Vědecky potvrzeno: žal skutečně zabíjí
dr. Mercola
Jen málo lidí by si s žalem spojovalo téměř zdvojnásobení rizika úmrtí po dobu deseti let, ale právě tuto souvislost odkryl nový výzkum. Vědci, kteří tuto svoji práci publikovali v odborném časopise Frontiers in Public Health, sledovali po dobu deseti let 1 735 pozůstalých a zjistili, že ti, kteří prožívali přetrvávající intenzivní smutek, čelili téměř dvojnásobnému riziku úmrtí ve srovnání s lidmi, jejichž žal byl spíše mírný a stabilní.
Žal, tedy přirozená emocionální reakce na ztrátu (zejména blízkého člověka), se projevuje nepřekonatelným smutkem, touhou vrátit čas, hněvem, otupělostí nebo obtížemi fungovat v každodenním životě. U většiny lidí tyto pocity během několika měsíců odeznívají. Pokud však žal neztrácí na intenzitě, stává se něčím horším než jen emocionálním břemenem – neřešený žal se svou tendencí způsobovat nespavost, deprese, úzkost, ztrátu chuti k jídlu, chronický stres a sociální izolaci podkopává duševní i fyzické zdraví.
Víme-li o tomto dlouhodobém riziku, náš pohled na důsledky ztráty blízkých se nevyhnutelně mění. Žal není jen něco, co je potřeba „překonat“. Vyžaduje pozornost, péči a podporu, zejména pokud truchlení přetrvává i po delší době. To nás přivádí přímo k novým zjištěním této zajímavé studie, která sledovala vzorce smutku a odhalila jejich zásadní vliv na dlouhodobé zdraví.
Žal vrhá dlouhý stín na zdraví a dlouhověkost
Ve zmíněné studii výzkumníci pracovali s lidmi, kteří z přirozených příčin ztratili někoho blízkého, a analyzovali, jak se jejich truchlení vyvíjelo v čase.1 Cílem bylo zmapovat různé vzorce smutku a zjistit, zda určité trajektorie souvisejí s dlouhodobými zdravotními problémy.
• Nejtěžší břemeno si vlekla nepočetná skupina —6 % účastníků zakoušelo něco, co vědci nazvali „trajektorií silného žalu“, což znamená, že po celá léta truchlili stále velmi intenzivně, bez úlevy. Členové této skupiny se co do zdravotního stavu velmi lišili od lidí, jejichž smutek postupem času přirozeně odezníval. Častěji chodili k lékaři, užívali více prášků na předpis, více využívali služby odborníků na duševní zdraví a hlavně se jich týkalo téměř dvojnásobné riziko úmrtí ve srovnání s lidmi ze skupiny, pro niž byl charakteristický mírný žal.
• Tito lidé se chytali psychoterapie a psychofarmak jako záchranného kruhu, ale marně — Lidé s přetrvávajícím žalem chodili k psychiatrům a psychologům třikrát častěji něž členové jiných skupin, navzdory tomu však truchlili stále stejně a jejich dlouhodobý zdravotní stav byl horší, což naznačuje, že současné přístupy k léčbě nejsou dostatečné.
• K lékaři chodili častěji i roky po své ztrátě — Počet návštěv u praktického lékaře zůstal u skupiny s vysokou mírou žalu výrazně nad normálem až sedm let po ztrátě. Nejednalo se o krátkodobou reakci na krizi, ale o dlouhodobý vzorec vyhledávání lékařské pomoci. Zajímavé je, že během čtvrtého až šestého roku častěji volali lékaři mimo ordinační hodiny.
• Mnohem více užívali medikamenty — Ve srovnání s osobami s mírnými příznaky žalu se v této skupině pětkrát častěji užívala antidepresiva a více než dvakrát častěji sedativa nebo léky proti úzkosti. Tato silná závislost na psychofarmacích poukazuje na to, jak silně ti lidé truchlili a jak obtížné bylo zvládat jejich žal standardní péčí.
Žal si vybíral svou daň mnohem déle než jen rok
Výzkumníci sledovali účastníky studie po celých deset let a zjistili, že dopad žalu sahal mnohem dále, než si většina lidí představuje. Zatímco většina lidí se po prvních několika letech začala emočně zotavovat, platila pro ty, kteří se stali vězni vlastního truchlení, jiná pravidla. Vyšší riziko onemocnění a úmrtí u nich přetrvávalo dlouho po ztrátě blízké osoby.
• Kvůli stresovým hormonům uvízli účastníci v režimu přežívání — Ačkoli se studie přímo nezaměřila na biologický stres, přetrvávající žal udržuje stresovou reakci těla na vysoké úrovni aktivity.2
To znamená, že v těle dlouhodobě panuje vysoká koncentrace stresových hormonů, jako je kortizol. Chronicky vysoká hladina kortizolu narušuje spánek, oslabuje imunitní systém a urychluje stárnutí. V průběhu času se vaše tělo pod takovým tlakem hroutí a od nevyřešeného smutku míří k fyzické nemoci.
• Imunitní obrana slábne —Když se hladina stresových hormonů trvale drží vysoko, imunitní systém má potíže plnit svou funkci.3 Člověk je náchylnější k běžným onemocněním, hůře se regeneruje a pomaleji se mu hojí rány. I z tohoto důvodu měli možná lidé, kteří trpí dlouhodobým žalem, vyšší úmrtnost.
• Péče o zdraví se dostává na druhou kolej —Když smutek přeroste v nezvladatelnou bolest, každodenní péče o zdraví jde stranou.4 Je těžší se správně stravovat, cvičit nebo pravidelně spát. Nezdravé stravování, špatný spánek a nedostatek pohybu představují další vrstvu fyzické zátěže, která ještě zhoršuje emocionální břemeno smutku.
• Nejste v tom sami — Pokud se v tomto popisu poznáváte – trpíte přetrvávajícím smutkem, máte problém s každodenním „fungováním“ a prášky berete i několik let po ztrátě – měli byste vědět, že nejste sami. Tyto poznatky dokazují, že žal není něco, co lze ignorovat nebo prostě jen „nějak zvládnout“.
Každý truchlí svým vlastním, jedinečným způsobem
Truchlení ovlivní každou část vašeho života, ale nemusí ovládat vaši budoucnost. Pokud je ta ztráta větší, než dokážete unést, a máte pocit, že se ze žalu snad nikdy nevymaníte, existují kroky, které vám mohou ulehčit. Je důležité mít na paměti, že proces truchlení je individuální. Co funguje u jednoho člověka, nemusí druhému vůbec pomoci. Uzdravení nespočívá v tom, že si vzpomínky na zesnulého vymažete z paměti, ale že si vytvoříte prostor pro nový život. Zde je pět kroků, které vám pomohou jít dál:
1. Respektujte jedinečnost svého žalu — Nenuťte se do žádných „fází truchlení“ ani časového harmonogramu. Pokud nepociťujete hněv, je to v pořádku. Pokud neprocházíte fází popírání, je to také v pořádku. Cokoli cítíte, je platné. Místo toho, abyste své emoce soudili, dejte jim svolení existovat. Vězte, že každý truchlí po svém – nesrovnávejte se s ostatními.
2. Poskytněte své mysli a tělu tu správnou oporu — Emocionální stres se mnohem hůře snáší, máte-li unavené, vyčerpané tělo. Jedním z nejúčinnějších způsobů, jak si zlepšit náladu a posílit odolnost, je cvičení. Pokud nejste ten typ člověka, si potrpí na strukturované tréninky, tak napětí uvolňuje i každodenní chůze. Dále jsou tu meditace a jóga, účinné nástroje, které přinášejí klid a pomáhají regulovat nervový systém.
3. Pro lepší náladu potřebujete správné palivo — Jídlo má na váš psychický stav přímý vliv. Strava bohatá na živiny pomáhá udržovat chemickou rovnováhu v mozku, což usnadňuje zpracování citové ztráty. Bez tohoto základu je téměř nemožné pociťovat emoční stabilitu. Zařaďte do svého jídelníčku celistvé potraviny, bílkoviny a snadno stravitelné sacharidy a vyhýbejte se ultrazpracovaným potravinám, které jsou plné rostlinných olejů. Totéž platí pro alkohol, jenž by vám ve vnitřním hojení jen bránil.
4. Chraňte si spánek, závisí na něm vaše zdraví — Špatné spaní zesiluje smutek a prodlužuje emoční uzdravování. Stanovte si nějaký večerní rituál a dodržujte ho. Omezte večer modré světlo, udržujte ložnici chladnou a tmavou a snažte se vstávat a chodit spát vždy ve stejnou dobu. I malé zlepšení kvality spánku podpoří vaši náladu a vnitřní sílu.
5. Uvízlé emoce rozptylujte pomocí techniky emoční svobody (EFT) — EFT funguje jako emoční akupunktura, ale bez jehel. Klepáním prsty na konkrétní body si vyrovnáváte energetický systém a uvolňujete emoční bolest. Základy se můžete naučit sami, ale pokud zakoušíte komplikovaný žal, bude vhodné začít spolupracovat se zkušeným terapeutem. Tento nástroj vám pomůže překonat to, co momentálně vnímáte jako nepřekonatelné, a znovu navázat kontakt s nadějí.
