Copak už všichni zapomněli, jak funguje lidská imunita?
dr. Alan Palmer
V mediální bouři obklopující koronavirovou krizi ze záhadných důvodů jen málokdy padne zmínka o důležitosti lidského imunitního systému. Je nezbytné, aby myslící lidé ten chaos na chvíli prohlédli a uvědomili si, proč zdravý životní styl a cílený nutriční přístup představuje tak účinnou strategii proti covidu-19.
Může za to choroboplodný zárodek, nebo vnitřní terén?
Tato otázka poprvé zazněla v debatě dvou vynikajících vědců, Louise Pasteura a Antoine Béchampa. Vyvolávají nemoci choroboplodné zárodky (jak tvrdil Pasteur), nebo špatný stav vnitřního prostředí organismu, tzv. terén (jak říkal Béchamp)? Jinými slovy, znamená přímý kontakt s patogenní bakterií či virem, že jste odsouzeni „chytit“ nemoc – nakazit se? Mají choroboplodné zárodky moc ovládat váš osud? Nebo o tom rozhoduje váš imunitní systém a jeho odolnost?
Koupeme se v moři mikroorganismů
Vědci určili, že v průměrném lidském těle (a v případě bakterií a virů i na něm) se nachází přibližně:
- 30 bilionů buněk
- 40 bilionů bakterií
- 380 bilionů virů
Zdá se tedy, že co do počtu „organismů“ obsahuje lidské tělo zdaleka nejvíc virů. Jsou prostě naší součástí. Existuje pro ně i souhrnné označení: virom.
Národní institut zdraví rozjel v roce 2007 Projekt lidského mikrobiomu, jehož cílem je zmapovat, klasifikovat a pochopit role obyvatel našeho vnitřního vesmíru. Díky tomuto projektu můžeme nahlédnout hlouběji do neuvěřitelně komplexních vztahů, které mezi nimi panují, a porozumět, jakou roli hrají v nemoci a zdraví.
Existují tisíce kmenů bakterií a virů, které bojují o prostor a vliv na naše tkáně. Některé jsou prospěšné, jiné oportunistické, další jsou spíše škodlivé. Podstatně je ovlivňuje způsob našeho života; zda a jak cvičíme, jak spíme, co jíme a pijeme. Tyto faktory životního stylu dokonce působí i na expresi našich genů! Všem těmto organismům, jež jsou v nás za normálních okolností přítomny, říkáme symbiotické, neboť prospěch mají jak ony z nás, tak my z nich. Dokonce bychom bez nich nepřežili! Náš životní styl a prostředí, v němž se pohybujeme, určuje, zda našim symbiotickým organismům podáme pomocnou ruku při vzdorování vůči nemoci, nebo zda budeme sabotovat jejich snahy a podpoříme růst destruktivních organismů (a úpadek svého zdraví).
Dělníci, bez kterých to nejde
Prospěšné bakterie jsou údržbáři a ochránci našeho trávicího traktu. Vytvářejí vitaminy skupiny B, signalizační molekuly (např. serotonin, antidepresivní „mozkový“ hormon, 80 % z nějž se paradoxně tvoří ve střevě), mastné kyseliny s krátkým řetězcem, které vyživují a udržují buňky výstelky trávicího traktu a regulují prozánětlivé a protizánětlivé cytokiny, čímž předcházejí vzniku autoimunitních onemocnění; tyto bakterie zastávají též četné další funkce. Prospěšné bakterie nám žijí i v ústech, na kůži a ve všemožných skulinách a zákoutích našeho těla, kde vykonávají životně důležité úkoly související a údržbou. Prospěšné bakterie představují první linii naší imunitní obrany, proto je jejich počet a stav velmi důležitý. Odhaduje se, že 70 % celého imunitního systému sídlí ve střevní lymfoidní tkáni (GALT).
Pak jsou tu ovšem i škodlivé bakterie, které bojují o prostor v trávicím traktu a v celém těle. Když dojde například vlivem působení okolního prostředí k vychýlení vnitřní rovnováhy organismu jejich směrem, začnou se dít špatné věci. Naše strava, životní styl, léky, které bereme, chemikálie, s nimiž se setkáváme, a naše emocionální zdraví – to všechno ovlivňuje rovnováhu mezi prospěšnými a škodlivými mikroorganismy.
Existují dokonce i prospěšné viry – na a ve všech částech našeho těla. Bakteriofágy, jimž se někdy zkráceně říká „fágy“, jsou viry, které infikují bakterie a nakonec je ničí. Pomáhají tak udržet pod kontrolou populace škodlivých bakterií. Vědci a lékaři už několik desítek let využívají různé druhy fágů k léčbě vážných a dokonce život ohrožujících bakteriálních infekcí včetně těch, které vyvolávají kmeny rezistentní vůči antibiotikům.
Proč COVID-19 zasahuje určité lidi tvrději? Kvůli vnitřnímu terénu!
Terénem je míněn organismus a jeho imunitní systém, tedy naše odolnost vůči nemocem. Každý den přicházíme do kontaktu s miliony různých mikroorganismů a tak to bude i po zbytek našich životů. Podle odhadů existuje na dvě stě druhů respiračních virů: viry chřipky, rhinoviry, koronaviry, adenoviry, viry parainfluenzy, respirační syncytické viry a tak dál. S těmito viry a tisíci dalších jsme žili vždy. Mnoho z nich může u určitých lidí zapříčinit vážnou nemoc, jež může vyústit až v úmrtí. U jiných lidí má infekce stejným virem velmi mírný průběh a odezní sama. Je nepopiratelný fakt, že právě kontakt s těmito viry, bakteriemi a houbami je to, co vede k dozrávání a sílení našeho imunitního systému. Proto je myšlenka, že bychom se měli vyhýbat všem choroboplodným zárodkům, nehorázná. Dva lidé mohou být vystaveni stejné náloži stejného viru, a přitom jeden onemocní a druhý ne.
Oba se dostali do kontaktu s tím samým mikroorganismem, tak proč je výsledek u každého z nich odlišný? Virus je stejný, ale terén je jiný. To proto COVID-19 dopadá na některé skupiny obyvatelstva hůře než na jiné. Výrazně více jsou jím postiženi senioři, obézní lidé, lidé s komorbiditami, jako je diabetes, nemoci srdce, vysoký krevní tlak, rakovina, poruchy imunity, onemocnění dýchacích cest, autoimunitní onemocnění; dále lidé, kteří užívají určité léky nebo konzumují stravu chudou na vitaminy a minerály (což nekompenzují pomocí doplňků), vyšší riziko vážných komplikací a smrti mají též některé menšiny. To není nijak překvapivé – tak to je s každým jiným patogenním virem či bakterií.
SARS-CoV-2 není nijak jedinečný
Napříč dějinami vždy platilo, že infekční nemoci páchaly největší spoušť v hustě obydlených oblastech, přičemž největší dopad měly na staré, obézní a churavé lidi. Vše zhoršovala špatná hygiena, nevhodná likvidace odpadu, znečištěná voda a podvýživa. To všechno oslabuje vnitřní terén. U komorbidit uvedených výše se projevuje vychýlení fyziologické a biochemické rovnováhy směrem k oxidačnímu stresu, zánětu a zhoršenému fungování imunity, tudíž se v hostiteli může snáze usadit SARS-CoV-2 (virus, jenž vyvolává COVID-19) a replikovat se.
V nedávné době se ukázalo, že disproporčně vysokým výskytem vážných komplikací COVIDu-19 a úmrtí na něj trpí afroamerické populace Spojených států. Pravděpodobným důvodem je průměrně nižší příjem Afroameričanů a jejich tendence žít v hustě obydlených městských oblastech s vícegeneračními domácnostmi. Statistiky ukazují, že výživa Afroameričanů, kteří žijí v takových podmínkách, bývá co do kvality podprůměrná, zatímco výskyt již zmíněných komorbidit vysoký. Dále mívají Afroameričané nižší hladinu vitaminu D než bílé skupiny obyvatelstva. To kvůli zbarvení své kůže, které brání dostatečné tvorbě vitaminu D při pobytu na slunci, jak vysvětluje článek Vitamin D a Afroameričané z časopisu Journal of Nutrition. (Pokud vás zajímají pozoruhodné vědecké poznatky, které vysvětlují ochrannou roli vitaminu D při onemocněních dýchacích cest, přečtěte si můj článek Koncentrace vitaminu D v krvi a její vliv na komplikace a úmrtí v důsledku COVIDu-19.)
Pochybná role očkování proti chřipce
Je možné, že jedna z proměnných v rovnici, jejímž výsledkem je vyšší úmrtnost na COVID-19 mezi seniory, je očkování proti chřipce? Staří lidé jsou už dlouho cílovou skupinou marketingových kampaní očkování proti chřipce, nicméně vzhledem ke koronaviru vyvolávajícímu covid-19 může toto očkování představovat riziko. Jak vyplývá ze studie amerického ministerstva obrany, personál, který byl očkován proti chřipce, onemocněl koronavirovou infekcí o 36 % častěji než personál, který očkován nebyl. Již nějakou dobu se ví, že očkování proti chřipce zvyšuje pravděpodobnost infekce jinými viry napadajícími dýchací cesty. Tento jev je znám jako „virová interference“. Přesto CMS (centrum služeb systémů zdravotních pojištění Medicare a Medicaid) vyžaduje, aby byli všichni klienti domovů pro seniory očkováni proti chřipce. Je dost možné, že kvůli tomuto povinnému očkování dostal imunitní systém těchto lidí, který už tak zpravidla nefunguje optimálně, další zásah, kvůli kterému jsou nyní zranitelnější vůči onemocnění COVID-19.
Kdyby se očkování proti chřipce vyznačovalo špičkovou účinností a nemělo žádné či skoro žádné vedlejší účinky, bylo by podání této vakcíny všem seniorům vynikající nápad. Problém je v tom, že očkování proti chřipce není ani bezpečné, ani účinné. Vysoce renomovaná a prestižní instituce Cochrane Collaboration, proslavená svou databází systematických recenzí, zveřejnila v roce 2018 recenzi, jejímž cílem bylo zjistit účinnost očkování proti chřipce u starší populace. Po posouzení studií, které proběhly mezi lety 1965 a 2000, její autoři došli k závěru, že očkování proti chřipce předchází chřipce s 3% účinností a jiným onemocněním chřipkového typu s 2% účinností. To jsou velmi bídné statistiky!
V druhé části mého seriálu se podíváme na to, co nás ve vztahu k COVIDu-19 může naučit historie. Také dále prozkoumáme moc našeho terénu chránit nás před infekčními chorobami.
