Jirkovou optikou (580. Tati, děkujeme, aneb to tenkrát 21. srpna 1968)
Československo to má těžké. Z toho důvodu, že je ve středu, ale hlavně z toho důvodu, že ho v 1918 založili Židé, dnes říkáme politicky korektně globalisté, a ti jedou vždy vlastní agendu, která se ale vyjeví až po 50-100 letech, co svou agendu jedou. V tomto smyslu jsme nikdy nebyli a ještě dlouho nebudeme suverenní. Ba naopak, Praha se má stát hlavním židovským městem světa. Takže, prostě budeme v těch headlinech už pořád a je vlastně jedno, z jakého důvodu, pokud v tom nebudou milióny mrtvých, jako na Blízkém východě.
V roce 1968 jsme ale už jako 40-letí, pozdě, ale přece dospělí po prvoreplublikové kapitalistické (židovské), nacistické, a komunisitické totalitě, učinili pokus se vymanit. Pokus opustit svůj osud, svou karmu a najít v dějinách po staletích konečně své místo. Byly to časy, kdy jsme dospěli jako syn, který – s hypotékou a zadlužený až po uši, chtěli vyletět z hnízda.. těžko říct, zda už tenkrát dělali naši majitelé – Židé přesně tu operaci, kterou dělají nyní, a uspěchali to, nebo jsme byli jen taková návnada, jako dneska Ukrajina zcela ve stejné situaci. Potrava a návnada pro žraloka, kterého chtěl sežrat krokodýl.
Sověti nás každopádně tenkrát ze sevření a ze sboru nepustili. Ostatně, byli jsme jejich vlajková loď, vzor všech vzorů, technologická a průmyslová základna, lidé, kteří vždy ohnou záda a vyhrnou si rukávy, ať už pracují pro Žida, nacistu, nebo komunistu.
Co je důležité, tenkrát lidé měli chuť něco udělat pro své děti, aby žily v lepších zítřkcích. Ne jako tenkrát v čtyřicátom pátom, když Plzeň osvobodil Patton a lidé sotva stáli na nohou. Tentokrát už lidé měli sílu a chuť, a měli vizi. To stejné, co už jen v ozvěnách, přišlo v listopadu 89 poté, co student Martin Šmíd, jinak samozřejmě agent StB a KGB Růžička, zcela podle plánu ulehl na chladnou pražskou listopadovou dlažbu. Jenže, Češi byli poraženi a potlačeni.
Ta křivda je v nás, a proto se dnes a denně hádáme a pošťuchujeme na sociálních sítích, nebo v politice. Jenže tam se lidé domluví a kradou společně. My jedeme svá nepřátelství doopravdy. V Česku zuří občanská válka, občané mezi sebou. Někomu tato válka vyhovuje kvůli budoucímu dění.
Dnes už tuto energii udělat něco pro společnost, pro své sousedy, pro své děti, lidé nemají. Komunisté nás vedli k tomu, abychom nebyli sobci. Abychom pracoval pro druhé Dnešní doba nás vede k tomu, abychom pracovali výhradně pro sebe a z vydělaného přispěli na zbraně a pozabíjeli se navzájem.
Po nás potopa.
Tak jen houšť.. děkuju, tati, a gratuluji, k Tvým zásadovým postojům, i když Tě kvůli tomu a celou naši rodinu pronásledovala StB. I dnes mne pronásleduje a cenzuruje česká státní a evropská bezpečnost a zpravodajské služby … vedou na mne složky.. odboj, jako odboj. Říkali, že jsi protisovětský živel, a já jsem dnes prý proruská filcka. Mocipáni tehdy, jako dneska. Plní v předklonu úkoly zahraničních mocenských center. Dnes nás řídí fašističtí Izrael, Velká Británie a USA. Chvilku to trvalo, ale už konečně vidíme, kdo je ve skutečnosti kdo. Museli jsme si to celé století projít.
Totalita trvá. Jednou ale ta zeď padne… lidé si začnou vládnout sami. K moci se dostanou ne největší šmejdi, zloději, podvodníci, handlíři, veksláci a vrazi, ale lidé, kteří budou mět vizi. Takže kdy, stihnou to ještě v 21. století? To nelze očekávat. Naopak, přijdou nejtěžší desetiletí. Lidé už budou s čipy a na baterky zcela ovladatelní, žádný další odpor není možný. Lidé konečně pochopí, že jsou „jen“ Golemem. Hromada šrotu a hlíny, která když je někdo na dálku vypne, se sesype a rozpadne.
Hrůzný chazar–židovský plán nadlidí a podlidí, ten, který historie nechala z velmi pochopitelných a rafinovaných důvodů podepsat obzvlášť vykutálenou loutkou, jistým Adolfem H., se tak konečně naplní.
A dál? To je celé? Tak blbé a jednoduché že by to bylo?
