Great reset! „Otrava kyanidem je zničení Slunce. Bere lidem duši, vymaže stopu po ní ve Vesmíru“ varoval před 100 lety Steiner

Pozn. redakce: Neboť existuje důvodné podezření, že covid příznaky se vyznačují a chovají podobně, jako otrava kyanidem, přinášíme další poznatky, tentokrát z díla největšího z antroposofů a esoteriků 20. století vůbec, Rudolfa Steinera. Některé aspekty a souvislosti se ukazují být naprosto neuvěřitelně fatální…

Kyanid je zastaralý název pro kyanid draselný (molekulární vzorec: KCN), draselnou sůl kyseliny kyanovodíkové (kyanovodík: HCN). Tvoří bezbarvé krystaly hořko-mandlové vůně, které jsou dobře rozpustné ve vodě, ale špatně rozpustné v alkoholu. Kyanid draselný je prudký jed, který se může vstřebávat perorálně nebo v rozpuštěném stavu kůží. Kyanidové ionty (CN-) obsažené v kyanidu draselném zabraňují vazbě kyslíku v krvi, a tím blokují dýchání. Smrtelná dávka pro dospělého člověka je přibližně 140 mg. Perorálně požitý kyanid draselný se v žaludku rozkládá působením žaludeční kyseliny, přičemž se uvolňuje kyselina kyanovodíková.

Nacisté používali k vyhlazování Židů v plynových komorách koncentračních táborů místo kyanidu cyklon B. Cyklon B se původně používal jako pesticid a skládal se z celulózových kotoučů nasáklých kyselinou pruskou, které byly umístěny v plechovce, z níž se mohl řízeně uvolňovat jedovatý plyn kyseliny pruské. Jako varovný faktor byly přidány zapáchající látky, jako je fosgen nebo etylester kyseliny bromoctové.
Obsah

1 Fragmentační účinek kyanidu na duši a mysl
2 Kyanidový proces, tvorba vůle a ego
3 Kritika
4 Viz také
5 Individuální reference
6 Literatura

Fragmentační účinek kyanidu na duši a ducha

Otrava kyanidem má závažné následky pro postmortální fortexistenci. Rudolf Steiner o tom řekl následující:

„A špatné je, že vždycky hrozí nebezpečí, když se člověk otráví kyanidem, že to s sebou vezme duši a člověk, místo aby mohl žít dál v duši, bude rozptýlen vůbec po celém světě a bude rozptýlen konkrétně ve slunečním světle. Kdyby se antroposofické poznání rozšířilo, nikdo by se neotrávil kyanidem. To by ho ani nenapadlo! To, že dochází k otravě kyanidem, je pouze důsledkem materialistického pohledu na svět, protože lidé věří, že mrtvý je mrtvý, ať už zemře kyanidem, nebo vnitřním rozpadem. Ale není to lhostejné! Pokud člověk utrpí smrt vnitřním rozpadem, pak duše a duch musí jít obvyklou cestou do duchovního světa; prostě žijí dál. Jestliže se však otrávíte kyanidem, pak duše hodlá jít všude s každou částečkou těla, a zejména se rozprostřít v dusíku a rozpustit se ve vesmíru. To je skutečná smrt duše a ducha. Kdyby lidé věděli, že duše a duch jsou skutečnou lidskou bytostí, řekli by: „Nemůžeme přece způsobit tu strašlivou explozi, která se pak rafinovaným způsobem odehrává v celém vesmíru, když se člověk otráví kyanidem. – Každý člověk, který se otráví kyanidem, se totiž nesprávným způsobem zapojí do proudu, který jde ze Země ke Slunci. A kdybychom měli správné přístroje, mohli bychom na slunci vidět malý výbuch pokaždé, když se člověk otráví kyanidem. A slunce se v důsledku toho zhoršuje. Člověk kazí vesmír a také sílu, která proudí ze slunce na zem, když se otráví kyanidem. Člověk má skutečně vliv na vesmír. Když se člověk otráví kyanidem, vlastně zničí slunce! A tak je to s každou otravou kyanidem.“ (Lit.: GA 351, str. 47)[1][2]

Podle vyjádření Rudolfa Steinera se tedy zdá, že v případě sebevraždy kyanidem hrozí nebezpečí (tj. možnost, nikoliv však nutnost), že duše člověka a jeho duchovní individualita, tj. jeho ego, může být roztříštěno, a tím může dojít k nenávratné ztrátě individuálního sebeuvědomění. Jednotlivá lidská bytost jako taková tak vypadává z procesu stvoření. Střípky jeho duševně-duchovní lidské bytosti se tak mohou začlenit do světa duše a do duchovního světa s určitým částečným vědomím, které však již není vědomím sebe sama.

Je třeba poznamenat, že Rudolf Steiner výslovně hovoří o sebevraždě a že to, co říká, nelze jednoduše vztáhnout na otravu kyanidem, která postihuje člověka neúmyslně. Rozhodující zde může být také výslovná a silná vůle k úplnému zničení individuality, která je se sebevraždou spojena. To je něco zcela jiného než touha uniknout utrpení pozemského života sebevraždou a vstoupit do duchovního světa.

Na jiných místech Rudolf Steiner upozornil, že kyanogen je chemická sloučenina, která odkazuje na vývojové stadium starého Měsíce, které předcházelo vývoji Země.

„Sloučeniny dusíku, kyanové sloučeniny, jsou pro Zemi tak ničivé, protože byly normální pouze na Měsíci. Jedním z nejtěžších jedů je kyanogen, sloučenina uhlíku s dusíkem. Tato sloučenina znamenala na Měsíci zhruba totéž, co na Zemi sloučenina uhlíku s kyslíkem.“ (Lit.: GA 94, str. 313)[3].

Lze tedy snad oprávněně říci, že sebevražda kyanidem vrhá člověka zpět na úroveň vývoje tohoto dávného měsíce, kde ještě neměl své individuální ego a nesmrtelnou duši formovanou tímto egem.

Podobně židovský esoterik a rabín Yonassan Gershom věrohodně argumentuje, že přinejmenším u židovských obětí holocaustu podle něj k žádnému takovému následku dojít nemohlo, protože se nejednalo o sebevraždu a už vůbec ne o vůli zcela se rozpustit:

„Použití zvratného zájmena „sám“ – otrávit se – pro mě znamená, že v tuto chvíli mluvíme o sebevraždě, a ne o oběti vraždy v plynové komoře. Všimněte si také, že Steiner v téže pasáži říká, že duše, která se otráví kyanidem, se hodlá rozpustit ve vesmíru. To také ukazuje na sebevraždu, nikoliv na vraždu. Při své práci rabína jsem se setkával s lidmi se sebevražednými sklony, kteří chtěli nejen zemřít, ale také úplně vymazat svou existenci. Lidé, kteří chtějí spáchat sebevraždu, ve skutečnosti nevěří v posmrtný život a očekávají, že jejich individuální vědomí zanikne, až se zabijí. Jsou lidé, kteří si ve své hluboké sklíčenosti opravdu přejí, aby se jejich duše navždy rozplynula ve vesmíru. Takový člověk se může uchýlit ke kyanidu, protože ten působí rychle a vede bezpečně ke smrti.

Naproti tomu oběti holocaustu, které byly zabity plynem Cyklon B (který obsahuje kyanid), nespáchaly sebevraždu a nechtěly zemřít. Měli zoufalou vůli přežít za každou cenu a přísahali, že světu řeknou, co se stalo. Tato vůle byla tak silná, že si často přáli co nejdříve se znovu narodit, a to s nedotčenými vzpomínkami na holocaust. Ti, kteří nebyli okamžitě znovuzrozeni, někdy zůstávali na zemi v oblasti zvěrstev – opět proto, aby vydali svědectví. Jiné oběti holocaustu považovaly svou smrt za Kiduš ha-Šem (židovskou formu mučednictví skrze pronásledování) a očekávaly, že se dostanou přímo do nebe. Nikde v análech holocaustu však nenajdeme zprávy o Židech, kteří by po zavraždění chtěli rozpustit své věčné duše ve vesmíru. Steinerův výrok o kyanidu se nevztahuje na oběti holocaustu. Na druhou stranu je tu hrůzná možnost, že nacisté používali kyanid právě proto, že doufali, že zničí nejen těla, ale i duše Židů.“ (Lit.: Yonassan Gershom, předmluva [1] ).

Tato znalost účinku kyanidu však nebyla rozšířená – pokud vůbec – mezi všemi národními socialisty, protože šéf SS Heinrich Himmler se také zabil kyanidem, ačkoli údajně věřil ve znovuzrození. Za tím však může být také (nevědomá) touha po úplném sebezničení duchovní individuality. Hitler se sám zastřelil, zatímco jeho družka Eva Braunová si vzala kyanidovou kapsli.

Kyanidový proces, tvorba vůle a ego

Na první pohled se může zdát velmi překvapivé, proč právě kyanogenní sloučeniny mohou mít tak dramatický vliv na duši a ducha. Ve skutečnosti lidské ego působí přímo ve vůli sil, které využívají latentní kyanický proces, aby mohly zasahovat do organismu. Avšak právě tento kyanický proces má také zpětný účinek na ego, když se neudržuje v latentním stavu, ale projevuje se kyanickou otravou.

Čerpáno z GA 351, s. 35

„Je to něco velmi zvláštního: nosíte v sobě, v nohách, chodidlech, rukou a pažích, v žaludku, v játrech, v ledvinách, ve slezině, v srdci, uhlík a dusík dohromady – dusík, jaký je ve vzduchu, a zcela tekutý uhlík, jako byste rozpouštěli uhlí a tato čerň plavala ve vodě. To je to, co v sobě máte.

Ale to je vlastně nebezpečný příběh, když jsou někde vedle sebe uhlík a dusík. Pokud jsou uhlík a dusík přítomny někde vedle sebe, vždy hrozí, že za vhodných podmínek vytvoří kyselinu kyanovodíkovou, kyselinu kyanovou, protože kyselina kyanovodíková se skládá z toho, co jsem zde na obrázku nakreslil červeně a modře. Takže se procházíte, a zatímco se procházíte, vždy existuje nebezpečí, že se ve vás vytvoří kyselina pruská. Takže kdekoli jsem nakreslil modrou barvu, vždy hrozí nebezpečí, že se kyselina pruská vytvoří v celém člověku. A protože kosti obsahují vápno, může se kyselina pruská spojit i s vápnem; pak vzniká sloučenina kyanidu a vápníku. Pak vzniká kyanid. Víte, že kyanid je technicky nejdokonalejší způsob, jak se otrávit. Na to samozřejmě není lepšího prostředku než kyanid; je okamžitě správný. U člověka však neustále hrozí nebezpečí, že bude tvořit kyselinu pruskou a kyanid. Musí to být. Kdybys totiž neměl v sobě tuto dispozici k tvorbě kyanidu, nemohl bys chodit a nemohl bys hýbat rukama. Síla pohybovat se, hýbat rukama a nohama, pochází z toho, že jste neustále vystaveni nebezpečí vzniku kyanidu.

Nyní je tu něco velmi jemného: tento kyanid se v nás chce tvořit neustále a my mu neustále bráníme! To je náš život jako pohybující se lidské bytosti. Dokonce i pohyb krve závisí na tom, zda zabráníme tvorbě kyanidu. Naše pohyby vycházejí z tohoto odporu vůči tvorbě kyanidu. A naše vůle vlastně pramení z toho, že je neustále nucena bránit tvorbě kyanidu a kyseliny pruské v nás.“ (Lit.:GA 351, str. 35f)

Tím, že člověk brání hmotné tvorbě kyseliny pruské vývojem své vůle, zároveň vyvolává jemné éterické proudy kyanidu ke slunci, a proto má otrava kyanidem škodlivý účinek i na něj:

„A tato síla, která žije v kyanidu, který se chce tvořit, tato síla, která tam žije, spojuje člověka na Zemi se Sluncem. Takže to, co žije v kyanidu, neustále proudí z člověka nahoru do slunce. Takže když se podíváte na slunce, můžete říct: Mám spojení se sluncem a síla, která ve mně žije pro regeneraci kyanidu, který se neustále chce tvořit v mém těle, tato síla stoupá ze země ke slunci. Když tady máte Zemi a Slunce – teď je musím nakreslit ve velkém -, pak z člověka vyjděte.
Čerpáno z GA 351, s. 37

od člověka ke slunci a od slunce se proudy vracejí zpět. Od člověka ke slunci proudí tento rozpuštěný kyanid a od slunce zase zpět proudí to, co slunce z tohoto rozpuštěného kyanidu vyrobí. A tato vzdálenost je dvacet milionů mil – jedna míle se počítá jako sedm a půl kilometru. Když se nyní na Slunci rozzáří světlo, vidíme ho až mnohem později, protože světlu trvá dlouho, než se sem dostane. Jsme tedy v kontaktu se světovým tělesem, které je od nás tak vzdálené jen proto, že vyzařujeme sílu, která se neustále snaží tvořit kyanid. Zejména v našich kostech je neustále něco jako zdroj kyanidu, jako pramen kyanidu […].

Lidé dnes samozřejmě neznají toto spojení, o kterém jsem vám právě vyprávěl, ale mají pocit, že patří Slunci. A cítí to velmi silně. Protože když slunce zapadá – zvláště v dřívějších dobách, kdy lidé žili zdravěji, v noci spali a přes den hlídali, to tak ještě bylo -, lidé mají pocit, že slunce tak nevstřebávají. Kyanid je v něm jen v malém množství, ale pak usne. Je to skutečně slunce, které člověka vždy probouzí a uspává. Jen proto, že si člověk něco ponechává, může se dopustit neplechy, když v noci pokračuje v tvoření, nebo netvoří, ale dál se baví. Ale to, co přivoláváme v noci, přichází také díky spojení těchto sil se Sluncem.“ (Lit.:GA 351, str. 36 a násl.)
Kritika

Výroky Rudolfa Steinera o účinnosti kyanidu vyvolávají zásadní otázky. Za prvé není zcela jasné, proč by mělo záležet na tom, zda ke smrti dojde vraždou, sebevraždou nebo jiným způsobem. (Toto rozlišení Steiner jasně neuvádí, jde o interpretační rozlišení jiných).

Navíc je překvapivé, že takovou účinnost lze přisoudit chemické látce. Pokud existuje tato látka s takovým účinkem, neměly by existovat i jiné chemické látky s odpovídajícím (tvrzeným) účinkem, třeba i horšího druhu?

Navíc, pokud by měl být kyanid tak výbušný, proč o něm Steiner promluvil až v roce 1924 při příležitosti dělnických přednášek? A proč poté nepodal podrobnější vysvětlení, kromě osobního strážce, který přednášku zaslechl? (viz článek o evropské literatuře)?

Z ústního prohlášení Steinerovu tělesnému strážci (Georg Groot) je zřejmé, jak Rudolf Steiner zdůvodňuje účinnost kyanidu. Zřejmá interpretace však zní, že pokud žádná chemická látka nemůže mít takové účinky, máme co do činění s fatalismem 1:1 hmota-duch-duch, tedy spíše s materialismem než se spiritualismem či idealismem?

Paralelu k údajnému „roztrhání“ duchovního materiálními (chemickými) omezeními najdeme i ve Steinerově vysvětlení vztahu jednotlivých opic k opičí skupinové duši. Jednotlivé opice svým životem vytrhávaly z duše opičí skupiny „kousek ducha“, který se po opičí smrti již nemohl vrátit do skupinové duše, ale žil dál jako elementární bytost.

Mimochodem, do jaké míry lze v souvislosti s těmito Steinerovými kyanidovými tvrzeními hovořit o vědecké povaze duchovní „vědy“? Jediné, co se zdá být přijatelné nebo dokonce eticky nutné, je varování před použitím látky k sebevraždě. Pokud jde o nárok antroposofie na vědu, Steiner se však dopustil výroku, který v zásadě nesmí uniknout objektivnímu zkoumání. A co takové ověření? Je jistě toto ověřování výsledků výzkumu jinými badateli nezbytnou součástí vědeckosti? Kde jsou další duchovní badatelé, kteří mohou Steinerova tvrzení potvrdit?
Viz také

Kyanid - článek na německé Wikipedii
Kyanid draselný - článek na německé Wikipedii
Cyklon B - článek na německé Wikipedii

• Zyankali – Artikel in der deutschen Wikipedia
• Kaliumcyanid – Artikel in der deutschen Wikipedia
• Zyklon B – Artikel in der deutschen Wikipedia

Jednotlivé reference

Protože je toto tvrzení mimořádně závažné, je třeba zde výslovně zopakovat, že publikace vychází z postskriptů, které Rudolf Steiner osobně neověřil. Rudolf Steiner říká: „Bude třeba se smířit s tím, že v kopiích, které jsem nezkontroloval, jsou chyby. (Citováno z prohlášení v GA 351, s. 5). Vzhledem k tomu, že tento výrok patří do jedné z tzv. dělnických přednášek, je třeba navíc upozornit na následující poznámku Marie Steinerové: [Tyto přednášky] „… však byly určeny pro zvláštní publikum a byly proneseny zcela extempore ve zvláštní situaci, jak to naznačovaly okolnosti a nálada posluchačů – vůbec ne s cílem publikovat a tisknout. Ale už samotný způsob, jakým byly vysloveny, působí svěže a bezprostředně, což by si člověk nechtěl nechat ujít. Připravili bychom je o zvláštní atmosféru založenou na vzájemném působení toho, co žilo v duších tazatele a odpovídajícího. Nechtěli bychom setřít barvu, kolorit tím, že pedantsky změníme uspořádání vět. Snažíme se proto, aby se jich dotýkaly co nejméně.“

(GELEITWORT zum Erscheinen von Veröffentlichungen aus den Vorträgen Rudolf Steiners für die Arbeiter am Goetheanumbau vom August 1922 bis September 1924 Marie Steiner, in GA 351, s. 14)

Na začátku citace je omezení, které říká, že existuje nebezpečí takového účinku kyanidu, proto kyanid tento účinek mít nemusí. Na konci je další omezení: duše se hodlá rozpustit působením kyanidu. Není však řečeno, že se tento záměr (vždy) uskuteční. Tato omezení však ve skutečnosti neodpovídají zbytku výpovědi, takže možnost chybného stenografického zápisu se nezdá být vyloučena.
Přepis Mathilde Scholl.

zdroj, translation by deepl and deeps