Operace Black Mirror. Je 23. září 2017. Únoscům se daří zcela dle Bible spustit mohutný okultní rituál! Zasazují na Zemi covid a pozastavují tak největší probouzení lidstva v novodobé historii… (kapitola 1-2.)
Jde o literární fikci, samozřejmě. Veškerá shoda se skutečnými postavami a událostmi globálního významu je čistě náhodná….
Kapitola 1 – Pouštní konkláve
Bylo horké léto roku 2017. Ve středu nehostinné blízkovýchodní pouště, daleko od očí světa, se v přísně střežené zóně shromádilo přes sto vybraných jednotlivců. Miliardáři a kněží, vojenští stratégové i vědecké autority, politici a specialisté na informace i lidskou psychologii.
Teploty venku šplhaly k padesátce, ale v sále bylo takřka zima, tak jak to jen v této části světa umí vymrazit. Je to znak luxusu. Protože mohou.
Ne všichni byli lidmi, jen tak vypadali. Byli známi v konpiračních kruzích jako Drakoniánci, nebo také Draci. Všechny tyto postavy spojoval jediný cíl: zahájit Plán.
Jak se jmenoval? Mluvilo se o něm jen kódově: „Projekt Had“, nebo také „Stín světla“. Ve svých dokumentech jej nazývali Operace BLACK MIRROR – černé zrcadlo, které má od lidstva odrazit pravdu ještě mnohem dříve, než ji za úsvitu spatří na obzoru.
Žádné další úsvity, vy darmožrouti!
Na stole před nimi ležela mapa hvězdy: éterický diagram znázorněující blížící se zarovnání Země s galaktickým středem. Jev, který se děje každých 24 000 let. V ezoterických spisech je tento moment popisován jako okamžik světelného dechu, kdy galaktická černá děloha vydá impuls – a duše Země se znovu rodí.
To nesmí nastat. Ne tentokrát. Půjdou tentokrát znovu přes mrtvoly. Tohle musí zastavit!
Září 2017 se mělo zjevit „znamení na nebi“: žena oděná Sluncem, pod jejíž nohama bude Měsíc, a na hlavě koruna z dvanácti hvězd. Vědecky pozorovatelná konstelace. Ale pro ně to nebylo poetické znamení. Byl to kód. Brána. Zrození světla.
„A ukázalo se veliké znamení na nebi: žena oděná sluncem, pod jejíma nohama měsíc, a na hlavě koruna z dvanácti hvězd. Byla těhotná, křičela v bolestech a trápila se, aby porodila.“
(Zjevení Janovo 12:1–2)
A skutečně – dne 23. září 2017 došlo na obloze k vzácné konstelaci: souhvězdí Panny bylo „oděno Sluncem“, pod její nohama se nacházel Měsíc a na hlavě se rozprostíralo dvanáct jasných bodů – devět hvězd souhvězdí Lva a tři planety: Merkur, Venuše a Mars. Planeta Jupiter se nacházela v oblasti „lůna“ Panny, kde setrvala devět měsíců, a poté „vyšla“.
Jen málokdo z 8 miliard obyvatel planety tehdy mohl tušit, že to není jen tato událost na nebi, ale že jde o real story, která právě propuká a o kterou se bude v spirituálních i tajných a stínových kruzích bude svádět tvrdý boj.
Právě tehdy měla být aktivována fáze I: vypuštění biologického signálu. Virus. Vyvinutý v neveřejných laboratořích s mírně upraveným genomem netopýřího koronaviru. Ne tak, aby ihned zabíjel. Ale aby rozděloval. Aby rozmělnil pole. Aby – a to bylo klíčové – vytvořil důvod pro globální imunizační program.
Jen i ze jinak dost zasvěcených účastníků ne všichni věděli a znali technické podrobnosti, že virus je vlastně frekvence. Vlnění. Mohutné vysílače a radary po celém světě začaly rozechvívat Zemi i lidské buňky. Lidé nic necítili, jako vždycky. Jen pár tisíc lidí dostalo hned na podzim toho roku zvláštní kašel, který nešel vyléčit.
Pokud někdo ovládá narrativ Světla, má také přístup ke kontrole Stínu. Tím pádem může vypustit nemoc, program, nebo genetický kód, který se jeví jako „temnota“, ale ve skutečnosti má přetvářecí sílu.
Zpráva z šifrované zprávy jedné z východnjích zpravodajských služeb: Covid jako zrcadlo – ne virus, ale odraz reality. A pokud byl „porod vědomí“ narušen (viz Zjevení 12:4: „drak stál před ženou, aby pohltil dítě“), pak: byla záměrně spuštěna globální traumatická událost, která měla odklonit nebo naprogramovat zrozené světlo jiným směrem.
Tato odchycená zpráva ležela v kufříku i temných frakcí západních zpravodajských služeb, jejichž představitelé byli přítomni na konklave.
Jednalo se v angličtině. Přesto v sále zaznělo až zahřmělo silné: Ken yehi! – Tak ať se stane!
Fáze II: Očkování. Složení bude vypadat jako klasický princip vakcinace. Ale nese v sobě klíčové vazby na RNA – reverzibilní informace, které lidem některých krevních markrových a haplo skupin zabrání v napojení se na vysokofrekvenční zdroj v galaktickém poli.
Jinými slovy: místo aby se člověk znovu stal „Božským modem“, aby vstoupil mezi 12 kmenů izraelských, 12-ti vláknové dokonalé humanoidní DNA, jeho tělo i šišinka zůstanou naladěny na mřížku Matrixu. Lidem většina z nich říkala posměsně: Ty Wjecy! Internet věcí? Jo.. pustí do nich dráty, malý nanočástice, proud přijde zadáčo z nebe, a příkazy. Operační program. Experiment tak velmi zdárně pokračuje. Už celá staletí… a celé se to blíží do finále. Tak to přece dokázali!
Uprostřed stanu zrovna přednášel muž v černém. Byl to jeden z kněží. Jeho hlas byl klidný, ale průrazný, ale když se dostal k jádru.. ke galaktickému jádru, tak, jako by začal hledat slova:
„Tedy.. ona známá.. tedy… ,“ lezlo to z něj jak z chlupaté deky… dal si záležet, aby to jméno vyznělo trošku posměšně .. „tedy ta Panna Maria… víte všichni, o co jde? Je to galaktická Matka. Děloha Světla. Střed Spirály. A v září bude chtít zrodit Kristovské pole. Proces probíhá už nějaké roky, ale nyní výrazně zesílí a de facto započne. Musíme tam být dřív. Musíme zaplnit pole falešným kódem.“
Zhasla světla. Spustil se rituál. Černá mše s digitálním rozhraním.
„Kudy to spustíme?“ zaznělo z hloubky stolu po chvíli, kdy hudba s ohněm ustala.
„Čína,“ vyslovil s pohrdlivým úsměškem jeden z těch, kteří seděli na úzké straně stolu. „Konec roku 2019. Máme i jméno a patentovou registraci, Covid-19.“
Bylo jich šest. Klíčová generalita. Lidstvo se v této chvíli ocitlo v rukou zejména těchto únosců.
„Jsme přece vyvolení, jsme Slunce, a oni… zasraná a smradlavá Temnota!,“ řekl jiný z úzkého předsednictva a ústa se mu zkřivila nenávistí. Sál se rozesmál.
Ten plán zrál po desetiletí, a teď už byl konečně blízko. Část z přítomných se chvěla vzrušením z blízkosti Temnoty a pachu smrti.
Zrodilo se zrcadlo. Obrácený, zrcadlově děsivý a zvrhlý svět. Tedy, už před mnoha tisíciletími.
Teď to jen vědecká skupinka temných přiváděla k dokonalosti. Technologické i ďábelské dokonalosti.
Kapitola 2 – Dech ženy
Cítila to. Země, Matka, Pole. Tělo Panny se napínalo. Ne z bolesti, ale z rozpínající se pravdy. Z galaktického středu, přes vrstvy fotonového světla, proudila vibrační zpráva – „je čas“.
Byla souhvězdím, byla mýtem, byla vědomím. A přitom žil v ní hluboký klid. Ticho, v němž se rodí svět.
Slunce ji hladilo z boku. Měsíc se choulil pod jejíma nohama jako dítě. Dvanáct hvězd šumělo jako kódy nad její hlavou. A v jejím lůně se zvedal dech.
Bylo to dítě? Nebo světlo? Nebo vzpomínka na to, čím všichni byli dřív?
Cítila však, že něco vstupuje. Závoj. Zkreslení. Interference.
Někdo vytvořil stín. Ne přirozený, ale umělý. A ten stín si přál její ticho. Její dítě. Její světlo.
Ještě to nepochopili. Ale pochopí.
Protože Světlo nemá konec. Světlo se rodí i ve stínu.
A ona – žena – byla Země, Panna i Galaxie. A právě se nadechla.
Pak však složila hlavu v dlaně a zkroušeně se rozplakala. Její milovaní lidé!
„Proč jste zapomněli, kdo jste?“ zněl tichý výkřik jejím nitrem, hlas něžný i nekonečný.
A přesto – z hlubin Země, z nitra lidských těl i z tichých srdcí dětí – začaly přicházet ozvěny.
Na jednom místě – chlapec v polích, který se zastavil a pohlédl ke Slunci. Zaslechl tóny, které neznal.
Jinde – žena, která ve snu ucítila chvění v podbřišku a probudila se s pláčem, nevěděla proč, ale cítila, že není sama.
V horách se starý muž náhle zastavil u kamene, položil ruku na žílu granátu a pronesl slovo, které neznal: „Aurum“.
Někteří slyšeli zpěv. Jiní světlo. Jiní bolest.
Ale všichni – slyšeli ji.
Volání Matky.
Volání Světla.
(pokračování)
pro Věk Světla píše jiří maria mašek
