Italský institut přezkoumal statistiky úmrtí na covid, došel k šokujícímu výsledku
(Natural News) Italský Nejvyšší ústav zdraví zveřejnil objektivní analýzu známých statistik úmrtí na covid-19, které se vyznačují skutečně vysokými čísly. Připomeňme si, že Itálie byla v západním světě „to místo, kde to začalo“. Oficiální počet úmrtí na covid k počátku října v Itálii činí 132 161. To je podle této nové analýzy značně nadhodnocený údaj, protože covid byl zejména v těch nejhektičtějších dobách diagnostikován od oka, nemluvě o finančních „pobídkách“, které nemocnice inkasovaly za covidové lůžko. Covid-19 byl zhusta uváděn jako příčina smrti i tam, kde byl „suspektní“ (bylo na něj podezření) a „nemohl být vyloučen“.
Po pečlivém přezkoumání lékařských zpráv to vypadá, že k mnoha údajným úmrtím na covid skutečně přispěla nějaká respirační infekce, ale přímou příčinou smrti nebyla. U kořene této celosvětové zdravotnické krize jsou různé formy selhání lékařské péče, její neposkytnutí, podvýživa (nedostatek důležitých nutričních látek), nelidská izolace a neetické standardy. Ta úmrtí jsou skutečná, ale příčiny byly překrouceny.
Nová analýza vyloučila covid jako skutečnou příčinu úmrtí u 97,1 % případů
Zároveň poskytla přesnější pohled na důvody, proč ti lidé v nemocnicích zemřeli. Pouze u 3 783 případů byla jasná korelace s diagnózou covidu. A protože byly PCR testy od začátku pochybně kalibrované, není stoprocentní jistota ani u těch necelých čtyř tisíc případů. Respirační symptomy mohly být průvodním jevem kterékoli infekce, jež každoročně zabíjí lidi, ať už se jedná o chřipku, tuberkulózu, zápal plic či záněty horních a dolních cest dýchacích. Virové infekce se vyznačují různorodými příznaky a u každého pacienta dávají jiný klinický obraz. Důvodů je několik, včetně buněčného a mikrobiálního vnitřního prostředí, tudíž je nesmírně těžké přesně diagnostikovat konkrétní respirační infekci a kvantifikovat virovou nálož.
Podle této nové analýzy byl tedy nový SARS koronavirus (který v první řadě nikdy nebyl izolován u člověka a replikován v lidských tkáňových vzorcích) odpovědný za pouhá necelá tři procenta úmrtí. Každoroční respirační infekce, infekce bakteriemi rezistentními vůči antibiotikům, lékařské chyby a jiné akutní situace, k nimž zpravidla dochází v přecpaných nemocnicích, byly využity jako propaganda pro terorizování lidí a nekonečné opakování lockdownů.
Italské statistiky covidových úmrtí zahrnovaly pacienty, kteří trpěli jednou až pěti chronickými chorobami; mnozí v době úmrtí podstupovali imunosupresivní léčbu a určité procento zemřelo v důsledku akutních stavů, které vůbec nesouvisí s covidem-19. Celkem 67,7 % jich trpělo více než třemi chronickými onemocněními, s nimiž si moderní medicína nedokázala poradit. K tomu se „díky léčbě“ přidalo poškození plic invazivní ventilací.
Jeden z deseti zesnulých měl za sebou mozkovou mrtvici, 65,8 % Italů, zaevidovaných mezi covidovými úmrtími, trpělo arteriální hypertenzí a užívalo imunosupresiva, 15,7 % jich selhávalo srdce, 28 % mělo ischemickou chorobu srdeční, 24,8 % fibrilaci síní. Přinejmenším 17,4 % těchto pacientů mělo už předtím nemocné plíce. Necelých třicet procent jich trpělo diabetem a jinými metabolickými poruchami, které drasticky zhoršují imunitní odpověď. Určitá část pacientů (16,3 %) podstupovala konvenční onkologickou léčbu, která zhoršuje imunitu. Dalších 23,5 % pacientů trpělo stařeckou demencí a jejich život se už tak chýlil ke konci.
Neetický přístup k pacientům
Od chvíle, kdy Světová zdravotnická organizace (WHO) vyhlásila celosvětovou pandemii nákazy virem SARS-CoV-2, se globálně začalo přistupovat k hospitalizovaným pacientům jinak. Pacienti s jakýmikoli respiračními symptomy byli okamžitě izolováni a odděleni od svých blízkých. „Z preventivních důvodů“ stanovovaly nemocnice vágní diagnózy a klasifikovaly každého se „suspektním covidem“ jako oficiální případ infekce SARS-CoV-2. Na tyto pacienty se pohlíželo jako na silně nakažlivé přenašeče, které je nutno izolovat a umístit na mechanickou ventilaci. Efektivnější přístupy se ignorovaly. Pacienti, kteří zemřeli na ventilátorech, byli klasifikováni jako úmrtí na covid v případě, že „nebylo možné jako primární příčinu úmrtí vyloučit covid-19“.
Zatímco média šířila hrůzu a strach, nemocniční systémy odkládaly neurgentní procedury a znepřístupňovaly rutinní ambulantní služby, kvůli nimž bylo náhle mnoho chronických pacientů bez odpovídající péče. Průmyslové země, jako je Itálie, si nevytvořily žádné plány domácí péče a nedistribuovaly nutraceutika a preventivní přípravky, jež by mohly udržet respirační onemocnění v populaci pod kontrolou. Populace kvůli tomu byla ještě závislejší na už tak přetíženém systému, jenž není nastaven tak, aby se vyrovnal s panikou, nevědomostí a bezmocí.
Zatímco jednotlivé země sázejí vše na jednu kartu vakcín proti chřipce, kontaminovaných retroviry, a experimentálních genových vakcín proti koronaviru, lidé nadále trpí a umírají navzdory tomu, že existují četné antivirové, průdušky rozšiřující, protizánětlivé a imunitu podporující přípravky.
