Konec iluzí: CIA, NSA a Pentagon zasahují do většiny amerických filmových scénářů (2/2)

Odkaz na 1. díl

Tom Secker a Matthew Alford

Dokumenty, které jsme získali, dále odhalují, že Pentagon má tu moc zastavit tvorbu filmu tím, že odmítne či ukončí svoji podporu. Některé filmy typu Top Gun, Transformers a Povinnost a čest (Act of Valor) jsou tak závislé na spolupráci armády, že bez ní nemohou ani vzniknout. Jiné filmy neměly na rozdíl od právě zmíněných to štěstí.

Film Countermeasures (Protiopatření) byl Pentagonem zamítnut z několika důvodů a nakonec vůbec nevznikl. Jeden z důvodů byl takový, že se v něm objevily zmínky o aféře Írán-Contras. Strubův názor zněl: „Nepotřebujeme tento skandál připomínat veřejnosti.“

Podobně nikdy nevznikly filmy Fields of Fire (Ohnivá pole) a Top Gun 2, protože se nepodařilo zajistit vojenskou podporu, opět kvůli politicky kontroverzním aspektům scénářů.

Tato „soft“ cenzura se týká i televize. Například plánovaný dokument Louise Therouxe o výcviku nováčků u námořní pěchoty byl zamítnut, a tak se nedočkal produkce.

Prozatím je nemožné zjistit, jak rozšířená je tato vojenská cenzura zábavního průmyslu, protože přístup k mnoha složkám dosud není k dispozici. Většina dokumentů, které jsme získali, jsou záznamy deníkového typu z kanceláří zástupců pro zábavní průmysl, v nichž se jen vzácně najdou zmínky o změnách scénářů a nikdy výslovným, detailním způsobem. Je z nich nicméně jasné, že MO požaduje předběžné přezkoumání jakéhokoli projektu, který by mělo podporovat, a někdy provádí změny i poté, co je produkce dokončena.

Dokumenty též svědčí o proaktivní povaze vojenské podpory Hollywoodu a o tom, že MO je nejochotnější ke spolupráci v počátečních fázích tvorby filmu, kdy se „nejsnáze daří formovat postavy a dějové linie ku prospěchu armády“.

Vliv ministerstva obrany na popkulturu bývá patrný ve všech fázích produkce, což jeho zástupcům zaručuje ten samý druh moci jako důležitým výkonným osobám filmových studií.

CIAwood: vliv zpravodajských služeb na filmové scénáře

Navzdory tomu, že počet filmů, do nichž zasahovala CIA, byl podstatně nižší, byla tato agentura schopna vyvinout značný vliv na projekty, které podporovala (nebo odmítla podporovat).

U CIA sice neexistuje žádná formální schvalovací procedura, přesto však dlouhodobý zmocněnec agentury pro zábavní průmysl Chase Brandon neváhal zasahovat už do časných stadií tvorby scénáře několika filmů a televizních pořadů.

Noví rekruti dorazili do výcvikového střediska CIA „The Farm“ ve filmu Test (The Recruit)

Nejvíce se Brandonův vliv projevil ve špionážním thrilleru Test, v němž nový agent prochází výcvikem na „farmě“ – což je zjevný způsob, jak veřejnost zasvětit do světa zpravodajských služeb a dát jí nahlédnout za oponu. První náčrty scénáře psal sám Brandon a i dále byl jeho vliv na film nepopiratelný, ačkoli v závěrečných titulcích je zmíněn jen jako technický poradce, aniž by byl zdůrazněn jeho vliv na příběh a obsah filmu.

Test obsahuje zmínky o nových hrozbách postsovětského světa (včetně toho hanebného ospravedlnění rozpočtu na obranu ve výši 600 mld. dolarů – Peru) a popírání tvrzení, že k 11. září 2001 došlo chybou CIA, která mu nedokázala předejít. Opakuje se tam i rčení, že „o nezdarech CIA se vždycky ví, ale o jejích úspěších ne“. Toto vše pomáhá propagovat myšlenku, že agentura je benevolentní, racionální činitel v chaotickém a nebezpečném světě.

CIA se také podařilo u různých filmů cenzurovat scénáře a odstraňovat či měnit sekvence, které nechtěla, aby lidé viděli. Scénář filmu 30 minut po půlnoci (Zero Dark Thirty) jeho tvůrce Mark Boal „ústně sdílel“ s důstojníky CIA, kteří z něj odstranili scénu, v níž opilý důstojník CIA střílí do vzduchu z AK-47 ze střechy domu v Islamábádu. Ze scén s mučením vyřadili psy.

Vliv CIA se projevil i v jednom úplně odlišném filmu – v obrovsky populární romantické komedii Fotr je lotr (Meet the Parents). Brandon tam zasáhl do scény, kde Ben Stiller odhalí tajemství svého nastávajícího filmového tchána Roberta De Nira. V původním scénáři najde na stole manuál k mučení – po Brandonových úpravách to jsou De Nirovy fotografie s různými hodnostáři.

Ben Stiller zjišťuje, že Robert De Niro pracuje pro CIA  (Fotr je lotr)

CIA tento vliv na filmovou tvorbu uplatňovala už krátce po svém vzniku. Ve 40. a 50. letech se jí dařilo bránit jakýmkoli zmínkám v TV a filmu o své existenci, průlomem byl až snímek Na sever severozápadní linkou (North by Northwest), natočený v roce 1959. Součástí tohoto utajování bylo odmítání žádostí o spolupráci při produkci, což znamenalo, že některé filmy vůbec nevznikly, a cenzurování všech zmínek o CIA ve scénáři komedie s Bobem Hopem My Favorite Spy.

CIA dokonce sabotovala plánovanou sérii dokumentů o svém předchůdci, OSS, tím, že podpořila CBS při vytváření konkurenční produkce, díky níž bylo menší studio vytlačeno z trhu. Jakmile k tomu došlo, zatrhla CIA i sérii produkovanou CBS, čímž zůstaly aktivity OSS nadále skryty před očima veřejnosti.

O aktivitách NSA ve vztahu k zábavnímu průmyslu jsme toho sice zjistili jen velmi málo, ale zdá se, že Národní bezpečnostní agentura používá podobnou taktiku jako CIA a ministerstvo obrany.

Z interních e-mailů vyplývá, že tvůrci filmu Nepřítel státu (Enemy of the State) byli pozváni na několik prohlídek ústředí NSA. Agentura jim rovněž povolila použít ve filmu letecké, z helikoptéry pořízené záběry svého sídla ve Fort Meade.

Nicméně v interview s producentem Jerrym Bruckheimerem z r. 1998 zaznělo, že NSA tlačila na změnu scénáře v tom směru, že veškeré prohřešky měly být dílem jediného padoušského důstojníka NSA, a ne agentury jako celku.

Bruckheimer řekl:

„Myslím, že lidé z NSA budou rádi. Určitě z toho nevyšli tak zle, jak mohli. NSA není ten záporák.“

Tento nápad používat filmovou tvorbu ke svádění problémů na izolované darebné agenty či zbloudilé ovce a vyhýbat se tak myšlence systémové, instituční a kriminální zodpovědnosti, je přímo z manuálu CIA a Pentagonu.

Centrála NSA ve Fort Meade (Nepřítel státu)

Vzato kolem a kolem se tu díváme na rozlehlý, militarizovaný, propagandistický aparát, jenž v USA operuje prostřednictvím filmového a televizního zábavního průmyslu.

Není to vysloveně oficiální cenzura, protože změny ve scénářích provádějí producenti dobrovolně, ale přesto se jedná o významný a jen vzácně přiznávaný tlak na ten druh příběhů, které sledujeme na filmových plátnech a televizních obrazovkách.

Ve společnosti, která už tak dychtí po násilném prosazování americké moci v zámoří, je nutné toto utváření popkultury směrem k propagaci militaristického myšlení brát velmi vážně.

Tom Secker a Matthew Alford jsou spoluautoři nové knihy National Security Cinema: The Shocking New Evidence of Government Control in Hollywood (Národně-bezpečnostní kinematografie: šokující nové důkazy vládní kontroly nad Hollywoodem).
Secker je v Británii působící spisovatel, který se věnuje tématu zpravodajských služeb, Hollywoodu a dějin terorismu. Provozuje blog SpyCulture, který lze podpořit prostřednictvím serveru Patreon.com. O jeho práci psal The Mirror, The Express, Salon, TechDirt a jiné noviny/časopisy.
Dr. Alford je vysokoškolský učitel na fakultě politologie, lingvistiky a mezinárodních studií na univerzitě v anglickém Bathu. O svých výzkumech natočil dokumentární film The Writer with No Hands (Spisovatel bez rukou), jehož premiéra proběhla v roce 2014 na festivalu Hot Docs v Torontu a který se umístil na druhém místě na teheránském mezinárodním filmovém festivalu AIPFF.

 

Zdroj

1 komentář: „Konec iluzí: CIA, NSA a Pentagon zasahují do většiny amerických filmových scénářů (2/2)

Napsat komentář