Pět základních principů lidské blbosti
(Natural News) „Blbců bychom se měli bát víc než mafie, vojenskoprůmyslového komplexu a komunistické internacionály. Je to skupina neorganizovaná, nemá vůdce ani vnitřní normy, ale navzdory tomu funguje v dokonalé harmonii, jako by ji vedla jakási neviditelná ruka.“
(Autorkou článku je Jennifer Delgado z Psychology-Spot.com)
„Blbec se s úsměvem na rtech a zcela nenuceně objeví přesně v tom nejnevhodnějším okamžiku, aby vám zkazil plány, vyvedl vás z rovnováhy, zkomplikoval vám život a práci, připravil vás o peníze, čas, dobrou náladu, produktivitu, a to všechno bez zlého úmyslu, bez slitování a bez příčiny. Prostě blbě.“
To jsou slova slavného profesora ekonomické historie Carla Cipolla, který vyučoval na univerzitách v Pavii a v Berkeley a publikoval akademické práce věnované přelidnění. Jeho nejpopulárnějším odkazem příštím generacím je však jeho „teorie blbosti“, zkondenzovaná do knihy „Základní zákonitosti lidské hlouposti“.
5 základních zákonitostí, jimiž se řídí lidská blbost
1. Každý z nás podceňuje počet blbců na světě – neustále a nevyhnutelně
Že se na světě nacházejí blbci, je dobře známo. Cipolla byl nicméně přesvědčen, že podceňujeme jejich počet a vliv na naše životy a společnost. Prohlásil, že „každý numerický odhad by se ukázal jako podhodnocený“.
Stačí jen pomyslet na ty lidi, které jsme si klasifikovali jako inteligentní, jen abychom později byli svědky jejich pošetilého chování. Nebo stačí vyjít na ulici, abychom dříve či později narazili na blíže nespecifikovaný počet lidí, kteří nám budou překážet či ztrpčovat život. Bez jediného logického důvodu; jediným zjevným důvodem bude jejich vlastní blbost.
2. Blbost je nezávislá na dalších osobnostních rysech a rovnoměrně prostupuje všemi sférami společnosti
Cipolla byl přesvědčen, že blbost je charakteristická vlastnost sama o sobě, jako například barva vlasů a očí. Proto se ve všech společenských kruzích vyskytuje v přibližně stejných proporcích. Cituje studii o úrovni blbosti ve čtyřech hlavních profesních okruzích, jež se nacházejí na univerzitách: jsou to učitelé, studenti, kancelářští pracovníci a manuální zaměstnanci. Z této analýzy vyplývalo, že poměr blbců byl vždy stejný a nezáleželo na stupni vzdělání jednotlivých skupin.
„Ať už si potrpíte na uhlazenou společnost, nebo se uchýlíte mezi polynéské kanibaly; ať už se zavřete v klášteře, nebo se rozhodnete strávit zbytek života mezi krásnými ženami, neuniknete skutečnosti, že budete vždy muset čelit tomu samému procentu blbců,“ konstatoval Cipolla.
3. Blbec neváhá uškodit jinému člověku či skupině, aniž by mu to něco přineslo. Dokonce přitom může sám přijít k újmě.
Cipolla nepovažuje blbost za otázku nedostatečného IQ, nýbrž za nedostatek relační inteligence. Staví na myšlence, že díky vzájemné relaci (vztahu) můžeme pro sebe a pro druhé získat výhody, nebo si na druhé straně uškodit (či jiným). Blbec škodí jiným a sobě také.
Jeho chování je iracionální a těžko se chápe, ale vy si pravděpodobně vybavíte minimálně jednoho člověka, který vám zkomplikoval život, a přitom z toho sám vůbec nic neměl. Možná si dokonce sám uškodil. Podle teorie lidské blbosti „existují lidé, kteří svým nelogickým jednáním škodí nejen druhým lidem, ale i sobě. Ti patří mezi superblby.“
4. Nehloupí lidé zásadně podceňují potenciál blbců škodit
Podle Cipolly ustavičně zapomínáme, jaké nebezpečí blbci představují. Cipolla napsal, že „blbci jsou nebezpeční. Jsou ztělesněné neštěstí, protože rozumní lidé jen těžko chápou hloupé chování.“
Útok blbce nás zpravidla zcela zaskočí a my se nezmůžeme ani na racionální obranu, protože útok sám není racionální. Tím, že podceňujeme moc blbce, se stáváme zranitelnými. Jsme vydáni na milost a nemilost jeho nepředvídatelnosti.
5. Blbec je ten nejnebezpečnější člověk
„Všichni lidé spadají do jedné ze čtyř základních kategorií. Lze je rozdělit na lidi naivní, inteligentní, zlé a hloupé. Inteligentní člověk ví, že je inteligentní. Zlý člověk si je vědom toho, že je zlý. Naivní člověk je bolestně prodchnut vědomím své bláhové otevřenosti. Na rozdíl od všech těchto kategorií hlupák neví, že je hlupák. To propůjčuje ještě větší sílu, četnost a efektivitu jeho devastujícím činům. Blbce nebrzdí sebeuvědomění,“ napsal Cipolla a rozdělení lidí znázornil pomocí diagramu, na němž je vyznačeno, jak ta která kategorie získává výhody pro sebe a pro druhé. Zatímco inteligentní člověk svými činy prospívá jak sobě, tak ostatním, z naivního mají prospěch druzí, ale sám sobě škodí, a zlý prospívá sobě a škodí druhým, je blbec jedinečný v tom, že škodí jak sobě, tak svému okolí.
K tomu Cipolla dodává, že „zatímco někteří blbci působí jen omezené škody, existují jiní, kteří škodí nezměrně – nejen jednomu či dvěma lidem, ale celým komunitám či přímo společnostem. Schopnost blbce škodit je odvislá od pozice, kterou zastává.“
Jak se chránit před lidskou blbostí?
„Inteligence a hloupost nejsou protipóly, ani blbost není nedostatkem inteligence. Inteligence je totiž výsledkem souvislé řady více či méně neúspěšných pokusů vyhrát nad či uniknout před stupiditou, která má podstatu ve všem, co je lidské,“ napsal Matthijs Van Boxsel.
Ponaučení nespočívá v označování jiných lidí tak nebo onak (v tomto případě jako blbce, ačkoli někteří si to označení bezesporu zaslouží), nýbrž v pochopení rizik, která s sebou přináší hloupost. Všichni se totiž můžeme chovat hloupě, když neodhadneme dosah našich činů a slov. Pokud si nevypěstujeme kritické myšlení a zapomeneme na nezbytnou introspekci, můžeme se stát obětmi blbosti, a to pasivními nebo aktivními – neboli se sami zachováme blbě.
V tomto kontextu je velmi zajímavá studie, která proběhla na Univerzitě Loránda Eötvöse v Budapešti. Výzkumníci díky ní určili hlavní tři příčiny lidské hlouposti:
1. Ignorantství a přehnaná sebedůvěra. Představuje nejvyšší úroveň blbosti a je typická pro lidi, kteří se pouštějí do nejrůznějších riskantních akcí, ačkoli jim chybí potřebné dovednosti.
2. Nedostatek sebekontroly. Výsledkem je střední úroveň blbosti, jíž se vyznačují impulsivní lidé, kteří se nechávají unést prvním dojmem a nedochází jim následky.
3. Rozptýlení. Vede k nejmírnější hlouposti, která se projevuje selháním v důsledku nedostatečné pozornosti nebo nezajištění vhodných zdrojů. Člověk se pak úmorně lopotí bez výsledku.