„Pěšinková teorie“: co měli společného Hitler, Pol Pot a Verne? Možná to máte také…
(ze stránek Truemirror.com)
Před dvaceti lety si John Walter začal česat pěšinku na opačné straně a k jeho překvapení se jeho svět mezilidských vztahů drasticky zlepšil. Tento jev ho velmi zaujal, a tak se spolu se sestrou Catherine pustil do zkoumání souvislostí mezi vlasy do pěšinky vpravo/vlevo (jak u mužů, tak u žen) a jednotlivými osobnostními znaky. Výsledkem je pozoruhodná „pěšinková teorie“ (The Hair Part Theory), kterou tímto oba sdílejí s veřejností, aby si mohl každý čtenář uvědomit, jaké signály vysílá k ostatním tak obyčejnou volbou, jako na které straně hlavy si bude česat vlasy do pěšinky. Pro zajímavost, John Walter má bakalářský titul z matematiky a jaderné fyziky na State University of New York, Catherine Walterová vystudovala tamtéž kulturní antropologii. John Walter rovněž navrhl a vyrábí True Mirror, jediné zrcadlo, které neodráží obraz obráceně, a vy v něm tak můžete vidět, jak vypadáte pro ostatní.
Vlasy jsou samy o sobě výrazným rysem podléhajícím sociálnímu hodnocení, ať se jedná o jejich dostatek/nedostatek, sestřih nebo barvu. Těmto charakteristikám vlasů se dostává dlouhodobé pozornosti, avšak překvapivý efekt pěšinek nikdy zkoumán nebyl – až doteď.
Pěšinková teorie tvrdí: Místo na hlavě, kde si člověk rozděluje vlasy do stran, vyvolává v ostatních podvědomé asociace. Pěšinka vpravo či vlevo bývá podvědomě přiřazena příslušné mozkové hemisféře, nad níž se nachází. Nachází-li se pěšinka uprostřed nebo žádná není, je podvědomé hodnocení ze strany druhých lidí neutrálnější.
V současné době se považuje za dané, že specializací levé hemisféry, je jazyk, paměť na slova, matematika, logika, lineární operace a aktivity, které naše kultura obecně připisuje mužům. Pravá hemisféra se naproti tomu specializuje na zpracování zrakových vstupů, na paměť na obrazové vjemy, na vnímání hudby a nelineární úkoly, jež jsou v rámci naší kultury tradičně připisovány ženám. Předpokládá se také, že mužský mozek pracuje více asymetricky než ženský, jehož hemisféry více spolupracují.
Podvědomé působení na ostatní lidi je asi takové:
Muži s pěšinkou vlevo: Tak je to u mužů přirozené a obvykle to je pro ně dobrá volba. Muži jsou pak vnímáni jako oblíbenější, úspěšnější, silnější, reprezentující tradiční hodnoty. Příklady: John Wayne, Tom Brokaw, John F. Kennedy, Edward M. Kennedy
Ženy s pěšinkou vlevo: Obvykle OK, zejména u žen, které chtějí dělat kariéru v obchodu a politice. Okolí je vnímá jako inteligentní, schopné a spolehlivé, někdy ovšem také jako příliš maskulinní. Může působit problémy ve vztahu k tradičním rolím Příklady: Hillary Clinton, Margaret Thatcher, Christine Todd Whitman
Muži s pěšinkou vpravo: Pro muže nepřirozené. Může vést ke stranění se společnosti, někdy k výstřednímu chování. Muž je vnímán jako atypický, otevřený, radikální. Může fungovat, pokud se jedná o sebejistého či atraktivního muže nebo o muže, jenž má zájem být respektován v nějaké netradiční roli. Příklady: Al Gore, Rush Limbaugh, Robert F. Kennedy, Charlie Rose, Tom Snyder.
Ženy s pěšinkou vpravo: Pro ženy přirozené, obvykle OK. Takovou ženu ostatní vnímají jako něžnou, jemnou, pečující. Může vyvolávat problémy toho typu, že není brána vážně. Příklady: Martha Stewart, Jane Pauley, Betsy McCaughey Ross, Geraldine Ferraro.
Většina těchto možností nemá na danou osobnost nijak špatný vliv – s jedinou výjimkou, jíž jsou muži s pěšinkou napravo, kteří usilují o přijetí v tradičně mužské roli. Naše pozorování ukázala, že pěšinka napravo může narušovat mužovu pozitivní sociální interakci a osobní vývoj a vést k velmi atypickému chování a životní dráze. V tomto článku se zaměříme právě na tyto muže, protože právě u nich jsou patrné nejstabilnější korelace; zrovna pro tyto muže by tento článek mohl představovat největší přínos.
Velmi ilustrativní je v tomto směru volba herců pro určité filmové role a také ztvárnění daných postav. Je nepřehlédnutelné, jak režiséři, castingoví agenti a vlasoví stylisté dodržují pravidla pěšinek na příslušných stranách hlavy; u neutrálnějších, vyrovnanějších postav volí úpravu vlasů bez pěšinky, s pěšinkou uprostřed nebo rovnou herce s pleší. Možná jsou tihle lidé v médiích prostě intuitivnější, každopádně se k těmto svým rozhodnutím nikdy veřejně nevyjádřili. Postavy, které ve filmech a seriálech nejčastěji mívají pěšinku napravo, bývají výzkumníci a vědci (úzce zaměření experti bez sociálních schopností), homosexuálové („ženskost“, otevřenost), muži samostatně vychovávající své děti (nutnost zastat obě rodičovské role), padouši (nedůvěryhodnost, zlo) a mentálně handicapovaní jedinci (izolace, vytěsnění ze společnosti).
Nejnápadnější a nejilustrativnější příklad představuje proměna filmového Clarka Kenta v Supermana a zpátky. Když hrál Christopher Reeve Kenta, měl pěšinku napravo. Jako superman ji měl nalevo.
Rozhodnutí o tom, kde si ve vlasech česat pěšinku, se může zdát zcela nepodstatné, ale ukazuje se, že tomu tak zdaleka nemusí být. Přitom se jedná o volbu, kterou lze velmi snadno změnit. Většina žen zkouší za život různé účesy, a tak na ně nemívá nevhodné rozhodnutí až tak výrazný a dlouhodobý vliv jako na muže. Muži však mají často celý život jediný účes. Ten může být ovlivněn i přirozeným směrem růstu jejich vlasů – pak je ke změně zapotřebí trocha péče a vlasový gel. Změna může vyvolat kladnou zpětnou vazbu od ostatních, kteří si sice přímo neuvědomí, co je jinak, ale začnou na dotyčného podvědomě reagovat lépe.
Pozorování sourozenců Walterových ukázala, že se většina mužů s pěšinkou napravo vyznačuje určitou atypičností. Obvykle se u nich projevuje jeden z následujících povahových rysů, buďto jednotlivě nebo v kombinaci s dalšími, klidně i z obou tabulek.
Muži, jimž se nepodařilo překonat potenciálně negativní vlivy související s pěšinkou napravo, mohou být (platí pro většinu nechvalně známých mužů s pěšinkou vpravo):
| obsesivní | extrémní | výstřední | fanatičtí |
| zakřiknutí | naivní | sociálně neobratní | slabí |
| radikální | neohrabaní |
Velmi sebevědomí a/nebo hezcí muži, kteří překonali potenciálně negativní vlivy související s pěšinkou napravo, se obvykle vyznačují jednou nebo více následujícími pozitivními vlastnostmi. Mohou být (platí pro většinu proslulých mužů s pěšinkou vpravo):
| citliví | úspěšní | otevření | netradiční |
| empatičtí | sympatičtí | schopní komunikátoři | důvěryhodní |
| oddaní své věci | cílevědomí | kreativní, temperamentní | |
Ve většině kategorií slavných mužů (viz přílohu) je počet těch s pěšinkou vpravo zhruba 10-17%. V obecné populaci (ačkoli zatím neproběhla žádná oficiální studie – historické údaje byly získány např. z ročenek středních škol a ze starých fotografií) se zdá, že je tento údaj dlouhodobě ještě nižší, asi 5%. Je tedy zřejmé, že proslulosti, ať negativní nebo pozitivní, dosahuje relativně více mužů s pěšinkou vpravo. Také to vypadá, že od konce války ve Vietnamu počet mužů s pěšinkou vpravo roste, nejspíš kvůli vzrůstající tendenci mužů zkoumat a vyjadřovat tu emocionálnější (ženštější) část svého já.
Ve zmíněné příloze jsou uvedeni slavní muži s pěšinkou napravo podle kategorií – lze tam nalézt zajímavá jména: na jedné straně Adolf Hitler, fanatický vůdce sebevražedné sekty Marshall Applewhite, Radovan Karadžič a Pol Pot, na straně druhé spisovatelé Charles Dickens, Dean Koontz, Edgar Allan Poe, Henry David Thoreau a Jules Verne.
Zdroj (kráceno)
