O iluzi „normálního života“ a nebezpečných trhlinách v ochranné bariéře
tento článek již jednou vyšel na webu OSUD.cz
Susan Ferguson, Waking Times
V moderní době všichni obecně přijímáme realitu založenou na tom, co vnímá našich pět smyslů. Během posledních šesti tisíc let – během období známého jako Kali-juga – naše vrozená schopnost vnímat neviditelné sféry atrofovala do té míry, že si většina lidí ani vzdáleně neuvědomuje to, co nevidíme, neslyšíme atd., natož aby s tím vstupovala do kontaktu.
Je tedy pochopitelné, proč většina lidí prostě odmítá samotnou existenci takových realit. Nejsou schopni je vnímat. Důsledkem tohoto katastrofálního omezení našeho vnímání je směšný koncept „normálního“ nebo „skutečného“ života, který nás vlivem svého absolutního popření čehokoli, co zasahuje za hranici našich pěti smyslů, odsuzuje k životu v totálním klamu, neboli v moha, jak je tento stav označován v sanskrtu.
Tragické je, že na jakékoli vnímání čehokoli, co překračuje obecně přijímanou normu, je nahlíženo jako na něco podivného & bizarního – jako na věc, která spadá do sféry pověr, dětinské zábavy a bulváru.
Takové chybné nahlížení na tyto záležitosti není jen pubertální a trapné, ale navíc posiluje celou tuto iluzi, protože ignoruje původní metafyzické příčiny, jež jsou pravým zdrojem této externí holografické matrice, kterou ve svém omezeném stavu vnímavosti mylně považujeme za realitu.
Toto zmatené, omezené trvání na konceptu „normálna“ a „reality“ nabírá na intenzitě spolu s tím, jak nás čas žene do posledních fází tohoto časového cyklu. Závoje iluze nás pevně obklopily a lidské vědomí na této planetě úspěšně zdegenerovalo. Výsledkem je agresivní, tupá, bezohledná, spotřebitelská společnost, jejíž součástí v současnosti jsme – napůl živí a napůl mrtví.
Mnohočetné stavy bytí
Hluboko jsme zabředli do jednotné percepční struktury, do gestaltu, do neviditelného moře klamu, který tak dokonale prostupuje naším uvažováním a vědomím, že si ani nezačneme uvědomovat, jak kompletně odříznutí jsme od své pravé podstaty a od myriád světů, kam náležíme. Francouzský mystik René Guénon zde používá termín mnohočetné stavy bytí.
Nechali jsme se pohltit vášní pro vyčíslování, číselné posuzování všeho, co nás obklopuje. Jsme oddáni měření nekonečných povrchů toho, co považujeme za pevnou hmotu. Ztratili jsme veškeré spojení s Pravdou skrývající se za tím, co jsme si navykli vnímat jako stav lidství. Zděšeni vším, co vidíme jako mimolidské nebo nadlidské, označujeme tyto prožitky za nereálné a ke své velké škodě do svého hologramu vpouštíme jen to, co je podle našeho soudu skutečné a logické.
Proto jsme upadli do hustoty a umožnili, aby bylo naše vědomí naprogramováno a aby nám byly vymyty mozky. Lidské vědomí bylo omezeno až na samou hranici jeho úplné likvidace. Postupná degenerace vědy a filosofie nás přivedla na běžnou, míněno ubohou, úroveň chápání tohoto světa.
My nejsme jen lidé.
Jsme drahocenné fragmenty Jednoho, promítané do času a prostoru prostřednictvím „dopravního prostředku“ shromažďujícího data, který lze popsat jako lidský, ale on zdaleka není jen to. Tato masa ignorance ohledně naší pravé povahy, jak brilantně komentuje Guénon, prostoupila celou podstatou jednotlivce. Jsme kompletně ponořeni do své nevědomosti.
Uzavřeli jsme své vědomí do stísněného, plesnivého a tmavého sklepa – do frekvenčního vězení, které jsme si sami stvořili. Jen tak se mohlo stát, že jsme začali uctívat mechanismus a materialismus, který se projevuje zejména ve vědě; té jsme poskytli přílišnou a zcela nezaslouženou kontrolu nad našimi životy.
Věříme skoro všemu, co nám předloží naše zaslepené, akademickými tituly ověnčené kněžstvo, a to navzdory faktu, že se vědecká tvrzení mění skoro ze dne na den, hnána nekonečnou, sebestřednou bitvou o intelektuální dominanci a o finanční granty.
Věda už není čisté hledání pravdy. To bylo ztraceno a nahrazeno snahou o užitečnost a vyhovění. Věda se stala služkou našich konzumních přání, závislou na produkci obchodovatelných výsledků, aby mohla přežít.
Atrofované spojení
Na tyto poskoky korporátního průmyslu bychom neměli pohlížet s úctou a určitě bychom jim neměli umožňovat, aby nám diktovali atmosféru našeho samotného bytí. Místo toho bychom měli ty zaslepené nešťastníky vidět takové, jací jsou – jako bytosti, jejichž božská schopnost vnímat to, co se nachází za hranicí pěti smyslů, zakrněla, byla udupána a teď je prostě pryč!
V měření všeho, co lze registrovat našimi pěti smysly, může moderní věda pokračovat klidně navždy, ad nauseam, ale celistvost existence svými prostředky pojmout nedokáže.
Kvantifikace hmotného světa bez schopnosti chápat neviditelné sféry, bez nichž by nemohl existovat, je degenerativní cesta vedoucí ke katastrofickému vyvrcholení tohoto časového cyklu, Kali-jugy, naší současné doby konfliktu a zmatku.
Toto je vesmír polarity a dočasný iluzorní hologram, který existuje jen díky tomu, že ho v časoprostorové rovnováze drží jak kladné, tak záporné síly. To znamená, že vedle Světla je tu i Temná, démonická strana. V prvních cyklech času je Světlo jasně zřejmé, zatímco Temná strana se činí v ústraní.
Jak se pohybujeme Čtyřmi časovými cykly, vynořuje se Temnota čím dál víc – a světlo se stahuje. V Kali-juze (což je náš současný cyklus) se světlo stalo zastřenějším a vládu převzala Temná strana. Se soumrakem Kali-jugy – který započal v roce 1939 štěpením atomu – začala vládnout temnota a dobro, ač je stále mezi námi, se hledá jen těžko.
Neočekávané narušování
Jedním prvkem vlády temných tyranů v Kali-juze je vstup různých entit na naši 3D rovinu.
Guénon píše ve své knize Nadvláda kvantity a znamení časů, že je náš svět ohrožován něčím, co označoval jako „nepředpokládané interference“. Náš svět nikdy nemůže být úplně uzavřený systém, ačkoli jej oklopuje ochranná bariéra, v metafyzice známá pod označením „Velká zeď“. V této bariéře se tedy objevily jakési trhliny.
Když jsem si poprvé přečetla o té myšlence trhlin vznikajících ve Velké zdi, okamžitě jsem si vzpomněla na neblaze proslulý projekt Montauk. Ti z vás, kdo ten příběh znají, si určitě vybaví, že když tehdy svými teslovskými frekvenčními emisemi dosáhli deformace časové linie, vznikla jakási trhlina časového pole. Ochranná bariéra naší 3D planety před mimozemšťany a astrálními parazity byla narušena. Mluvilo se o tom, že tou trhlinou se do této dimenze dostalo množství mimozemšťanů, přátelských i nepřátelských. Jako důkaz může sloužit nárůst případů spatření UFO a únosů mimozemšťany.
Guénon tvrdí, že Velká zeď je něco jako skořápka, která nejen udržuje různé energie v bezpečné vzdálenosti, a tak nás chrání, ale také nás limituje. To by mohlo vysvětlovat, proč tolik lidí uvádí, že se naše Země nachází v jakési karanténě. Existovalo určité údobí, kdy měli ET dát od Země ruce pryč (možná v souladu se zákonem nevměšování se)? Došlo k porušení této dohody a (a dochází k němu opakovaně)? Blíží se teď konec platnosti tohoto oficiálního a pravděpodobně „zákonného“ opatření?
Jak píše Guénon, Velká zeď tu je proto, aby zajistila naši ochranu před útoky „zezdola“. Předpokládám, že to znamená, že mnoho z těchto bytostí není nijak zvlášť vyvinutých a že možná mají do značné míry temné vědomí.
Zřejmě to v předchozích cyklech, předcházejících „ztuhnutí“ světa, bylo tak, že nahoře na této ochranné skořápce byly otvory, které nám dovolovaly komunikovat s vyššími sférami. Taková komunikace byla smyslem starodávných duchovních středisek přítomných po celé planetě. Ta fungovala jako časové portály. Většina z nich je teď opuštěna nebo byla cíleně ovládnuta Temnou stranou, aby se její příslušníci mohli živit zbytkovými frekvencemi, které tam zůstaly. Zamyslete se nad tím, kolik kdysi posvátných míst je nyní ohnisky válek a lidského utrpení.
Naše současné přijetí doktrín materialismu a spotřeby nám umožňuje věřit jen tomu, co nám zprostředkovává našich pět smyslů. Svým omezeným způsobem myšlení jsme si uzavřeli cestu ke komunikaci s vyššími, vyvinutějšími oblastmi a přístup k vyšším sférám skrz posvátná centra je odříznut. Víc než kdykoli předtím platí, že jsme tu sami! Naše útočiště leží uvnitř.
Kdybychom se svým vlastním úsilím dokázali spojit s Bohem, který sídlí v srdci každého člověka, byli bychom schopni uzdravit svět, který jsme stvořili ještě předtím, než jsme zapomněli na svůj pravý původ. Pak bychom se stali celistvými, začali bychom fungovat v souladu s moudrostí a poznáním vycházejícím z prapůvodních metafyzických principů, bez nichž nemůže existovat žádná manifestovaná ani nemanifestovaná („neviditelná“ našemu současnému systému vnímání založenému na pěti známých smyslech) forma, ba ani částice v kterémkoli z možných vesmírů.
