Empatici jsou výborní posluchači, důvěrníci a poradci. Jejich upřímná a laskavá povaha přirozeně přitahuje ostatní, kteří si u empatiků rádi složí svůj citový náklad. Ti pak mívají problém zbavovat se hromad takto získané negativní energie, která přetrvává v jejich myslích a tělech.

Empatika se bohužel často drží přetrvávající emoce depresivního rázu, a tak může vzniknout dojem, že s ním něco není v pořádku. Někdy to tak skutečně je a empatik duševně onemocní nebo začne trpět regulérní depresí, ale většinou je skutečnost taková, že je zahlcen zbytky negativní energie, jako tomu někdy bývá u vedlejších nosních dutin, ucpaných hlenem.

Chyba není v empatikovi, ale v jeho vnějším emocionálním prostředí.

Mýtus č. 3 – empatici jsou přespříliš křehcí

Pravda: jsme biologicky naprogramovaní k větší citlivosti a vnímavosti vůči okolnímu prostředí.

Jak napsala Nicole Lawler, empatici v podstatě „chodí po tomto světě s veškerou nahromaděnou karmou, energií a emocemi ostatních lidí.“ To pochopitelně vede k empatikovu většímu vnitřnímu napětí; ten mívá sklony vykazovat různé známky „slabosti“, například pláč.

Navíc je pro empatiky obtížné účastnit se některých „normálních“ aktivit. Zhlédnutí filmu o nacistických koncentračních táborech je nad empatikovy síly a práce v kanceláři, kde je neustále bombardován emocemi jiných lidí, ho brzy zcela vyčerpá. Proto není nijak překvapivé, že ho člověk, který si nedokáže představit ten setrvalý tlak emocí, snadno začne považovat za slabocha, netýkavku či chudáčka.

Skutečnost, že většina empatiků z toho neustávajícího víru emocí nezešílí, lze považovat za důkaz jejich duševní síly.

Mýtus č. 4 – empatici jsou líní

Pravda: kvůli tomu, že vkládáme spoustu energie do instinktivní snahy porozumět druhým lidem, nám pak tato energie na fyzické, mentální i citové úrovni chybí.

Chronický únavový syndrom (CFS), pro nějž je typická bolest hlavy, nespavost, fibromyalgie a samozřejmě hrozná únava, se u empatiků vyskytuje velmi často.

Naše mysl bývá permanentně přetížena stresem, napětím a tlakem, což má logicky dopad i na organismus. To vede ke vzniku nemocí včetně výše zmíněného CFS. Proto empatikům často chybí energie, a tím pádem i touha po různých aktivitách. Víc než po čemkoli jiném baží po odpočinku, rádi si i pospí během dne.

Zdroj