Vítejte v roce 2030. Nic nevlastním, nemám soukromí a život nebyl nikdy lepší.

Ida Auken pro World Economic Forum

(pozn. překl.: autorka je poslankyně dánského parlamentu za sociálně liberální stranu; rok narození 1978 a text je podle všeho myšlen vážně)

Vítejte v roce 2030. Vítejte v mém městě – nebo bych spíš měla říci v našem městě. Nic nevlastním. Nemám dům. Nemám žádné spotřebiče ani šaty.

Vám to možná připadá zvláštní, ale pro nás, kdo žijeme v našem městě, je to samozřejmost. Ze všeho, co se dříve považovalo za zboží, se staly služby. Máme přístup k dopravě, ubytování, potravinám a ke všem věcem, které v každodenním životě potřebujeme. Tyto věci začaly být jedna po druhé zadarmo, takže pro nás nemá smysl něco vlastnit.

Nejprve se zdigitalizovala komunikace a začala být zdarma. Pak, když začala být bezplatně dostupná volná energie, se vše začalo rychle měnit. Cena dopravy dramaticky klesla. Vlastnit auta pro nás přestalo mít smysl, protože jsme si mohli kdykoli zavolat bezpilotní vůz nebo – když jsme plánovali delší cestu – létající auto a to vždy dorazilo do několika minut. Když začala být veřejná doprava dostupnější, rychlejší a pohodlnější než auta, začali jsme se přepravovat organizovanějším, koordinovanějším způsobem. Teď už jen stěží dokážu uvěřit tomu, že jsme byli ochotni akceptovat dopravní zácpy, nemluvě o znečištění vzduchu spalovacími motory. Na co jsme jen mysleli?

Když jdu na návštěvu k některým z mých přátel, vezmu si občas kolo. Těším se z fyzického pohybu a z jízdy. Jízda na kole dokáže svým způsobem vnést do cestování ducha. Zajímavé, jak některé věci podle všeho nikdy neztrácejí na přitažlivosti: chůze, jízda na kole, vaření, malování, zahradničení. Dává to dokonalý smysl a neustále nám to připomíná fakt, že se naše kultura zrodila z blízkého vztahu k přírodě.

„Ekologické problémy jsou dávná minulost“

V našem městě neplatíme nájem, protože když nepotřebujeme obytný prostor, využívá ho někdo jiný. Když nejsem v obýváku, odehrávají se v něm obchodní jednání.

Čas od času si ráda něco uvařím. Je to jednoduché – nezbytné kuchyňské vybavení mi vždy ke dveřím dorazí do několika minut. Vzhledem k tomu, že je doprava zdarma, jsme přestali mít domovy přecpané věcmi. Proč mít v kredenci nacpaný strojek na výrobu těstovin a palačinkovač? Vždyť si je můžeme objednat, kdykoli je potřebujeme.

Toto vše umožnilo rozmach kruhové ekonomiky. Když se zboží změnilo ve služby, přestal existovat zájem na krátkodobé životnosti výrobků. Vše je vyrobeno tak, aby to dlouho vydrželo, dalo se to opravit a recyklovat. Základní materiály v naší ekonomice neustále cirkulují a snadno je lze transformovat v nové výrobky. Ekologické problémy jsou dávná minulost, protože používáme jen čistou energii a čisté výrobní metody. Vzduch je čistý, voda je čistá, a na chráněné přírodní oblasti by si nikdo nedovolil sáhnout, protože jsou tak důležité pro naši životní pohodu. Ve městech je spousta zeleného prostoru, rostliny a stromy jsou všude. Dosud nechápu, proč jsme v minulosti nechávali všechna volná místa ve městě vyplnit betonem.

Zánik nakupování

Nákupy? Už si vlastně ani nevzpomínám, co to je. Pro většinu z nás se změnily ve výběr věcí, které použijeme. Někdy to považuji za zábavu a jindy nechám algoritmus, ať to udělá za mě. Zná můj vkus snad lépe než já.

Když většinu naší práce převzala umělá inteligence a roboti, začali jsme náhle mít čas dobře jíst, dobře spát a trávit čas s jinými lidmi. Koncept dopravní špičky nám už nedává smysl, protože práci, které se věnujeme, můžeme udělat kdykoli. Vlastně ani nevím, zda tomu ještě říkat práce. Je to spíš čas věnovaný myšlení, tvoření a vývoji.

Jednu dobu se všechno změnilo v zábavu a lidé se nechtěli zabývat obtížnými otázkami. V poslední minutě jsme zjistili, jak využívat všech těch nových technologií k lepším účelům než k zabíjení času.

„Ti za městem žijí všemožnými způsoby“

Největší starosti si dělám o všechny ty lidi, kteří nežijí v našem městě. O ty, které jsme po cestě ztratili. O ty, kteří se rozhodli, že všechny ty nové technologie jsou pro ně až moc. O ty, kteří se začali cítit zbyteční, když roboti a umělá inteligence převzali velký díl naší práce. O ty, kteří se rozčilili na politický systém a otočili se proti němu. Žijí si tam všemožnými způsoby. Někteří si vytvořili soběstačné komunity. Jiní prostě zůstali v prázdných a opuštěných domech ve vesničkách z 19. století.

Tu a tam mi vadí, že nemám skutečné soukromí. Není místa, kam bych mohla jít, aby to nebylo nějak registrováno. Vím, že se nějakým způsobem zaznamenává všechno, co dělám, na co myslím a o čem sním. Jenom doufám, že to proti mně nikdo nikdy nepoužije.

Vzato kolem a kolem je to dobrý život. Mnohem lepší než ta cesta, na které jsme byli, když začalo být jasné, že model neustálého růstu nelze udržet. Děly se nám všechny ty hrozné věci: nemoci vyvolané životním stylem, klimatická změna, uprchlická krize, zhoršování životního prostředí, dopravní zácpy ve městech, znečištění vodních zdrojů, znečištění vzduchu, sociální nepokoje a nezaměstnanost. Přišli jsme až o příliš mnoho lidí, než jsme si uvědomili, že můžeme všechno dělat jinak.

 

Zdroj

2 komentáře: „Vítejte v roce 2030. Nic nevlastním, nemám soukromí a život nebyl nikdy lepší.

Napsat komentář