Jirkovou optikou (383. Špejlí v nose poprvé, a jak mé tělo znovu „bojovalo o život“ 3/3)

(minulý díl jste možná četli zde)

Při představě, že se mne zase ten divný, snad covidový horečnatovo-průjmový stav bude držet 2-3 týdny, jako minule v Thajsku, je mi těžko. Nicméně, zkoušíme nasadit vše. Vitamíny, doplňky, homeopatii.

Zkoušíme hořec, gentianu, odpojení od rodu.. průjem pokračuje. Ale hořec řeší téma „odmítli jste mne“. Téma odmítnutí jinými může za určitých okolností samozřejmě vyústit až v odmítnutí života. Můj život nemá smysl. Nemají mne rádi, nejsem jejich součástí…

Zároveň průjem je vlastně stav, kdy člověk už vzdává život. Odevzdává ho někomu, něčemu. Proces sebezničení je odstartován. Komu? Třeba agresorovi. Je to vlastně forma zoufalého protiúderu. Lidé v koncentračních táborech by mohli vyprávět, někteří ho odevzdali, někteří se zapřeli, odevzdat nechtěli a třeba ještě pomáhali druhým…

Tím pádem je zřejmé, že půjdeme i do kalia muriatica, je to ostatně jeden z homeopatických léků na průjem, ne úplně známý a používaný pro tento stav.

Zase ta maminka! Nebezpečí. Strach. Vzdám život, odevzdám. Tak už to jde snadno. Dáváme nápis s homeopatiky, některá si vozíme s sebou, ale většinu už ne, na nápis na papíře postavíme skleničku s vodou. Pro materialisty už v cukrových kuličkách není ani molekula „účinné látky“, a tady je dokonce jen nápis. Je to věc jemnosti a vnímavosti organismu, zda to zabere, ale zpravidla po roce, dvou léčby skutečnými homeopatickými léky to začne „něco dělat“ téměř u každého. Tvoří totiž myšlenka, hmota je dítě myšlenky. Kalium muriaticum, těžký žal, kde jsi, mami?! a carbon vegetabilis, homeopatické živočišné uhlí, používané v homeopatii spíš jinak, než na průjem, na naboostování životní energie, posílení DNA. Ale také propojení s rodem, jako každý uhlík. Vyztužení.

V onen čtvrtek, než se mi to pak v noci na pátek začalo dít, psala v podvečer klientka alena z nemocnice. S tím rozmlženým okem ji rovnou vzali na punkci. Jakmile slyšeli, že její maminka má RS, okamžitě ji vzali, aby „vyloučili podezření, že..“. Psala nám do terapeutického chatu, když jsem to procítil,chtěl jsem jí uklidnit. Nahrál ji zprávu do messangeru, ona pak zpět. A ten tón hlasu, to byl asi spouštěč. Ohromný strach o život. U sebe jsem nevnímal nic mimořádného, ale pozdější dění asi vypovídalo něco jiného…

V ty dny se zrovna v médiích hodně míhá povídání o filmu Zátopek. Nějak zvláštně to koreluje s mým stavem, s tou poválečnou dobou… Stav výkonů na hraně přežití.. stav společnosti kolem nás, tlaku. Stav velkého strachu, o práci, o rodinu, o odnětí svobody, což ostatně prožíváme zatím v takové soft verzi dnes v době covidové znovu.

Právě do doby krátce po okupaci jsem se narodil. „Jsem slavný ročník sedmdesát..“ Ve chvíli, kdy jsem byl v mezidobí příchodu na tento svět, v děloze mamči, začali komunisté a stb vzhledem k naší rodině běsnit. Naštěstí se to obešlo bez vězení, nicméně jinak si zejména táta užil své. Vyhození z práce, vyhození odevšad, zabavení myslivecké zbraně… a také kolaps, slabý infarkt,který ošetřoval soused, pan dr. Kubiš, otec známé zpěvačky. Strach o život máme v genech. A také vzdor a odboj proti totalitě.

Možná i ten pondělní povinný pcr test mohl vyvolat nějaký určitý pocit rezignace, byť pak těch vlastně dalších 72 hodin po akci k reakci mi přijdou dlouhé. Zároveň jsme byli ve středu na masáži v Lublani. Předpokládám, že většina masérek je očkovaná. Masáže miluji, jedině snad při nich a dotycích dokážu beze zbytku vypnout hlavu. A dotyk je něco, co zejména miminkům pomáhá překonat strach.

Prostě jako vždy, souběh okolností.. které nám mohou něco ukázat, něco pospojovat. A jak jsem již napsal v minulém díle..

Má hlava a myšlenky se potácí ve zvláštním limbu. Uvědomuji si, jak obrovské množství energie vlastně stojí každá toaleta. Chvíle, kdy z vás stříká vlastně už jen voda. Ono stříkání.. mi vlastně, nojo! připomíná to stav „malé smrti“. Tak se říká orgasmům. A mužské orgasmy, kdy člověk vydá ze sebe kus života, čtyři základní soli.. a odpadne, usne. Je to velmi podobné. Stříkání, jako stříkání. V tom zvláštním limbu se mi začínají kostky skládat nevídanou rychlostí. Jako by mi to někdo ukazoval na ipadu. Ony průjmy, které někdy provázely bujarejší sexuální uvolnění a větší počet orgasmů. Testosteron, životní energie, soli života, život.. paměť letí zpět časem. Kdy jsem vlastně poprvé prožil tenhle stav nezastavitelného sebezničení?

A tak vzpomínám, kdy mne vlastně v dospělosti nezastavitelný průjem postihl poprvé a musel jsem na kapačky. Aha, vlastně.. Kanárské ostrovy… teplo, tlak, záření v zimě… únor 96. A pak mi to spíná… vždyť tam jsme počali nový život. To, zda jsem dostal horečky a průjem před, nebo po, už dnes zjistit nelze, ale velmi pravděpodobně před. Takže pár dní.. a energeticky to se mnou udělalo tohle. Bohužel, má partnerka se tenkrát rozhodla po dalších týdnech po příletu pro potrat. A pak, po dalších pár týdnech, seznala ve svém chování velikou chybu. Vrátila se, a Bůh tomu nějak chtěl, že jsme počali krátce na to dceru. Nebylo to snadné, část těhotenství strávily holky v rizikovém těhotenství v nemocnici, dcera svůj boj s velkým hematomem (ohrožuje mne vlastní krev, nebo krev mé matky) ve svém prostoru dělohy nakonec vybojovala.

Takže vlastně každý odchod, k čemuž se může počítat i odjezd do ciziny, nebo emigrace, ale třeba také každý příchod potomka, může být spojen s velkým strachem o život. Nebo dokonce odmítnutím života. Ještě tady není, nebo je sotva pár dní, a už se o něj systém bojí. Důvody proč, jsou někde hluboce skryté v mém rodu.

Další velký průjem, asi covidový, o to jsem už psal, jsem měl začátkem loňského roku v Thajsku. Odloučení, horko, stres, hormonální změna díky přehození cirkadiánních rytmů… a pak stačila jedna masérka s horečkou, a naše vibrace se spojily. Dostat se z toho mi trvalo asi 3 týdny.

A pak se řekne průjem, viďte? A někdy to začíná i končí tím, že malé maminko bojuje o život. Někdy bojují o život celé rody. A jejich potomci si pak vše nesou s sebou, aniž vědí co a proč.

Pravděpodobná příčina je známa, souvislosti spojeny, a tak není dál důvod… k pokračování nemoci, bouře se uklidňuje. Po horečce, která skončila již v sobotu, náhle odchází i křeče a průjem. O dva dny jsme prodloužili nuceně pobyt u Lublani. Ale již v pondělí budeme moci pokračovat k moři. Boj o život, spíš na té bázi čištění minulosti rodu, jsem tentokrát snad vyhrál. Protože poznal. Poznání jako záchranná vesta našich životů. Dej Bůh, ať jich učiníme co nejvíce.. a zda to bude stačit.. asi nepřísluší soudit nám.

Díky Bohu.

PS: Mé velké překyselení, snaha těla vyloučit jedy, které se projevovalo mimo jiné ve chvílích silného záření candidou, začalo po této události výrazně ustupovat.

veksvetl

Vydavatel a šéfredaktor OSUD.cz a Věk světla.

veksvetl has 478 posts and counting.See all posts by veksvetl

Napsat komentář