Jirkovou optikou (373. Život je jen jedno velké TEĎ)

Máme jen jediný okamžik, který žijeme. Někdo čtyřicet let, někdo šedesát, někdo sto pět let. Je to jedno velké soustavné TEĎ. Ale jak se v něm udržet?

Ten rozdíl mezi tím proklamovaným „já jsem“, tedy cítím se být, tedy, cítím, vnímám, tedy srdcem, a mezi hlavou, která neustále těká tak jako jazyk stále naráží na vylomený zub, která se domnívá, bojí, manipuluje, nebo si matně pamatuje, je obrovský.

Pro duchovní rozvoj se jeví býti klíčové právě to dostat mysl a s ní spojené EGO pod kontrolu. Nikoliv ho zcela vymýtit, ego je řecky já a pokud by se nám nakrásně opravdu povedlo ho vymýtit, ztrácíme během pár dalších let smysl života a tím jednu z velkých kotev v časoprostoru, kotvu činnosti a projevu, které se říká život. Ale dostat pod kontrolu, tedy tak, aby sloužily systému a systémům. Nejen tedy svému životu, tělu, ale i dalším připojeným systémům, tedy i sociálně a společnosti. Klíčové je tedy zaměřit se na srdce, city, pocity, ale také emoce. Ty můžeme jasně a nefiltrovaně procítit v jediném okamžiku: tady a teď. Jinak je zakalí čas a přetaví do podoby myšlenek – vzpomínek, hezkých, horších, nebo špatných, či dokonce traumatických a ty se snaží zamknout do šatlav a sklepů, protože těch se bojíme nejvíc. Samozřejmě, traumata ve sklepích, když nemají potravu a vzduch, nejvíce řvou a dělají největší virvál, je to právě naše nevědomí a podvědomí, které ovlivňuje náš život nejvíce, ať si o tom naše hlava myslí, co chce. Nech vykvést ze své mysli lotosový květ, který se jen jemně chvěje pod záchvěvy poryvů myšlenek.

Ryba smrdí od hlavy a stejně tak společnost, v jejímž čele stojí hlavouni. Je to poměrně přesná analogie toho, co se děje v tělesném a energetickém systému každého z nás. A tak politici manipulují a řídí ostatní, přičemž to, že mají ostatním sloužit, zapomněli nejpozději v den vyhlášení výsledků voleb.

Největší omyl mysli je, že vnímá odpovědnost a myslí si, že něco řídí. Chce to mít pod kontrolou. Tím pádem se i bojí. Bojí se, že nebude mít dost průraznosti a síly vše uřídit, že bude ne-mocná, a tak začíná manipulovat, nebo třeba vytvářet závislosti, kterých se drží, aby …

Problém hlavy je, že pracuje na základě neustálého srovnávání. Analýzy, kterou nestále vyhodnocuje. Ten je mladší a ten starší. Ta hezká a ten ošklivý. Tohle je pomalé a tohle rychlé. Tohle je dobré a to špatné. A tak dále. Tisíce nálepek a popisů všemu a všem. Vždy, když prožívá, no, lépe řečeno sleduje, vidí slyší a přemýšlí něco, co se právě děje nového, snaží se najít ve své databance analogickou situaci. A většinou najde aspoň přibližně. Pokud nenajde, může dle výchovy vyplynout pocit, jenž je ale myšlenkou sos: Já se bojím! Touto energií a plachtou strachu pak může pokrývat vlastně všechny dosud nepoznané jevy směrem do budoucnosti. Naopak, jak tak šátrá v minulosti, může často spadnout do rýhy špatné zkušenosti, nebo přímo traumatu. Za námi je tedy hodnocení a možná špatná zkušenost, před námi je strach. Co je tady? Tady je TEĎ. Právě v něm se můžeme naučit nemyslet, ale vnímat, prociťovat.

Takže, až přijde další nevhodná myšlenka, vyprovoďte ji. Stejně tak až přijde strach, obava. Řekněte jí: „Já tě vidím, vnímám, ale nebudu se tebou zabývat. Není to teď pro mne důležité.“ Čím více se to bude dařit, tím více zrelaxovaní budete (myšlenky spálí hrozně moc vaší energie!! Uvádí se, že až mezi 80 – 90% energie organismu spálí hlava!). A tím také větší nadhled budete získávat nad svým životem a problémy, které život přináší. Tak, začínáme.. na co myslíš právě teď? Není to důležité, pusť to. Nech to běžet, nech to odplout, neřeš to, a nepřepínej.

veksvetl

Vydavatel a šéfredaktor OSUD.cz a Věk světla.

veksvetl has 349 posts and counting.See all posts by veksvetl

Napsat komentář