Změny na Zemi: vliv magnetosféry na tělo a mozek lidí

(kredit snímek: pippeeContributor/Shutterstock)

Pozn. redakce: Tento článek vychází ze zatím značně nedokonalého, neúplného a do značné míry i mylného vědeckého poznání. Tak úvod je můj, zbytek je suchá věda.. 🙂 /jmm/

29.8.

Výrazné závany kosmické radiace (Sluneční, ale i dalších) v toto dobu budou i nadále přinášet hormonální disbalanci. Tělo potřebuje na zpracování záření výrazně větší hormonální zázemí. V reálném čase se jedná zejména o cukr, který razantně v řádu desítek minut padá (u někoho naopak stoupá, zatím nevím čím to je). Můžeme vnímat, že máme teplotu, ale po změření najdeme neuvěřitelné číso, mnohdy atakující hranici 34 stupňů, nebo ještě méně. Člověku se může točit hlava, být výrazně lítostivý, být špatně od žaludku, vnímat velkou ospalost. Jako první pomoc je třeba nasadit cukr (ideálně coca-cola západní provenience, nikoliv česká), nebo aspoň bonbon, pomůže i lžíce olivového či kokosového oleje, dlouhodobě pak sůl (v poměru 2:1 ve prospěch KCl). /jmm/

Magnetickým polím neuniknete – jsou všude kolem nás. Pro začátek, Země sama je jako obrovský magnet. Rotující koule tekutého železa v jádru naší planety vytváří obrovské magnetické pole, které pohybuje našimi kompasovými jehlami a řídí vnitřní kompasy migrujících ptáků, netopýrů a dalších zvířat. Kromě toho stále průmyslovější lidé vytvářejí umělá magnetická pole pomocí elektrického vedení, dopravních systémů, elektrických spotřebičů a lékařských přístrojů.

Magnetická pole, která nás obklopují, sice nevidíme, neslyšíme, necítíme ani neochutnáváme, ale někteří se mohou ptát, zda přesto mohou působit na naše tělo a mozek. Tato otázka je stále aktuálnější a odpovědi na ni stále lákavější, když se síla příslušného magnetického pole zvyšuje.

Každodenní expozice

Magnetické pole vzniká vždy, když se pohybuje nabitá částice, například elektron nebo proton. Protože elektrický proud, který protéká mixéry, fény a dráty ve stěnách našich domů, se skládá z proudících elektronů, vytváří magnetické pole. Prostřednictvím těchto zdrojů je průměrný člověk denně vystaven magnetickému poli o síle až 0,1 mikrotesla. Pro srovnání, magnetické pole Země, kterému jsme vystaveni neustále (dokud se nacházíme na povrchu planety), je asi 500krát silnější. To znamená, že magnetická síla, která proniká vaším tělem, když se povalujete doma nebo trávíte den v kanceláři, je rozhodně zanedbatelná.

Čas od času se objeví vědecká studie, která zjistí souvislost mezi životem v blízkosti vedení vysokého napětí a nemocemi. Nejčastěji se uvádí zvýšené riziko dětské leukémie jako možný zdravotní důsledek, ale je těžké určit, zda je toto riziko skutečné. Jedním ze závažných problémů je, že vědci dosud nezjistili, jakým mechanismem by tak slabá magnetická pole, která se v případě domů v blízkosti elektrického vedení pohybují v rozmezí mikrotesla, mohla negativně ovlivnit lidský organismus. V roce 2010 dospěla Mezinárodní komise pro ochranu před neionizujícím zářením k závěru, že důkazy o tom, že život v blízkosti elektrického vedení zvyšuje riziko smrtelné rakoviny krve, „jsou příliš slabé na to, aby mohly být podkladem pro vypracování pokynů pro expozici“.

Jaká je prahová hodnota?

Mezitím se tým vědců z konsorcia UTIC (Utilities Threshold Initiative Consortium) zabýval zjištěním prahové hodnoty, při níž lidské tělo vykazuje fyziologickou reakci na magnetické pole. Podle Alexandre Legrose, lékařského biofyzika z Lawson Health Research Institute a Western University v Londýně v Ontariu a vědce z UTIC, je nejmenší magnetické pole, u kterého bylo spolehlivě prokázáno, že u člověka vyvolá reakci, přibližně 10 000 až 20 000 mikrotesla.

Zásadní však je, že k vyvolání tohoto účinku nemůže být pole statické jako magnetické pole Země, ale musí měnit směr v čase. Když se toto silné magnetické pole měnící směr zaměří na člověka, začnou v jeho těle pulzovat malé elektrické proudy. Nad touto hranicí mohou tyto proudy stimulovat supersenzitivní buňky v sítnici, známé jako neurony s odstupňovaným potenciálem, a vytvářet iluzi blikání bílého světla, i když je postižený člověk ve tmě; tyto zrakové projevy se nazývají magnetofosfeny.

Prahová hodnota 10 000 mikrotesla je mnohem vyšší než síla jakéhokoli magnetického pole, se kterým se setkáváme v běžném životě. V jakých situacích se tedy mohou magnetofosfeny vyskytovat?

Lékařské magnety

„Existuje pouze jedna okolnost, za které můžete magnetofosfeny vnímat,“ říká Legros: „Pokud jste na přístroji MRI [magnetická rezonance] a rychle pohybujete hlavou.“

Skener magnetické rezonance je v podstatě velký magnet, který vytváří silné magnetické pole o síle přibližně 3 tesla (neboli 3 miliony mikrotesla) – milionkrát větší než pole, kterému jsme běžně vystaveni. Protože se však jedná o statické magnetické pole, nepůsobí skenery MRI na tělo nijak znatelně. To by se však změnilo, kdyby pacient uvnitř skeneru rychle pohyboval hlavou sem a tam.

„Rychlý pohyb vyvolává časově proměnlivé pole, takže tím vyvoláváte proudy v různých strukturách mozku,“ říká Legros. Tyto proudy mohou vést k nevolnosti, ztrátě rovnováhy, kovové chuti v ústech nebo v některých případech k magnetofosfenu.

Na stejné úrovni jako magnetické pole magnetické rezonance je to, které vzniká při lékařském zákroku známém jako transkraniální magnetická stimulace (TMS). Na rozdíl od magnetické rezonance, která vytváří detailní snímky vnitřku těla, je však účelem TMS stimulace mozku. Tento úkol vyžaduje elektrický proud, a proto TMS využívá spíše magnetické impulzy než statické magnetické pole. Když je tento puls dodáván prostřednictvím elektromagnetické cívky umístěné na pokožce hlavy, výsledný proud rozkmitá určitou část mozku s cílem léčit neurologická onemocnění, jako je deprese.

Magnetické pole jako z jiného světa

Magnetická pole spojená s MRI a TMS jsou nejsilnější, jakým může být člověk reálně vystaven. Přesto jsou „směšně malá“ ve srovnání s těmi, která se nacházejí mimo naši planetu, říká Paul Sutter, astrofyzik z Ohio State University a vedoucí vědecký pracovník vědeckého centra COSI v Columbusu ve státě Ohio. Extrémem je příznačně pojmenovaný magnetar, což je vzácný typ neutronové hvězdy s magnetickým polem tisíckrát silnějším než zemské.

Magnetar – ESO
Umělecký dojem magnetaru. (Kredit: ESO/L. Calçada/Wikipedia)

Kdyby se člověk někdy dostal do blízkosti magnetaru, rychle by se ocitl v zoufalé situaci. „Silná magnetická pole mohou začít dělat překvapivé věci,“ říká Sutter. Na úrovni atomů by silné magnetické pole přesunulo všechny kladné náboje ve vašem těle jedním směrem a záporné náboje opačným, vysvětluje; kulovité atomy by se roztáhly do elipsy a brzy by začaly připomínat tenké tužky.

Tato drastická změna tvaru by narušila základní chemii a způsobila by rozpad normálních sil a interakcí mezi atomy a molekulami v těle. „První, čeho byste si všimli, by bylo, že by přestal fungovat celý váš nervový systém, který je založen na pohybu elektrických nábojů v celém těle,“ říká Sutter. „A pak se v podstatě rozpustíte.“

Sutter zaručuje, že naše místní okolí – které definuje jako okruh několika set světelných let kolem Země – bylo prozkoumáno a certifikováno jako prosté magnetarů. Žádný z těchto exotických objektů se k nám nepřibližuje a žádná z masivních hvězd v okolí se po svém zániku pravděpodobně nepromění v magnetar. Nejbližší magnetar je v bezpečné vzdálenosti desítek tisíc světelných let. Takže alespoň prozatím můžeme být v klidu a utěšovat se vlastním skromným magnetickým polem naší planety.

zdroj, translated via deepl