Neurologická poškození v důsledku očkování

A Midwestern Doctor (z webu dr. Mercoly)

Dlouhá léta pořád dokola posloucháme, že očkování je jedním z nejvýznamnějších objevů, k nimž v lidských dějinách došlo a že díky jejich bezpečnosti a účinnosti zmizely mnohé dnes již nepředstavitelné epidemie; to vše za cenu minimálních nebo přímo nulových vedlejších účinků. Ve skutečnosti je však téměř každá část tohoto mýtu nepravdivá a každých několik desítek let se vyskytne nějaká vakcinační katastrofa.

Do značné míry to vyplývá ze skutečnosti, že výroba bezpečných vakcín je velmi obtížná, a to jak kvůli jejich způsobu působení, tak kvůli metodám používaným při jejich výrobě. Nejlepším „řešením“, jaké se pro tento problém podařilo najít, je skálopevně trvat na tom, že vakcíny jsou bezpečné, a vymazat veškeré vzpomínky na vážné problémy spojené s jejich používáním. Nyní tedy každému, kdo utrpí vážnou újmu na zdraví v důsledku očkování, řeknou, že žádná souvislost s vakcínou neexistuje, a obecně tvrdí, že veškeré tyto škody na zdraví jsou výsledkem antivakcinační hysterie nebo jen ojedinělými případy.

Nedávno jsem se kupříkladu zabýval tím, jak vakcíny způsobují autismus, a zaměřil jsem se na klíčový argument, který se používá k vyvrácení souvislosti mezi těmito dvěma jevy – údajně jediným důvodem, proč lidé věří, že vakcíny způsobují autismus, je jakási podvodná studie jednoho zdiskreditovaného britského lékaře z roku 1998.

Tento mýtus však opomíjí fakt, že o souvislostech mezi různými vakcínami a poškozením mozku se ví již dlouho. Už v roce 1982 jeden zpravodajský pořad NBC (který si můžete pustit zde) poukázal na skutečnost, že po očkování vakcínou DPT mnoho dětí utrpí „postpertusní encefalopatii“ a že většina lékařů odmítá tyto případy hlásit. Zaznělo tam:

„Lékařské poznatky o závažných reakcích na vakcínu proti černému kašli sahají až do počátku 30. let 20. století. Od té doby se v lékařských časopisech objevuje jedna zpráva za druhou. V roce 1948¹ popsali dva američtí lékaři anamnézy mnoha dětí z Bostonu, které utrpěly poškození mozku nebo zemřely v důsledku očkování vakcínou DPT. Následující rok² provedl další lékař průzkum mezi pediatry po celé zemi a zjistil ještě více takových případů. Tyto studie však upadly v zapomnění.“

Stejně tak v roce 1985 v jedné z nejpopulárnějších amerických talk show (Donahue show) diskutovali lékaři z obou názorových táborů (a diváci s neurologickým poškozením) o rizicích a přínosech očkování a o etických aspektech povinného očkování (záznam je k vidění tady). Pokud je mi známo, bylo to naposledy, kdy se v mainstreamové televizi vysílala otevřená debata o očkování.

DIAGNOSTICKÉ MLŽENÍ

V obou těchto televizních pořadech z 80. let i v mnoha dřívějších studiích o škodách na zdraví způsobených očkováním byly děti s poškozením mozku popisovány jako „mentálně retardované“ nebo „těžce retardované“. V 90. letech se však termín „retardovaný“ postupně přestal používat, protože byl považován za příliš stigmatizující. V roce 2010 podepsal Obama zákon³, který ve federálních zákonech univerzálně nahradil výrazy „mentálně retardovaný“ a „mentální retardace“ výrazem „intelektové postižení“.

To je důležité, protože se běžně argumentuje, že nárůst autismu není způsoben environmentálními toxiny (např. vakcínami), ale spíše tím, že bylo stále více „normálních“ jevů překlasifikováno jako autismus. Jednou z hlavních studií, která podpořila argument o této reklasifikaci, je studie⁴ z Kalifornie z roku 2009, která skutečně ukázala, že se z 26,4 % dětí, jimž byla dříve diagnostikována „mentální retardace“, stali „autisté“ (to ukazuje i jiná často citovaná studie).⁵

Jelikož není pojem „autismus“ přesně definován (záměrně), zahrnuje jak těžký autismus (25 % až 30 % případů; v tabulce níže „profound autism“), tak i jen pouhé autistické rysy (např. přítomnost zvládnutelných neurologických deficitů neboli mírnější „poruchu autistického spektra“). Tato slovní hříčka je tedy spojuje dohromady, což umožňuje šířit pomlouvačné výroky o těžkém autismu⁶ a zároveň lidi uvádět v omyl, aby uvěřili, že nárůst se ve skutečnosti týká pouze zvláštností typických pro autismus, jak jsme si ho navykli chápat dříve.

Jak však ukazují údaje CDC, těžkým autismem trpí přibližně 26,7 % dětí⁷ a tento podíl neustále roste:

Zákon o újmách způsobených očkováním z roku 1986⁸ připouští několik konkrétních neurologických poškození⁹, která se po očkování často vyskytovala už v té době. Jedním z nich byla encefalopatie způsobená vakcínou MMR (která je dnes označována jako „autismus“; „nezpůsobený očkováním“).

RIZIKA IMUNIZACE

V roce 1966 napsal jeden významný bakteriolog knihu „The Hazards of Immunization“ (Rizika imunizace)¹³, v níž odhalil velké množství zapomenutých katastrof souvisejících s očkováním. Tyto informace nashromáždil v naději, že by to mohlo vést k vývoji bezpečnějších vakcín, jelikož se stejné katastrofy neustále opakovaly a tento trend by pravděpodobně pokračoval, kdyby jeho profesní komunita tato rizika neuznala.

Ve svém přehledu škod na zdraví způsobených očkováním (která podle jeho odhadu představovala méně než 1 % všech případů) zdůraznil mnoho devastujících poškození, z nichž mnohá postihla vojáky a s nimiž se setkáváme i dnes. Mezi klíčová témata, kterým se věnoval, patřila tato:

• bylo prokázáno, že některé vakcíny způsobují potlačení imunitního systému, v důsledku čehož se zhoršují latentní infekce a následně propuknou v plné síle.

• mentalita výroby očkovacích látek má za následek občasnou, leč nevyhnutelnou produkci kontaminovaných šarží, jež v dějinách vedla k mnoha vakcinačním katastrofám – tento problém byl bohužel „vyřešen“ tak, že se výrobcům vakcín jednoduše udělila imunita ve vztahu k žalobám o náhradu škody.

• každá vakcína a každé antisérum mají na svědomí celou řadu autoimunitních a neurologických poškození.

Následuje malý vzorek informací o zapomenutých poškozeních nervové soustavy v důsledku očkování, jak je sdílel Wilson:

• Očkování proti břišnímu tyfu — V době před zavedením antibiotik bylo očkování proti břišnímu tyfu pro vojáky nezbytné a časté komplikace byly považovány za přijatelnou cenu. Mnohé z nich patřily mezi stavy (např. Landryho paralýza), které dnes označujeme jako Guillain-Barréův syndrom (ostatně jeden z prvních případů GBS, který popsali Guillain a Barré, byl způsoben právě vakcínou proti břišnímu tyfu).¹⁴ V hlášeních se hovoří o takovýchto vedlejších účincích:

◦ Polyneuritida s¹⁵ bolestí v rameni, která se šířila až ke kolenům, což vedlo k poruchám citlivosti, problémům s rovnováhou a přetrvávající bolesti (1916).

◦ Jeden voják na deset dní oslepl¹⁶ a druhého postihly křeče (1919).

◦ 10 případů těžkých¹⁷ bolestí hlavy, záchvatů, ochrnutí a jeden smrtelný případ čehosi podobného GBS (1920).

◦ Více než 50 neurologických problémů, včetně zánětu nervů a rozsáhlého poškození nervů (1954).

◦ Četné další případy ochrnutí nebo GBS, někdy diagnostikované jako dětská obrna,^19,20,21 včetně jednoho případu, u něhož pitva odhalila rozsáhlé poškození mozku.²²

Poznámka: Studenti medicíny se učí, že GBS je způsoben především infekcemi (včetně chřipky) a že se jedná o vzácnou komplikaci očkování proti chřipce, která se vyskytuje v jednom případě z milionu.²³ Domnívám se, že je značně nedostatečně hlášen, protože jsem v průběhu let potkal mnoho lidí, u nichž se tento stav objevil (nebo kteří znali někoho, koho postihl).

Například vakcína proti prasečí chřipce z roku 1976 (která vykazovala mnoho podobností s vakcínou proti COVIDu-19) byla stažena z trhu, protože způsobila GBS jedné ze sto tisíc očkovaných osob,²⁴ ale jeden můj kolega s vlastní praxí uváděl, že v důsledku tohoto očkování začalo GBS syndromem trpět přibližně 6 % jeho pacientů.

• Očkování proti žluté zimnici — Takovéto případy jsou popisovány napříč odbornou literaturou:

◦ Jeden smrtelný případ z roku 1934²⁵ začal neurologickými příznaky, které vyústily v ochrnutí a o 14 měsíců později v úmrtí. Pitva odhalila rozsáhlou degeneraci myelinu a změny v mozkových buňkách. Bylo hlášeno mnoho podobných případů.

◦ Případ z roku 1936²⁶, kdy očkování vyvolalo akutní meningitidu, záchvaty a zmatenost, přičemž další studie odhalila²⁷, že daná šarže způsobila nervové poruchy nejméně třem dalším lidem.

◦ Zpráva z roku 1936²⁸ odhalila, že u třetiny z 5 699 příjemců se vyskytly nežádoucí účinky, včetně závažných neurologických nebo viscerálních reakcí.

◦ Zpráva z roku 1943²⁹ uváděla, že 1,65 % příjemců konkrétní šarže postihla encefalitida, zatímco u jiné šarže to bylo 0,06 %; článek z roku 1953³⁰ hovoří o jiném případu v němž encefalitida postihla 0,3 % až 0,4 % příjemců (z nichž 40 % následně zemřelo).

◦ Zpráva Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 1953³¹ popisuje 12 případů encefalitidy s 3 úmrtími v Kostarice, 83 případů s 32 úmrtími v Nigérii a 254 případů v Brazílii.

• Vzteklina — Nedlouho poté, co se začala běžně používat Pasteurova metoda, se objevily případy neuroparalýzy. Mezi řediteli Pasteurových ústavů zavládlo mlčení, způsobené strachem z poškození pověsti Pasteurovy metody.

Jen těžko se určovala taková dávka vakcíny, jež by byla natolik silná, aby zabránila vzteklině, ale zároveň natolik slabá, aby příjemce neochrnul. Úmrtnost v důsledku očkování proti vzteklině se pohybovala v průměru mezi 10 % a 16,85 %. Smrt nastávala v důsledku jednoho z těchto vedlejších účinků:³²

◦ Dorsolumbální myelitida (nejčastější, úmrtnost 5 %)

◦ Encefalomyelitida (druhá nejčastější, úmrtnost 5 %)

◦ GBS (úmrtnost 30 %)

◦ Periferní neuritida postihující hlavové nervy

Jelikož tyto vážné potíže zdaleka nebyly hlášeny vždy, různé studie evidují různě častý výskyt (zleva doprava autor, počet příjemců vakcíny, počet případů, doba ve dnech, dokdy od první dávky nastoupily vedlejší účinky, výskyt na milion pacientů):

• Spalničky — V roce 1966³³ byl zaznamenán případ 14měsíčního dítěte, u něhož se 11 dní po očkování projevila encefalitida; nejprve se dostavily záškuby v obličeji, poté horečka, dítě přestalo jíst a částečně ztratilo vědomí. Po 15. dnech bylo zčásti levostranně ochrnuté a trpělo častými silnými záchvaty. Horší ovládání levé strany těla neustoupilo ani po čtyřech měsících, začalo se projevovat pravděpodobné mentální postižení.

• „Poliomyelitida“ způsobená očkováním — Několik studií z let 1950 až 1956 zjistilo, že očkování významně zvyšuje riziko dětské obrny. Patřila k nim studie z roku 1950³⁴ (82 případů), další studie z roku 1950³⁵ (14 případů), studie z roku 1952³⁶ (53 případů) a zpráva z roku 1956³⁷ (355 případů).

◦ I statistická analýza z roku 1950³⁸, kterou provedl epidemiolog³⁹, jenž vytvořil standardy pro stanovování příčinné souvislosti, odhalila souvislost obrny s očkováním. Článek z roku 1952⁴⁰ popsal, že očkování zdvojnásobuje riziko vzniku dětské obrny do 4 týdnů od podání vakcíny:

• Záškrt— Většina hlášených problémů souvisela s vadnými šaržemi vakcín:

◦ Incident v Dallasu z roku 1919⁴², při němž bylo podáno několik set dávek a 8,33 % postižených zemřelo; ve třetím týdnu po očkování je postihla kompletní paralýza

◦ Při incidentu v Massachusetts v roce 1924⁴³ trpělo vážnými potížemi 43 z 54 očkovaných

◦ Dále je tu případ z roku 1927, jenž se odehrál v tehdejším v SSSR⁴⁴; 12 ze 14 dětí zemřelo na progresivní paralytické onemocnění

• Dávivý/černý kašel (pertuse) — Není pochyb o tom, že vakcíny proti černému kašli patří k nejtoxičtějším očkovacím látkám, které se v současnosti běžně používají. V klinických studiích⁴⁵ se přibližně u 70 % účastníků vyskytly nežádoucí reakce. V letech 1958 až 1965 bylo zaznamenáno sedm smrtelných případů encefalitidy způsobené vakcínou DPT. Mezi další klíčová zjištění patří:

◦ Zpráva z roku 1948⁴⁷ podrobně popisuje 15 případů silných křečí – dva pacienti zemřeli, u pěti došlo k ochrnutí a u dvou k závažnému poškození mozku

◦ Zpráva z roku 1949⁴⁸ zaznamenala 38 případů závažných reakcí, převážně křečí, z nichž alespoň dvě skončily úmrtím pacienta

◦ Odborný článek z roku 1953⁴⁹ popsal 84 případů postižení mozku, z nichž 11 skončilo úmrtím a 24 trvalými následky

◦ Zpráva z roku 1958⁵⁰ zjistila, že se u 1 z 3 000 osob, jež dostaly vakcínu DPT, objevily křeče

◦ Přehled z roku 1958⁵¹ zahrnující 107 případů zjistil, že 15 % pacientů zemřelo a u 30 % se vyskytly dlouhodobé komplikace

◦ Studie z roku 1961⁵² zahrnující 1 700 kojenců, z nichž u 40 se rapidně objevily různé závažné lokální či celkové reakce, generalizovaný ekzém (s opožděným nástupem), makulární vyrážka, přetrvávající zvracení, přetrvávající neutěšitelný pláč nebo kolaps

• Pravé neštovice — Wilson považoval vakcíny proti neštovicím za očkovací látky provázené nejvyšší mírou komplikací. Úmrtnost v důsledku postvakcinační encefalomyelitidy činila dle jeho pozorování 35 %, přičemž více než 50 % dětí mladších dvou let umíralo hned první den po očkování.

Wilson shromáždil studie zahrnující 8 milionů lidí a zjistil, že u 0,0015 % až 0,0754 % z nich se vyvinula encefalomyelitida. Při posuzování dat ze studií zahrnujících celkem 18 milionů osob zjistil 0,0063% incidenci encefalitidy. Zhodnotil 2 398 případů s 34% mírou úmrtnosti. K nejvýznamnějším pramenům v tomto směru řadil:

◦ Zprávu z roku 1926⁵³ o patologických nálezech u sedmi úmrtí

◦ Zprávu z roku 1948⁵⁴, jež popisovala 222 závažných případů, z toho 110 úmrtí

◦ Studii německých vědců z roku 1956⁵⁵, jež poukázala na to, že metody, jež se spoléhaly na použití zvířat, zvyšují výskyt postvakcinační encefalitidy 4 až 6krát

◦ Zprávu z roku 1961⁵⁶, která se zabývala 265 případy potvrzenými pitvou. Její autoři zjistili, že příznaky se objevují o 4 až 18 dní po očkování.

Lékaři zaznamenali závažné neuralgie, různé typy ochrnutí, poruchy kraniálních nervů, epileptické záchvaty, ztrátu paměti, rozmanité kožní problémy a celkovou ztrátu vitality, která zvyšovala náchylnost pacientů k jiným onemocněním. Na tuto obecnou ztrátu vitality po očkování proti neštovicím poukazovalo mnoho různých lékařů a já se nyní domnívám, že tato vakcína byla bodem zlomu v celkovém zhoršování zdraví lidstva.

Wilson opakovaně zdůrazňoval, že u jedinců s citlivější konstitucí existuje mnohem vyšší pravděpodobnost, že jim očkování proti neštovicím ublíží.

MIKROSRAŽENINY A JINÉ

Ve všech Wilsonových zprávách se opakují následující postřehy:

• V mnoha případech došlo k poškození mozku, aniž by byl přítomen virus – přesto však mnohé ze zjištěných patologických změn odpovídaly tomu, co bylo pozorováno u některých závažných virových infekcí.

• Často byl pozorován otok a někdy i patologické hromadění krvinek. ⁶⁰

• Často byly pozorovány poruchy kraniálních nervů.

• Některé buňky v mozku podle všeho odumíraly v důsledku nedostatečného prokrvení okolní tkáně.

• Byla pozorována drobná krvácení z prasklých cévek.

Každý z těchto jevů lze vysvětlit cévními mikropříhodami způsobenými vakcínou (vyvolanými změnami zeta potenciálu, které způsobují elektrické shlukování krevních buněk).

Poznámka: Koncept zeta potenciálu je základem mnoha onemocnění (zejména poškození způsobených očkováním), a proto jej mnohem podrobněji popisuji zde (a zlepšení zeta potenciálu léčí nebo zmírňuje mnoho komplexních onemocnění).

Jelikož mají změny zeta potenciálu systémový charakter, projevují se v mnoha částech těla a typicky se dají snadno zjistit podle změn hlavových nervů (protože některé z nich jsou zvlášť citlivé na snížení průtoku krve v důsledku systémového cévního přetížení). Navíc:

• Tento proces se netýká pouze vakcín, ale projevuje se i u závažných infekcí.

• Jelikož prokrvení zajišťuje i výživu samotných krevních cév, dojde-li k přerušení tohoto prokrvení (nebo k vyčerpání zásob vitaminu C), krevní cévy postupně odumírají a následně dochází k drobným krvácením.

• Když dojde k silné imunitní reakci (např. mnoho vakcín je spojováno s autoimunitou), zhorší se stávající cévní ucpání drobných cév, protože bílé krvinky jsou větší než červené krvinky.

• V čínské medicíně se „nízký zeta potenciál“ rovná „stáze krve“, což je stav, který se v tisícileté historii čínské medicíny začal až nyní považovat za jednu ze základních příčin nemocí⁶¹ – došlo k tomu krátce poté, co se do Číny dostala vakcína proti neštovicím. Klasickým příznakem stáze krve jsou neobvykle ostré, bodavé bolesti, které se shodují s velmi neobvyklými neuralgiemi pozorovanými Burnettem a dalšími.

Nakonec je tu zajímavé pozorování Foresta Maraedyho,⁶² jenž si všiml, jak často se nyní vyskytují asymetrie obličeje. Přitom na fotografiích z doby před sto lety takovéto asymetrie uvidíte poměrně vzácně. Maraedy tvrdil, že jsou způsobeny poškozením kraniálních nervů v důsledku očkování (jelikož kraniální nervy řídí mnoho obličejových rysů, jako je například vycentrování očí a rovnoměrné působení obličejových svalů).

Maraedy (a mnoho dalších) zjistili, že tyto asymetrie obličeje se častěji vyskytují u dětí s autismem. Autistické děti rovněž trpí celou řadou dalších neurologických poruch (některé studie uvádějí, že 10 % až 30 % z nich mívá epileptické záchvaty⁶³), avšak tato neurologická poškození bývají přehlížena, protože konvenční terapie autismu upřednostňuje přístup zaměřený na změnu chování a psychiatrické léky.

Poznámka: Vzhledem k tomu, jak jsou lékaři školeni, přehlížejí často příznaky cévní mozkové příhody u dětí (protože děti „na mrtvice netrpí“), a místo toho dětem stanovují jiné diagnózy, které sice uznávají asymetrii, ale nevysvětlují její příčinu (např. strabismus – šilhání). Souvislostí mezi příznaky cévní mozkové příhody a očkováním si povšiml dr. Andrew Moulden, jenž odhalil klíčovou souvislost mezi zeta potenciálem a poškozením způsobeným očkováním.⁶⁴

ZÁVĚR

Co se týče očkování, narážíme neustále na ty samé jevy: neobvyklá neurologická poškození, úřady trvající na tom, že vakcíny jsou „bezpečné a účinné“ navzdory důkazům o opaku, a mlčení o těchto poškozeních ze strany lékařské obce, která je zamlčuje v zájmu „vyššího dobra“. Bohužel se to děje už od dob neštovic, ale díky hnutí MAHA máme konečně šanci tento cyklus odhalit a ukončit.

Zdroj