Svět je koronavirovou panikou cíleně veden do stavu hospodářského a politického chaosu

Dan Davis

– Přes 690 000 mrtvých po celém světě při poslední vlně chřipky na přelomu let 2017/18 a x milionů nakažených nestálo za jediný titulek.

– V roce 1980 zemřelo na světě 2,6 milionů lidí na spalničky – ale to ví jen málokdo…

Přesto těch 5 mrtvých německých důchodců a celosvětová panika vyvolaná zveličenými zprávami vedla v posledních dvou měsících k tomu, že se média a politika úplně utrhly ze řetězu, co se týče vyvolávání hrůzy v obyvatelstvu a způsobování hospodářského chaosu i zde v Německu. Jistě, korona si stejně jako chřipka či spalničky vyžádá další mrtvé a stejně jako v případě chřipky se ji nejspíš nikdy nepodaří zkrotit.

Novinkou je však ten děsivý akcionismus, který vrhá zemi vstříc chaosu, třebaže podobné případy, jako jsou ty uvedené hned na začátku článku, v minulosti nikomu nestály ani za jeden pořádný titulek. Pokud však pět mrtvých důchodců vyvolá takovou paniku, nelze si nepoložit otázku, zda naším největším problémem náhodou není něco jiného než korona…

Koronavirové panikaření jede na plné obrátky. V Itálii platí zákaz vycházení, celá města na různých místech světa byla umístěna do karantény, velké akce byly zrušeny, varování tady, varování tam – tohle člověk dřív znal leda z hororů a katastrofických filmů.

Jistě, každý mrtvý nebo nemocný s těžkým průběhem při epidemii, ať už je to kdokoli, je důvodem k lítosti. Ale chování politiků a médií při „koronaviru“ je do té míry jedinečné, že bude mít ty nejtěžší dopady jak na hospodářství, tak na lidi. Ty budou mít široké spektrum od křečkování zásob přes miliardové škody po deprese a onemocnění jiného druhu, jež dost možná postihnou labilnější osoby.

Už týdny se pracuje na obřím akčním plánu boje proti virovému onemocnění, u něhož zatím není jistota, zda jeho smrtnost překračuje chřipkovou. Neboť koronu (pokud existuje) má pravděpodobně mnohem víc lidí, než se ví a než vědí sami nemocní. Zdaleka ne každý běží s kašlem nebo chřipkovými symptomy k lékaři nebo na kliniku. Spojme si to s oficiálními informacemi, podle nichž virus u asi 80 % infikovaných nevyvolává vážnější příznaky a mnoho osob pozitivně testovaných na koronu už bylo prohlášeno za zdravé. Tak k čemu takové globální panikaření v porovnání s chřipkou?

Jen poslední chřipková vlna z přelomu let 2017/2018 si v Německu vyžádala přes 25 000 obětí. Celosvětově jich bylo skoro 700 000, lze-li věřit oficiálním statistikám. Odvolávaly se kvůli tomu hromadné akce, uzavírala se města nebo dokonce celé země, zněla z médií hysterie a panika? Ne. Právě tato diskrepance v chování mainstreamových médií představuje živnou půdu pro konspirační teorie.

Vždyť přece musí existovat nějaký pádný důvod, proč nyní jednat úplně jinak než při celosvětových epidemiích chřipky s mnoha mrtvými, které dosud nevedly k žádným omezením, jež by likvidovala naši ekonomiku. Původci těchto konspiračních teorií jsou tudíž sama masmédia a jejich informace.

Nyní tedy Německo zaznamenalo své první dva případy úmrtí, jednu 89letou ženu a jednu další osobu po sedmdesátce. Pokud ti lidé skutečně zemřeli na koronu a ne na důsledky celosvětové paniky, působí současná opatření skoro paradoxně, ačkoli se dá předpokládat, že počet úmrtí stejně jako při jiných virových tzv. pandemiích (jako jsou chřipkové) značně vzroste. Podíváme-li se na akcionismus provázející tento počet úmrtí a postavíme-li proti němu kupříkladu oficiálně udávaný počet každoročních úmrtí na infekce způsobené bakteriemi rezistentními vůči antibiotikům, který činí asi 700 000 a vykazuje rostoucí tendenci, nechápe tu paniku provázející koronu. Dobrá, je zájem zabránit horším věcem. Vždyť bychom zakrátko mohli čekat miliony nakažených. Je to platný argument?

Miliony nakažených už jsme tu měli bez takovéto paniky při chřipkových, případně spalničkových epidemiích. Podle studie WHO zemřelo v roce 1980 po celém světě 2,6 milionu lidí na spalničky. Dnes je (podle oficiálních tvrzení díky očkování) smrtelných případů mnohem méně, ale přesto každý rok na světě zemře na spalničky víc než sto tisíc lidí. Kdo je dost starý na to, aby si ta osmdesátá léta pamatoval, určitě si nevybaví, že by tehdy kvůli spalničkám zavládla taková panika, o jakou se letos postarala masmédia, hlásná trouba skupin, které mají značný zájem na tom, aby bylo při koroně všechno úplně jinak.

Mnozí pochybují o tom, že by pokles počtu úmrtí na spalničky mělo na svědomí očkování. Lidé, kteří spalničky přestáli, si na ně vybudují imunitu, kterou dokonce přenášejí těhotné ženy na novorozence, takže lze předpokládat, že tento přenos imunity je zodpovědný za poměrně nižší počet úmrtí na spalničky než v 80. letech. Ono se totiž očkovalo už v 60. a 70. letech.

Pokud bychom měli zkušenosti získané při epidemii spalniček přenést na koronu, bylo by namístě ukončit ten příval uměle vytvořené hysterie a začít ten domnělý virus brát nanejvýš stejně vážně jako vlny chřipkových či spalničkových onemocnění, na něž si obyvatelstvo stejně jako v případě jmenovaných případů může vytvořit přirozenou rezistenci, a přenechat boj proti koroně tomu, co se s ním umí v 98 % případů popasovat nejlépe: lidskému tělu.

Celosvětové mediální panikaření by si v konečném důsledku mohlo vyžádat víc oběti než sama korona

Image result for koronavirus panikmache

Autor tohoto článku přišel před lety o dědečka, který po jakési telefonické hádce utrpěl mozkovou mrtvici, na jejíž následky později zemřel. Z toho je zřejmé, že psychická zátěž může mít velký vliv na naše fyzické zdraví. Strach a panika při koroně poskytuje lehkověrným lidem živnou půdu pro úzkost a depresi, které mohou vést ke vzniku onemocnění, jež se určitě do koronových statistik nedostanou; mrtvice a onemocnění srdce zdravotně oslabených osob by mohla být jen špičkou ledovce. Důsledky trvalé mediální zátěže by se mohly pohybovat od bolestí hlavy přes chronický stres až k rakovině, když si tělo nenajde žádný jiný způsob, jak se vyrovnat se situací.

Mezitím se na pacientech s koronou zkouší mimo jiné i medikamenty na HIV. To je možná ještě znepokojivější než onen zmíněný „koronavirus“, když si člověk pustí dokumenty typu „I won`t go quietly“, v nichž bývalí pacienti s AIDS mluví o tom, jak odmítli či vysadili své medikamenty a najednou se uzdravili, zatímco ti, kteří se touto cestou nedali (a ve filmu jsou přímo jmenováni) zemřeli.

Takovéto příklady mohou v neposlední řadě ukázat, proč se korona týká nás všech – ovšem z úplně jiného důvodu, než si mnozí myslí. Pokud se za současným akcionismem skrývá úmysl, který je, jak vidíme na dokumentech typu „I won`t go quietly“, patrný i u jiné nemoci, nejedná se tu o náhody.

V září 1950 vypustily dva hlídkové čluny amerického námořnictva v přístavišti sanfranciského zálivu do vzduchu větší množství bakterií Serratia marcescens.

Šest týdnů po tomto skrytém útoku se zjistilo, že infikována byla oblast o rozloze 300 čtverečních kilometrů a bakterie vdechlo asi 800 000 osob. Rok 1952: nad šesti americkými velkoměsty se objevila mračna plynu. V roce 1955 infikovala CIA floridskou Tampa Bay dávivým kašlem.

Tyto a nesčetné jiné případy tajných vládních operací, které byly za poslední desítky let odkryty, působí všelijak, jen ne uklidňujícím dojmem, a probouzejí pochybnosti, které někteří badatelé zmiňují v souvislosti s koronou a s otázkou na pravý důvod současného panikaření.

Je jisté, že důvěra části obyvatelstva ve vládu kvůli těmto a podobným skutečnostem utrpěla, a nikoli neprávem.

U korony dosud víme jen to, že tento mega-akcionismus nelze vysvětlit jen příznaky chřipkového typu, jakkoli v některých případech fatálními, které všichni známe už od dětství díky chřipce s jejími miliony úmrtí, která svět zaznamenal v uplynulých desetiletích – a která zjevně nikdy nebyla důvodem ke znepokojení současného typu. I často jmenovaný argument, že „chřipku už známe“, zatímco koronu ještě ne, zní poněkud pochybně. Poněvadž na chřipku, ačkoli ji „už známe“ a máme na ni léky (opravdu?), už na světě zemřelo 700 000 lidí. Počítáme-li 1% smrtnost, dostaneme se na 70 milionů nakažených. Kdyby byla smrtnost nižší, byl by logicky vyšší počet nakažených. I španělskou chřipkou s její vysokou smrtností lze argumentovat jen s výhradami, jelikož v době jejího rozšíření, tedy před sto lety, byla medicína ještě v plenkách. Proto je dnes nepravděpodobné, že bychom se dostali na tak vysokou mortalitu.

Ten více než půlmilion mrtvých při poslední vlně chřipky z přelomu let 2017/18 nezavdal v minulosti podnět k mediální panice a vyhlašování karantény na celá města a státy. Buďto politiky a média mezitím napadl nějaký virus, jehož důsledkem je akcionismus v případě korony, nebo se nám neříká celá pravda – takový je názor stále většího počtu lidí. Budeme-li však věřit aktuálním faktům a postavíme-li proti nim skutečnosti o chřipce, budeme muset učinit přítrž tomuto mediálnímu cirkusu, jenž oslabuje ekonomiku a vyvolává paniku v obyvatelstvu. Konečně si přiznáme, že koronu nezastavíme – stejně jako chřipku.

Pozornost bychom měli věnovat zejména té nejdůležitější zprávě těchto dnů: že skoro všichni, kdo koronou onemocněli v první vlně, už se uzdravili. Lidské tělo je zjevně dobré v tvorbě rezistence a skoro se všemi onemocněními (včetně chřipky) umí samo efektivně skoncovat.

Kdyby však mediální šílenství pokračovalo, aniž by média přinesla nevyvratitelná fakta, která z korony dělají menšího brášku chřipky, nabízí se otázka, proč takto zadupávat ekonomiku do země. Z té vyplývá další otázka, totiž „kdo vládne této zemi“, a tu bychom měli bezpodmínečně zohlednit při příštích volbách – a vzít v úvahu i všechny předchozí excesy, které přispívají ke klesání Titaniku pod hladinu, jako je aféra s CO2 a jemným prachem, mýtus o elektromobilech, které jsou údajně lepší alternativou vozů se spalovacím motorem, a mnohé další politické trendy, které měly a mají vážné důsledky pro naši zemi.

Zdroj

Napsat komentář