Jirkovou optikou (324. Poohlédnutí za One Love Tour 2018, 2/2)

16.7.201814.8.2018 veksvetl 1995 Views žádný komentář Jirkovou optikou, One Love tour

O své nedávné tour už jsem psal jednou, zde: Jirkovou optikou (Ráno jedu dál 1/2)

Dnes se k němu ještě malinko vrátím.

Člověk žijící ve virtuální realitě podléhá různým věcem. 5 tisíc followerů na osobním profilu na facebooku, 5 tisíc na profesní Cestě životem, něco přes sto abonentů zde na Věku světla.

Ano, je to fajn v tom, že jsme třeba poměrně rychle prodali celý první náklad knihy Davida Icka. Nad dvěma tisíci výtisků se spolu s pražskou přednáškou poměrně rychle zaprášilo. Na knihu, i na to, že jste si ji pořídili domů, jsme hrdí, a šťastní.

Ale jaká je reálná síla toho, že se lidé chtějí potkat osobně? Že tomu obětují pár stovek, a pár hodin? V čase Osudu.cz vždy přišlo na přednášku či křest knihy 2012 plné centrum, takřka třicet lidí se tam narvalo. Ale to byla vždy jednorázová akce. Teď jsem vyrazil za vámi. Přijde někdo? Zajímám někoho natolik, že by se chtěl vidět z očí do očí? Zeptat se na něco, co ho zajímá, na něco, ze svého života?

Nevystupuji v televizi (nesmím tam od dob Detektoru), nemám promotéra, nemám zatím knihu o mých léčebných postupech (jakkoli ji připravuji – Let´s go jin! je pracovní název a měla by vyjít někdy kolem roku 2020, dá-li Pámbu, a pokud se víc donutím psát, což bych si přál). Nemusím shánět klienty, protože zájemců je mnohem víc, než stihnu odbavit. Nikdy jsem naštěstí nemusel tlačit na pilu. Nikdy jsem nesháněl lidi. Vždy nějak ti skalní přišli. A tak to nakonec bylo i nyní.

Mám radši intimnější atmosféru a vzpomínám, když jsem po několik měsíců dělal ve svém centru Je mi jasno jiřího maria maška na Vyšehradě (mimochodem, jsou tam teď thajské masáže Thai Moon !) pravidelné modlitby. Přišli vždy dva, tři lidi.. zpočátku jsem si říkal, zda to vůbec má cenu. A nakonec jsem to nechal běžet s tím, že jsme zažívali kouzelné večery. V domácké atmosféře, z očí do očí, hodně jsem se na nich i já naučil a rád na ně vzpomínám.

Místo, abych peníze posílal na charitu, jako poděkování za hojnost, vzal jsem ze zisku za úspěšný prodej Život v přeludu (..a jak se z něj probudit!) částku 50 tisíc na sály, hotely (hotely šly s EET o třetinu s cenami nahoru!), benzín, a vyrazil.

Nicméně jsem si kladl otázku. Kolik lidí přijde v reálu? V předrezervacích jsme dosáhli čísla přes 160.

No, v každém městě jich bylo v průměru více jak 10. Takže, dohromady to máme něco kolem 130 návštěvníků, pár lidí se nakonec na poslední chvíli omluvilo. Část z návštěvníků pak tvořili mí klienti, dnes už spíš kamarádi, či kolegové.

Vzal jsem auto, Adélu, která se mnou kromě dvou úvodních absolvovala celý zbytek tourné, a za 24 dní projel projel celkem 11 štací.

Bratislavu, Brno, Zlín, Olomouc, Ostravu, Hradec Králové, Plzeň, Ústí nad Labem, Liberec, Prahu, a České Budějovice.

Zkusme si připomenout atmosféru z jednotlivých měst ještě aspoň pár fotografiemi..

V každém městě to bylo úplně jiné. Jiní lidé, a přitom nakonec tak stejní. Zpočátku trošku ve stresu, a loučili jsme se jako přátelé. V tomto smyslu jsem byl velmi spokojen. Spokojen s tím, že se podařilo mé dílo zase roznést a obnovit ve všech částech vlasti.. ostatně z toho, co si povídáme, je nejdůležitější to, co si neřekneme.. tedy kontakt našich polí. 🙂

Děkuji vám všem, kteří jste mne přišli pozdravit osobně, děkuji všem, kteří jste nám drželi palce. Zvláštní dík všem pomocníkům, organizátorům v jednotlivých místech. Jmenovitě: Lýdii a Martě, té dvakrát, také Hance dvakrát, Pavle, Helče, Marcele s Romanem, Jindře, a Václavovi. Největší dík za podporu a pojezd se mnou patří Adélce. :-*