Dr. Lanka: Viry nejsou mikroby, nemají žádnou infekční schopnost! (1/8)

Stefan Lanka: „Viry nejsou mikroby a nemají infekční schopnost“
DSalud Número 249 – duben 2021 (I z III)

---

Známý německý virolog Stefan Lanka nás ujišťuje, že viry nejsou ani… mikroby, ani nemají infekční schopnost, takže Covid-19 nemohl být způsoben koronavirem, jako je údajný SARS-CoV-2, jehož existenci nebyla prokázána. O tom nás ujistil během exkluzivního videorozhovoru v němž také vysvětluje, že je na čase zpochybnit vše, co virologie, mikrobiologie a medicína říkají o virech. Navíc tvrdí, že testy používané pro Covid-19 jsou podvod, že čísla údajně „nakažených“ a „zabitých“ osob jsou nereálná a v rozporu se zákonem a že vakcíny nic nevyřeší a jsou také velmi nebezpečné.

Mořský biolog a virolog Stefan Lanka se narodil v německém Langenargenu a vystudoval mořskou biologii. Na univerzitě v Koblenci, v roce 1989 získal doktorát s prací o virové infekci u lidí, kteří se nacházejí v oblasti mořských řas, jeho hlavním objevem byla právě izolace viru Ectocarpus silicosus, přítomného v mořských řasách, a je celosvětově známý tvrzením, že ani virus HIV – k němuž se váže AIDS a je připisován – ani viry hepatitidy a spalniček nebyly identifikovány, izolovány, charakterizovány ani jejich genomy sekvenovány. Ve skutečnosti v listopadu 2011 zpochybnil na stránkách na internetu ty, kteří tvrdí, že virus spalniček existuje, aby mu ukázali jediný publikovaný vědecký článek, který by popisoval jeho vlastnosti a zejména jeho složky a
a uvedl, že zaplatí 100 000 eur tomu, kdo mu ho předloží.

O několik měsíců později mu student medicíny jménem David Bardens poslal dopis se šesti výzkumy, které podle něj dohromady splňovaly jeho požadavek na peníze. Lanka odpověděl a sdělil mu, že tyto články neobsahují to, co požadoval, a nedokazují, že by se jednalo o existenci viru, a odmítl cokoli zaplatit, čímž zahájil soudní řízení, které skončilo až u Spolkového soudního dvora (Bundesgerichtshof), který měl dát za pravdu německému soudu (informovali jsme o tom ve zprávě, která vyšla v čísle 202 s názvem Neuvěřitelné: Existence viru spalniček nebyla prokázána!)
Rozsudek by natolik podráždil establishment, že by se mnohonásobné lži a diskvalifikace o Lankovi, které byly zinscenovány již při jeho odsouzení frašky s AIDS, byly znásobily a dokonce i současní „ověřovatelé“ „oficiálních pravd“ se přihlásili k překrucování a chtěli fakta znovu zkreslit a diskvalifikovat ho. Dobrým příkladem toho je, že když si přečtete, co se o něm píše na stránkách Maldita.es a především na Wikipedii – jedné z platforem ovládaných skupinou dnešních profesionálních dezinformátorů – můžete si všimnout „zlého slizu“ těch, kteří mají na starosti propagandu a vytvořili stránku o Lankovi. Mnoho lidí si neuvědomuje, že Wikipedie umožňuje komukoli vytvořit stránku o někom jiném, říci o něm, co se mu líbí, a dotyčný ji nemůže smazat nebo opravit chyby. A kdokoli tak může učinit anonymně, protože ve skutečnosti vyzývá ty, kdo na ni píší, aby publikovali pod pseudonymem a nechtějí se identifikovat. A čtenáři nadále důvěřují tomu, co se objeví na Wikipedii, portálu, jehož důvěryhodnost – přinejmenším v oblasti zdraví – je dnes podle našeho názoru NULOVÁ.

Na závěr tohoto krátkého úvodu upozorňujeme, že Stefan Lanka publikoval v prosinci loňského roku společně s Ursulou Stollovou knihu s názvem Corona: Weiter ins Chaos oder Chance für ALLE? („Corona: Dále do chaosu, nebo příležitost pro VŠECHNY?“. Ed. Praxis Neue Medizin) v níž vysvětluje koperníkovský obrat, který se projevil v jeho přesvědčení o mikrobiologii a o virologii v posledních letech prošly. Jedná se o práci, která v této době ještě nebyla přeložena do španělštiny a v níž Lanka našel odvahu zpochybnit své vlastní vědecké úspěchy a radikálně kritizovat současný stav vědy, základy mikrobiologie, virologie, imunologie, medicíny, genetiky a obecně, pojetí života, jak se o něm obecně uvažuje v akademických kruzích. Kritika, která zahrnuje většinu toho, co se říká o Covidu-19, údajném antigenu SARS-CoV-2, a co se týká jeho výskytu v organismu, testech, PCR testech, počtech „nakažených“ a usmrcených“ a údajné bezpečnosti a účinnosti antigenů, účinnosti vakcín, které jsou masivně vyočkovávány. Po těchto slovech bez dalšího přepisuji – po překladu z němčiny – rozhovor, který pro Discovery DSALUD mým jménem poskytl můj kolega Antonio Muro Television prostřednictvím Zoom, s dotazy, které jsem mu poskytl.

Ti z nás, kteří již léta sledují váš vývoj, měli možnost vidět, že vaše cesta nebyla zrovna jednoduchá, a přesto jste se pohyboval dopředu bez ohledu na obtíže a necháváte se vést tím, co vám soudržností svých zjištění a zaujímal roli, která je nejen kritická, ale také sebevědomá, kritická, což je něco, čím by se měl řídit každý vědecký výzkum, ale bohužel tomu tak není. Mohl byste na úvod vysvětlit něco o svém vzdělání, o svých zkušenostech a o tom, co jste dělal, zkušenostech, práci, kterou jste vykonával, a stručně se vyjádřit k tomuto vývoji?

Důvodů, které mě přivedly k mé současné pozici, je mnoho, ale pokusím se být co nejstručnější.
To, co mě ovlivnilo v první řadě, bylo mé dětství, zkušenosti z dětství. Narodil jsem se a vyrůstal na břehu Bodamského jezera a nyní žiji v Praze. Nyní se ale opět nacházím v blízkosti jezera a měl jsem to štěstí, že jsem se setkal s člověkem, jehož úkolem bylo sledovat kvalitu vody v jezeře a který si všiml, jak moc je znečištěná. No, jedno z nejvíce důležitých pravidel, kterými se v životě řídím, mi dal právě on: „Když se zeptáš života
správné otázky, dostaneš odpovědi, pokud zůstaneš pokorný a budeš mu projevovat úctu“.

Podle této zásady žil, vždy projevoval velkou úctu k životu a byl velmi obětavým člověk. Byl pro mě velkým příkladem. Proto mě šokovalo, když jsem viděl, jak byl zdivočelý z politiky, když se pokusil zveřejnit svá vyšetřování špatného stavu vody ve vodních Bodamském jezeře. To mě přimělo k rozhodnutí studovat místo chemie biologii.

Díky tomu jsem si uvědomil, že život na planetě je ohrožen. Pochopil jsem, že jezero se může stále regenerovat díky proudu řek, které se do něj vlévají – jako je Rýn -, ale že je to složitější v případě moří a oceánů, které jsou těmi, které nakonec veškeré znečištění přebírají. Zánik moří a oceánů by vedl k tomu, že by v nich lidstvo spělo nenávratně k vyhynutí, protože 70 % kyslíku, který potřebujeme k životu, pochází z oceánů a moří, právě odtud. Zkrátka a dobře, nakonec jsem se rozhodl studovat mořskou biologii a to byl
začátek série šťastných náhod, které mě dovedly tam, kde jsem dnes.

Jednou z prvních knih, která na mě měla rozhodující vliv, byla Das Feuer des Heraklit (Hráz heraklitu). (The Fire of Heraklitus: Sketches of a Life before Nature) od Erwina Chargaffa, který byl prvním kritikem genetického inženýrství. Po letech jsem se s ním setkal osobně a hodně jsem se od něj naučil. Mimo jiné i to, že pokud se něco shoduje s mytologií a filozofií, je to pro mě velmi důležité. U starověkých předsokratovských Řeků, ačkoli to není zárukou, že je to správné, je to tak, že by to tak mohlo být. Tehdy jsem tomu nerozuměl, ale dnes už vím, co říkal, myslel. Byl to zkrátka dobrý učitel, který mě hodně nasměroval a odhalil mi, jak se mám chovat a
že pokud se člověk pustí do nějakého předmětu kriticky, bude odměněn mnohem více, než kdy jindy.

No a něco důležitého pro pochopení toho, co se děje s virologií a medicínou, je vnucování materialistického myšlení do vědecké sféry. Chargaff to dobře ilustruje ve své knize Die Aussicht aus dem 13 (Pohled ze 13. patra). V ní si představuje rozhovor s fyzikem, který, jak mu říká, by mohl dokázat, že je něco pravda. Pohádkové bytosti – nymfy, víly, skřítci… – neexistují, a on mu odpoví: „Vy nemůžete vědecky dokázat, že něco neexistuje.“ A dodává: „Když okradete dítě o schopnost představivosti, zničíte základ lidskosti.“ To je pravdivé a důležitý výrok, který je dokonale použitelný na to, co dnes pozorujeme. Koronavirová krize je vrcholem 2 500 let trvajícího omezování myšlení. Materialismu, což si velmi přesně uvědomoval a otevřeně kritizoval již Platón, když řekl, že řečtí lékaři nerozuměli nemocem, s nimiž se potýkali, protože ze svých analýz vyloučili duši. Podle něj se snažili napravit postižený orgán, aniž by viděli, že původ nemoci pochází z duše. Platón popisuje dva léky: jeden pro lidi, kteří nejsou svobodní – otroky -, v němž se nacházejí a v němž se lékaři snaží potlačit příznaky pomocí léků, a druhou pro svobodné lidi, kteří se léčí léčbou duše.
Jednoho dne jsem se setkal s Fritzem Pohlem, rakouským profesorem, který mi řekl, že oficiální verze HIV a AIDS „nesedí“. Slyšel, že Robert Gallo, když soutěžil s Lucem Montaignerem, aby byl uznán jako objevitel HIV, dopustil podvodu a lhal o své práci. V té době jsem byl ještě studentem, který měl možnost pracovat v laboratoři a na základě jeho poznatků o nukleových kyselinách objevil v mořské řase strukturu, kterou jsem omylem definoval jako „neškodný virus“. Ve skutečnosti, jak podrobně vysvětlím později, se jednalo o strukturu, které se dnes říká „obří virus“, což ve skutečnosti není nic jiného než mini spory podobné bakteriálním fágům, které jsou také fágy. Takže to, co jsem izoloval, byl ve skutečnosti „obří virus“, ale klasifikoval jsem ho jako „neškodný virus“.

Dnes víme, že minispory vznikají, když se v životních podmínkách určitých jednoduchých organismů – jako jsou bakterie nebo řasy, s nimiž jsem pracoval – stanou neudržitelnými. A v mém případě existovaly určité předpoklady. Měl jsem skvělé reference, orientaci, motivaci a zájem o oceány a v oboru mořské biologie jsem si myslel, že jsem objevil „neškodný virus“, ale zároveň mi můj rakouský mentor vyprávěl o tom, jak se to může stát, o těch nesrovnalostech ohledně HIV a AIDS. Tehdy jsem si osvojil schopnost kombinování různých oblastí znalostí, abych prohloubil své porozumění velmi odlišným tématům. Ve skutečnosti jsem se také vždy obracím k historii, protože je důležité pochopit, kde pojmy a způsoby myšlení vznikly.

Nejdůležitější událost se odehrála v roce 2000, kdy jsem se seznámil s Dr. Rykem Geerdem Hamerem. V letech 1995 až 2000 jsem pravidelně navštěvoval Barcelonu, abych zde přednášel a vedl přednášky, a bylo to pro mne velkým přínosem, tam jsme se osobně setkali. Do té doby jsem o jeho objevech jen slyšel a četl, ale jako člověk mi připadal poněkud znepokojivý a jeho teorie, o kterých jsem věděl jen velmi málo, nebo o nich nevěděl, mi připadaly příliš zjednodušené a mechanické. Když jsem ho však kontaktoval v 2000, kdy jsem čelil případu rakoviny, okamžitě mě pozval k rozhovoru a to bylo pro mě velmi důležité, neboť mi vysvětlil pravdu o virech. A od té chvíle mi bylo jasné, že měl pravdu. Hamer byl první, kdo vymazal strach z biologie a… medicíny. Díky této vědecké podpoře jsem dostal odpověď na mnoho pochybností, které jsem měl o vědě. Po mnoho let jsem byl schopen říkat: „Ne, neexistuje nic takového, jako je např. patogenní virus. Je to špatně. Imunologie se mýlí. Genetika byla vyvrácena.“….. Ale nevěděl jsem, co je to nemoc. Pět let jsem nedokázal odpovědět na otázku: „Co je to nemoc? A když jsem potkal Hamera, konečně jsem našel odpověď.

Svým kolegům jste byl vlastně známý tím, že jste publikoval objev ektokarpního viru Siliculosus v devadesátých letech minulého století, ačkoli jste se o tom nezmínil. A do povědomí veřejnosti, dokud jste nepopřel, že byl izolován virus HIV. Následně jste totéž prohlásil o jiných virech – jako je hepatitida a spalničky – a kontroverze se rozrostla. A v posledních letech jste publikoval řadu článků, které jdou mnohem dál, a které už nepopírají tu či onu izolaci, ale naopak, ale zcela rozbíjí to, co se o virech ví. Opravdu postulujete, že neexistují žádné patogenní viry, které by způsobovaly nebo vytvářely nemoci?

Odpověď je jasná: ano. Cesta k této jasné odpovědi však byla namáhavá. Vše začalo s HIV v době, kdy všichni měli na jazyku AIDS, a já jsem se postavil a řekl: „Ne, tady žádný virus není“. Ale nedokázal jsem říct, z čeho lidé onemocněli. Jistě, mohl jsem mluvit o hromadných otravách léky a podobných věcech, ale spousta příznaků byla nevysvětlitelná. Bylo to složité období, ale postupně jsem si uvědomil, že – stejně jako v případě HIV – izolace virové struktury špatně interpretovala odumírání buněčné tkáně ve zkumavce jako odumírání viru. Důkaz přítomnosti patogenního viru v ní a pak se vytvořil řetězec virově genetického materiálu. S tímto přístupem jsem se setkal i u jiných virů. Můj nejdůležitější učitel v této oblasti byla výzkumnice z Perthu (Austrálie) Eleni Papadopulos-Eleopulos. Ona a její tým vytvořili takzvanou Perthskou skupinu a řekli: „Podívejte, přečetli jsme všechny publikace – to je nemožné, aby to udělal jeden člověk – a podle našeho názoru neexistuje nikde žádný důkaz o existenci viru“. Jejich skupina se specializovala na virus HIV a na nic jiného; říkali, že jeden virus stačí na celý život.

Bylo mi jasné, že pokud budu kritizovat pouze postulát jediného viru a nezmíním o ostatních, posiloval jsem tím teorii o viru. A pokud jsem nezpochybňoval koncepční rámec, z něhož tato teorie vychází, posiloval jsem ji. Na konci všechno vychází z teorie buněčné patologie, podle které se vše rodí z buňky, existují pouze hmotné interakce a je to „jed“ – slovo, které mimochodem v latině znamená „virus“ – nás činí nemocnými. Takový je scénář od Virchowa, on s touto teorií přišel v roce 1858, ačkoli byl teprve „dítětem své doby“.

Musíte se vrátit o 2 500 let zpět, do doby Platóna, jak jsem již řekl. Jeho kolegové Démokritos a Epikuros jsou ti, kteří vytvořili současnou teorii života, tzv. teorii atomismu a teorii evoluce. S jistým odůvodněním říkali: „Chtěli bychom teorii bez ducha, bez bohů, bez vědomí, protože náboženství vždy vládnou. Existuje strach před bohy. Proto si představujeme čistě materialistickou teorii života, která nevyplývá z víry“. Nikdy si však nedokázali představit, že tatáž teorie se nakonec stane náboženstvím, nejkrutějším náboženstvím všech dob.

Pokud si budu myslet, že jsem na tomto světě jen náhodou a že až zemřu, nezbude po mně nic a všechno se řídí náhodou, výsledek je zřejmý: chamtivost. Být úspěšný, užívat si, co mohu, nebrat žádné ohledy. Pokud je můj život bezvýznamný a nic ze mě nezůstane, pak se budu bát smrti. Výsledkem je to, čeho jsme dnes svědky.

Protože koronavirální krize je kumulativním bodem 2500 let trvajícího materialismu, který vznikl mimo jiné proto, že staří Řekové nepochopili, co je to život a to díky Ájurvédským textům, protože byly psány v sanskrtu. Tím, že ze svého systému vymazali duši, vytvořili „teorii čtyř humorů“ neboli „humorální teorii“, na níž se dál zakládá vše to ostatní, co bylo postaveno. Zkrátka, když se podíváme na to, co dělají virologové, dojdeme k závěru, že ne, nic takového neexistuje. Třeba jako virus. Se znalostí historie pochopíme, že je to ve skutečnosti špatný model a že správný byl cenzurován. Později se budu podrobně zabývat 7 body, které virologové uvádějí na podporu svých závěrů, a jak v každém bodě vyvracejí sami sebe.

Systém poznání dr. Hamera sám o sobě vyvrací virologii jako celek. Jakmile jsem pochopil jeho teorii, jejíž pravdivost si může každý sám ověřit, věděl jsem, že je nemožné, aby v ní virus napadl mé tělo. Existují viry? Ne. Jednoduše proto, že nemohou existovat. Vy se podíváte na to, co virologové publikují, a zjistíte, že vyvracejí sami sebe. Chovají se nevědecky, protože nikdy neprovádějí kontrolní testy svých pokusů, což je minimum nutné k tomu, abychom mohli tvrdit, že něco je či není vědecké.

Jinými slovy, vy tvrdíte, že viry nejsou mikroby, nejsou patogenní a nemají žádnou biologickou strukturu, ale mohou mít na nás vliv tím, že pracují v symbióze s našimi bakteriemi a buňkami, jak říká americká bioložka Lynn Margulisová. Postuluje? Lze tedy o virech říci, že jsou spíše fragmenty DNA nebo RNA, které přenášejí informace?

Lynn Margulisová a mořští biologové zjistili, že v moři existuje obrovské množství virů. Množství nukleové kyseliny spojené s přítomností tzv. obřích virů. Tato biomasa je dokonce větší než veškerý život, který známe na Zemi, v humusu nebo v mořích. Je to úžasné: moře je plné nukleové kyseliny! Když jsem se ponořil do teorie života, zjistil jsem, že hlavní roli mají nukleové kyseliny. Margulisová pro mě byla důležitým odkazem, ale dává nukleové kyselině roli, kterou ve skutečnosti nemá. Hlavní funkcí nukleové kyseliny je uvolňovat energii a za druhé je součástí výroby několika proteinů a bílkovin, které se v organismu enzymů. Devadesát procent bílkovin a enzymů si lidské tělo vytváří samo, bez genů, tj. bez plánů. Pro zbývajících 10 % má tělo „plány“ nebo „šablony“. Nicméně přesvědčení, že viry sehrály důležitou roli v evoluci, je mylná. Život si vytváří vlastní nukleovou kyselinu a ta je důležitá, protože je to primárním generátorem energie buněčného metabolismu. Je skutečností, že neuvěřitelné množství nukleové kyseliny existuje v moři v podobě obřích virů. Gunther Enderlein uznává že se jedná o zásadní krok, protože tak se život zhmotňuje a stává se viditelným.

(pokračování příště)

zdroj, translation via deeps and deepl