NV: Zavedení mRNA vakcín se nápadně podobá pokusům s jadernými zbraněmi, také o jejich účincích lidé pranic netušili

komentář Bernda Lukoschika

Kdo by si nepamatoval na rozhovor se softwarovým inženýrem Billem Gatesem v pořadu Tagesthemen, který vůbec nebyl rozhovorem, ale oslovením televizního diváka doprovázeným pokorným přitakáním novináře? V současné době má být očkováno všech 7 miliard lidí, což předpokládá jako obraz člověka a přírody:

Za prvé, zdraví musí být vytvořeno; vděčně ho přijímáme z rukou odborníků a stáváme se přitom konzumenty zdraví.

Za druhé, všichni lidé jsou si v zásadě rovni, pokud jde o produkci zdraví, a všichni lidé chtějí, aby jejich zdraví bylo produkčním cílem: Nikomu není přiznáno, že by se o to mohl chtít postarat sám, podle svých představ a metod. Všechny kultury a společnosti mají stejný obraz člověka, když je zdravý a když je nemocný, co je cílem života, co představuje spokojený život.

Za třetí, všichni lidé reagují na vakcínu stejně, což znamená, že Gates interpretuje lidskou bytost jako masově vyráběný produkt a stroj, který lze proto řešit a opravovat všude stejným nástrojem, látkou mRNA. Předpoklad, který je pro inženýra přirozeně samozřejmý, stejně jako pro Gatese!

Tento obraz člověka a společnosti není jen obrazem Billa Gatese. Paní von der Leyenová – vzděláním lékařka, nikoliv vzděláním – ho chválila jako našeho vůdce a sháněla na jeho projekt prostředky z fondů EU, a všechny politické celebrity přijímá paní inženýrka čas od času na audienci.

Bill Gates pouze vyjádřil to, co je opět – nebo to bylo důsledně? – je myšlenka: S našimi technologiemi máme vše pod kontrolou, můžeme dělat vše, dokonce i vyrábět své zdraví.

Staří Řekové znali tyto představy o všemohoucnosti. Říkali tomu pýcha. A ještě předtím, spolu s babylonskou věží – ranou Burdž Chalífou -, byly rozhodujícím důvodem, proč Bůh do tohoto megalomanského, zcela zbytečného a nelidsky motivovaného stavebního projektu znechuceně zasáhl a – díky Bohu – jej ukončil.

Tento příklad pýchy nápadně připomíná stejně megalomanský projekt očkování celého světa. Jak vidíte, na charakteru Homo sapiens se nic nezměnilo. Existuje však ještě jeden příklad pýchy, v němž lze velmi dobře vyčíst všechny znaky všemocnosti a který se nápadně podobá právě probíhajícímu očkování.

Jaderné experimentum crucis

Vývoj atomové bomby a v návaznosti na něj i technologie atomové energie představují vrchol moderního vědeckého, technologického a zbrojního vývoje. (Vrchol, pokud přijmeme koncept pokroku vědy a moderní západní civilizace. Lidsky orientované myšlení by to označilo za poklesek). Tento vývoj je obzvláště dobrou ilustrací hlouposti, arogance a nemorálnosti, trojice vlastností, které charakterizují pýchu.

Když nastal čas otestovat vhodnost a prodejnost nového průmyslového výrobku, bomby, někteří fyzikové se obávali, že by nebylo dobré provádět pokus s výbuchem atomové bomby.

Jednak to byl zamýšlený experiment a člověk prostě nemohl vědět, jaký vliv budou mít tyto obrovské energie na laboratorní podmínky. Součástí experimentu bylo právě zjištění těchto účinků. Takže to by bylo špatné už v laboratorních podmínkách. Ale bylo to ještě horší.

Za druhé, laboratoř už vůbec nebyla laboratoří, ale samotným světem, životním prostředím, zemskou atmosférou, oceány. Šílenství moderní jaderné fyziky spočívalo v tom, že nebylo možné provádět čisté experimenty v pravém slova smyslu – které předpokládají oddělení od každodenního světa, tedy laboratoř. V jaderné fyzice se slovo „experiment“ vlastně přežilo, respektive získalo nový význam – i když to dotyčným lidem nikdo neřekl a pravděpodobně si to neuvědomovali ani sami fyzikové.

Člověk prostě nevěděl a nemohl vědět, zda například uvolněné energie a ohnivé koule v laboratorním = světovém uspořádání nezapálí atmosféru, v ohni, který by se pohyboval kolem Země a doslova požíral kyslík zemské atmosféry. Nebylo možné vědět, co radioaktivita udělá se světem v současnosti ani v budoucnosti.

Nemohli jste vědět, co přijde!

A pravděpodobnost následků se nedala ani odhadnout. Dokonce ani tito vysoce kvalifikovaní vědci a fyzici, nositelé Nobelovy ceny a budoucí nositelé Nobelovy ceny.

Hlubší příčina neúspěchu

Důvodem byl principiální problém, a sice otázka, co se stane, když se stroj setká s organismem a začne s ním interagovat. Fyzikové mají představu pouze o strojích – a nemají nejmenší představu o organismech, kterých se dokonce musí zdržet, aby mohli pracovat jako fyzikové.

Stroj a organismus tvoří nesmiřitelný protiklad: jeden z nich zvítězí.

V případě atomového výbuchu se stroj, mechanismus, setkává s organismem, se Zemí jako velkým organismem s nekonečně mnoha údy, které jsou samy o sobě organismy. Vzhledem k této naprosté neznalosti a metodologické slepotě by racionální reakce byla: Ruce pryč od tohoto „experimentu“, protože experimentem je již aplikace produktu!

Ne tak tito hlavní machři: To byla „taková krásná fyzika“, „taková krásná matematika“! A teď ho prostě vrátíte zpátky do šuplíku? To dokázal pouze Leonardo da Vinci. Tehdejší fyzikové byli prostě příliš malí, a to jak intelektuálně, tak morálně.

A nyní udeřila trojice charakteristických znaků pýchy: především hloupost v podobě ignorování všech námitek a racionálních úvah o důsledcích, vedlejších účincích a dlouhodobých účincích a pak hluboce zakořeněná arogance fyziků. K aroganci, která byla vždy součástí lidské povahy, se přidala další arogance fyzika, který byl již léta vychováván politikou a průmyslem jako špičkový odborník a vzor vědce.

Takže obě arogance a hloupost pracovaly společně – a vytvořily morální bezohlednost: nechali bombu vybuchnout!

Měli štěstí! Atomová bomba ničila poměrně lokálně a omezeně a dala se zvládnout. Alespoň tak se to zdálo krátkozrakým vědcům: neodpovídalo to totiž zcela pravdě: o dlouhodobých účincích vzniklé radioaktivity se nedalo nic říci. Pravděpodobně mnoho dnešních rakovin je stále pozdním důsledkem tohoto vrcholu moderní fyziky!

Ale aspoň se to dalo snadno potlačit – vždyť to nebylo vidět! A co je fyzikům do času a pozdějších generací! Fyzik – opět z fyzikálně-metodické úzkoprsosti, která se nazývá hodnotově neutrální objektivita – věnuje pozornost pouze tomu, co má bezprostřední význam.
Všichni si oddechli.

A nyní 2020.

Co mají tyto události staré asi sto let společného s dneškem?

Dnes se stroje opět setkávají s organismy. Jenže tuto kolizi nepřivádějí fyzikové, ale virologové, genetici, molekulární biologové, přední vědci moderní doby – ti všichni však vycházejí z fyzikálního myšlení.

Dnešním strojem, nanostrojem, je vakcína mRNA, organismem je buňka a tkáň, v níž buňka působí, a tělesný orgán, v němž je tkáň uložena… Je důležité zmínit kromě buňky i tyto další orgány. Celé tělo je totiž organismus a všechny jeho orgány, až po buňku a její organely, nejsou jen navenek spojené jako strojní součástky, libovolně zaměnitelné a nahraditelné, které mají pouze fungovat, ale samy jsou dílčími organismy, organelami, které žijí v těsném spojení s tělesným celkem.

A co víc, i duše hraje svou roli: Jako „orgán“ patří k celému lidskému organismu a je úzce spjat s každou buňkou těla. Základní princip teorie organismu totiž říká:

V každém orgánu převažuje celek, celek je více než součet jeho orgánů.

Je proto zcela nebiologické a neživé snažit se nahlížet pouze na tělesnou buňku. Klamal bychom se, kdybychom se domnívali, že vědecké a technické zacházení s tělesnou buňkou se skutečně týká pouze této tělesné buňky.

Takže mRNA vstoupí do buňky, připojí se k vlastní organelle pro syntézu bílkovin, tam se přečte a v biosyntéze bílkovin se vytvoří bílkoviny, jak se říká, spike proteiny. Ty jsou pak transportovány ven z buňky a mají pomoci tamnímu imunitnímu systému naučit se, jak v blízké budoucnosti odrazit útok příslušného viru. Z technicko-mechanického hlediska to zní dobře.

Zní to však dobře snad pouze z technicko-mechanického hlediska. Tělo však není technický přístroj. MRNA zasahuje nejen do biosyntézy bílkovin a využívá ji ve svém smyslu k výrobě tělu cizích bílkovin. Nanostroj mRNA zasahuje do celého organismu!

Neznalost

Zde začíná naše obrovská nevědomost. Je to nevědomost, z níž nám nemohou pomoci ani nejlepší virologové a molekulární biologové – protože aby se vůbec mohli věnovat své vědě, museli se zdržet všeho organického, natož duchovního: musí jim být lhostejné vnitřní, organické spojení jednotlivé buňky s tkání, jejíž je organelou, s tělesným orgánem, k němuž je tkáň připojena, s duší, která se „vznáší“ nade vším a působí ve všem a zasahuje do každého vlákna živé bytosti.

Nestačí tedy říci: S mRNA využíváme aparát biosyntézy bílkovin v buňce, jako využíváme nástroj nebo přístroj.

Je třeba říci: Pomocí mRNA se instrumentalizuje buněčná organela k účelu, který je buňce cizí, a tím se k tomuto cizímu účelu instrumentalizuje i tkáň, tedy orgán a celé tělo a nakonec i duše. Pomocí mRNA se pokoušíme rozložit samotný organismus na stroj. Je téměř nevyhnutelné, že se s tím organismus dlouhodobě nesmíří. Bude se bránit proti zneužití. (Dalo by se říci, že snad, protože to ukazuje, že je stále naživu).

Zní to samozřejmě poněkud nadneseně a esotericky, ale to jen proto, že jsme se všichni naučili nahlížet na organismus z pohledu výše zmíněných předních věd dnešní doby. Není tedy divu, že tyto vazby už pro nás neexistují.

To je tedy to, co je míněno naší hloupostí: skutečnost, že jsme se smířili s názorem současných předních věd, nás činí slepými a hloupými. Je pro nás tedy snadné jednoduše nechtít vidět obrovské potenciální nebezpečí, které s sebou nové vakcíny přinášejí, protože ho už nevidíme.

„Atomová bomba“ v nanoformě: mRNA

V současné době existují nápadné paralely mezi experimenty v jaderné fyzice a současnou „fyzikou“ očkování.

Za prvé, test atomové bomby byl experiment. To znamená, že člověk nic nevěděl a provedl experiment, aby se pak něco dozvěděl.

Zadruhé, test atomové bomby již nebyl experimentem, protože laboratoř se stala světem nebo svět laboratoří. A člověk tímto experimentem riskoval vše, protože nemohl experiment provádět odděleně od běžného každodenního světa v uzavřené místnosti.

Za třetí, z prvního a druhého bodu vyplývá hluboká morální zkaženost tehdejších protagonistů, kteří svým experimentem riskovali, že zničí vše, co chtěli podle svého tvrzení tímto produktem zachránit.

Očkovací kampaň funguje úplně stejně.

Za prvé, očkování je experiment. Vzhledem k všeobecně rozšířenému nedostatku znalostí o účincích mRNA vakcíny musí nyní experiment poskytnout všechny potřebné údaje, které následně poskytnou odůvodnění pro schválení vakcíny. Zatím je vše neznámé: "Zatím není známo", jak si můžete přečíst v EMA. Chtějí vědět o vakcínách.

Za druhé, nejedná se o experiment. Experiment je také aplikací terapie. Testovanými osobami již nejsou vybraní jedinci, kteří jsou očkováni a pozorováni za jasných experimentálních podmínek v uzavřené laboratoři, ale celá populace, která místo toho, aby šla po práci do hospody, zastaví se ve vedlejším očkovacím centru, aby jí bylo umožněno jít poté do hospody s očkovacím razítkem!

Předpokladem pro schválení vakcíny je její schválení příslušnými orgány! Nejprve schválit, aby bylo povoleno používat! Přihlaste se, abyste mohli podat přihlášku! Chybí mi formulace, které by adekvátně odrážely myšlenkové splynutí politiky a vědy!

Za třetí, body 1 a 2 odhalují hlubokou morální zkaženost aktérů. Nevědí nic. Naopak, mnozí odborníci se s dobrými argumenty obávají strašlivých vedlejších účinků, pozdních a dlouhodobých následků - a přesto se projekt realizuje.

Za prvé je morálně zavrženíhodné instrumentalizovat a zneužívat obyvatelstvo jako pokusný subjekt a za druhé ohrožovat experimenty to, co se vlastně předstírá, že se chrání: fyzické a duševní zdraví obyvatelstva.

zdroj, translation deepL & deepS

veksvetl

Vydavatel a šéfredaktor OSUD.cz a Věk světla.

veksvetl has 509 posts and counting.See all posts by veksvetl

Napsat komentář