Je koronavirus opravdu nakažlivý?

Sally Fallon Morell

To je otázka za šedesát čtyři tisíc dolarů. Předpoklad, že koronavirus je silně nakažlivý a vyvolává nemoc, ospravedlňuje drastická opatření typu uvalení karantény na celé národy, likvidace globální ekonomiky a vyhození stovek tisíc lidí z práce. Ale je opravdu nakažlivý? A vyvolává vůbec nějakou nemoc?

Už v roce 1799 překvapovalo tehdejší badatele chování chřipky, která se objevovala náhle na různých místech v tu samou dobu, což nešlo objasnit žádnou teorií nakažlivosti. V roce 1836 upozornil autor knihy o chřipce Heinrich Schweich, že fyziologické procesy vytvářejí elektřinu, a vyslovil teorii, že elektrické poruchy atmosféry mohou bránit tělu v jejím přirozeném vybíjení. Vycházel přitom z dobového přesvědčení, podle nějž hromadění elektřiny v těle vyvolává symptomy chřipky a epidemie za svůj vznik vděčí atmosférickým vlivům (angl. „influences“ – odtud anglický název pro chřipku „influenza“).

Když nyní víme o elektrickém charakteru Slunce, můžeme učinit některá zajímavá pozorování. V letech 1645-1715 zavládlo tzv. Maunderovo minimum, při němž bylo Slunce abnormálně klidné. Astronomové během té doby nezaznamenali žádné skvrny na slunci a polární záře neexistovala. První skvrny a polární záře se objevily v roce 1715 a aktivita Slunce dále rostla, v roce 1715 byla obzvlášť silná. V roce 1728 se objevila chřipka – ve vlnách a na každém kontinentu. Sluneční činnost se zintenzivňovala do roku 1738, kdy dosáhla svého maxima. Lékaři zaznamenávali příval případů chřipky jak u lidí, tak u zvířat včetně psů, koní a ptáků, zejména vrabců. Podle některých odhadů během desetileté pandemie přišly o život dva miliony lidí.

Tato a jiná fakta o vztahu mezi chřipkou a vnějším elektrickým prostředím pocházejí z pozoruhodné knihy The Invisible Rainbow (Neviditelná duha) od Arthura Firstenberga. Ten pečlivě zaznamenal historii elektřiny v USA a ve světě plus epidemie nemocí, které provázely každý krok, jenž směřoval k větší elektrifikaci světa. První fáze spočívala v instalaci telegrafních drátů, které do roku 1875 vytvořily pavučinu obepínající celou zeměkouli. Celková délka měděných drátů činila sedm set tisíc mil – dost na to, aby obtočily zemský glóbus skoro třicetkrát.

Spolu s tímto pokrokem přišla na svět i nemoc zvaná neurastenie. Vědci uznali, že jednou z jejích příčin je elektřina. Oběti neurastenie podobně jako dnešní pacienti s „chronickou únavou“ trpěly slabostí a vyčerpáním, neschopností soustředit se. Trápily je bolesti hlavy, nevolnost, bzučení v uších, sklivcové zákalky, tachykardie, bolesti na hrudi a bušení srdce; pacienti měli deprese a návaly úzkosti. Dr. George Miller Beard si zaznamenal, že se nemoc šířila podél železnic a telegrafních drátů. Často se podobala nachlazení či chřipce a zpravidla postihovala lidi v nejlepších letech.

Rok 1889 je milníkem, jenž značí jednak počátek moderní elektrické éry a jednak nástup smrtící chřipkové pandemie, která šla v patách úsvitu všeobecného využívání elektřiny. Jak píše Firstenberg, „chřipka útočila explozivně a nevyzpytatelně, vlny přicházely znovu a znovu až do počátku roku 1894. Bylo to, jako by se v atmosféře změnilo něco zásadního…“

Lékaři měli z nevypočitatelného šíření chřipky zamotanou hlavu. Například William Beveridge, který v roce 1975 napsal o chřipce učebnici, uvedl: „Anglická válečná loď Arachne se plavila podél kubánských břehů bez jakéhokoli kontaktu s pevninou. Na plavidle onemocnělo chřipkou 114 mužů z celkového počtu členů posádky, činícího 149 osob. Až později bylo zjištěno, že v tu samou dobu propukla epidemie na Kubě.“

Během první světové války instalovaly vlády zemí na obou stranách válečného konfliktu antény, které nakonec pokryly zeměkouli silným rádiovým signálem – a v druhé polovině roku 1918 udeřila katastrofa.

Španělská chřipka postihla třetinu světové populace a zabila kolem padesáti milionů lidí, více než Černá smrt ve čtrnáctém století. Nejvíce zranitelní byli členové posádek vojenských základen, kde se nacházely antény. K běžným symptomům patřilo krvácení: z nosu, dásní, uší, kůže, žaludku, střev, dělohy, ledvin a do mozku. Mnoho nemocných umíralo na krvácení do plic, doslova se utopili ve vlastní krvi. Testy odhalily zhoršenou srážlivost krve.

Zdravotnické úřady tehdy velice zajímalo, zda je španělská chřipka nakažlivá. Lékaři z Americké veřejné zdravotní služby se pokusili nakazit sto zdravých dobrovolníků ve věku od 18 do 25 let hlenovitými výměšky z nosu, krku a průdušek osob, jež onemocněly španělskou chřipkou. Přenesli vzorky na sliznice dobrovolných pokusných králíků, ale ani jeden neonemocněl. Injekčně jim do žil vpravili krev nemocných, ale oni tvrdohlavě odmítali onemocnět. Nakonec výzkumníci požádali nemocné, aby na pokusné osoby dýchali a kašlali, ale ani poté nikdo neonemocněl. Vědci se dokonce pokoušeli infikovat zdravé koně hlenovou sekrecí koní postižených chřipkou, avšak výsledky byly stejné. Španělská chřipka evidentně nebyla nakažlivá.

Dalším milníkem byl rok 1957, kdy došlo k celosvětové instalaci radarové sítě. V únoru 1957 také začala pandemie „asijské“ chřipky, která trvala rok. O deset let později USA vyslaly 28 satelitů do Van Allenových pásů. Satelity byly součástí obranného komunikačního programu IDCSP; pandemie „hongkongské“ chřipky započala v červnu 1968.

Jak konstatoval Firstenberg, „v každém z těchto případů došlo k náhlému a hlubokému narušení elektrického obalu Země“ a spolu s tím elektrických obvodů lidského těla. Západní medicína nevěnuje mnoho pozornosti elektrické povaze živých bytostí, ale hory důkazů ukazují, že slabé elektrické proudy řídí všechno, co se v našem těle děje. Jmenujme si krevní srážlivost, produkci energie v mitochondriích i malá množství mědi v kostech, která vytvářejí elektrické proudy, na jejichž základě probíhá údržba struktury kostí; to všechno je ovlivňováno elektřinou v atmosféře, zejména tou „špinavou“, která se vyznačuje mnoha překrývajícími se frekvencemi a náhlými změnami kmitočtů a napětí. Dnes víme, že každá buňka má svou vlastní elektrickou síť, kterou udržuje vysoce strukturovaná voda uvnitř buněčné membrány. Když se tato struktura zhroutí, objevuje se rakovina. Každý další pokrok v elektrifikaci Země provází nárůst výskytu onkologických onemocnění.

Čínská medicína o elektrické podstatě lidského těla už dávno ví a vytvořila systém, jenž utlumuje „nahromadění elektřiny“, které vede k nemoci. Říká se mu akupunktura. Mnoho věcí, které umožňují uvolnit nezdravé nahromadění energie, děláme instinktivně – matky hladí děti po hlavičkách nebo jim škrábou zádíčka, aby je uspaly; milenci se vzájemně hladí. Člověk také zpravidla rád chodí bos po trávě či písku, příjemné jsou nám masáže, objímání, podávání rukou (od těchto vzájemných kontaktů nás nyní zdravotnické orgány se zachmuřenou tváří odrazují).

Nyní časově poskočíme do éry internetu a mobilních telefonů. Podle Firstenberga se nástup mobilních služeb v roce 1996 projevil větší úmrtností ve velkých městech, jako je Los Angeles, New York, San Diego a Boston. V průběhu času atmosféru stále více plnily bezdrátové signály o různých frekvencích, což provázely záhadné epidemie typu SARS a MERS. V současnosti intenzivně probíhá instalace páté generace bezdrátových sítí (5G), která vysílá v gigahertzovém vlnovém rozmezí, často na 60 GHz, což je frekvence, kterou ve velké míře absorbuje kyslík a která způsobuje, že se molekula O2 rozpadá a pro dýchání je nepoužitelná.

Porovnejte si mapu instalace 5G vysílačů s mapou, na níž je vyznačeno rozšíření nového koronaviru. Je pravdou, že korelace se nerovná kauzalitě, ale nad tou podobností by se soudný člověk měl zamyslet, zejména vezme-li v úvahu předchozí informace o časovém souběhu pandemií a jednotlivých zásadních kroků elektrifikace.

Dne 26. září 2019 byla v čínském Wu-chanu spuštěna bezdrátová síť 5G. Totéž se stalo v New Yorku s tím rozdílem, že wuchanská síť byla podstatně hustší, s desetitisícem antén, což je víc, než najdeme v celých USA. Epidemie nemoci následovala i po zprovoznění 5G v Jižní Koreji, Itálii a Íránu. V Jižní Americe je z hlediska koronaviru zvlášť problémový Ekvádor a právě tam se 5G systém objevil jako první.

Určitě to všechno musejí být jen náhody. Nevyvolává snad současnou pandemii virus? Ošklivá potvůrka, která nás napadne a my onemocníme? Prosím pusťte si toto video s dr. Andrewem Kaufmanem, který objasňuje roli exosomů v buňkách.

Exosomy jsou částice uvolňované buňkou. Nesou RNA, toxiny a buněčný odpad; jejich vypouštění je reakce na ohrožení, které může mít podobu toxinů, ale i strachu či stresu, ionizujícího záření, infekce, zranění, nemocí, reakcí imunitního systému a astmatu. Řada virologů souhlasí s názorem, že viry jsou exosomy – mají stejnou velikost a tvar, obojí obsahuje RNA a obojí se váže na ty samé receptory. Tyto exosomy/viry jsou důsledkem, a ne příčinou nemoci a jejich primární role tkví v koagulaci, mezibuněčné signalizaci a vylučování odpadních látek. Jestliže něco jako 5G přetíží elektrické obvody těla a krade mu kyslík, čímž poškozuje plicní tkáň, dostavuje se zvýšená produkce exosomů (nesprávně zvaných virů) –bohudíky!

Není divu, že antivirotika, podávaná v prvních dnech pandemie, ale nyní už ne, měla tak hrozné vedlejší účinky (alergické reakce, horečku, nevolnost, zvracení, krvácení, diabetickou acidózu, poškození ledvin, jater a slinivky… a problémy s dýcháním). Tato léčiva potlačují úsilí těla chránit se před jedovatými účinky 5G a jiných toxinů.

Když si trošku projedete internet, zjistíte, že exosomy jsou nejnovější diagnostický a terapeutický trend s mnoha způsoby medicínského využití od léčby rakoviny přes hojení ran po regeneraci vlasového porostu!

Je zjevné, že jsme se s viry dopustili toho samého omylu jako s cholesterolem a nasycenými tuky – látce, která je nezbytná pro život, jsme přičítali vinu za vznik nemoci. Před pouhými dvaceti lety medicína „věděla“, že bakterie zabíjejí – nyní uznáváme, že bakterie jsou pro život nezbytné. Jak dlouho bude trvat, než zjistíme, že i takzvané viry jsou naši přátelé?

Není bez zajímavosti, že každá vlna chřipky měla svou vlastní konstelaci symptomů: při španělské chřipce bylo největším problémem krvácení, neschopnost krve srážet se, a jejími hlavními obětmi byli lidé na vrcholu sil, mezi pětadvaceti a čtyřiceti lety. Oběti současné vlny jsou spíš starší, chronicky nemocní lidé a typické symptomy jsou dušení se – jako při horské nemoci.

Jak řekl dr. Cameron Kyle-Sidell, jenž pracuje v jedné v z newyorských nemocnic v první linii, nic takového jsme tu nikdy neměli. Postižení doslova lapají po dechu. Bohužel ventilátory, které se nemocnice ze všech sil snaží získat, možná nadělají víc škody než užitku a mohou mít podíl na vysoké úmrtnosti. Ti pacienti nepotřebují pomoci s dýcháním – potřebují při dýchání více kyslíku. To není znakem nakažlivé nemoci, ale narušení tělesných mechanismů tvorby energie a vázání kyslíku červenými krvinkami.

Je tedy koronavirus nakažlivý, padoušský vir? Vzpomeňte si, že výzkumníci nebyli schopni prokázat ani nakažlivost španělské chřipky. Skutečnost, že viry jsou vlastně užitečné exosomy a že mnozí lidé s pozitivním testem nemají symptomy, činí jejich roli pachatele silně nepravděpodobnou. Abychom tuto otázku vyřešili jednou provždy, musíme provést ty samé studie nakažlivosti, které proběhly v roce 1918. Ráda se přihlásím jako první dobrovolník.

Zdroj