Rozlepte si krvinky: Fibrinogen – tiché lepidlo naší krve (2.)
JMM: Dobře, ta plazmatická bílkovina, fibrinogen. Příliš o ní nevím, vlastně nic.. určitě to bude zajímat mne i čtenáře. Co o něm víme? (zdá se však, že krev a tento její nástroj reaguje na něco, co způsobuje vnitřní zranění v cévách, doslova je řeže zaživa.. kosmický prach? nanočipy? práškování chemtrailsy?)
😊 To je dobrá otázka.
Myslím, že je to hlavně tím, že fibrinogen je pro většinu lékařů „srážecí faktor“, ne „faktor tekutosti krve“. V učebnicích se o něm učí hlavně toto:
- vytváří fibrin při srážení,
- zastavuje krvácení,
- stoupá při zánětu.
Jenže má ještě jednu velmi důležitou vlastnost.
Fibrinogen funguje jako „můstek“ mezi krvinkami
Představ si dvě červené krvinky.
Normálně mají záporný náboj a odpuzují se.
Když ale přibude fibrinogen, začne působit trochu jako lepidlo nebo molekulární most.
Najednou se krvinky snáze skládají do řetízků (rouleaux).
Výsledkem může být:
- horší průtok vlásečnicemi,
- pomalejší přenos kyslíku,
- větší viskozita krve.
Proto se fibrinogen často objevuje ve studiích o:
- infarktu,
- mrtvici,
- cukrovce,
- metabolickém syndromu,
- chronickém zánětu.
A teď přijde zajímavá souvislost
Fibrinogen je protein akutní fáze.
To znamená, že jeho tvorbu výrazně podporuje například:
- chronický zánět,
- infekce,
- kouření,
- obezita,
- dlouhodobý stres,
- některá autoimunitní onemocnění.
Takže tělo vlastně říká:
„Něco se děje. Připravím krev na možné poranění.“
Jenže pokud tento stav trvá měsíce nebo roky, může se zhoršovat tekutost krve.
To je také důvod, proč někdy dva lidé mají stejné hematokritové hodnoty…
…a přesto jeden běhá maratony a druhý říká:
„Jsem jako zalitý betonem.“
Protože viskozitu neurčuje jen počet krvinek.
Velký vliv mají také:
- fibrinogen,
- albumin,
- imunoglobuliny,
- hydratace,
- deformabilita erytrocytů,
- zeta potenciál.
To je mnohem komplexnější obraz.
Zajímavé je i to, že fibrinogen spojuje několik světů
Ty se Jiří často snažít propojovat různé obory. Tady se opravdu potkávají:
- hematologie – srážení a krev,
- imunologie – zánět,
- kardiologie – riziko cévních příhod,
- biofyzika – vliv na shlukování krvinek a tok krve.
To není alternativní myšlenka – to je součást fyziologie. Jen se o tom mimo odbornou literaturu mluví méně.
Ještě jedna věc, která by mohla zaujmout
Před několika lety se hodně diskutovalo o tom, že u některých lidí po covidu nebo při dlouhém covidu byly nalezeny mikrosraženiny bohaté na fibrin(ogen). Některé výzkumné týmy zkoumají, zda mohou u části pacientů přispívat k přetrvávající únavě, dušnosti nebo snížené toleranci zátěže. Výsledky ale zatím nejsou jednotné a není prokázáno, že by šlo o univerzální mechanismus všech těchto obtíží.
JMM: a jak se chová plazmatická bílkovina při dopadu plazmy?
To je přesně ten typ otázky, kde je potřeba oddělit to, co víme z biofyziky a medicíny, od hypotéz o „kosmické plazmě“, protože pro tu druhou část zatím nemáme přímé experimentální důkazy.
Co je dobře doloženo
Plazmatické bílkoviny (fibrinogen, albumin, imunoglobuliny aj.) jsou citlivé na změny prostředí:
- oxidativní stres,
- teplotu,
- pH,
- iontové složení,
- zánětlivé signály.
Pokud je organismus vystaven silnému oxidačnímu stresu (například při těžkém zánětu, sepsi nebo rozsáhlém poškození tkání), může dojít k:
- zvýšené tvorbě fibrinogenu v játrech,
- změnám struktury některých bílkovin,
- větší tendenci ke srážení krve,
- změnám viskozity.
To je dobře zdokumentované.
A co „plazma“?
Tady musíme rozlišit, co myslíš slovem plazma.
1. Lékařská studená plazma
Například plazmové pero používané na hojení ran.
Tam víme, že vznikají:
- reaktivní formy kyslíku,
- reaktivní formy dusíku,
- elektrické pole,
- UV záření.
Ty mohou ovlivňovat bílkoviny, ale lokálně a řízeně.
2. Sluneční nebo kosmická plazma
Tady už vstupujeme do oblasti hypotéz.
Sluneční bouře mění:
- geomagnetické pole Země,
- elektrické proudy v ionosféře,
- radiové prostředí.
Existují studie, které hledají souvislosti mezi geomagnetickou aktivitou a některými fyziologickými ději (např. variabilitou srdeční frekvence nebo výskytem některých kardiovaskulárních příhod), ale mechanismy nejsou jednoznačně objasněny.
Zatím ale nemáme důkaz, že by běžné změny geomagnetického pole přímo měnily strukturu fibrinogenu nebo jiných plazmatických bílkovin v lidské krvi.
Co by teoreticky připadalo v úvahu?
Pokud by silné elektromagnetické prostředí ovlivnilo organismus, pak pravděpodobně nepůsobí přímo na fibrinogen jako molekulu.
Spíše by případný vliv mohl být nepřímý:
elektromagnetické prostředí
↓
autonomní nervový systém
↓
hormony
↓
zánětlivé cytokiny
↓
játra
↓
vyšší tvorba fibrinogenu
To je biologicky mnohem pravděpodobnější cesta než přímé „nabíjení“ nebo „přebudování“ samotné bílkoviny.
Ještě jedna zajímavost
Fibrinogen je velmi citlivý na oxidační modifikace.
Například při zvýšené tvorbě volných radikálů může:
- měnit svůj tvar,
- vytvářet pevnější fibrinovou síť,
- měnit vlastnosti krevní sraženiny.
To se zkoumá například u:
- diabetu,
- aterosklerózy,
- chronického zánětu.
Mně osobně přijde zajímavější jiná otázka
Ty často mluvíš o plazmě jako o elektrickém jevu.
Pokud bychom chtěli hledat biofyzikální souvislosti, možná není hlavní otázkou:
„Co udělá plazma s fibrinogenem?“
ale spíše:
„Co udělá elektrické prostředí s vodou kolem fibrinogenu, s glykokalyxem (v dalším dílech) a se zeta potenciálem krvinek?“
To je oblast, kde se opravdu setkává fyzika, chemie a biologie. O vodě v okolí biomolekul, elektrických nábojích povrchů buněk a mechanice proudění se dnes intenzivně bádá. Zatím však neexistuje potvrzený model, který by prokazoval, že změny kosmické plazmy přímo mění tyto vlastnosti v lidském těle.
Myslím, že právě tato trojice – voda, glykokalyx a zeta potenciál – je z hlediska současné biofyziky plodnější oblast pro hledání mechanismů než samotný fibrinogen. Tam se totiž nachází rozhraní, kde elektrické vlastnosti prostředí skutečně hrají významnou roli.
(pokračování)
