V neděli jsem zkolaboval, jako spousta jiných, píše mi známý..

Slíbil jsem, že už s hokejem končíme. Snad ano. Jen se ještě vrátíme k té neděli. Do ČR přišla neznámo odkud neznámá energie.. nebyl k tomu ani sluneční, ani měsíční, ani jiný důvod, přesto to na Česko někdo vysypal, energie značné síly, která začala až (pro totalitní systém) nebezpečně spojovat lidi.. samozřejmě, většina necítila nic, a meldují tak dál nesmysly o mistrovství NATO, a svátku byznysu, ale nezanedbatelné množství stovek tisíc lidí cosi cítilo pár stovek lidí to doslova trefilo do čela. Jedním z nich byl i můj fcb známý, s kterým si občas píšeme a který vydatně podporuje mou práci. Tady je jeho zpověď. A k tématu odpojených nohou se zkusím znovu brzy vrátit. (jmm)

Píšu ti svůj nedělní prožitek přesně tak, jak jsem jej prociťoval a co se dělo popíšu také přesně v momentě, kdy to bylo umožněno mě. Cestu jsem nazval INTUICE – SRDCE – VĚDOMÍ

Byli jsme se ženou na cestě z vysočiny domů. Počasí krásné a zrovna byl čas vhodný k obědu. Hladoví jsme ještě nebyli, tak jsem navrhl poobědvat na zřícenině hradu Starý Jičín, když jsme jej míjeli. Stále bylo krásné počasí, proto parking na náměstí a krásný nenáročný výšlap v tomto počasí byla ideální volba. Vše probíhalo jako již tolikrát, vnořil jsem se do lesa a napojil jsem se na něj při tom stále kráčel. Najednou neviditelný blesk z čistého nebe , jak úžasná to energie a stále kráčím dál. Najednou si povšimnu, že oči vidí , vědomí a hlava funguje, ale co to nevnímám dolní část těla.

Ale tělo poslouchá nohy kráčí , ruce také mohu ovládat jen je nevnímám. Co to je , nechápu ? Ptám se těch nahoře , nedostávám odpovědi. Bojím se ? Ptám se sám sebe ! Nebojím se, jsem v klidu. A tak jdu dál. Najednou se zapojí moje logika. Co to znamená , tak nastává infarkt nebo mozková příhoda ?

To mám tady někde padnout a co se mnou bude dělat manželka v tak nepřístupném terénu. A tak se spustil pud sebezáchovy. Řekl jsem ženě, co se děje a , že nevím co bude za chvíli. Začala panikařit a já ji uklidňovat. Viděl jsem , zpanikařila, proto jsem jí začal dávat příkazy. Půjdeš zpátky pro auto, já se vrátím na cestu a sednu si na tu lavičku, co tam byla. Přijedeš pro mě. Sešel jsem na smluvené místo usedl na lavičku a znovu zkoušel se napojit nahoru. Odpověď jsem stále nedostal, ale intuice mi napovídala, že jsem se přeci na tuto chvíli připravoval a že bych neměl mít strach a taky to tak bylo byl jsem vlastně svým způsobem naprosto šťastný v harmonii.

Zrovna kolem mě procházel starší pár a ihned se mě ptali zda něco nepotřebuji a je vše v pořádku. Stále jsem mohl mluvit a hlava byla v neskutečné kondici a tak jsem jim odpověděl, že manželka už je na cestě a opravdu zrovna dorazila. Nasedl jsem do auta a co teď ? Vydržím převoz až do nejbližší nemocnice u domova ? A tak jsme vyjeli, manželka neskutečně panikařila a tak i jízda vypadala. Rozhodl jsem ji zase dávat příkazy a tak jsem jí musel odnavigovat do nemocnice v Novém Jičíně, nebyla schopna si zapnout ani navigaci, tak jsem to dělal já a zcela přesně , dojeli jsme přímo před Záchranku.

A pak už to probíhalo velmi rychle doktor přijel přímo k autu , výslech a klasické procedury, naložení a odvoz na záchranku. Odběr krve, EKG, měření tlaku, měření teploty a zavedení kanyly. Zážitek nastal při převozu na CT. Hlava vezoucí se v tunelech stále při plném vědomí. Úžasný zážitek při CT ,kdy mozek prožíval každý jeden scan laserem a pocit jako při letu raketou do nesmírných výšin. Připadal jsem si jako v nějaké úžasné VR. Jízda zpátky tunely už byla jen třešnička v podobě adrenalinového závodu motokár. Prostě nádherný pocit.

Pak přišel prudký pád , zastavení v depu , byla to příjmová místnost a v ní již jeden pán. Nechali nás tam dlouho ležet v čekání na výsledky mezi nás zaparkovali dalšího jezdce. Prvního jezdce se ptám co mu stalo ? Zkolaboval jsem na bazéně, asi infarkt . Přišel do toho doktor , že přijdou za chvíli výsledky, ale zřejmě , že si ho tu nechají raději na pozorování. To ne pane doktore, dnes je hokej to mi nemůžete udělat ! Nebojte se říkám mu , mám to vymyšlené, nepřijdem o něj, protože jsem manželce přikázal, ať mi nachystá notebook a z kufru pár věcí do batohu. Takže jej uvidíme tak či tak a už se těšil. Tak to se budu koukat s vámi řekl doktor.

Čekání se velmi protáhlo, protože naše místnost se během chvíle zaplnila a další lidé čekali na vozících na chodbě a to jezdily další a další sanitky. Prostě zmatek jako při nějaké hromadné nehodě. Dostalo se i na mě a tak si mě doktor vzal ještě jednou na vyšetření. Znovu se ptal udělal mi neurologické vyšetření, vše v pořádku. Hodnotil odběr: je v pořádku, cukrovku vyloučil, z CT vyloučil mozkovou příhodu, průchodnost cév v pořádku. Prostě mi řekl, že se s tím nesetkal a , že nic z hlediska lékařského nenašel.

Ptal se mě jestli stav přetrvává. Říkám ,že ano. Hýbat se ale můžete, tady dostanete zprávu a běžte domů. Lepší zprávu jsem nemohl ani čekat, už jsem se sice viděl, jak budu sledovat hokej z nemocničního lůžka, ale doma je doma a hýbat se mohu. Než jsme došli k autu na parkovišti , strhla se neskutečná přeháňka, tak jsme krásně promokli.

Tak jsme vyrazili domů z Nového Jičína přeci jen ještě kousek domů. Manželka už značně vyklidněná, i když viděla, že jsem stále v tom mezistavu Snažila se mnou komunikovat, ale neměl jsem moc chuť a záhy jsem zjistil proč ne , začal jsem totiž divně , ale při tom plné vědomí a vím co jí chci říct. Bohužel výsledek jsem nedokázal ovlivnit byly to jen strohá vysvětlení typu – vše je v pořádku – není se čeho bát – mise byla splněna – bylo to nutné – byli jsme na to připraveni a tak jsem jí poprosil, že raději mluvit nechci.

Na jídlo jsem už nechtěl jít nikam do restaurace a tak jsme se krátce domluvili, že nakoupí v obchodě a pojíme až doma. A tam se to stalo na parkovišti před supermarketem jsem dosáhl svého obvyklého spojení. Situaci mi popsali stručně tak, že vybrali pár přenašečů do kterých akumulovali energie, ty potřebovali namíchat s dalšími různých druhů a již namíchané poslat na určitá místa. Po tomto zcela stručném popisu bez možnosti dalších otázek , jsem se vrátil do normálního stavu.

Při cestě domů už to bylo jen pár kilometrů jsem toto vysvětlení podal i manželce, netvářila se nějak nadšeně ,ale už prožila těchto příhod více ,ale nikdy při plném vědomí, že vše přešla jen otázkou : A řekli ti aspoň kdo dnes vyhraje ? Jsem se usmál a řekl ano to vím, vyhrajeme my a rozhodne Pastrňák. Dívání na hokej mělo zcela jiný průběh, než obvykle užívali jsme si jej celou dobu ve štěstí a bez obav. Dlouho jsme protáhli i koukání na oslavy … Tolik k mojí neděli.

Mohu ti ještě poskytnout přepis propouštěcí zprávy (aspoň té srozumitelné části). Promiň, že je to tak dlouhé, ale nevím, jak bych to měl napsat kratší. Použij dle své libosti, jen beze jména prosím Třeba dostaneš k určitým situacím jiný vhled a lepší popis , popsat slovy co se popsat nedá, ale musí prožít …. Asi tolik.

Přeji hezký večer a díky za tvé příspěvky a bytí …