Probuzené konání – přijetí

(již jednou vyšlo na OSUD.cz)

z EkharTolle.com

Vědomí už je samo o sobě vědomé. Je nemanifestované a věčné. Vesmír se však stává vědomým jen postupně. Vědomí samo je bezčasé, a proto se nevyvíjí. Nikdy se nezrodilo a nikdy neumírá. Když se vědomí stane manifestovaným vesmírem, zdánlivě podléhá času a prochází evolučním procesem. Žádná lidská mysl není schopna plně pochopit příčinu tohoto procesu, můžeme jej však letmo zahlédnout uvnitř sebe a stát se jeho vědomým účastníkem. Vědomí je ta inteligence, ten organizující princip, jenž se skrývá za vznikem forem. Vědomí chystá formy už miliony let, aby se jejich prostřednictvím mohlo vyjádřit v manifestovaném světě. Ačkoli by nemanifestovaný svět čistého vědomí mohl být považován za jinou dimenzi, není oddělen od této dimenze formy. Tvar a beztvarost sebou vzájemně prostupují. Neprojevené proudí do této dimenze ve formě vědomí, vnitřního prostoru, přítomnosti. Jak to dělá?

Prostřednictvím lidské formy, která se stává vědomou, a tudíž naplňuje svůj osud. Lidská forma byla vytvořena k tomuto vyššímu účelu a půdu k tomu připravily miliony jiných forem. Vědomí se inkarnuje do této projevené dimenze, neboli se stává formou. Kdykoli toto učiní, vstoupí do stavu podobného snění. Inteligence sní, ale vědomí se stává sebe-nevědomým. Ztrácí se ve formě, ztotožňuje se s ní. Šlo by to popsat jako sestup božského do hmoty. V té fázi vývoje vesmíru se vše odehrává ve zmíněném stavu podobném snění. Záblesky probuzení se dostavují jen v okamžiku rozptýlení každé jednotlivé formy, tedy v okamžiku smrti. A pak začne další inkarnace, další ztotožnění se s formou, další individuální sen, jenž je součástí kolektivního snu. Když lev rozsápe tělo zebry, tak se vědomí, jež se inkarnovalo do formy té zebry, oddělí od rozptylující se formy a na krátký okamžik se probudí a spatří svoji skutečnou nesmrtelnou vědomou podstatu; pak neprodleně znovu upadne do spánku a vtělí se do další formy. Když lev zestárne a přestane být schopen lovit, jednou naposledy vydechne – a znovu je tu kraťoučký záblesk probuzení, následovaný dalším snem formy.

Na naší planetě představuje lidské ego konečnou fázi univerzálního spánku, ztotožnění vědomí s formou. Je to nezbytná fáze evoluce vědomí. Lidský mozek je vysoce diferencovaná forma, jejímž prostřednictvím vědomí vstupuje do této dimenze. Obsahuje přibližně sto miliard nervových buněk, což je přibližně stejné číslo, jako je počet hvězd v naší galaxii, kterou bychom mohli vnímat i jako „makrokosmický mozek“. Mozek nevytváří vědomí, ale vědomí za účelem svého sebeprojevení vytvořilo mozek, nejsložitější fyzickou formu na Zemi. Když dojde k poškození mozku, neznamená to, že přijdete o vědomí. Znamená to, že vědomí už tuto formu nemůže využívat ke vstupu do této dimenze. Nemůžete přijít o vědomí, protože vy jste ve své podstatě vědomím. Ztratit můžete jen něco, co máte – ale ne něco, co jste.

Probuzené konání

Probuzené konání je vnější aspekt další fáze evoluce vědomí na naší planetě. Čím blíže se dostáváme ke konci naší současné vývojové fáze, tím dysfunkčnější je ego – stejně jako se housenka stává dysfunkční těsně předtím, než se transformuje v motýla. Nové vědomí však povstává dokonce i během doby, kdy se to staré rozplývá. Nacházíme se uprostřed monumentálního mezníku evoluce lidského vědomí, ale dneska večer o něm ve zprávách neuslyšíte. Na naší planetě a možná zároveň i v mnoha dalších částech naší galaxie a také mimo ni se vědomí probouzí ze snu formy. To neznamená, že se všechny formy (svět) rozplynou, ačkoli pro nemálo z nich to bezesporu bude platit. Znamená to, že vědomí teď může začít vytvářet formy, aniž by se v nich ztrácelo. Proč by mělo pokračovat ve tvorbě a zakoušení forem? Pro tu radost, kterou mu to přináší. Jak toho vědomí dosáhne? Skrz probuzené lidi, kteří pochopili smysl probuzeného konání.

Probuzené konání je projevem souladu mezi vaším vnějším cílem – tedy tím, co děláte – a vaším vnitřním smyslem – tedy probudit se a zůstat probuzení. Pomocí probuzeného konání se stáváte jedním se smyslem univerza. Vědomí vámi proudí do tohoto světa. Proudí do vašich myšlenek a inspiruje je. Proudí do vašeho jednání, vede je a dodává mu sílu. Zda naplňujete svůj osud, neurčuje to, co děláte, ale jak to děláte. A ono „jak to děláte“ je určeno stavem vašeho vědomí.

Jsou tři cesty, jimiž může vědomí proudit do toho, co děláte, a tudíž putovat skrz vás do tohoto světa; tři druhy přístupu, díky nimž můžete svůj život dostat do souladu s tvořivou silou vesmíru. Druhem přístupu je míněna skrytá energetická frekvence proudící do vaší činnosti a spojující vaše činy s probuzeným vědomím, jež se postupně vlévá do tohoto světa. Vaše konání bude dysfunkční a založené na egu, nebude-li vycházet z jednoho z těchto tří druhů přístupu. Ty se budou během dne různě střídat, ačkoli se může stát, že jeden z nich bude v určitém období vašeho života dominantní. Jedná se o tyto druhy přístupu: přijetí, radost a nadšení; každý z nich bude vhodný pro jinou situaci. Buďte ostražití a dávejte si pozor na to, abyste vždy jednali na základě jednoho z nich – ať se věnujete sebejednoduššímu, nebo naopak sebesložitějšímu úkolu. Nebudete-li ve stavu buď přijetí, radosti, nebo nadšení, uvidíte při bližším pohledu, že vytváříte pro sebe a pro ostatní utrpení.

Přijetí

Nemůžete-li se z nějaké činnosti těšit, můžete aspoň přijmout, že je nutné ji udělat. Přijetí znamená toto: právě teď po mně tato situace – tento okamžik – vyžaduje, abych dělal právě tohle, a já to ochotně dělám. Už jsme podrobně hovořili o důležitosti vnitřního přijetí toho, co se děje, a přijetí toho, co musíte udělat ,je jen dalším aspektem prve zmíněného.

Například asi nebudete schopni těšit se z výměny prázdné pneumatiky na autě v noci uprostřed neznámého kraje a navíc za silného lijáku, natož byste z toho byli nadšeni, ale můžete do své činnosti vnést přijetí. Provádět nějaký úkon ve stavu přijetí znamená, že jste v míru s tím, co děláte. Ten mír je jemnoenergetická vibrace, která prostupuje vaší činností. Při zběžném pohledu vypadá přijetí jako pasivita, ale ve skutečnosti je to stav aktivní a kreativní, protože do tohoto světa vnáší něco zcela nového. Ten mír, ta jemnoenergetická vibrace, je vědomí – a jedna z cest, jíž vědomí vstupuje do tohoto světa, je jednání založené na „vzdání se“; a jedním aspektem této bezpodmínečné kapitulace je přijetí.

Pokud se z nějaké činnosti nemůžete těšit ani do ní nemůžete vnést přijetí – přestaňte ji dělat. Jinak nepřejímáte zodpovědnost za tu jedinou věc, za niž skutečně můžete zodpovědnost převzít, což je shodou okolností i ta jediná věc, na které záleží: váš stav vědomí. A jestliže nepřejímáte zodpovědnost za svůj stav vědomí, nepřejímáte zodpovědnost za svůj život.

-pokračování-