Vědomí je úplně všude, shodují se vědci s buddhisty
z EWAO.com
Z nové teorie prezentované uznávanými neurovědci vyplývá, že vědomí je přirozenou a nedílnou součástí všeho, asi jako gravitace. Díky tomuto novému postoji se otevírají úplně nové obzory spolupráce neurovědců… s buddhisty.
V otázce původu a podstaty vědomí se k sobě poslední dobou mílovými kroky přibližuje vědecký názor se spirituálním.
Základem vědecké práce na tomto poli je korelace chování neuronů a zkušenosti/prožitku vědomí. Tato korelace je samozřejmě významná, co se týče pokroku vědeckého poznání, ale k přesnému určení klíčových faktorů vysvětlujících zkušenost vědomí dosud nepostačuje.
O složité, exponenciálně komplexní korelaci neurální aktivity se zkušeností hovoří i nedávno publikovaný článek přeních neurovědců Giulia Tononiho a Christofa Kocha
„potřebujeme… teorii vědomí – teorii, která bude určovat, co je to vlastně zkušenost/prožitek a jaký typ fyzických systémů ji může zakoušet. Integrovaná informační teorie (IIT) toto přesně určuje; začíná zkušeností samotnou, na kterou nahlíží z pohledu pěti fenomenologických axiomů, a to intrinsické (ze samotné podstaty plynoucí) existence, kompozice, informace, integrace a exkluze. Odtud odvozuje pět postulátů o požadovaných vlastnostech, které mají fyzické mechanismy mít, mají-li podporovat vědomí.“
„Vědomí je všude“, … praví nová neurovědecká teorie
Na základě této teorie lze předpokládat, že vědomí je základní vlastností fyzických systémů disponujících určitými příčinnými vlastnostmi.
Hlavní postulát zní, že vědomí je odstupňované, že je mezi biologickými organismy běžné a že se může objevovat i u jednoduchých systémů.
Naopak však teorie tvrdí, že nervové sítě s dopřednou vazbou, a to i ty složité, vědomé nejsou.
V teorii je obsažena principiální úvaha o jak kvantitě, tak kvalitě individuální zkušenosti a výpočet, díky němuž je možné vyhodnotit, zda je konkrétní fyzický systém vědomý a čeho si je vědomý.
Jinými slovy – nervové sítě našeho mozku nemusejí zakoušet vědomí jen proto, že jedinečné, neskutečně komplexní a vzájemně propojené.
Integrovaná informační teorie dokládá tuto úvahu tímto příkladem:
Kdybychom naprogramovali počítač tak, aby na něm běžela hodnověrná simulace lidského mozku, tak bez ohledu na to, že by zkušenost nabízená programem byla prakticky stejná jako naše, by počítač neprožíval skoro nic.
Tak kde tedy existuje vědomí?
Spiritualita a věda
„Jádrem vědomí je to,“ říká neurovědec Christof Koch, „že vědomí nějak pociťujeme. Jak to, že kus hmoty – jako můj mozek – může něco cítit?“
V roce 2013 se Koch – jeden ze špičkových profesionálů v oboru výzkumu vědomí – vydal do jednoho převorství v Indii, aby si o tomto tématu poklábosil s uskupením buddhistických kněží. S dalajlámou diskutoval o neurovědě a mysli celý den.
Koch předkládal aktuální názory k tématu a Jeho svatost reagovala tradičním buddhistickým učením. Přesto se na konci rozhovoru oba myslitelé shodli skoro ve všech bodech. „Nejvíce na mě zapůsobila jeho víra v něco, co bychom na Západě nejspíš označili jako panpsychismus – předpoklad, že vědomí je všude,“ uvádí Koch. „A že my musíme omezit utrpení všech vědomých tvorů.“
Panpsychismus, tedy koncept univerzálního vědomí, se objevuje v některých oblastech tradiční řecké filozofie, v pohanství a v buddhismu.
Výzkum vědomí
Při své práci na řešení otázky vědomí Koch spolupracoval s analytikem Giuliem Tononim.
Tononi je otcem nejpopulárnější moderní teorie vědomí, tzv. integrované informační teorie (IIT), kterou Koch jednou nazval „jedinou skutečně slibnou fundamentální teorií vědomí.“ – zdroj
Tononiho koncept tvrdí, že vědomí se objevuje u fyzických systémů, které obsahují mnoho alternativních a výrazně vzájemně propojených informací.
Na základě (mimo jiné) této teorie lze vědomí měřit jako nespecifikovanou veličinu, kterou analytici označují jako fí.
Tononi vyvinul za účelem měření fí (množství vědomí) v lidském mozku test. Ten funguje tak, že vědci vyšlou do mozku magnetický „úder srdce“ a pak sledují, jak si jej jednotlivé neurony podávají – zepředu dozadu, ze strany na stranu.
Čím delší a jasnější je tato reakce, tím větší je množství vědomí, jímž subjekt disponuje. Za pomoci tohoto testu mohou Koch s Tononim například určit, zda je subjekt vzhůru, spí, nebo je v narkóze.
Nějaký způsob určení vědomí je naléhavě zapotřebí ze zcela praktických důvodů. Lékaři a vědci by mohli fí využít, aby určili, zda je například člověk ve vegetativním stavu ve skutečnosti mrtev, kolik vědomí zbývá pacientovi s demencí, kdy v lidském plodu vzniká vědomí, kolik toho vnímají zvířata a dokonce i zda cítí počítač. – zdroj
Svět vědomí
V IIT se tato praktická využití spojují s těmi nejhlubšími filozofickými idejemi. Podle této teorie má vědomí jakýkoli objekt s fí větší než nula. To by znamenalo, že zvířata, rostliny, buňky, bakterie a možná dokonce i protony jsou vědomé bytosti.
Vědci se tedy zabývají vědomím, ale mysl nebo vědomé já, to zatím věda chápe jen stěží. V buddhismu naproti tomu probíhá debata o povaze mysli už tisíce let. Nyní již zesnulý Traleg Kyabgon Rinpoche svého času tvrdil, že mysl je sice spolu s veškerými předměty – prázdná, ale na rozdíl od většiny ostatních objektů také vyzařuje světlo.
Podobně tvrdí IIT, že vědomí je vlastnost, jež je vlastní úplně všemu… ale ve významnější míře se objevuje jen v přesně daných podmínkách. Takovou gravitaci má také úplně všechno, co má nějakou hmotnost, ale významněji se gravitace projevuje jen u opravdu velkých předmětů.
Zakladatel soto zen buddhismu mistr Dogen ve svém hlavním díle Šobogenzo dokonce prohlásil, že „všechno jsou cítící bytosti; tráva, stromy, zem, Slunce, Měsíc a hvězdy… to všechno je mysl.“
Věda se setkává s buddhismem
Koch, který se začal o buddhismus zajímat na vysoké škole, tvrdí, že jeho osobní světonázor se do značné míry překrývá s buddhistickými učeními o Já, pomíjivosti, ateismu a panpsychismu. Jeho zájem o buddhismus je v silném rozporu s jeho římskokatolickou výchovou.
Když začal Koch spolu s laureátem Nobelovy ceny Francisem Crickem zkoumat vědomí, byl přesvědčen, že jediný důvod k prožitku vědomí je vnitřní potřeba vzývat Boha.
Koch s Crickem se pak od konceptu „víry“ odchýlili a vytkli si za cíl vybudovat studiu vědomí pozici uznávaného odvětví neurovědy; k diskusi vyzvali i buddhistické mistry.
V rámci této své vize nové teorie vědomí se Koch v däpungském klášteře setkal s dalajlámou. Právě on Kochovi řekl, že Buddha učil, že vědomí/citlivost (sentience) je na různých úrovních všude a že lidé by se všemi vědomými/citlivými bytostmi měli soucítit.“
Do této chvíle nedokázal Koch plně ocenit hloubku své teorie o všudypřítomnosti vědomí.
„Když jsem byl konfrontován s buddhistickým učením o tom, že vědomí je v různé míře přítomné nejspíš všude, inspirovalo mě to, abych bral důsledky této teorie vážně,“ řekl Koch. „Když doma vidím nějaký hmyz, nezabíjím ho.“
Budoucnost
Kochova teorie ukazuje, jaký potenciál má spolupráce vědy se spiritualitou. Zbývá porozumět zdroji vědomí – to je sice náročná meta, ale Koch k ní podle svých slov míří… a říká, že jeho konečným cílem je pochopit vesmír jako takový.
