Je zázvor na žaludeční problémy lepší než inhibitory protonové pumpy?
Sayer Ji
Věděli jste, že „prášky na žaludek“, které jsou celosvětově předmětem multimiliardového byznysu a které mnozí z nás denně užívají, nemusejí vůbec fungovat tak dobře jako obyčejný zázvor?
Zázvor je koření, oblíbená poživatina, a zároveň jej k léčebným účelům některé kultury používají už tisíce let. Rozsah výzkumu věnovaného účinkům zázvoru na zdraví je co do šíře i hloubky ohromující. Působení zázvoru bylo extenzivně zkoumáno ve vztahu k více než stu nemocí a zdravotních problémů, což ze zázvoru činí jeden z nejuniverzálnějších přírodních léků s vědecky doloženými účinky.
Na druhé straně biomedicínská literatura věnovaná prostředkům působícím proti žaludeční kyselině je plná příkladů vedlejších účinků, jež se dostavují v důsledku blokování tvorby žaludeční kyseliny xenobiotickými patentovanými farmaky, tzn. inhibitory protonové pumpy a antagonisty H2 receptorů.
To, co začne jako „pálení žáhy“ (v chronické formě „gastroezofageální reflux“ nebo GERD), se při užívání těchto medikamentů, které nás zbavují kyseliny, jež nás chrání před infekcemi, pomáhá nám trávit jídlo a vstřebávat z něj vitaminy a minerály, brzy vyvíjí v dysfunkci bariéry tvořené žaludeční kyselinou.
Tady je několik vědecky potvrzených vedlejších účinků těchto léčiv; možná jste o nich dosud nevěděli:
- infekce způsobené bakterií Clostridium
- průjem
- zápal plic
- zlomeniny
- žaludeční léze a rakovina
Zpět k našemu kamarádovi, našemu rostlinnému spojenci zvanému zázvor. Co se stane, když si Pharma poměří síly s farmou? Když porovnáme účinky farmak blokujících tvorbu žaludeční kyseliny se zdánlivě obyčejným oddenkem rostliny Zingiber officinale? O to se pokusili výzkumníci, kteří svá zjištění publikovali v odborném magazínu Molecular Research and Food Nutrition…[i]
A co se porovnávalo: vliv zázvorového extraktu versus konvenčních přípravků blokujících tvorbu žaludeční kyseliny, např. lansoprazolu (obchodní název Prevacid), jednak na samotnou činnost žaludku a jednak na Helicobacter pylori, bakterii, jíž se přičítá vznik žaludečních vředů.
Výzkumníci zjistili, že jedna účinná frakce zázvorového extraktu tlumí tvorbu kyseliny chlorovodíkové v žaludku šest- až osmkrát lépe než lansoprazol (konkrétně aktivitu protonové draslíkové ATPázy žaludečních buněk).
Ale to není všechno. Zázvor díky svým silným antioxidačním schopnostem chránil jednak lipidy před peroxidací (žluknutím) a jednak DNA před poškozením, což vedlo autory studie k domněnce, že specifické frakce zázvoru disponují „potenciální vícekrokovou schopností blokovat rozvoj žaludečních vředů“.
Navíc zatímco léčiva, která narušují bariéru představovanou žaludeční kyselinou, rovněž deaktivují kyselinově dependentní proteolytické enzymy, např. proteázu tvořenou slinivkou břišní, a tím pádem zvyšují riziko infekce kvůli ztrátě dezinfekčního působení trávicích šťáv, zázvor dělá pravý opak: sám o sobě obsahuje proteolytický enzym několiksetkrát silnější než papain z papáji a disponuje širokým spektrem antibakteriálních, antivirových a antiparazitních vlastností (a to jsou jen tři z více než 40 způsobů jeho farmakologického působení).
Tato studie se sice zaměřila na konkrétní účinné látky v zázvoru, ale je dobré mít na paměti, že celé rostliny nejsou „léky“, jak jsme na ně zvyklí, ani by se neměly redukovat na žádné „kouzelné“ nutraceutické prostředky paliativního rázu, tzn. na něco dalšího, co jen potlačuje symptomy a my díky tomu můžeme nadále ignorovat původní spouštěče problému, jež se skrývají v naší stravě, okolních vlivech a emočním kontextu.
Je fakt, že vzít si zázvorový prášek obvykle bývá lepší volba než spolknout chemický, ale většina lidí by měla zázvor konzumovat v celistvé formě a přiměřeném množství spolu s výživnou, organickou stravou, jež se skládá z tradičních jídel a ne z nějakých novodobých vynálezů; prostě je zapotřebí zajistit nějakou protiváhu extrémních výkyvů kyvadla.
Na každý pád si myslím, že je čas procitnout ze zakletí farmacie (řecké slovo pharmacia znamená mimo jiné kouzelný lektvar, jed či kouzlo) a uvědomit si, že všechno, co potřebujeme, nám s nejvyšší pravděpodobnosti roste na zahrádce nebo to najdeme v lednici či ve spíži… pokud ne přímo sami v sobě.