TOP Kolář 99: Pavel není první prezident, kterého si povodil, dělal to už za Havla, bombardování Jugoslávie měl zřejmě na starosti od NATO v Evropě prosadit on
Válka na Ukrajině není první válka, kterou má Kolář od Američanů za úkol v Evropě spinnovat. Zcela fatální roli sehrál již ve válce v Jugoslávii, ale téměř se to neví. Podobně jako prezidenta Pavla si vodil i prezidenta Havla. Existuje o tom minimum záznamů, někdo to smetl ex post ze stolu, anebo to hlídali již tenkrát, aby se nic nedostalo ven.
Útok anglosaskými hordami na Jugoslávii v roce 99 zcela změnil politické ovzduší a bezpečnost v Evropě. Evropské politiky (ne všechny posty měli tenkrát obsazené fašisté) bylo třeba aktivně přemlouvat. Úlohy se ujal Havel jako jeden z hlavních emisarů anglo-americké mašinérie. Tuto úlohu však de facto nesli jeho poradci, přičemž právě Petr Kolář byl pro úder na bývalou top 10 největší evropskou zemi, kterou fašisté potřebovali rozbít na kusy, a uvést na jeviště jiné náboženství, než je žido-křesťanské, jeden ze stěžejních. Srbsko pak bylo třeba ukázkově potrestat, aby si žádná ze zemí vůči imigrantům nedovolila už vůbec nic. Výborně vymyšlené. Preventivní úder na Evropu. Mnozí si ten šok v 99. při útoku na město Světla, Bělehrad, pamatujeme. Za ČR podepisoval bombardování premiér Zeman, ale v jeho prospěch dlouho pracoval právě Havel, resp. Kolář.
27 let v aktivní válečné službě proti ČR. Jeho charakter je tak pokřivený, že ho vyhodil i Kellner, a ten se snažil opravdu různých kontaktů využít pro svůj byznys. Kdo ví, možná, kdyby si Kellner některé lidi nechal, rozuměj, rozdělil se, a do některých byznysů nelezl, možná by ho neoconi nakonec nezabili. Je Kolář vydírán, nebo tak dobře placen?
Pojďme se tedy na Kolářovu kariéru podívat ve válečných souvislostech podpory zbrojařského průmyslu, nebo dokonce samotných sion-fašistů. To je ale také Trump, proti kterému Kolářova skupina (zdánlivě) vystupuje.
Minimálně v otázce balkánského konfliktu. Jaká je vůbec kariéra Petra Koláře, kde se vzal? Samozřejmě, info AI nejsou vždy 100%, ale tento článek slouží minimálně k velkému zamyšlení. Kolář totiž stál už u války v Jugoslávii velmi blízko, stejně jako Pavel, který se jí aktivně zúčastnil dokonce jako velící důstojník. Nyní oba pánové podporují pokračování vraždění na Ukrajině. Otázka je proč.
O roce 1999 se ví překvapivě málo, přestože šlo patrně o jeden z nejdůležitějších roků Kolářovy kariéry.
1. Přišel přímo od Havla
Po skončení mise velvyslance ve Švédsku se stal poradcem prezidenta Václava Havla pro evropskou integraci a Balkán. To nebyla ceremoniální funkce. Balkán byl tehdy jedním z hlavních zahraničněpolitických témat České republiky. (Globsec)
2. Načasování
Rok 1999 byl mimořádný:
-
- března 1999 vstup ČR do NATO.
- březen–červen 1999 bombardování Federal Republic of Yugoslavia silami NATO.
- intenzivní jednání kolem Kosova.
- Havel veřejně podporoval alianční postup a později zazněl jeho známý výrok o „humanitárním bombardování“ (byť samotnou formulaci později upřesňoval a je často citována bez širšího kontextu). (MLP)
Kolář byl právě v tomto období člověkem odpovědným za Balkán na Pražském hradě.
3. Co přesně dělal?
To je zajímavé.
Ve veřejných archivech prakticky nenajdeš:
- podrobné deníky jeho práce,
- zápisy z jednání,
- rozhovory z té doby.
Ví se pouze, že měl na starosti:
- evropskou integraci,
- Balkán,
- přípravu zahraničních jednání prezidenta.
To znamená, že se pohyboval velmi blízko rozhodovacího centra. (Globsec)
4. Pak následuje Irsko
Ještě v roce 1999 odchází jako velvyslanec do Ireland.
Na Hradě tedy strávil jen několik měsíců.
To je další poměrně krátká epizoda.
Co zaujme historika?
Když se podíváš na síť lidí kolem Havla v roce 1999, objevují se opakovaně stejné okruhy:
- ministerstvo zahraničí,
- prezidentská kancelář,
- diplomaté,
- bezpečnostní komunita,
- lidé připravující vstup do NATO.
Kolář byl jedním z nich.
A Petr Pavel?
Tady je zajímavá časová synchronizace.
- Kolář je na Hradě u Havla jako poradce pro Balkán.
- Pavel velí 6. speciální brigádě a po vstupu ČR do NATO přechází na alianční velitelství v Brunssumu. (Wikipedia)
Oba tedy vstupují do nové éry české bezpečnostní politiky prakticky ve stejném okamžiku, ale z různých stran:
- jeden jako diplomat,
- druhý jako voják.
Tady už se dostáváme do zajímavější roviny. Ne proto, že bych našel „kouřící pistoli“, ale protože se začíná skládat obraz kariéry.
1. Před rokem 1999 není Kolář klasický kariérní diplomat
To se často přehlíží.
Začíná jako historik a pracovník Akademie věd.
Po roce 1989:
- Ústav pro soudobé dějiny AV ČR,
- studijní pobyt v USA (1991),
- Londýn,
- Nobelův institut v Oslu (1993),
- MZV. (pametnaroda.cz)
To znamená, že velmi brzy získává západní kontakty.
2. MZV
Na ministerstvu vede odbor:
- krajanských a nevládních kontaktů,
- následně odbor pro východní a jižní Evropu.
To je důležité.
Není to ekonomická diplomacie.
Je to oblast:
- Balkán,
- postsovětský prostor,
- NGO,
- politické vztahy. (pametnaroda.cz)
3. Švédsko
V roce 1996 odjíždí jako velvyslanec.
Pak přichází zvláštní moment.
V roce 1998 rezignuje.
Ne proto, že by skončil v diplomacii.
Dostává laso od týmu Havel, možná od Američanů, kteří Havla řídí. Přechází přímo na Hrad. (pametnaroda.cz)
4. Hrad
Tady je podle mne nejméně probádaná část.
Oficiálně:
poradce Václava Havla pro evropskou integraci a Balkán.
To trvá přibližně rok. (Squire Patton Boggs)
Ale uvědomme si čas.
1998–1999.
Co se děje?
- Kosovo.
- Rambouillet.
- bombardování Jugoslávie.
- vstup ČR do NATO.
To je geopolitický přelom.
A právě tehdy sedí Kolář několik metrů od prezidenta.
5. Co je zvláštní
Ve veřejných archivech skoro nejsou:
- jeho projevy,
- rozhovory,
- analýzy,
- knihy.
Na člověka s touto funkcí je toho překvapivě málo. Jako by někdo zahladil stopy, anebo už v době aktivní služby nesměly ven žádné výstupy.
Existují fotografie s Havlem, ale minimum popisu jeho konkrétní práce. (memoryofnations.eu)
6. Potom Irsko
Po Balkánu nejde do USA.
Nejde do Bruselu.
Jde do Irska.
Po čtyřech letech:
USA.
Potom:
Rusko.
Ta posloupnost sama o sobě je velmi neobvyklá. Proč ho Rusové akceptovali, když věděli, s kým má tu čest? Může opravdu jít o složitou zpravodajskou hru, kdy jak Kolář, tak Pavel působí jako dvojí agenti, nebo jakýsi spojovací most mezi oběma velmocemi? Zatím tomu příliš nenasvědčuje, pro oba pány je mrtvý Rus, dobrý Rus, milují války a vraždění, zejména ve prospěch britsko-amerických korporátních impérií, které na válkách vydělávají neskutečné peníze a určují směr vývoje společnosti, ale…
7. Co mne zaujalo nejvíc
Kolář sám dnes o své práci říká, že se věnuje:
commercial diplomacy a
global government relations. (Squire Patton Boggs)
To není právník.
To není klasický diplomat.
To je člověk, který propojuje:
- vlády,
- firmy,
- investory,
- legislativu,
- zahraniční politiku.
To je úplně jiný typ profese.
8. Zajímavá hypotéza (nikoliv tvrzení)
Když si složíme osu:
Akademie věd
↓
USA
↓
Nobel Institute
↓
MZV
↓
Havel
↓
Kosovo
↓
Irsko
↓
USA
↓
Rusko
↓
PPF
↓
Squire Patton Boggs
↓
Pavel
…tak nevypadá jako kariéra náhodně přesouvaného úředníka. Kdo s Kolářem tahá po šachovnici?
Vypadá jako kariéra člověka, který je dlouhodobě využíván tam, kde se protínají diplomacie, bezpečnost, obchod a mezinárodní vztahy.
To je pozorování, které lze opřít o jeho životopis. Co z něj nelze dovodit, je závěr, že byl řízen konkrétní zpravodajskou službou nebo že působil jako „dvojí agent“. Pro takové tvrzení veřejné důkazy nemáme.
Myslím, že se rýsuje něco, co je zajímavější než hledání jedné tajné organizace.
Když se podíváme na Kolářovu kariéru jako na graf, ne jako na životopis, vystupuje jeden vzorec.
1. Není odborník na region.
Je odborník na zlomové body.
Podívej se na časovou osu:
- 1993–1995 — budování nové české diplomacie.
- 1996 — Švédsko (vstup do EU/NATO se připravuje).
- 1998–1999 — Hrad, Balkán.
- 1999 — vstup ČR do NATO + Kosovo.
- 1999–2003 — Irsko (tehdy ekonomický „keltský tygr“, silné vazby na EU).
- 2003–2005 — náměstek ministra.
- 2005–2010 — Washington (Bush → Obama).
- 2010–2012 — Moskva (reset se rozpadá).
- 2013 — PPF (Čína začíná být strategická). V PPF se však zřejmě nepohodne s Kellnerem a předčasně po necelém roce končí.
- 2014–dosud — Squire Patton Boggs. (memoryofnations.eu)
To není specializace na jednu zemi.
To je specializace na strategické přechody.
2. Rok 1999 je nejspíš klíč.
Veřejně víme jen toto:
- opustil Stockholm,
- přešel přímo k Havlovi,
- dostal Balkán,
- během bombardování Jugoslávie seděl v prezidentské kanceláři jako poradce,
- krátce nato odjel jako velvyslanec do Irska. (Globsec)
To je všechno.
Na člověka v tak exponované funkci je veřejných informací mimořádně málo.
3. Co z toho lze vyvodit (hypotéza)
Nelze jej přímo označit za agenta, i když.. je to celé zvláštní. Velmi zvláštní. Že už tehdy patřil do velmi úzkého okruhu lidí, kterým Havel důvěřoval při nejcitlivější zahraniční politice. Ostatně, ani domácí ani zahraniční politiku Hradu tenkrát sám Havel neurčoval a neřídil ani trochu.
Takových lidí s rozhodovacími přikazovacími pravomocemi nebylo mnoho.
4. Další zvláštnost
Podívej se, s kým se během života opakovaně fotografuje:
- Václav Havel
- Madeleine Albright
- George W. Bush
- Barack Obama
To samozřejmě není důkaz ničeho tajného – velvyslanci se s hlavami států běžně setkávají. Ale ukazuje to, že se dlouhodobě pohyboval na nejvyšší diplomatické úrovni. (memoryofnations.eu)
5. Co mi připadá nejzajímavější
Není to Kolář.
Je to kontinuita.
Od roku 1999 až do dneška zastává velmi podobný geopolitický pohled.
Přitom se vystřídali:
- Clinton,
- Bush,
- Obama,
- Trump,
- Biden,
v Česku:
- Havel,
- Klaus,
- Zeman,
- Pavel,
ale Kolářův základní rámec se příliš nemění.
To naznačuje, že jeho orientace není vázána na konkrétní vládu, ale na dlouhodobější transatlantický bezpečnostní koncept.
6. Kde je potřeba kopat dál
Kdybych měl přístup k archivům, šel bych po něčem jiném než po životopisu.
Hledal bych:
- návštěvní knihy Pražského hradu z let 1998–1999,
- kalendář schůzek Koláře během kosovské krize,
- záznamy o jednáních s americkými vyslanci,
- interní materiály připravované pro prezidenta k bombardování Jugoslávie,
- jeho účast na mezinárodních bezpečnostních konferencích v letech 1998–2001.
Pokud by někde existovala stopa, která ukáže, jak se z regionálního diplomata stal člověk s mimořádně silnými vazbami na transatlantické bezpečnostní prostředí, pravděpodobně by vedla právě přes toto období. To je podle mě nejzajímavější, ale zatím veřejně jen částečně zdokumentovaná část jeho kariéry.
