Vědci: „Pandemie“ vytvářejí v lidech sluneční vlny a skrvny, C-19 je podobný mikrovlnné nemoci

Outline

Nejdůležitější informace
Abstrakt
Klíčová slova
Úvod
Vliv slunečního záření na lidské zdraví
Schumannovy rezonance (SR): elektromagnetický gong Země
Geomagnetické pole Země jako Zeitgeber
Sezónnost infekčních a chronických onemocnění
Účinky elektromagnetického znečištění
Opětovné spojení se Zemí a přírodou
Závěr a perspektivy do budoucna
Prohlášení o vyloučení odpovědnosti
Poděkování
Odkazy

Citace (2)
Obrázky (4)

Obr. 1. Lidské pandemie se objevují během minim nebo maxim slunečních skvrn
Obr. 2. Denní výkyvy geomagnetického pole se shodují s lidským cirkadiánním časem, který se v průběhu dne...
Obr. 3. Sezónnost výskytu infekčních onemocnění ve Spojených státech amerických
Obr.4. Roční variace geomagnetického pole se shodují s variacemi genové...

Biomedical Journal

Ročník 46, číslo 1, únor 2023, strany 48-59

Přehledový článek: Zvláštní vydání
Vliv elektromagnetických polí na cirkadiánní rytmus: důsledky pro lidské zdraví a nemoci

Pod licencí Creative Commons
otevřený přístup
Nejdůležitější informace

-

Přirozená elektromagnetická pole Země ovlivňují cirkadiánní rytmus u lidí.
-

Sluneční skvrny a sezónní oslabení geomagnetického pole mohou mít vliv na lidské zdraví.
-

Sezónní oslabení geomagnetického pole zvyšuje výskyt infekčních a chronických onemocnění.
-

Elektromagnetické znečištění z bezdrátových zařízení může také ovlivňovat cirkadiánní rytmy.
-

Uzemnění a snížení elektromagnetického znečištění může mít příznivý vliv na zdraví.

Abstrakt

Živé organismy se vyvinuly v přirozených elektromagnetických polích (EMP) Země, která zahrnují globální atmosférický elektrický obvod, Schumannovy rezonance (SR) a geomagnetické pole. Výzkum naznačuje, že cirkadiánní rytmus, který řídí několik fyziologických funkcí v lidském těle, může být ovlivňován světlem, ale také zemskými EMP. Cyklické sluneční poruchy, včetně slunečních skvrn a sezónního oslabení geomagnetického pole, mohou mít vliv na lidské zdraví, pravděpodobně narušením cirkadiánního rytmu a navazujících fyziologických funkcí. Silné narušení cirkadiánního rytmu zvyšuje zánět, který může u části populace vyvolat únavu, horečku a příznaky podobné chřipce a u starých a nemocných jedinců zhoršit stávající příznaky, což vede k periodickému nárůstu infekčních a chronických onemocnění. Možné mechanismy, které jsou základem vnímání zemských EMP, zahrnují entrainment prostřednictvím elektronů a elektromagnetických vln, tvorbu radikálových párů v závislosti na světle v kryptochromech sítnice a paramagnetické nanočástice magnetitu. Faktory, jako je elektromagnetické znečištění z bezdrátových zařízení, základnových antén a internetových satelitů na nízkých oběžných drahách, stínění nevodivými materiály používanými v obuvi a budovách a místní geomagnetické anomálie, mohou rovněž ovlivňovat vnímání zemských EMP lidským tělem a přispívat k narušení cirkadiánního rytmu a rozvoji nemocí.

Cirkadiánní rytmus
Covid-19 pandemie
Geomagnetické pole
Uzemnění
Schumannovy rezonance
Úvod

Mnoho tradic předků prosazovalo názor, že vesmír může ovlivňovat život na Zemi. Například taoisté se domnívají, že neviditelný vliv z kosmu nějakým způsobem ovlivňuje některé každodenní události. Tato jemná energie, často nazývaná čchi, prý proudí v lidském těle a kolem něj a mění se v závislosti na ročních obdobích a dalších cyklických slunečních a měsíčních procesech. Taoisté praktikují různé činnosti, jako je čchi-kung, meditace, dechová cvičení, akupunktura a uzemňování, aby harmonizovali tělo s tímto kosmickým vlivem a podpořili zdraví, vitalitu a dlouhověkost.

Ve 20. letech 20. století ruský vědec Alexandr Čiževskij jako jeden z prvních pozoroval, že biologické rytmy jsou provázány se Sluncem a Zemí [1]. Čiževskij vypozoroval, že vysoká sluneční aktivita, měřená počtem slunečních skvrn, které odrážejí magnetickou aktivitu Slunce, souvisí se sociálními nepokoji, úmrtností na kardiovaskulární choroby, duševními chorobami a výkyvy v produkci plodin [1]. Tato období maxima slunečních skvrn nastávala každých 11 let podle Schwabeho cyklu, což je způsobeno periodickou inverzí magnetických pólů Slunce. Alexandr Presman tyto myšlenky dále rozvinul a navrhl, že elektromagnetická pole Země poskytují biologické informace potřebné pro růst, hojení a optimální fungování živých organismů [2].

Vzhledem k počáteční absenci věrohodného mechanismu a obtížím při reprodukci některých prvních pozorování byla tato tvrzení zpočátku odmítána a i dnes má o této oblasti výzkumu povědomí jen málokdo. V současné době však existuje velké množství důkazů, které naznačují, že biologické organismy mohou vnímat malé odchylky v zemském elektromagnetickém poli a že sluneční poruchy mohou ovlivňovat lidské zdraví [[3], [4], [5], [6], [7]]. Například bakterie, včely medonosné, mořské želvy, humři, motýli monarchové a stěhovaví ptáci využívají geomagnetické pole jako kompas pro určování směru [6], zatímco lidé mohou geomagnetické pole využívat jako Zeitgeber pro řízení cirkadiánního rytmu [3,5]. V tomto článku se zabýváme možnými mechanismy, které jsou základem těchto účinků, a jejich možným dopadem na lidské zdraví.
Vliv slunečních poruch na lidské zdraví

V návaznosti na práci Čiževského byly provedeny různé studie zkoumající účinky slunce na lidské zdraví (přehled byl nedávno uveden v ref. [7]). Například údaje z 6,3 milionu diagnóz provedených na základě žádosti o sanitku v Moskvě během tří let vysoké sluneční aktivity (1979-1981) ukázaly, že 85 819 infarktů myokardu bylo časově spojeno se slunečními bouřemi [8]. Po dobu 29 let byla vysoká sluneční aktivita v Minnesotě spojena se sníženou variabilitou srdeční frekvence (HRV) a 5% nárůstem kardiovaskulární úmrtnosti ve srovnání s roky klidné sluneční aktivity [9]. Podobně rozsáhlá případová křížová studie zahrnující údaje z Austrálie, Francie, Nového Zélandu, Švédska a Spojeného království dospěla k závěru, že sluneční bouře jsou spojeny s 19% nárůstem počtu mozkových příhod [10].

Sluneční aktivita ovlivňuje nejen vývoj onemocnění, ale také fyziologické funkce u zdravých jedinců. Například u astronautů ve vesmíru došlo během geomagnetické bouře k 30% snížení HRV [11]. Hormony také vykazují cyklické změny, které korelují s cyklem slunečních skvrn. U muže, který sbíral moč po dobu 15 let, tak bylo možné pozorovat statisticky významnou cyklickou variabilitu v množství 17-ketosteroidů, která odpovídala počtu slunečních skvrn v tomto období [12]. Sluneční bouře snižují hladinu melatoninu tím, že ovlivňují enzymy potřebné pro jeho biosyntézu v epifýze a sítnici [13].

Britský epidemiolog Robert Edgar Hope-Simpson tyto poznatky rozšířil, když pozoroval, že pandemie chřipky se cyklicky opakují a shodují se s obdobími vysokého výskytu slunečních skvrn [14]. Později se ukázalo, že velké lidské pandemie připisované patogenním bakteriím, virům nebo parazitům se objevují v obdobích nízkých nebo vysokých slunečních skvrn [15] [obr. 1]. Pozoruhodné je, že pandemie Covid-19 začala během minima slunečních skvrn [obr. 1], což naznačuje, že se na ní mohly podílet elektromagnetické faktory. Zatímco někteří badatelé navrhovali, že sluneční skvrny a sluneční záření mohou vyvolat pandemie zvýšením počtu mutací, které zvyšují patogenitu mikrobů [15], pozorování, že minima a maxima slunečních skvrn jsou spojena také s rozvojem několika neinfekčních onemocnění [7], naopak naznačuje, že důvodem této souvislosti může být narušení fyziologických funkcí hostitele v těchto obdobích, možná prostřednictvím poruch cirkadiánního rytmu a imunitních funkcí, které vyvolávají zánět.
Obr. 1

Obr. 1. Lidské pandemie se objevují během minim nebo maxim slunečních skvrn. Velké lidské pandemie a epidemie připisované bakteriím, virům a parazitům se vyskytovaly v obdobích vysoké nebo nízké sluneční aktivity měřené podle průměrného měsíčního počtu slunečních skvrn. Oranžové kroužky odpovídají pandemiím nebo epidemiím, které se vyskytly během maxima slunečních skvrn, zatímco zelené kroužky představují pandemie nebo epidemie, které se vyskytly během minima slunečních skvrn. Všimněte si, že pandemie Covid-19 začala v roce 2019, zatímco sluneční skvrny prakticky chyběly. Extrémní závažnost pandemie Covid-19 ve srovnání s minulými epidemiemi SARS (2003) nebo prasečí chřipky (2009) naznačuje, že kromě nízkých slunečních skvrn se na ní mohou podílet i další elektromagnetické faktory, včetně těch antropogenního původu. Obrázek převzat z Nasirpour et al. [15] se souhlasem vydavatele.

Přesto ne každý je citlivý na změny sluneční aktivity a odhaduje se, že na sluneční a geomagnetické poruchy může reagovat 10-15 % populace [4]. Fyzikální faktory, jako je zeměpisná šířka, vlhkost, teplota a atmosférický tlak, mohou také ovlivňovat úroveň magnetosenzitivity způsobem, který je zatím málo známý [16]. Někteří badatelé také navrhli, že lidé původně žijící ve vysokých zeměpisných šířkách jsou citlivější na výkyvy elektromagnetických polí a mohli si vyvinout mechanismy, jak se vyrovnat se zesílenými geomagnetickými poruchami vyskytujícími se v severních zemích [4,17].

Ve studii provedené v letech 2001-2003 bylo 33 pacientů rozděleno podle toho, zda se jednalo o hypertenzi, nebo o závažnější srdeční poruchu [16]. Většina pacientů ve skupině kardiaků byla magnetosenzitivní (80 %), zatímco menší část (20 %) hypertoniků reagovala na změny geomagnetického pole. Magnetosenzitivita se zvýšila u závažnějšího kardiálního onemocnění, což může odrážet sníženou odolnost vůči stresu u stárnoucích a nemocných lidí. Jak poznamenali Zenchenko a Breus, mohou se vyskytnout čtyři typy fyziologických reakcí na sluneční bouře, včetně kolísání v rámci normálního fyziologického rozmezí (bez příznaků), adaptace (kompenzace ze strany organismu za účelem udržení homeostázy, která může vyvolat nepříjemné pocity), selhání adaptace (a tím vyvolání příznaků) a případně i smrt [7]. Stárnutí a chronická onemocnění mohou snižovat vnitřní odolnost a predisponovat jedince k poruchám zemského elektromagnetického pole.

Na základě měření HRV a autonomních nervových reakcí byly dříve popsány dva typy lidí, kteří reagují na sluneční poruchy, a to ti, kteří reagují vyvoláním parasympatické reakce, a ti, kteří reagují zvýšením sympatického tonu [17]. Jak bylo popsáno výše, parasympatická reakce může odrážet kompenzaci za účelem udržení homeostázy, zatímco sympatická reakce může být způsobena nižší schopností udržet rovnováhu v reakci na stres. V tomto smyslu mohou možná solární a elektromagnetické poruchy přispívat k rozvoji onemocnění především u vnímavých a stárnoucích jedinců.
Schumannovy rezonance (SR): elektromagnetický gong Země

V roce 1952 Winfried Otto Schumann předpověděl, že mezi ionosférou a zemským povrchem se odrážejí slabé elektromagnetické vlny [18]. SR byly později zjištěny a připsány bleskům, které do zeměkoule nepřetržitě udeří 50-100krát za sekundu [19] a vytvářejí základní frekvenci 7,8 Hz s dalšími špičkami přibližně na 15, 21, 30 a 45 Hz [4]. Elektrické vibrace s vrcholem na frekvenci 8 Hz byly později pozorovány u různých živých organismů od zooplanktonu, hmyzu, hadů, žraloků a savců [20]. Sluneční aktivita a blesky také vytvářejí globální atmosférický elektrický obvod, nepřetržitý a značný elektrický proud neboli pohyb elektronů mezi ionosférou (obecně kladně nabitou) a Zemí (záporně nabitou).

Schumannův žák Herbert L. König zkoumal mozkové elektroencefalogramy (EEG) a všiml si podobnosti mezi základním SR o frekvenci 7,8 Hz a alfa vlnami produkovanými lidským mozkem v uvolněném, ale bdělém stavu, které rovněž spadají do rozmezí 7-14 Hz [21]. Podobně je duševní koncentrace spojena s mozkovými vlnami o frekvenci 14-30 Hz, které odpovídají frekvencím SR [22]. Na první pohled se může zdát, že mozkové vlny jsou epifenoménem neuronální aktivity a podobnost mezi EEG a SR pouhou náhodou. König však dokázal umělou tvorbou frekvencí v rozmezí 3-5 Hz u dobrovolníků snížit mentální výkonnost a ovlivnit reakční dobu, zatímco frekvence 10 Hz tyto funkce zlepšila [23].

Tato zajímavá pozorování později zopakovalo několik skupin, včetně Klimesche a jeho kolegů, kteří byli schopni zlepšit kognitivní výkon u dobrovolníků aplikací transkraniální magnetické stimulace ve frekvenci alfa [24]. U myší snižovala opakovaná transkraniální magnetická stimulace o frekvenci 15 Hz po dobu 4 týdnů zánět a příznaky deprese [25]. Elhalel a spol. prokázali, že aplikace magnetického pole o síle 90 nT a frekvenci 7,8 Hz má příznivé účinky na srdeční myocyty potkanů a snižuje poškození vyvolané H2O2 přibližně o 40 % [26]. Tyto výsledky naznačují, že lidé mohou být trvale nebo přerušovaně spojeni na hluboké úrovni se zemskými EMP a že SR mohou přinášet rozsáhlé zdravotní výhody.

Pečlivá analýza SRs ukázala, že jejich amplituda se během dne mění. Například amplituda SR se zvyšuje ráno a dosahuje maxima mezi 8. a 10. hodinou ranní, než se v noci vrátí na základní úroveň [27], což naznačuje možnou souvislost mezi SR a cirkadiánním rytmem. Zásadní experimenty provedené Rütgerem Weverem v Německu později ukázaly, že dobrovolníci, kteří byli několik týdnů udržováni v podzemním bunkru, který byl chráněn před zemským elektromagnetickým polem bez vnějšího světla, měli narušenou cirkadiánní periodu 12-56 h namísto obvyklých 24 h [28,29]. Zpoždění a desynchronizaci cyklu spánek-bdění bylo možné zvrátit umístěním generátoru elektrického pole o frekvenci 10 Hz v místnosti, což naznačuje, že SR může ovlivňovat cirkadiánní rytmus.

Cirkadiánní rytmus hraje klíčovou roli při synchronizaci tělesných funkcí podle 24hodinového cyklu den-noc. U člověka cirkadiánní rytmus řídí chování v režimu spánek-bdění, ale také hormonální, metabolické, kardiovaskulární, neurologické a imunitní funkce [30]. Environmentální podněty včetně světla, zemského elektromagnetického pole, teploty a příjmu potravy představují hlavní Zeitgebery, které rytmicitu cyklu řídí a ovlivňují. Při absenci environmentálních signálů se cirkadiánní rytmus nadále řídí volně běžící vnitřní periodou blížící se 24 h, ale nakonec dochází k narušení fáze a problémům s amplitudou, protože cyklus není správně resetován a kontrolován. Narušení cirkadiánního rytmu ovlivňuje synchronizaci a amplitudu fyziologických funkcí a může k němu dojít po jakékoli činnosti, která není synchronizována s cyklem, včetně spánkové deprivace, jet lagu, práce v nočních směnách a jídla v noci [31,32]. To ovlivňuje celou řadu buněčných funkcí (např. metabolismus, imunitu, buněčnou proliferaci) a přispívá ke vzniku zánětu a chronických onemocnění, jako je diabetes 2. typu, obezita, infekce, kardiovaskulární onemocnění a rakovina [31,32]. Vyvoláním zánětu a narušením imunitních funkcí zvyšuje narušený cirkadiánní rytmus úmrtnost v reakci na infekce dýchacích cest, jako je chřipka a Covid-19 [33,34].

V sedmnáctém století holandský matematik Christiaan Huygens pozoroval, že když jsou dvoje kyvadlové hodiny zavěšeny po určitou dobu na stejných stěnách, začnou spontánně synchronizovat svou frekvenci kmitání, i když ve vzájemně opačných směrech. Podobně může synchronizace biologických rytmů s EMP prostředí představovat mechanismus, který spontánně probíhá mezi dvěma elektromagnetickými entitami, a umožňuje tak živým organismům šetřit energii a udržovat vnitřní koherenci propojením biologických funkcí s periodickými signály prostředí. Někteří autoři navrhují, že biologické organismy se mohly během let evoluce fázově sladit s EMP prostředí [20]. Nedávný výzkum naznačuje, že oscilace mozkové aktivity jsou propojeny s několika orgány v těle, včetně nervového systému a gastrointestinálního traktu, což naznačuje, že tato forma entrainmentu může regulovat funkce orgánů [35]. K entrainmentu tělesných funkcí s EMP Země může docházet prostřednictvím přirozených elektromagnetických vln, jako jsou SR, nebo pomocí elektronů z globálního atmosférického elektrického obvodu.

Potenciální mechanismus vysvětlující výše popsané účinky slunečních bouří spočívá v tom, že mohou ovlivňovat SRs, a tím narušovat rezonanci mezi Zemí a lidským mozkem [36]. V souladu s touto hypotézou studie ukazují, že sluneční bouře vyvolávají změny základní frekvence SR, přičemž rentgenové záblesky tuto frekvenci zvyšují, zatímco sluneční protonové události ji snižují [37]. Velké sluneční bouře tedy ovlivňují především frekvenci SR, aniž by ovlivnily amplitudu signálu [38].

Změny SR korelují se změnami mozkových vln. Například Pobachenko a kol. pozorovali v reálném čase koherenci mezi změnami SR a mozkovou aktivitou v rozsahu 6-16 Hz [39]. Podobně Rollin McCraty a kolegové pozorovali, že HRV koreluje v reálném čase s výkonem SR [40]. Jiná studie ukázala, že zvýšení přirozeného výkonu SR je u lidí spojeno s vyšší HRV a parasympatickou aktivitou [41]. Zdá se tedy, že SR přinášejí zdravotní benefity, přinejmenším částečně tím, že entrainují nebo ovlivňují cirkadiánní rytmus.
Geomagnetické pole Země jako Zeitgeber

Frank A. Brown v 60. letech 20. století pozoroval, že různé organismy včetně křepelek, hlemýžďů, krabů a myší jsou při orientaci v prostoru a čase do značné míry závislé na geomagnetickém poli [42]. V roce 1978 Alexandr P. Dubrov shromáždil rozsáhlý soubor pozorování, která naznačují, že změny geomagnetického pole se shodují se změnami buněčné aktivity u celé řady organismů [3]. Například buněčné dýchání u rostlin, červů a hlodavců se synchronně měnilo s denními změnami intenzity geomagnetického pole [3]. Experimenty prováděné ve stíněném prostředí ukázaly, že živé organismy potřebují geomagnetické pole ke svému správnému fungování, neboť je nezbytné pro regulaci různých buněčných procesů, mimo jiné pro kondenzaci chromatinu, replikaci DNA, genovou expresi, buněčný cyklus, funkci enzymů a mitochondrií a buněčnou migraci a diferenciaci (přehled byl nedávno publikován v Ref. [6]). Při absenci geomagnetického pole myši nakonec ztrácejí kondici [43] a stávají se sterilními [44] a úzkostnými [45]; zatímco u lidí se projevují narušené cirkadiánní rytmy, snížený metabolismus, gastrointestinální poruchy a změněný počet imunitních buněk [46].

Ačkoli je magnetické pole často popisováno jako statické, ve skutečnosti je modulováno Sluncem a jeho intenzita se mění v průběhu dne [5,47,48]. Je pozoruhodné, že denní kolísání intenzity geomagnetického pole přesně kopíruje výše popsané SR, přičemž vrchol nastává ráno kolem 8.-10. hodiny a večer kolem 18. hodiny se vrací na bazální úroveň [48] [obr. 2A]. Lze pozorovat zjevnou korelaci mezi denní variací geomagnetického pole a ranním vrcholem cirkadiánních genů (např. PER3) a hormonů, jako je kortizol, které jsou charakteristické pro cirkadiánní rytmus [obr. 2B a C]. Několik autorů proto navrhlo, že geomagnetické pole může působit jako Zeitgeber [3,5,13] podobně jako světlo a teplota.
Obr. 2

Obr. 2. Denní změny geomagnetického pole se shodují s lidským cirkadiánním rytmem. (A) Klidné denní variace geomagnetického pole. Zelené křivky představují denní variace geomagnetického pole pro jednotlivé dny, zatímco černá křivka představuje průměrnou hodnotu. Měření byla provedena v Addis Abebě v listopadu 2012. (B) Denní variace exprese mRNA cirkadiánního markeru PER3. Data jsou vynesena vzhledem k hodinovému času a exprese představuje relativní počet kopií vůči glyceraldehyd-3-fosfát dehydrogenáze (GAPDH). (C) Denní variace hladiny kortizolu v krvi. Měření geomagnetického pole v době a místě, kde byly prováděny experimenty s PER3 a kortizolem, může přinést ještě lepší korelaci, ale zde nebylo k dispozici. Obrázek v části A je převzat z práce Joseph et al. [48] se souhlasem vydavatele. Obrázky B a C jsou reprodukovány z práce Archer et al. [100] se svolením vydavatele.

Překvapivě může být magnetické pole srdce přerušovaně synchronizováno s geomagnetickým polem, protože obě mohou oscilovat s frekvencí 0,1 Hz [49]. HRV lidí také koreluje v reálném čase s výkyvy geomagnetického pole [40]. U hmyzu mohou simulované geomagnetické bouře narušit cirkadiánní rytmus [50]. Sluneční bouře ovlivňují cirkadiánní rytmus také u lidí, snižují produkci melatoninu a zvyšují hladinu stresového hormonu kortizolu, přičemž tyto účinky jsou výraznější u pacientů s ischemickou chorobou srdeční ve srovnání se zdravými kontrolami [51]. Naopak posílení cirkadiánního rytmu lze využít ke snížení zátěže rakovinou u myší [52]. Přeladění cirkadiánního rytmu se tedy jeví jako důležitý koncept pro prevenci a léčbu chronických onemocnění.

Geomagnetické pole dosahuje v průměru 35 μT v blízkosti rovníkových oblastí a 70 μT v okolí zemských magnetických pólů. Sluneční bouře mohou vyvolat odchylky 5 μT ve vysokých zeměpisných šířkách a 1 μT v blízkosti rovníku. Z tohoto důvodu mají sluneční a geomagnetické poruchy větší účinky ve vysokých zeměpisných šířkách [4]. U živých organismů, jako jsou zebřičky, byla pozorována velká interindividuální variabilita periody, fáze a amplitudy fyziologických funkcí řízených cirkadiánním rytmem [53], která může odrážet rozdíly v magnetosenzitivitě.

Jeden z možných mechanismů spojujících geomagnetické pole a entrainment cirkadiánního rytmu zahrnuje proteiny zvané kryptochromy v sítnici [54]. U migrujících ptáků vyvolává světlo v kryptochromech sítnice tvorbu volných radikálových párů a předpokládá se, že tyto radikálové páry jsou citlivé na změny geomagnetického pole a mohou fungovat jako kompas [55]. V kontextu cirkadiánního rytmu může radikálový pár vytvořený ve flavin adenin dinukleotidu (FAD) kryptochromů fungovat jako vypínač, který může indukovat elektronový proud do blízkých tryptofanových a tyrosinových zbytků a regulovat následnou signalizaci do hodinových proteinů [56]. Kryptochromy jsou také citlivé na pomalé denní změny geomagnetického pole a mohou vést k degradaci proteinů cirkadiánního rytmu, aby resetovaly nový cirkadiánní cyklus a regulovaly ∼40 % genomu [57]. Nedávné studie naznačují, že podobný mechanismus zahrnující radikálové páry a kryptochromy může řídit cirkadiánní rytmus u různých organismů [58,59].

Další možný mechanismus zahrnuje nanočástice magnetitu, které byly zjištěny v lidském mozku, zejména v mozečku a mozkovém kmeni [60]. Paramagnetické minerály jsou již dlouho spojovány se zvýšeným růstem rostlin a zdravotními přínosy u lidí, pravděpodobně díky jejich schopnosti zesilovat geomagnetické pole [61]. Nanočástice magnetitu tedy mohou ovlivňovat konkrétní orgány, nervy a žlázy na základě časově proměnlivého geomagnetického pole. Intracelulární voda může reagovat na zesílené magnetické pole vytvořením vody z vylučovací zóny (EZ) [62] – gelovité fáze s čistým záporným nábojem, která se tvoří na hydrofilních površích, jako jsou proteiny a buněčné membrány [63] – což vede k aktivaci buněk na základě fázového přechodu s objemovou vodou [64]. Kromě toho další možný mechanismus zahrnuje atmosférické elektrony z globálního elektrického obvodu, které mohou migrovat podél linií geomagnetického pole a ovlivňovat tělesné funkce v závislosti na denní době.
Sezónnost infekčních a chronických onemocnění

Lidské buňky vykazují denní kolísání svých aktivit, včetně kolísání hladiny kortizolu, počtu krevních buněk, fungování periferních orgánů, proliferace lymfocytů a hladiny cytokinů [65]. Narušení cirkadiánního rytmu může také ovlivnit imunitní funkce a vyvolat zánět. Například u pracovníků pracujících na noční směny se projevuje vyšší výskyt běžného nachlazení se závažnějšími příznaky [66]. Chronické narušení cirkadiánního rytmu u zdravých osob, zejména u stárnoucích jedinců, může také přispívat ke snížení odolnosti vůči virovým infekcím. Narušení cirkadiánního rytmu je také hlavním rysem závažných případů Covid-19 [34].

V severských zemích, jako jsou USA, Kanada a Evropa, mají infekční onemocnění, jako jsou zarděnky, chřipka a rotavirové infekce, sezónní charakter a opakují se každý rok v zimě [67] [obr. 3A-C]. Ve skutečnosti se v tomto období zvyšuje výskyt většiny chronických onemocnění, včetně srdečních onemocnění, rakoviny, mrtvice, diabetu 2. typu, zápalu plic a onemocnění ledvin [68]. Byla vyslovena hypotéza, že nízká sluneční aktivita může vést k nedostatku vitaminu D v zimě, což může následně ovlivnit imunitní funkce. Vzhledem k tomu, že sluneční světlo může snižovat infekčnost některých patogenů, může nízká intenzita slunečního záření v zimě způsobit i vyšší zátěž patogeny. Hope-Simpson pozoroval sezónní výkyvy v epidemiích chřipky po celém světě a přičítal je výkyvům slunečního záření, nikoli však počasí [69]. Základní příčina této sezónnosti však zůstávala nejasná.
Obr. 3

Stáhnout : Stáhnout obrázek ve vysokém rozlišení (473KB)

Obr. 3. Sezónnost infekčních onemocnění ve Spojených státech. (A) Hlášené případy zarděnek a procento pozitivních případů (B) chřipky a (C) rotavirové infekce za uvedené období. Všimněte si, že k vrcholům dochází v zimních měsících. Obrázek převzat z práce Dowella [67], která je veřejně přístupná.

Na severní polokouli se SR a geomagnetické pole během roku také mění a v zimních měsících vykazují sníženou amplitudu [27,70] [obr. 4A]. Tento pokles intenzity SRs a geomagnetického pole se shoduje s výkyvy v expresi ∼23 % genů kódujících proteiny v genomu [obr. 4B a C], včetně genů souvisejících s cirkadiánním rytmem [71]. Na jižní polokouli je vzorec exprese obrácený [obr. 4D]. Pozoruhodné je, že imunitní buňky spontánně produkují prozánětlivý profil během zimy v severních zemích [71] [obr. 4E a F], což může přispívat k rozvoji chřipky a chřipce podobných příznaků, jako je horečka, únava, bolesti hlavy, kašel a zahlenění, u části populace, stejně jako ke zhoršení chronických chorobných stavů. V souladu s tím dochází v zemích jižní polokoule, jako je Austrálie a Nový Zéland, k epidemiím chřipky v zimě, což odpovídá obrácenému vzorci genové exprese ve srovnání se severními zeměmi [obr. 4D]. U chronických onemocnění je nejsilnější sezónní periodicita pozorována u srdečních onemocnění, mrtvice, onemocnění dýchacích cest a ledvin [68], což naznačuje, že srdce, mozek, plíce a ledviny jsou na EMP obzvláště citlivé.
Obr. 4

Obr. 4. Roční změny geomagnetického pole se shodují se změnami genové exprese v lidských buňkách. (A) Relativní výkon geomagnetického pole. Měření bylo provedeno v roce 2014 v Litvě. (B) Exprese 5136 genů (23 % genomu kódujícího proteiny) v lidských mononukleárních buňkách periferní krve (PBMC) vykazuje v souboru dat BABYDIET sezónnost (celogenomová významnost, P < 1,52 × 10-6). (C) Exprese genů v PBMC od astmatiků ze Spojených států. (D) Exprese genů v PBMC od astmatických subjektů v Austrálii. (E) Exprese receptoru pro interleukin-6 (IL6R) u osob z Evropy. (F) Cirkulující C-reaktivní protein (CRP) u evropských osob. Obrázek A je převzat z práce Jaruševičius et al [70], která je pod licencí Creative Commons CC BY. Obrázky B-F jsou reprodukovány z práce Dopico et al [71], která je pod licencí Creative Commons CC BY.

Bylo také prokázáno, že velké množství biologických jevů pozorovaných v průběhu roku, jako je počet bílých krvinek, dýchání rostlin, schopnost řas redukovat dusičnany, rychlost metabolismu fazolí a růst trávy, je synchronní s ročními změnami intenzity geomagnetického pole [3]. Zdá se tedy, že globální elektrický obvod, SR a geomagnetické pole nejen regulují a ovlivňují cirkadiánní rytmus u různých organismů, ale mohou se podílet i na sezónnosti lidských onemocnění.
Účinky elektromagnetického znečištění

Kromě přirozených EMP Země mohou lidský organismus a cirkadiánní rytmus ovlivňovat také antropogenní zdroje elektromagnetického znečištění. Technologické revoluce spojené s používáním elektřiny, internetu a bezdrátových telekomunikací výrazně zvýšily naši expozici neionizujícímu elektromagnetickému záření. Například úroveň radiofrekvenčního elektromagnetického záření v okolí pásma 1 GHz používaného zejména pro bezdrátová zařízení se zvýšila přibližně 1018krát ve srovnání s přirozenými základními úrovněmi [72]. Moderní elektrická a bezdrátová zařízení, jako jsou světelné diody (LED), chytré telefony, Wi-Fi a přenosné počítače, jsou v dnešní době všeobecně považována za nezbytnou vymoženost. Stále více vědců a občanů však vyjadřuje obavy ze zdravotních rizik spojených s jejich nerozlišujícím používáním [[72], [73], [74], [75]]. Ačkoli je tento výzkum stále kontroverzní, dlouhodobé používání mobilních telefonů a bezdrátových zařízení se podílí na vzniku poruch pozornosti a hyperaktivity, kognitivních poruch, neplodnosti, neurodegenerativních poruch, problémů s imunitním systémem, kardiovaskulárních onemocnění a rakoviny [[72], [73], [74]].

Bezpečnostní normy pro mobilní telefony jsou založeny pouze na tepelných účincích v krátkodobém horizontu (6 nebo 30 minut expozice), zatímco dlouhodobá bezpečnost věží a antén mobilních telefonů nebyla plně prozkoumána. V současné době je však zřejmé, že živé organismy reagují na slabé změny EMP, jako je výše popsané působení na kryptochromy, které mohou ovlivňovat cirkadiánní rytmus [5,56]. Kromě toho byly přehlédnuty důležité aspekty expozice radiofrekvencím v reálném čase, včetně trvalého působení více zdrojů, polarizace signálu, citlivosti specifických orgánů nebo věkových skupin, kombinované expozice s jinými toxiny prostředí a interference s přirozenými EMP Země. Nesčetné studie prokázaly, že bezdrátové radiofrekvence o nízké intenzitě, jako jsou ty, které produkují mobilní telefony a antény, mohou vyvolat biologické účinky, aniž by ovlivnily tělesnou teplotu [75,76]. Bezdrátové elektromagnetické vlny mohou například vyvolat poškození a oxidaci DNA, inhibovat mitochondrie a produkci energie, aktivovat napěťově závislé vápníkové kanály, indukovat buněčný stres a proteiny tepelného šoku, měnit imunitní funkce a ovlivňovat hematoencefalickou bariéru [75,76]. Pozoruhodné je, že u laboratorních zvířat bylo prokázáno, že účinky bezdrátového elektromagnetického záření jsou tlumeny inhibitory napěťově závislých vápníkových kanálů, což naznačuje, že tyto proteiny se podílejí na netepelných účincích vyvolaných bezdrátovými elektromagnetickými vlnami [77]. Jiné studie však nezaznamenaly žádné škodlivé účinky na některé z těchto markerů, pravděpodobně kvůli rozdílům v metodikách a dalším faktorům, což dále oddaluje přijetí škodlivých účinků bezdrátových elektromagnetických polí.

Nástup internetu věcí (IoT) a bezdrátové sítě 5G považuje mnoho odborníků za velkou hrozbu pro lidské zdraví [75]. 5G se opírá o rádiové frekvence používané u předchozích sítí (rozsah MHz), ale také o vyšší mikrovlnné frekvence (1-100 GHz), které spadají do milimetrového rozsahu (30-300 GHz). Vzhledem k tomu, že tyto mikrovlny vyšších frekvencí jsou částečně blokovány stěnami budov, deštěm a vegetací, plánovalo se zvýšení počtu antén a jejich výkonové intenzity, což může výrazně zvýšit úroveň expozice. Tyto úrovně ozáření se dále násobí počtem telekomunikačních společností v každém regionu (obvykle 2 až 6), které instalují antény na stejných místech (kromě stávajících věží 3G a 4G).

Ačkoli zatím nebyly provedeny žádné bezpečnostní studie, které by posoudily zdravotní účinky sítě 5G, která ještě není plně zavedena, předběžné studie ukazují, že život v těsné blízkosti antén 5G může vést k mikrovlnné nemoci [78], což je stav zjištěný u provozovatelů radarů chronicky vystavených vysokým úrovním mikrovln a charakterizovaný příznaky podobnými chřipce, jako jsou bolesti hlavy, horečka, únava, průjem, zvracení, hučení v uších, závratě, bolesti těla, špatná koncentrace, kardiovaskulární abnormality, nespavost a úzkost [79]. V různých městech po celém světě došlo k rozsáhlým protestům veřejnosti a zdravotních odborníků a několik mezinárodních výzev požadovalo moratorium na bezpečnost 5G. Tyto varovné signály a obavy o bezpečnost však byly ignorovány a většina zemí se vrhla do zavádění této nové bezdrátové technologie, včetně desítek tisíc satelitů na nízké oběžné dráze, které již byly schváleny k poskytování vysokorychlostního internetu do všech koutů Země. Možnost, že tento nový zdroj elektromagnetického znečištění může ovlivňovat lidský cirkadiánní rytmus a vyvolávat záněty u starých a nemocných jedinců, je třeba ještě prozkoumat.

Epidemiologické studie a neoficiální pozorování ukazují, že lidé žijící v blízkosti věží a antén mobilních telefonů vykazují vyšší výskyt bolestí hlavy, hučení v uších, závratí, problémů s koncentrací, únavy, úzkosti, nespavosti, depresí a zvýšený počet sebevražd, neurodegenerativních onemocnění a rakoviny [80]. Na základě epidemiologických studií a metaanalýz elektrických a magnetických polí a dlouhodobého používání mobilních telefonů klasifikovala Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) bezdrátové radiofrekvence jako pravděpodobně karcinogenní pro člověka [81]. Bezpečnostní pokyny založené na tepelných účincích jsou zjevně nedostatečné.

Nedostatečné přijetí škodlivých účinků bezdrátových elektromagnetických polí veřejností může být způsobeno tím, že elektromagnetická pole zřejmě u velké většiny mladých a zdravých jedinců krátkodobě nevyvolávají zjevné příznaky. Jiná situace však může být u starých osob a osob s chronickými onemocněními, které vykazují sníženou odolnost vůči různým formám stresu. Snížená odolnost vůči stresu u starších jedinců a lidí s chronickými onemocněními se připisuje různým faktorům, včetně snížené amplitudy nebo fázového posunu cirkadiánního rytmu [12]. Narušený cirkadiánní rytmus může vést k prozánětlivému profilu imunitních buněk, což je stav nazývaný také inflammaging, který může přispívat k progresi onemocnění.

V kontextu pandemie Covid-19 jsou některé příznaky dlouholetého onemocnění Covid-19, které postihuje 50 % případů v USA, velmi podobné mikrovlnné nemoci [79]. Zatímco u obou onemocnění se vyskytují příznaky, které jsou běžné a nespecifické, jako je horečka, únava, bolesti hlavy, překrvení a kašel, jiné příznaky mohou být charakterističtější pro mikrovlnnou toxicitu, včetně hučení v uších, ztráty čichu, bolesti v zadní části lebky (mozkovém kmeni), závratí, nevolnosti, bušení srdce, potíží se soustředěním, kognitivní dysfunkce, úzkosti a nespavosti. Ačkoli všechny tyto příznaky byly přisuzovány infekci SARS-CoV-2, existuje možnost, že alespoň některé z těchto příznaků mohou být způsobeny toxicitou mikrovln. Allan H. Frey například pozoroval, že někteří operátoři radarů slyší mikrovlny jako zvonění a cvakání [82], což je dnes známé jako „Freyův efekt“. Radiofrekvenční vlny z mobilních telefonů mohou také vyvolávat úzkost tím, že snižují počet pyramidových neuronů v hipokampu u hlodavců [83]. U některých lidí může vystavení radiofrekvenci vyvolat závratě a nevolnost [84] a také srdeční změny, například arytmii, s možným podílem na kardiovaskulárních onemocněních [85].

Bylo zjištěno, že radiofrekvence v rozsahu MHz – podobné těm, které vyzařují mobilní telefony a antény bezdrátových telekomunikací – mohou narušit magnetorecepci u stěhovavých ptáků [[86], [87], [88]]. Cirkadiánní rytmus hmyzu, potkanů a savců mohou narušit rádiové frekvence používané pro mobilní telefony a antény [89]. Existuje možnost, že bezdrátové antény a satelity na nízkých oběžných drahách mohou ovlivňovat cirkadiánní rytmus a lidské zdraví tím, že ovlivňují globální elektrický obvod, místní geomagnetické pole nebo snímání zemských EMP lidským tělem.

Zajímavé je, že antropogenní EMP mohou inhibovat mitochondriální metabolismus a produkci ATP. Například pokusy na včelách vystavených záření mobilních telefonů po dobu 10 minut vedly ke zvýšení cholesterolu, triglyceridů a glukózy do lymfy [90], pravděpodobně v důsledku inhibice mitochondrií a uvolňování těchto živin zpět do oběhového systému. Elektromagnetické záření z mobilních telefonů, notebooků a elektrických zařízení může inhibovat mitochondrie produkcí reaktivních forem kyslíku a vyvoláním úniku elektronů z elektronového transportního řetězce [91]. Tato pozorování mohou mít vliv na rozvoj diabetu 2. typu, kardiovaskulárních onemocnění, neurodegenerativních onemocnění a předčasného stárnutí, které jsou všechny spojeny s mitochondriálními defekty [75,92]. Badatelé jako Leif G. Salford – který učinil pozorování, že radiofrekvence o nízké intenzitě mohou u hlodavců prolomit hematoencefalickou bariéru – předpokládali, že antropogenní mikrovlny mohou vyvolat biologické účinky interferencí s endogenními elektromagnetickými signály [22], které byly poprvé popsány badateli jako Herbert Fröhlich a později bylo zjištěno, že vyvolávají změny konformace proteinů netermálním způsobem [93].

Byly navrženy různé mechanismy vysvětlující škodlivé účinky člověkem vytvořených elektromagnetických polí pozorované na lidské zdraví. Přesto jsou tisíce studií prokazujících netepelné účinky mikrovln o nízké intenzitě nadále ignorovány [[72], [73], [74], [75],80]. Dokud si více lidí neuvědomí nepříznivý vliv člověkem vytvářených EMP na lidské zdraví a přírodu obecně, zaslouží si potenciální přínosy navrhování technologií a prostředí, které jsou k elektromagnetickým biologickým vlivům šetrnější, větší pozornost.
Opětovné spojení se Zemí a přírodou

Uzemnění neboli „earthing“ znamená přímý kontakt se zemí, kdy stojíte bosí nebo ležíte na zemi. Boty a podlahy ze syntetických, nevodivých materiálů mohou blokovat SR nebo elektrony z globálního elektrického obvodu. Stejně tak některé materiály používané při stavbě moderních domů a budov mohou tlumit nebo zkreslovat geomagnetické pole, zejména pokud jsou použity kovy jako v případě železobetonových konstrukcí. Vyšší amplituda SR je detekována ve venkovských oblastech ve srovnání s průmyslovými oblastmi [94], což naznačuje některé formy rušení v důsledku stínění nebo antropogenních EMP. Městský životní styl je tedy pravděpodobně spojen s oslabením nebo maskováním přirozených EMP.

Hlavním důvodem uzemnění je skutečnost, že lidské tělo se vyvíjelo při přímém kontaktu se zemí. Viděli jsme, že zemské EMP je pro člověka zdraví prospěšné, pokud není narušeno slunečními bouřemi, slunečními skvrnami nebo sezónními výkyvy geomagnetického pole. Předběžné klinické studie ukázaly, že uzemnění přináší celou řadu zdravotních výhod, včetně snížení zánětů, bolesti, únavy, krevního tlaku a příznaků autoimunitních onemocnění [95].

James L. Oschman navrhl, že uzemnění může pomáhat řídit cirkadiánní rytmus [96], a tuto hypotézu podporuje několik pozorování. Bylo například prokázáno, že uzemnění zvyšuje mozkové vlny alfa [97], které jsou pozorovány nejen v uvolněném duševním stavu, ale také vykazují podobnost s výše popsaným základním SR. Uzemnění zlepšuje spánek a normalizuje vylučování kortizolu a melatoninu [98]. Lidé, kteří spí uzemněni, uvádějí lepší kvalitu spánku a vykazují sníženou hladinu nočního kortizolu [98]. Hladiny kortizolu sledované během dne byly také více synchronizovány s cirkadiánním rytmem. Neoficiální důkazy naznačují, že uzemnění může snížit účinky jet lagu, pravděpodobně posílením účinků SR. Pokud uzemnění poskytuje výhody prostřednictvím zemských EMP a elektronů z globálního elektrického obvodu, je pravděpodobné, že sluneční skvrny, sluneční bouře, sezónní oslabení geomagnetického pole a lokální geomagnetické anomálie mohou tyto účinky občas narušit.
Závěr a budoucí perspektivy

Mnohá zde popsaná pozorování naznačují, že časově proměnlivé atmosférické a zemské elektrony, SR a geomagnetické pole mohou poskytovat environmentální signály, které řídí cirkadiánní rytmus a ovlivňují celou řadu fyziologických funkcí. Cyklické a spontánní změny sluneční aktivity a geomagnetického pole mohou narušovat lidský cirkadiánní rytmus a přispívat k rozvoji infekčních a chronických onemocnění. Na změny sluneční a geomagnetické aktivity však obvykle reaguje pouze část populace; jejich náchylnost může být způsobena stárnutím, existujícími chronickými chorobami nebo sníženou odolností vůči stresu. Rozhodující roli v reakci na elektromagnetické poruchy může hrát aktuální zdravotní stav jedince a jeho genetická výbava. V tomto případě může zachování zdraví prostřednictvím správné výživy, pravidelného pohybu, přiměřeného vystavení slunečnímu záření, přerušovaného půstu, příjmu fytochemikálií, stopových minerálů a vitaminů a vyhýbání se toxinům pomoci zabránit rozvoji symptomů a chronických onemocnění navzdory změnám v elektromagnetickém kontextu Země. Přijetí vhodných elektromagnetických hygienických opatření doma, v kanceláři a při každodenních činnostech může rovněž pomoci jednotlivcům udržet nebo znovu získat zdraví. Kromě toho představují velké změny antropogenních elektromagnetických polí environmentální zátěž, která může různými způsoby ovlivnit lidské zdraví.

Velké lidské pandemie se vyskytují v obdobích minim a maxim slunečních skvrn [15], což naznačuje, že elektromagnetické faktory mohly hrát roli v pandemii Covid-19. Mohly se na ní podílet i další elektromagnetické faktory, včetně sezónního oslabení geomagnetického pole a environmentálních faktorů, jako jsou místní geomagnetické anomálie a internetové satelity na nízkých oběžných drahách, což je oblast, která vyžaduje další výzkum. Zůstává nejasné, jak mohlo nedávné zvýšení elektromagnetického znečištění z bezdrátových zařízení, antén mobilních telefonů a satelitů na nízké oběžné dráze ovlivnit imunitní systém a lidské zdraví obecně. Těmto elektromagnetickým faktorům je třeba věnovat další pozornost, protože od začátku pandemie byl celosvětově pozorován velký nárůst nadměrné úmrtnosti (tj. více než čtyřikrát vyšší než úmrtnost na Covid-19) [99].

Při zpětném pohledu se zdá, že starověké duchovní tradice měly pravdu, když věřily, že existuje spojení mezi Sluncem, Zemí a lidským tělem. Jelikož je lidské tělo citlivé na přirozená i antropogenní elektromagnetická pole, mohou nedávné pokroky v oblasti bioelektromagnetismu, cirkadiánních rytmů a uzemnění, stejně jako lepší pochopení rušení elektromagnetickým znečištěním způsobeným člověkem, pomoci udržet optimální zdraví a omezit rozvoj chronických onemocnění.
Prohlášení o vyloučení odpovědnosti

J.D.Y. je předsedou představenstva společnosti Chang Gung Biotechnology. J.M., D.M.O. a J.D.Y. jsou uvedeni na patentech, které společně vlastní Chang Gung University a Chang Gung Biotechnology a které se týkají přípravy a používání doplňků stravy. G.C. je ředitelem a předsedou správní rady Earthing Institute.
Poděkování

Práce autorů je podporována Institutem nových věd a medicíny Primordia a grantem MOST109-2311-B-182-001-MY2 Ministerstva vědy a technologie Tchaj-wanu. Omlouváme se autorům, jejichž práce nemohly být citovány z důvodu omezení počtu odkazů.
Odkazy

[1]
A.L. Chizhevsky
Pozemská ozvěna slunečních bouří
(2. vyd.), Mysl, Moskva (1973).
Google Scholar
[2]
A.S. Presman
Elektromagnetická pole a život
Springer, New York (1970)
Google Scholar
[3]
A.P. Dubrov
Geomagnetické pole a život: geomagnetobiologie.
Plenum Press, New York (1978)
Google Scholar
[4]
S.J. Palmer, M.J. Rycroft, M. Cermack
Sluneční a geomagnetická aktivita, extrémně nízkofrekvenční magnetická a elektrická pole a lidské zdraví na zemském povrchu.
Surv Geophys, 27 (2006), s. 557-595.
CrossRefView in ScopusGoogle Scholar
[5]
A.R. Liboff
Proč jsou živé organismy citlivé na slabá magnetická pole?
Electromagn Biol Med, 33 (3) (2014), pp. 241-245
CrossRefView in ScopusGoogle Scholar
[6]
W. Erdmann, H. Kmita, J.Z. Kosicki, L. Kaczmarek
Jak geomagnetické pole ovlivňuje život na Zemi - integrovaný přístup ke geomagnetobiologii.
Orig Life Evol Biosph, 51 (2021), s. 231-257.
CrossRefView in ScopusGoogle Scholar
[7]
T.A. Zenchenko, T.K. Breus
Možný vliv faktorů kosmického počasí na různé fyziologické systémy lidského organismu.
Atmosféra, 12 (2021), s. 346
CrossRefView in ScopusGoogle Scholar
[8]
T.K. Breus, F.I. Komarov, M.M. Musin, I.V. Naborov, S.I. Rapoport.
Heliogeofyzikální faktory a jejich vliv na cyklické procesy v biosféře (v ruštině).
Itogi Nauki I Techniki: Medicinskaja geografica, 18 (1989), s. 138-142
Zobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[9]
G. Cornélissen, F. Halberg, T. Breus, E.V. Syutkina, R. Baevsky, A. Weydahl, et al.
Nefotické solární asociace variability srdeční frekvence a infarktu myokardu.
J Atmos Sol Terr Phys, 64 (2002), s. 707-720.

Zobrazit PDFZobrazit článek

Zobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[10]
V.L. Feigin, P.G. Parmar, S. Barker-Collo, D.A. Bennett, C.S. Anderson, A.G. Thrift, et al.
Geomagnetické bouře mohou vyvolat cévní mozkovou příhodu: důkazy ze 6 rozsáhlých populačních studií v Evropě a v Australasii.
Stroke, 45 (6) (2014), pp. 1639-1645
Zobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[11]
R.M. Baevsky, V.M. Petrov, G. Cornelissen, F. Halberg, K. Orth-Gomer, T. Akerstedt, et al.
Metaanalýza variability srdeční frekvence, expozice geomagnetickým bouřím a riziko ischemické choroby srdeční.
Scr Med (Brno), 70 (4-5) (1997), pp. 201-206
Zobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[12]
F. Halberg, G. Cornélissen, C.H. Chen, G.S. Katinas, K. Otsuka, Y. Watanabe, et al.
Chronobiologie: časové struktury, chronomy, měřitelný průběh stárnutí, rizikové syndromy nemocí a vesmír.
J Anti Aging Med, 3 (2000), s. 67-90.
CrossRefView in ScopusGoogle Scholar
[13]
G. Cremer-Bartels, K. Krause, G. Mitoskas, D. Brodersen
Magnetické pole Země jako další zeitgeber pro endogenní rytmy?
Naturwissenschaften, 71 (11) (1984), s. 567-574.
Zobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[14]
R. Hope-Simpson
Sluneční skvrny a chřipka: korelace
Nature, 275 (1978), s. 86
CrossRefGoogle Scholar
[15]
M.H. Nasirpour, A. Sharifi, M. Ahmadi, S. Jafarzadeh Ghoushchi
Odhalení vztahu mezi sluneční aktivitou a COVID-19 a předpověď možných budoucích virů pomocí vícestupňové autoregrese (MSAR).
Environ Sci Pollut Res Int, 28 (28) (2021), s. 38074-38084
CrossRefView in ScopusGoogle Scholar
[16]
T.K. Breus, V.N. Binhi, A.A. Petrukovich
Magnetický faktor slunečních terestrických vztahů a jeho vliv na lidský organismus: fyzikální problémy a perspektivy výzkumu.
Phys Usp, 59 (2016), s. 502-510
Zobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[17]
S. Chernouss, A. Vinogradov, E. Vlassova
Geofyzikální nebezpečí pro lidské zdraví v cirkumpolárním polárním pásu: důkaz vztahu mezi kolísáním srdeční frekvence a elektromagnetickými poruchami.
Nat Hazards, 23 (2001), s. 121-135.
Zobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[18]
W.O. Schumann
O nezářivých vlastních vibracích vodivé koule obklopené vrstvou vzduchu a ionosférickým obalem (v němčině).
Z Naturforsch, 7 (1952), s. 149
CrossRefGoogle Scholar
[19]
H.J. Christian, R.J. Blakeslee, D.J. Boccippio, W.L. Boeck, D.E. Buechler, K.T. Driscoll, et al.
Global frequency and distribution of lightning as observed from space by the Optical Transient Detector (Globální četnost a rozložení blesků pozorovaných z vesmíru pomocí optického detektoru přechodových jevů).
J Geophys Res, 108 (2003), s. 1-15.
Zobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[20]
C. Price, E. Williams, G. Elhalel, D. Sentman
Přirozená pole ELF v atmosféře a v živých organismech
Int J Biometeorol, 65 (1) (2021), s. 85-92.
CrossRefView in ScopusGoogle Scholar
[21]
H.L. König
Změny chování u lidských subjektů v souvislosti s elektrickými poli ELF
M.A. Persinger (Ed.), ELF and VLF electromagnetic fields, Plenum Press, New York (1974), s. 81-99.
CrossRefView in ScopusGoogle Scholar
[22]
L.G. Salford, H. Nittby, A. Brun, G. Grafstrom, L. Malmgren, M. Sommarin, et al.
Mozek savců v elektromagnetických polích navržených člověkem se zvláštním zřetelem na funkci hematoencefalické bariéry, poškození neuronů a možné fyzikální mechanismy.
Prog Theor Phys, 173 (2008), s. 283-309.
CrossRefView in ScopusGoogle Scholar
[23]
H. König
Biologické účinky extrémně nízkofrekvenčních elektrických jevů v atmosféře.
J Interdiscip Cycle Res, 2 (1971), s. 317-323.
CrossRefView in ScopusGoogle Scholar
[24]
W. Klimesch, P. Sauseng, C. Gerloff
Zlepšení kognitivního výkonu pomocí opakované transkraniální magnetické stimulace na individuální lidské frekvenci alfa.
Eur J Neurosci, 17 (5) (2003), s. 1129-1133.
CrossRefView in ScopusGoogle Scholar
[25]
C. Zuo, H. Cao, F. Feng, G. Li, Y. Huang, L. Zhu, et al.
Opakovaná transkraniální magnetická stimulace působí protizánětlivě prostřednictvím modulace aktivace glií u myší s chronickou nepředvídatelnou depresí vyvolanou mírným stresem.
Int Immunopharm, 109 (2022), Článek 108788
Zobrazit PDFZobrazit článekZobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[26]
G. Elhalel, C. Price, D. Fixler, A. Shainberg
Kardioprotekce před stresovými stavy pomocí slabých magnetických polí v pásmu Schumannovy rezonance.
Sci Rep, 9 (1) (2019), s. 1645
Zobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[27]
H. Zhou, H. Yu, B. Cao, X. Qiao
Denní a sezónní variace parametrů Schumannovy rezonance pozorované na čínských observatořích.
J Atmosph Solar-Terr Phys, 98 (2013), s. 86-96.
Zobrazit PDFZobrazit článekZobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[28]
R. Wever
Vliv elektrických polí na cirkadiánní rytmicitu u mužů.
Life Sci Space Res, 8 (1970), s. 177-187
Zobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[29]
R. Wever
Lidské cirkadiánní rytmy pod vlivem slabých elektrických polí a různé aspekty těchto studií.
Int J Biometeorol, 17 (3) (1973), s. 227-232.
Zobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[30]
A. Patke, M.W. Young, S. Axelrod
Molekulární mechanismy a fyziologický význam cirkadiánních rytmů.
Nat Rev Mol Cell Biol, 21 (2) (2020), s. 67-84.
CrossRefZobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[31]
S.J. Carter, H.J. Durrington, J.E. Gibbs, J. Blaikley, A.S. Loudon, D.W. Ray, et al.
A matter of time: study of circadian clocks and their role in inflammation (Otázka času: studie cirkadiánních hodin a jejich role v zánětu).
J Leukoc Biol, 99 (4) (2016), pp. 549-560
Zobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[32]
S. Panda
Cirkadiánní fyziologie metabolismu
Science, 354 (6315) (2016), s. 1008-1015
CrossRefView in ScopusGoogle Scholar
[33]
S. Sengupta, S.Y. Tang, J.C. Devine, S.T. Anderson, S. Nayak, S.L. Zhang, et al.
Cirkadiánní kontrola plicního zánětu při chřipkové infekci.
Nat Commun, 10 (1) (2019), s. 4107
Google Scholar
[34]
A. Giri, A. Srinivasan, I.K. Sundar
COVID-19: spánek, cirkadiánní rytmy a imunita – repurposing léků a chronoterapeutik pro SARS-CoV-2.
Front Neurosci, 15 (2021), Článek 674204
Zobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[35]
A. Young, T. Hunt, M. Ericson
Nejpomalejší společná rezonance: přehled oscilací elektromagnetického pole mezi centrální a periferní nervovou soustavou.
Front Hum Neurosci, 15 (2022), Článek 796455
Zobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[36]
N. Cherry
Schumannovy rezonance, pravděpodobný biofyzikální mechanismus účinků sluneční/geomagnetické aktivity na lidské zdraví.
Nat Hazards, 26 (2002), s. 279-331.
Zobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[37]
B. Singh, R. Tyagi, Y. Hobara, M. Hayakawa
Rentgenové záření a sluneční protonové události vyvolané změnami frekvence prvního módu Schumannovy rezonance pozorované na stanici Agra v Indii v nízkých zeměpisných šířkách.
J Atmos Sol Terr Phys, 113 (2014), s. 1-9
Zobrazit PDFZobrazit článekGoogle Scholar
[38]
G. Sátori, E. Williams, C. Price, R. Boldi, A. Koloskov, Y. Yampolski, et al.
Vliv energetických slunečních emisí na Schumannovy rezonance v dutině země-ionosféra.
Surv Geophys, 37 (2016), s. 757-789
CrossRefView in ScopusGoogle Scholar
[39]
S.V. Pobachenko, A.G. Kolesnik, A.S. Borodin, V.V. Kaliuzhin.
Souvislost parametrů elektroencefalogramů lidského mozku a elektromagnetických polí Schumanova rezonátoru na základě monitorovacích studií (v ruštině).
Biofizika, 51 (3) (2006), s. 534-538
Zobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[40]
R. McCraty, M. Atkinson, V. Stolc, A.A. Alabdulgader, A. Vainoras, M. Ragulskis.
Synchronizace rytmů lidského autonomního nervového systému s geomagnetickou aktivitou u lidských subjektů.
Int J Environ Res Publ Health, 14 (7) (2017), s. 770
CrossRefView in ScopusGoogle Scholar
[41]
A. Alabdulgader, R. McCraty, M. Atkinson, Y. Dobyns, A. Vainoras, M. Ragulskis, et al.
Dlouhodobá studie reakcí variability srdeční frekvence na změny slunečního a geomagnetického prostředí.
Sci Rep, 8 (1) (2018), s. 2663
Zobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[42]
F.A. Brown
Reakce na všudypřítomné geofyzikální faktory a problém biologických hodin
Cold Spring Harbor Symp Quant Biol, 25 (1960), s. 57-71.
CrossRefView in ScopusGoogle Scholar
[43]
Technické zprávy NASA. A review of the biological effects of very low magnetic fields, https://www.degruyter.com/document/doi/10.1515/reveh-2021-0026/html/;1970 [přístup 10. července 1970].
Google Scholar
[44]
E.E. Fesenko, L.M. Mezhevikina, M.A. Osipenko, R.Y. Gordon, S.S. Khutzian.
Vliv „nulového“ magnetického pole na ranou embryogenezi u myší
Electromagn Biol Med, 29 (1-2) (2010), s. 1-8
CrossRefView in ScopusGoogle Scholar
[45]
H.M. Ding, X. Wang, W.C. Mo, L.L. Qin, S. Wong, J.P. Fu, et al.
Hypomagnetická pole způsobují úzkost u dospělých myších samců.
Bioelectromagnetics, 40 (1) (2019), pp. 27-32
CrossRefView in ScopusGoogle Scholar
[46]
J.S. Janicki
Magnetobiologie, základní procesy v organismu pod vlivem magnetického pole (v polštině).
J.S. Janicki (Ed.), Aplikace magnetického pole v terapii, PIW Primax Medic, Poznaň (2009), s. 30-46.
Zobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[47]
Y. Yamazaki, A. Maute
Sq a EEJ – přehled denních změn geomagnetického pole způsobených ionosférickými dynamo proudy.
Space Sci Rev, 206 (2017), s. 299-405.
CrossRefZobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[48]
O.O. Joseph, Y. Yamazaki, P.J. Cilliers, P. Baki, C.M. Ngwira, C. Mito
Studie odezvy rovníkové ionizační anomálie nad sektorem východní Afriky během geomagnetické bouře z 13. listopadu 2012.
Adv Space Res, 55 (2015), s. 2863-2872
Zobrazit PDFZobrazit článekZobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[49]
R. McCraty, A. Al Abdulgader
Vědomí, lidské srdce a prostředí globálního energetického pole.
Cardiol Vasc Res, 5 (2021), s. 1-19.
Zobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[50]
V. V. Krylov, N. P. Kantserova, L. A. Lysenko, E. A. Osipova.
Simulovaná geomagnetická bouře se nesynchronizuje s denní geomagnetickou variací ovlivňující aktivitu kalpainu u plotice a velkého plže v rybníce.
Int J Biometeorol, 63 (2) (2019), s. 241-6
Google Scholar
[51]
S.I. Rapoport, N.K. Malinovskaia, V.N. Oraevskii, F.I. Komarov, A.M. Nosovskii, L. Vetterberg.
Vliv poruch přirozeného magnetického pole Země na produkci melatoninu u pacientů s ischemickou chorobou srdeční
Klin Med (Mosc), 75 (6) (1997), s. 24-26
Google Scholar
[52]
S. Kiessling, L. Beaulieu-Laroche, I.D. Blum, D. Landgraf, D.K. Welsh, K.F. Storch, et al.
Posílení funkce cirkadiánních hodin v nádorových buňkách inhibuje růst nádoru.
BMC Biol, 15 (1) (2017), s. 13
Zobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[53]
V.V. Krylov, E.I. Izvekov, V.V. Pavlova, N.A. Pankova, E.A. Osipova.
Cirkadiánní rytmy v chování zebřiček (Danio rerio) a zdroje jejich variability.
Biol Rev Camb Phil Soc, 96 (3) (2021), s. 785-97
Google Scholar
[54]
C.D. Abeyrathne, M.N. Halgamuge, P.M. Farrell
Vliv magnetického pole na biologické hodiny prostřednictvím mechanismu radikálového páru.
World Acad Sci Eng Tech, 64 (2010), s. 18-23
Google Scholar
[55]
R. Wiltschko, C. Nießner, W. Wiltschko
Magnetický kompas ptáků: úloha kryptochromu.
Front Physiol, 12 (2021), Článek 667000
Zobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[56]
T. Ritz, T. Yoshii, C. Helfrich-Foerster, M. Ahmad
Kryptochrom: fotoreceptor s vlastnostmi magnetoreceptoru?
Commun Integr Biol, 3 (1) (2010), s. 24-27.
CrossRefView in ScopusGoogle Scholar
[57]
A.K. Michael, J.L. Fribourgh, R.N. Van Gelder, C.L. Partch
Živočišné kryptochromy: rozdílné role ve vnímání světla, cirkadiánním měření času a dalších aspektech.
Photochem Photobiol, 93 (1) (2017), s. 128-140
CrossRefView in ScopusGoogle Scholar
[58]
T. Yoshii, M. Ahmad, C. Helfrich-Förster
Kryptochrom zprostředkovává světelně závislou magnetosenzitivitu cirkadiánních hodin u drozofily.
PLoS Biol, 7 (2009), Článek e1000086
CrossRefView in ScopusGoogle Scholar
[59]
V.V. Krylov, E.I. Izvekov, V.V. Pavlova, N.A. Pankova, E. Osipova
Magnetické fluktuace řídí cirkadiánní rytmus lokomotorické aktivity u zebřiček: může se na nich podílet kryptochrom?
Biology, 11 (4) (2022), s. 591
CrossRefView in ScopusGoogle Scholar
[60]
S.A. Gilder, M. Wack, L. Kaub, S.C. Roud, N. Petersen, H. Heinsen, et al.
Distribuce nosičů magnetické remanence v lidském mozku.
Sci Rep, 8 (1) (2018), Článek 11363
Zobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[61]
P.S. Callahan
Paramagnetismus: znovuobjevení tajné síly růstu přírody.
Greeley: Acres (1995)
Google Scholar
[62]
V. Shalatonin, G.H. Pollack
Magnetická pole indukující vylučovací zóny ve vodě
PLoS One, 17 (5) (2022), Článek e0268747
CrossRefView in ScopusGoogle Scholar
[63]
G.H. Pollack
Čtvrtá fáze vody: mimo pevnou, kapalnou a plynnou fázi
Ebner & Sons, Seattle (2013)
Google Scholar
[64]
G.H. Pollack
Buňky, gely a motory života: nový, sjednocující přístup k fungování buněk
Ebner & Sons, Seattle (2001)
Google Scholar
[65]
T. Lange, S. Dimitrov, J. Born
Vliv spánku a cirkadiánního rytmu na imunitní systém člověka.
Ann N Y Acad Sci, 1193 (2010), s. 48-59
CrossRefView in ScopusGoogle Scholar
[66]
B. Loef, D. van Baarle, A.J. van der Beek, E.A.M. Sanders, P. Bruijning-Verhagen, K.I. Proper
Práce na směny a respirační infekce u zdravotnických pracovníků
Am J Epidemiol, 188 (3) (2019), s. 509-517
CrossRefView in ScopusGoogle Scholar
[67]
S.F. Dowell
Sezónní rozdíly ve vnímavosti hostitele a cykly některých infekčních onemocnění
Emerg Infect Dis, 7 (3) (2001), pp. 369-374
Zobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[68]
Scientific American. COVID-19 je nyní třetí nejčastější příčinou úmrtí v USA, https://www.scientificamerican.com/article/covid-19-is-now-the-third-leading-cause-of-death-in-the-u-s1/; 2020 [přístup 10. října 2020] .
Google Scholar
[69]
R.E. Hope-Simpson
Přenos epidemické chřipky
Springer, New York (1992)
Google Scholar
[70]
G. Jaruševičius, T. Rugelis, R. McCraty, M. Landauskas, K. Berskiene, A. Vainoras
Korelace mezi změnami lokálního zemského magnetického pole a případy akutního infarktu myokardu.
Int J Environ Res Publ Health, 15 (3) (2018), s. 399
CrossRefView in ScopusGoogle Scholar
[71]
X.C. Dopico, M. Evangelou, R.C. Ferreira, H. Guo, M.L. Pekalski, D.J. Smyth, et al.
Rozsáhlá sezónní genová exprese odhaluje roční rozdíly v lidské imunitě a fyziologii.
Nat Commun, 6 (2015), s. 7000
Zobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[72]
P. Bandara, D.O. Carpenter
Planetární elektromagnetické znečištění: nastal čas posoudit jeho dopad.
Lancet Planet Health, 2 (12) (2018), s. e512-e514.
Zobrazit PDFZobrazit článekZobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[73]
O. Johansson
Narušení imunitního systému elektromagnetickým polem – potenciální základní příčina poškození buněk a snížení obnovy tkání, které by mohlo vést k onemocnění a postižení.
Pathophysiology, 16 (2-3) (2009), s. 157-177.
Zobrazit PDFZobrazit článekZobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[74]
M. Havas
Radiace z bezdrátových technologií ovlivňuje krev, srdce a autonomní nervový systém.
Rev Environ Health, 28 (2-3) (2013), s. 75-84.
Zobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[75]
A. Firstenberg
Neviditelná duha: historie elektřiny a života.
Chelsea Green Publishing, Hartford (2017)
Google Scholar
[76]
Zpráva BioInitiative: The BioInitiative Report. A rationale for biologically-based exposure standards for low-intensity electromagnetic radiation (Odůvodnění biologicky založených norem expozice elektromagnetickému záření nízké intenzity), https://bioinitiative.org/; 2017 [přístup 2. května 2017] .
Google Scholar
[77]
M.L. Pall
Elektromagnetická pole působí prostřednictvím aktivace napěťově řízených vápníkových kanálů a vyvolávají příznivé nebo nepříznivé účinky.
J Cell Mol Med, 17 (8) (2013), s. 958-965.
CrossRefView in ScopusGoogle Scholar
[78]
L. Hardell
Mikrovlnné záření ze základnových stanic na střechách budov vyvolává příznaky podobné mikrovlnnému syndromu (ve švédštině).
Via Medici, 1 (2022), s. 2-5
Zobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[79]
D. O. Carpenter
Mikrovlnný syndrom neboli elektrohypersenzitivita: historické pozadí.
Rev Environ Health, 30 (2015), s. 217-222
Zobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[80]
B.B. Levitt, H. Lai
Biologické účinky expozice elektromagnetickému záření vyzařovanému základnovými stanicemi mobilních věží a dalšími anténními soustavami.
Environ Rev, 18 (2010), s. 369-395
Zobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[81]
Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny
Monografie IARC o hodnocení karcinogenních rizik pro člověka. Neionizující záření, část 2: radiofrekvenční elektromagnetická pole.
IARC Press, Lyon (2013)
Google Scholar
[82]
A.H. Frey
Reakce lidského sluchového systému na modulovanou elektromagnetickou energii
J Appl Physiol, 17 (1962), s. 689-692
CrossRefView in ScopusGoogle Scholar
[83]
I. Hasan, M.R. Jahan, N. Islam, M.R. Islam
Vliv expozice záření mobilních telefonů 2400 MHz na chování a morfologii hipokampu na modelu švýcarské myši.
Saudi J Biol Sci, 29 (1) (2022), pp. 102-110
Zobrazit PDFZobrazit článekZobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[84]
R.J. Lubner, N.S. Kondamuri, R.M. Knoll, B.K. Ward, P.D. Littlefield, D. Rodgers, et al.
Review of audiovestibular symptoms following exposure to acoustic and electromagnetic energy outside conventional human hearing [Přehled audiovizuálních příznaků po expozici akustické a elektromagnetické energii mimo běžný lidský sluch].
Front Neurol, 11 (2020), s. 234
Zobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[85]
P. Bandara, S. Weller
Kardiovaskulární onemocnění: čas na identifikaci nových environmentálních rizikových faktorů
Euro J Prev Cardiol, 24 (17) (2017), s. 1819-1823.
CrossRefView in ScopusGoogle Scholar
[86]
P. Thalau, T. Ritz, K. Stapput, R. Wiltschko, W. Wiltschko.
Orientace stěhovavých ptáků podle magnetického kompasu v přítomnosti oscilačního pole o frekvenci 1,315 MHz.
Naturwissenschaften, 92 (2) (2005), s. 86-90.
CrossRefView in ScopusGoogle Scholar
[87]
S. Engels, N.L. Schneider, N. Lefeldt, C.M. Hein, M. Zapka, A. Michalik, et al.
Antropogenní elektromagnetický hluk narušuje orientaci podle magnetického kompasu u stěhovavého ptáka.
Nature, 509 (7500) (2014), s. 353-356
CrossRefView in ScopusGoogle Scholar
[88]
H.G. Hiscock, H. Mouritsen, D.E. Manolopoulos, P.J. Hore
Narušení orientace podle magnetického kompasu u stěhovavých ptáků vlivem radiofrekvenčních elektromagnetických polí.
Biophys J, 113 (7) (2017), s. 1475-1484
Zobrazit PDFZobrazit článekZobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[89]
R.J. Reiter
Vystavení statickým a extrémně nízkofrekvenčním elektromagnetickým polím: uváděné účinky na cirkadiánní produkci melatoninu.
J Cell Biochem, 51 (4) (1993), s. 394-403.
CrossRefView in ScopusGoogle Scholar
[90]
N.R. Kumar, S. Sangwan, P. Badotra
Expozice záření mobilních telefonů vyvolává biochemické změny u včelích dělnic.
Toxicol Int, 18 (1) (2011), pp. 70-72
CrossRefView in ScopusGoogle Scholar
[91]
S.J. Santini, V. Cordone, S. Falone, M. Mijit, C. Tatone, F. Amicarelli, et al.
Role mitochondrií v oxidačním stresu vyvolaném elektromagnetickými poli: zaměření na reprodukční systémy.
Oxid Med Cell Longev, 2018 (2018), Článek 5076271
Zobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[92]
D.C. Wallace
Mitochondriální paradigma metabolických a degenerativních onemocnění, stárnutí a rakoviny: úsvit pro evoluční medicínu.
Annu Rev Genet, 39 (2005), s. 359-407.
CrossRefZobrazit v databázi ScopusGoogle Scholar
[93]
I.V. Lundholm, H. Rodilla, W.Y. Wahlgren, A. Duelli, G. Bourenkov, J. Vukusic, et al.
Terahertzové záření vyvolává netermální strukturní změny spojené s Frohlichovou kondenzací v proteinovém krystalu.
Struct Dyn, 2 (5) (2015), Článek 054702
CrossRefView in ScopusGoogle Scholar
[94]
B.X. Cao, X.L. Qiao, H.J. Zhou
.Observation on Schumann resonance in industrial area [Pozorování Schumannovy rezonance v průmyslové oblasti].
Electron Lett, 46 (2010), s. 1-2.
Google Scholar
[95]
J.L. Oschman, G. Chevalier, R. Brown
Účinky uzemnění (earthing) na zánět, imunitní reakci, hojení ran a prevenci a léčbu chronických zánětlivých a autoimunitních onemocnění.
J Inflamm Res, 8 (2015), s. 83-96.
CrossRefView in ScopusGoogle Scholar
[96]
J.L. Oschman
Perspektiva: Jaké jsou perspektivy a jaká je situace v organismu? Předpokládejme, že se jedná o kulovitou krávu: úloha volných nebo mobilních elektronů v tělovýchovných, energetických a pohybových terapiích.
J Bodyw Mov Ther, 12 (1) (2008), s. 40-57.

Zobrazit PDFZobrazit článekZobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[97]
N.A. Ab Rahman, M. Mustafa, R. Samad, N.R. Hasma Abdullah, N. Sulaiman, D. Pebrianti.
Klasifikace tělesného EEG signálu pro aplikaci uzemnění
J Telecommun Electron Comput Eng, 10 (2018), s. 81-85
Google Scholar
[98]
M. Ghaly, D. Teplitz
Biologické účinky uzemnění lidského těla během spánku měřené pomocí hladiny kortizolu a subjektivního hlášení o spánku, bolesti a stresu.
J Alternative Compl Med, 10 (5) (2004), s. 767-776.
Zobrazit ve ScopusGoogle Scholar
[99]
 Sledování nadměrné úmrtnosti na covid-19 v jednotlivých zemích, https://www.economist.com/graphic-detail/coronavirus-excess-deaths-tracker/; 2022 [přístup 10. října 2022].
Google Scholar
[100]
S.N. Archer, A.U. Viola, V. Kyriakopoulou, M. von Schantz, D.J. Dijk.
Inter-individuální rozdíly v obvyklém načasování spánku a entrained fázi endogenních cirkadiánních rytmů mRNA BMAL1, PER2 a PER3 v lidských leukocytech.
Spánek, 31 (5) (2008), s. 608-617
CrossRefView in ScopusGoogle Scholar

Citováno podle (2)

Až na zem - nový typ hygieny
2023, Biomedical Journal

Je návrat k přírodě součástí skládačky zdraví?
2023, Biomedical Journal

Recenzní posudek na odpovědnost Chang Gung University.

© 2023 Chang Gung University. Vydavatelské služby Elsevier B.V.

Mechanismy vnějších vlivů, které řídí vzedmutí Qiongdongu v severní části Jihočínského moře během holocénu
Global and Planetary Change, Volume 220, 2023, Article 104021
Chao Huang, ..., Xin Huang

Lokální empirický model ionosférické variability
Pokroky ve výzkumu vesmíru, svazek 71, číslo 5, 2023, s. 2299-2306
K.G. Ratovsky, I.V. Medvedeva
K časovému zpoždění mezi dynamickými parametry slunečního větru a proxy hodnotami sluneční aktivity v UV oblasti
Advances in Space Research, Volume 71, Issue 4, 2023, pp 2038-2047
R. Reda, …, T. Alberti

Citace

Citační indexy: 2

Zachycuje

Čtenáři: 9

Sociální média

Sdílení, lajky a komentáře: 154
Tweety: 51

Logo plumX
Zobrazit podrobnosti
Logo Elsevier se slovní značkou

O ScienceDirect
Vzdálený přístup
Nákupní košík
Inzerovat
Kontakt a podpora
Podmínky a pravidla
Zásady ochrany osobních údajů

Soubory cookie používáme k poskytování a zlepšování našich služeb a k přizpůsobování obsahu a reklam. Pokračováním souhlasíte s používáním souborů cookie.

Copyright © 2023 Elsevier B.V. nebo jeho poskytovatelé licencí či přispěvatelé. ScienceDirect® je registrovaná ochranná známka společnosti Elsevier B.V.
Domovská stránka skupiny RELX

zdroj, stažení v pdf v angličtině, translated by deepl and deeps